V brněnské kotlině žil člověk již od pravěku, také byla na území Brna zakládána sídliště v době Velkomoravské říše. Kolem r. 1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku, nynější Staré Brno a ta dala městu jeho jméno. Od 11. století zde stál Břetislavský hrad, sídlo přemyslovského údělného knížete. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi – jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu. Od 13. století přicházeli cizí kolonisté: Němci, Flandrové a Valoni, kteří se usídlili kolem Dolního náměstí (Svobody). Svoji obec vytvářeli i Židé v dolní části dnešní Masarykovy ulice. Právní oporou pro rozvoj města bylo větší a menší privilegium, které mu roku 1243 udělil český král Václav I. Město se ohradilo hradbami a pěti branami (Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou).. Od Václava I. Brno roku 1243 získalo právo na vlastní městskou samosprávu. Brno se stalo mezinárodním obchodním centrem. Se dvěma farními kostely, sv. Petra a sv. Jakuba , se o duchovní potřeby staralo několik klášterů: benediktinský v Komárově, premonstrantský v Zábrdovicích, a také kláštery žebravých řádů např: dominikánů, minoritů a cisterciaček na Starém Brně, jejichž klášter založila královna Eliška Rejčka.
Hrad Špilberk byl koncem 13. století přestavěn v gotickém slohu. V polovině 13. století byl na dnešní ulici Pekařská založen špitál. Ve 13. století byla také založena první škola při kostele sv. Petra. Do této školy mohli chodit pouze chlapci a učili se zde latinsky.
Brno bylo ve 14. století sídlem moravských markrabat a prožívalo svůj rozkvět. V této době bylo ve městě asi 1000 domů a asi 11 000 obyvatel. V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů. Od poloviny 14. století bylo Brno sídlem moravských zemských sněmů, které se scházely střídavě v Brně a v Olomouci. Tyto orgány zemské samosprávy řešily otázky politické, finanční i soudní. Zemský soud v Brně založil Karel IV. ve 14. století.
Protože v Brně byl nedostatek pitné vody, tak byl v 15. století postaven vodovod ze Svratky do městských kašen.
Za husitských válek zůstalo město věrné králi Zikmundovi a husité je dvakrát marně obléhali a to roku 1428 a 1430. Probíhala zde i první diplomatická jednání, která vyústila v basilejská kompaktáta. Roku 1454 král Ladislav Pohrobek vypověděl Židy z města a ti se soustředili kolem dnešní ulice Křenové. Za krále Jiřího z Poděbrad se Brno přidalo k jeho protivníku Matyáši Korvínovi. Matyáš Korvín byl na Moravě uznávaný jako český král. V těchto dobách upadaly i obchody.
V polovině16. století se Brno začalo přiklánět k protestantismu, jehož stoupenci získali převahu v městské radě. Proto do města následně přišly nové katolické řády, z nichž zejména jezuité a kapucíni získali velký vliv. V roce 1572 jezuité založili první čtyřtřídní gymnázium. Počet obyvatel v předbělohorské době byl zhruba na stejné úrovni jako před dvěma sty lety. V 16. století dochází k rozvoji řemesel a byla také založena první pošta.
Město se v roce 1619 přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo potrestáno.
Roku 1643 a zvlášť roku 1645 se jako jediné město na Moravě ubránilo obléhání švédských vojsk a tím umožnilo rakouské říši zformovat novou armádu a zastavit švédský tlak. Při obraně se vyznamenali hlavně vojenský velitel Radouit de Souches a rektor jezuitů Páter Martin Středa. Město bylo za své zásluhy odměněno novými privilegii. Během třicetileté války se Brno stalo jediným hlavním městem Moravy a od roku 1641 byly v Brně uloženy moravské Zemské desky. Po třicetileté válce se Brno stalo nedobytnou barokní pevností. Roku 1742 se je marně snažili dobýt Prusové. Postavení Brna bylo posíleno i založením biskupství roku 1777.. V roce 1782 byli přesídleni do kláštera na starém Brně augustiniáni. Mezi augustiniány patřil i zakladatel moderní genetiky opat J. G. Mendel.
V 18. století dochází k rozvoji průmyslu a obchodu který pokračuje i v následujícím století. V Brně se soustřeďuje textilní a strojírenský průmysl, rychle jsou zaváděny nejnovější technologie a roku 1839 přijíždí do Brna první vlak na trase Brno-Vídeň. S rozvojem průmyslu rostou předměstí, tak zvané dělnické kolonie, a město ztrácí charakter pevnosti, zůstává jen Měnínská brána. Roku 1809 Napoleon bourá opevnění Špilberka a z toho se stala neblaze proslulá věznice. Roku 1850 je k městu připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel dosáhl 46 tisíc. Roku 1847 je zavedeno plynové osvětlení, roku 1869 je zavedena pouliční dráha, která nejprve byla koňská. V 19. století se rozvíjel vlnařský, strojní a elektrotechnický průmysl.
Za první republiky bylo Brno druhým městem po Praze, a to jak rozlohou, tak i významem. Na přelomu 19. a 20. století vrcholí ve městě národnostní rozpory mezi německým a českým obyvatelstvem. Převaha Němců v městské radě končí až roku 1919 připojením dalších 26 obcí k městu-Velké Brno. České obyvatelstvo má nad německým převahu. V této době byla založena Masarykova universita a výstavou soudobé kultury je otevřeno brněnské výstaviště (1920). Město bylo nejen střediskem průmyslu a obchodu, ale i kultury a školství. V roce 1918 byla založena Vysoká škola zvěrolékařská a Vysoká škola zemědělská. Ze známých osobností zde působili zejména hudební skladatel Leoš Janáček, Viktor Kaplan, který vynalezl Kaplanovu turbínu, dramatik Jiří Mahen a architekt Bohuslav Fuchs.
Druhá světová válka způsobila Brnu značné škody. Za nacistické okupace zahynulo na popravišti v areálu Kounicových kolejí mnoho českých občanů. Důsledkem toho byl v roce 1945 odsun německého obyvatelstva z Brna. Následující období komunistické vlády přineslo městu hospodářskou i politickou stagnaci, jejíž důsledky se dodnes těžce překonávají.
28. prosinec 2012
4 644×
880 slov
