Středověké zbraně

Středověké zbraně můžeme rozdělit co několika základních skupin podle toho, jak byly používány.
První skupinou byly zbraně ruční. Tyto zbraně byly po dlouhou dobu naší historie dominantní a pro každou bitvu nezbytné. Dají se rozdělit ještě na dvě skupiny. První jsou zbraně pro boj tváří v tvář a druhou zbraně vrhací.
Do první skupiny patří například meče. Asi nejpoužívanější byly meče pro uchopení jednou rukou, protože byly lehké a snadno se s nimi dalo ubránit i útočit a navíc mohl bojovník v druhé ruce držet štít. Naproti tomu meče obouruční byly těžké a přestože měly velkou razanci v útoku, jejich váha znemožňovala obranné manévry a vzhledem k obouručnímu držení nebylo možné držet štít. Meče používali hlavně rytíři, kteří se pomalu stávali hlavně v období křižáckých výprav nejdůležitějším článkem armády. Jejich zbraně zesilovala v útoku ještě rychlá jízda na koni. Rytíři ještě mimo mečů používali ještě válečné sekery, to byly klasické sekery, ale měli sečné zakončení na dvou stranách, a palcáty, to byly asi jeden metr dlouhé tyče zakončené kovovou koulí s hroty nebo jiným nebezpečným tvarem. Dalšími zbraněmi pro boj tváří v tvář byli dýky, bojové cepy ( využívané hlavně domobranou v ranném středověku), šavle, tyče, válečná kladiva, krátké meče, kyje, kopí (zvláště na útoky proti kavalerii) a velice oblíbenou stráží u hradních stráží byly halapartny, asi dva metry dlouhé tyče se sečným zakončením nebo v kombinaci s bodným.
Druhou skupinou ručních zbraní jsou zbraně vrhací. Do této skupiny můžeme zařadit vrhací sekery, které byly využívány hlavně franskými vojáky, dále pak oštěpy, vrhací nože a mnoho dalších.
Druhou základní skupinou jsou zbraně střelné. Hlavními zástupci jsou luky a kuše. Luky měli různé délky. Nejpoužívanější byly luky dlouhé asi jeden a půl metru. Používali je hlavně angličtí vojáci a díky speciálním výcvikům měli Angličané nejlepší lučištníky s dalekým dostřelem a dobrou přesností. Šípy měly velice ostré hroty a jejich zakončení bylo převážně ocelové. Kuše byly sice silnější a přesnější, ovšem jejich nabíjení trvalo příliš dlouho, přibližně dva výstřely za minutu.
Další skupinou jsou těžké obléhací stroje. Tyto zbraně byly používány pro dobývání hradů nebo měst. Byly to například katapulty nebo vrhače kamene, velké stroje do kterých se umístil kámen nebo nějaká silně hořlavá látka a za pomocí pružnosti byl obsah vymrštěn do obranné zdi nebo nepřátelské armády. Jiné stroje, jako například balisty nebo beranidla sloužily k menším cílům.
Ve francouzsko-britské válce byl poprvé použit střelný prach. Technika nebyla natolik vyspělá aby mohla probíhat výroba ručních pušek, ovšem začala nová éra ve zbrojení začínající jednoduchými děly a lodními kanóny.