Tomas Garrigue Masaryk před 1.světovou válkou

Narodil se 7. března 1850 v Hodoníně jako syn kočího Josefa a Terezie Masarykových. V Hodoníně začal malý Tomáš chodit do tehdejší německé školy. Brzy však Masarykovi přesídlili do Čejkovic a pak do Čejče. Slovácko zapůsobilo na citlivého chlapce svým svérázem i sociálními poměry. Již jako mladičký chlapec byl otřesen událostí, při níž se oběsil mladý čověk, čeledín statku. Otázka, proč si bere mladý člověk život, se později stala motivem studijní činnosti Tomáše Masaryka.
Zprvu se učil mladý chlapec v zámečnictví ve Vídni, to se mu ale nelíbilo a vrátil se domů. Otec ho dal do učení k místnímu kováři. Učitelé, ktřeří znali bystrého a vnímavého chlapce, přemluvili jeho rodiče, aby ho poslali na studie. Odešel do Brna kde studoval na gymnáziu a živil se kondicemi (hodiny soukromého vyučování). V roce 1870 přichází do Vídně, kde dokončuje studia na gymnáziu a vstupuje na universitu. Ve Vídni pobyl 12 let. Učil se cizím řečem a byl předsedou akademického spolku. Na univerzitě studoval filozofii, neboť již na gymnáziu si oblíbil starořecké filozofy. Po promoci odchází mladý Masaryk do Lipska, kde se seznamuje se svou budoucí ženou Charlottou Garriguovou. Pracuje na své habilitační práci Sebevražda hromadným jevem společenským, jejíž obhajobou získal místo docenta na vídeňské niverzitě.
První léta manželství prožili Masarykovi va finanční tísni. Přišli děti(Alice + Herbert), nemoci a nedostatek peněz. V této době dostává Masaryk pozvání, aby šel na nově zřízenou českou univerzitu do Prahy.
A tak roku 1882 přichází z Vídně do Prahy a je jmenován na filozofické fakultě UK mimořádným profesorem filozofie. V této době byla totiž po mnoha letech opět otevřena česká část UK a bylo nutno vybudovat odborně zdatný profesorský sbor, který by UK důstojně reprezentoval a pomohl překonat zaostalé české vědy v Evropě. Masaryk se bezprostřdně po svém příchodu ujal úkolu, přispět ke zvýšení úrovně českého vědeckého života a pustit se do zápasu s konzervativními příslušníky české inteligence.
Po svém příchodu se také spřátelil s malířem Schwaigerem, s Vojtou Náprstkem, s básníkem J.V.Sládkem a s profesory Kaizlem, Gebauerem a Heyrovským. Seskupil kolem sebe mladé vědce a literáty a začal vydávat časopis ATHENAEUM (1883) . V něm se snažil překonávat některá nevědecká tvrzení části českých vlastenců o českém státu z nejstarších období.
Tím jak Masaryk, tak i další tehdejší velikáni české vědy proti sobě vyvolali politování hodné tažení části českého tisku, iteligence i UK a byli označováni za zrádce „české věci“.
Oč šlo?
Koncem 19.století se pokusili někteří čeští literáti doplnit chybějící památky českého písemnictví novodobými napodobeninami minulosti. Šlo o tzv. RUKOPISY KRÁLOVÉDVORSKÝ a ZELENOHORSKÝ. A tak celá osmdesátá léta probíhala ve znamení bojů o jejich pravost. Mělo jít o staré písemné památky, které byly objeveny počátkem dvacátých let 19. století a dokazovaly vyspělost tehdejšího českého národa, jeho knížat, a stavěly tak „na roveň“ český národ s Němci, kteří byli po celé 19. století považováni za české utlačovatele. O pravosti Rukopisů pochyboval již J.Dobrovský. Nyní se k němu přidal jazykovědec J.Gebauer, historik Jaroslav Goll, a zapojil se i Masaryk, který poté píše v Atheneu, že dějiny národa nemohou stát na klamu a falši.

V Hovorech na toto období Masaryk vzpomíná :
„ Pro mne otázka rukopisů byla především otázkou mravní - jsou-li podvržené , musíme se z toho před světem vyznat . Naše hrdost, naše výchova nesmí spočívat ve lži.“
Do politického života se T.G.Masaryk dostává nejen svými univerzitními přednáškami a pracemi, ale také zakládá politický a kulturní, zprvu týdeník, pak deník - ČAS .
Na jaře 1891 je poprvé zvolen poslancem za Mladočeskou stranu a vystupuje ve Vídni v říšské radě. Jeho řeči a návrh vzbudili pozornost celé pokrokové veřejnosti.

V Hovorech se vyznává :
„Chtěl jsem dělat politiku buditelskou,působit na mysl našich lidí.Tehdy jsem se prokousal celou politickou literaturou od 18.století – nejmilejšími mi byl Dobrovský , bystrý a světový člověk . mým politickým učitelem byl Palacký, můj humanitní program se opírá o něho.Měl jsem rád Havlíčka pro tu jeho pravdivost a otevřenost , na něm jsem se učil být novinářem .“

V roce 1894 založil po zániku Atheeha nový časopis NAŠE DOBA, ve kterém potom publikoval své práce z oboru filizofie, sociologoe, politiky a náboženství i estetiky.
Protože se mu poměry v Mladočeské straně protivily, vzdal se poslaneckého mandátu a ze sněmu odešel. Politicky se potom projevoval svými vědeckými spisy.
V díle ČESKÉ OTÁZKA, ktarou napsal roku 1895, rozebírá Masaryk naši politiku z hlediska národních dějin a nad postavením českého státu v Evropě. Realisticky hodnotil situaci v moderním pojetí 19. století a doporučoval za dané situace demokratizovat a defederalizovat Rakousko, v němž by český národ mohl tak získat vhodné předpoklady pro svůj hospodářský i politický vývoj.V humanitě českobratrského ideálu pak spatřoval cíl národní politiky. Obdivoval Petra Chelčického, jeho odvahu myslitelskou i jeho osobnost.
Devadesátá léta jsou také seznámením s dělnictvem. Masaryk chodí mezi dělníky v Praze a v Kladně, přednáší jim a účastní se jejich táborů lidu. Říká se o něm, že je socialistou, není však marxistou. Z kritiky Marxe vzniká další Masarykovo dílo – OTÁZKA SOCIÁLNÍ (1898).
V té se důkladně zabývá právě sociálním postavením českého dělnictva na konci 19. století.. Odmítá však revoluční násilí při řešení sociálních problémů.

V Hovorech o tom říká :
„ Můj socialsismus, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita. Přeji si , aby nebylo bídy , aby všichni lidé slušně žili prací , aby každý měl pro sebe dost místa.“

Stále také sílí volání po rovném, tajném a přímém právu hlasovacím. Demonstrací za toto právo se účastní Masaryk i se svou ženou.
Ačkoliv je Masaryk hluboce zbožný, dostává se do konfliktů s katolickou církví. Roku 1906 je žalován 308 katechety, že se rouhá náboženství. Tuto při však vyhrává a je osvobozen z tohoto nařčení. Dále bojuje zásadově proti všem pověrám.
Na přelomu 19. století se Masaryk opět stává středem pozornosti široké veřejnosti. Otevřela se tzv. „ Hilsneriáda“ . V Polné na Vysočině byl totiž obviněn žid Hilsner z vraždy mladé křesťanské dívky a tím se současně na stránkách českého tisku rozhořel velký boj proti Židům. Masaryk, který nesouhlasil se způsoby a metodami vyšetřování celého případu, vzal Hilsnera pod svou ochranu. Stejně jako v letech bojů proti Rukopisům, stal se při Hilsneriádě terčem nevybíravých útoků.
V průběhu těchto bojů i z dalších důvodů dospěl Masaryk k přesvědčení, že by se měl opět vrátit do politického života. To mu také doporučovali i jeho pátelé a okruh tzv. „realistů“.
Počátkem 90. let začal Masaryk kolem sebe soustřeďovat své nové četné stoupence a vytvářel reslistická seskupení.
Roku 1910 potom založil politickou stranu Českou stranu Realistickou. Roku 1906 změnila svůj název na Českou stranu pokrokovou . Její program však nepřitahoval tolik stoupenců, jak se Masaryk domníval a snaha nezískávala v politickém životě očekávané pozice. Proto se začal Masaryk sbližovat s Českou stranou sociálně demokratickou. Ovlivňoval i její program a pomáhal jí odmítat marxismus. Sociální demokraté se pak rozhodli podporovat Masaryka při volbách do říšské rady v roce 1907, probíhajících již na základě všeobecného hlasovacho práva. Masaryk se ucházel o mandát na Valašsku , kde měl velkého odpůrce v kleriálních skupinách, a vyhrál. Po vstupu do vídeňského parlamentu Masaryk prokázal, že je ostrým kritikem rakouské zahraniční politiky, habsburské dynastie i rakouského vnitřního státního uspořádání. Jestliže se dříve domníval, že Rakousko je možno Defederalizačním uspořádáním zdemokratizovat, pak po roce 1910 od tohoto názoru ustupoval. Požadoval radikálnější změny v úpravě státoprávních poměrů Rakouska. Po svém dalším zvolení v roce 1911 začal stále otevřeněji vystupovat za novou národnostní politiku v Rakousku. Když Rakousko - Uhersko vyprokovalo v roce 1914 světovou válku, opustil pozice reformátora a stal se revolucionářem. Odešel z rakouska do ciziny a položil základy odboje proti monarchii, který vyústil v založení samostaného československa .
V závěru 90. let vrcholí vědecké práce T.G.Masaryka. Vydává nejdříve několik spisů věnovaných českým dějinám a posléze z dalších vědeckých oborů. K velice zajímavým patří spisy „ Moderní člověk a náboženství“ a „ Ideály humanitní“. Nejrozsáhlejší vědecké dílo
vydané těsně před vypuknutím 1. světové války bylo „RUSKO A EVROPA“ .

FAKTOGRAFIE

1850 7. 3. se narodil
1863 do učení do Vídně
1865 odchází na školu do Brna
1870 odchod do Vídně
1872 maturita ve Vídni
1870 – 1882 žije ve Vídni
1876 získává doktorát filozofie
1878 žení se s Charlottou Garriguovou ( 15.3.)
1879 habilituje pojednání sebevražda
1882 přichází do Prahy
1885 vydává Základové konkrétní logiky
1886 zakládá Čas
1889 v boji proti Rukopisům
1891 poslancem
1895 píše Českou otázku
1899 vydává Otázku sociální
1887,1889,1910,1917, cesty do Ruska
1914 – 1918 odchod do zahraničí