Svět v první polovině 90. let 20. století

1. Rozpad SSSR a další vývoj v Rusku (Dějiny 20. století s. 163)
- marné pokusy M. Gorbačova potlačit snahy národů SSSR o samostatnost (1990 vojenské zásahy v Pobaltí...)
- v srpnu 1991 pokus starých komunistických struktur o převrat (pučisté vedení viceprezidentem Gennadijem Janajevem internovali Gorbačova na Krymu)
- při jeho potlačení sehrál hl. roli ruský prezident Boris Jelcin (stoupenec reforem, který se rozešel s KSSS a souhlasil s rozpadem SSSR) - získal rozhodující mocenské postavení
- v září 1991 uznání nezávislosti baltských republik, v prosinci 1991 se osamostatnily i ostatní sov. republiky a Jelcin vyhlásil zánik SSSR, na jeho místě vzniklo Společenství nezávislých států
- Jelcin zprvu považován za demokrata, v říjnu 1993 však své spory s ruskými poslanci řešil vojenským útokem na budovu parlamentu
- obnovení velkoruských snah Jelcinem x boj národů za svobodu pokračuje i v rámci Ruska (1991 vyhlášení samostatnosti Čečenska x Rusko ji neuznalo a 1994-96 vedlo proti Čečensku vyhlazovací válku)

2. Státy bývalého sovětského bloku (s. 192)
- 1990 všude uskutečněny svobodné volby, nekom. strany vytv. vlády x všude zůstal zachován vliv býv. komunistů (ve snad největší míře v Rumunsku) a s část. výjimkou vých. Německa nedošlo k vyrovnání se s kom. minulostí
- 1. 7. 1991 v Praze podepsán protokol o zániku Varšavské smlouvy (právní dovršení rozpadu sov. bloku)
- spolupráce ČSFR, Polska a Maďarska ("visegrádská trojka") 1992 vyústila v podepsání Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA)

3. Sjednocení Německa (s. 148)
- po pádu kom. diktatury v NDR se zač. roku 1990 objevilo volání po sjednocení se SRN
- v březnu 1990 vítězství "Aliance pro Německo" vedené CDU ve východoněm. parlamentních volbách, v květnu 1990 SRN a NDR uzavřely Státní smlouvu o ekonomické, měnové a sociální unii
- v červnu 1990 dal Gorbačov kancléři Kohlovi souhlas se sjednocením Německa, v září 1990 podepsali ministři zahraničí USA, SSSR, V. Británie, Francie a obou něm. států v Moskvě tzv. Smlouvu 2 + 4, která definitivně ukončila povál. rozdělení Německa i Evropy, 3. 10. něm. sjednocení slavnostně vyhlášeno
- sjednocením Německa SSSR připustil i rozšíření NATO na východ (12. 3. 1999 NATO proti vůli Ruska rozšířeno i o ČR, Polsko a Maďarsko)

4. Albánie (s. 164)
- od května 1990 stalinistický režim nucen ustupovat společenskému tlaku
- v červnu 1991 první vláda s účastí nekomunistů, ve stejné době se Albánie konečně zapojila do KBSE
- v březnu 1992 zvolen prezidentem kandidát dem. opozice Sali Berisha

5. Rozpad Jugoslávie a války na Balkáně
- od smrti Tita (1980) sílily separatistické tendence národů Jugoslávie, proti kterým se stavěla Srby ovládaná armáda
- vývoj poznamenán nahrazováním komunistické ideologie nacionalistickou
- v červnu 1991 po svobodných volbách ve Slovinsku a Chorvatsku obě země vyhlásily nezávislost, kterou s pomocí ES obhájily v občanské válce (mez. uznání nezáv. obou zemí na přel. 1991/92)
- v listopadu 1991 osamostatnění Makedonie
- v březnu 1992 samostatnost Bosny a Hercegoviny x rozpoutání bojů mezi Srby, Chorvaty a "Muslimy"
- v dubnu 1992 ze Srbska a Černé Hory vytvořena nová Jugoslávie, její vůdce Slobodan Miloševič usiloval o vytvoření "Velkého Srbska"
- Srby v Bosně, později Chorvaty v tzv. Srbské krajině atd. prováděny "etnické čistky" a další vál. zločiny

6. Sjednocování Evropy (s. 146-147, 166-167)
- růst významu lidských práv (1987-89 vídeňská jednání KBSE, vedoucí k prohloubení její "lidské dimenze", v listopadu 1990 na konferenci KBSE v Paříži přijata Charta pro novou Evropu)
- od 1990 program pomoci Evr. společenství postkomunistickým státům (PHARE)
- v prosinci 1991 na konference ES v niz. Maastrichtu uzavřena dohoda o hospodářské, měnové i politické unii
- proces rozšiřování Evropské unie - 1993 zahájena jednání o přistoupení Finska, Rakouska, Švédska a Norska, 1994 asociační dohody se zeměmi vých. Evropy...
- komplikace integračního procesu: 1992 odmítnutí maastrichtských dohod referendem v Dánsku (1993 ale druhé referendum s opačným výsledkem), 1994 odmítnutí vstupu do EU referendem v Norsku, odpor "euroskeptiků" kolem býv. premiérky Thatcherové v Británii...

7. Afrika (s. 117, 130)
- v Jihoafrické republice prezident Frederik de Klerk od 1989 prováděl reformy, směřující k odstranění apartheidu, 1990 propustil z vězení vůdce protirasistického Afrického národního kongresu (ANC) Nelsona Mandelu a zahájil dialog s ANC, 1994 zvítězil ANC v prvních multirasových volbách a Mandela se stal novým prezidentem
- v řadě zemí kontinentu války, doprovázené humanitárními katastrofami (např. občanské války v Somálsku a Súdánu, etnické násilí mezi kmeny Hutuů a Tutsiů ve Rwandě atd.)

8. Asie (s. 124, 127)
- 2. 8. 1990 irácký diktátor Saddáma Husajna vojensky obsadil na ropu bohatý Kuvajt a připojil ho k Iráku; proti Iráku se vytvořila koalice vedená USA, po vypršení ultimáta RB OSN, která vyzvala Irák ke stažení vojsk z Kuvajtu, provedly Američany vedené jednotky OSN v lednu-únoru 1991 operaci "Pouštní bouře", vedoucí k osvobození Kuvajtu
- 1991 začátek mírového procesu na Blízkém východě; v září 1993 v Oslo uzavřeny mírové dohody mezi Izraelem a OOP, území v Gaze a na Západním břehu začala být předávána pod palestinskou samosprávu; mírový proces neustále ohrožován teroristickými činy radikálů na obou stranách (1995 zavražděn i mírotvorný izraelský premiér Jicchak Rabin)
- v Kambodži boj mezi režimem dosazeným Vietnamci a exilovou koaliční vládou vedenou princem Norodomem Sihanukem, od 1987 pokusy o mírové řešení, 1992-93 dočasná správa OSN (ukončena dem. volbami, po nichž se stal Sihanuk králem)
- v Afghánistánu po odchodu sovětských okupantů občanská válka, boje podněcované sousedními zeměmi pokračovaly i po pádu kom. režimu 1992

9. USA
- 1989-93 prezidentem republikán George Bush (starší), 1993-2001 demokrat William Clinton
- zánik SSSR, posílení amer. vlivu v Evropě a vedoucí role USA při operacích OSN v Kuvajtu a později v Bosně umožnily Američanům vžívat se do role jediné supervelmoci, povolané organizovat nový světový řád