Trojská válka

Za dávných časů, kdy v Řecku ještě řídili osudy lidí bohové sídlící na Olympu, vládl na ostrově Ithaka chytrý král Odysseus s věrnou ženou Penelopou a synkem Telemachem. Žili spokojeně až do chvíle, kdy se i k nim donesla zpráva, že trojský princ Paris zrádně unesl králi Meneláovi manželku - krásnou Helenu - a s ní i pokladnici plnou zlata.
O Helenu se svého času ucházelo mnoho nápadníků. Její otec měl strach, že dá-li ji jednomu, ostatní se mu pomstí. Na Odysseovu radu nechal dceru, aby si muže vybrala sama. Nejprve však museli všichni přísahat, že vyvolenému budou pomáhat ve všech nesnázích. Helena si zvolila Meneláa a spolu s ním vládla ve Spartě.
Tehdy panoval ve městě Trója král Priamos. Když se mu narodil syn Paris, měla královna sen: sáhla po nemluvněti, ale to se proměnilo v pochodeň, od které shořelo celé město. Podle výkladu snu měl být Paris příčinou zkázy Tróje, a tak ho rodiče s těžkým srdcem nechali odložit v horách. Chlapec však nezahynul. Ujala se ho medvědice, a když povyrostl, stal se z něho pastýř.
Za nějaký čas se konala svatba krále Pélea s mořskou vílou Thétis. Účastnili se jí i olympští bohové. Jen bohyni sváru Eris na svatbu nepozvali, o hádky nikdo nestál. Eris se jim ale za tu urážku pomstila. Uprostřed hostiny hodila na stůl jablko s nápisem "Té nejkrásnější". Hned se po něm natáhly Héra, Athéna i Afrodita a žádaly Dia, ať je rozsoudí. Zeus, aby se vyhnul mrzutostem, určil za soudce Parida.
Take měl Paris, pasoucí stáda v pohoří Ída, rozhodnout místo Dia, kdo si jablko zaslouží. Héra mu slibovala vládu nad Asií, Athéna slávu hrdiny, ale Afrodita nejkrás-
Nější ženu na světě za manželku - a tím vyhrála. Paris získal Afroditinu přízeň, zároveň si však znepřátelil Héru a Athénu. Přitom se dozvěděl, že je vlastně trojský princ.
Paris se vydal do Tróje. Dojatí rodiče rádi zapomněli na neblahou věštbu a dávno oplakaného syna s láskou přijali. Zanedlouho Afrodita splnila svůj slib. Vypravila se s Paridem do Sparty a pomohla mu unést Helenu. S ní si však Paris odvezl i plnou pokladnici.
Po únosu Heleny žádal král Meneláos o pomoc všechny účastníky přísahy a poslal i pro Odyssea. Králi se do války nechtělo, a tak předstíral šílenství. Poslové se však nenechali oklamat . Položili mu před pluh malého Telemacha, a když ho Odysseus zvedl, ukázal, že má všech pět pohromadě. Chtě nechtě se musel vypravit s ostatními. A tak došlo i na lstivého Odyssea.
Řekové se shromáždili k vyplutí do Tróje pod vedením Meneláova staršího bratra, mykénského krále Agamemnóna. Chyběl však největší z Řeků - nezranitelný Achilles. Odysseus s králem Diomédem se pro něj vypravili, ale u jeho učitele, moudrého kentaura Cheiróna, Achilla nenašli. Zato se dozvěděli, že Achilles není zcela nezranitelný, a proto ho jeho matka Thetis ukryla. Odysseus nakonec zjistil, že Achilla ukrývají na ostrově Skyros. Nemohl ho však poznat, protože byl převlečen za dívku. A tak Odysseus vymyslel léčku. Nabízel na prodej různé cetky a mezi nimi i meč. Když dal za hradbami vytroubit poplach, dívky se rozprchly, jen Achilles se chopil meče a hnal se na domnělého nepřítele. Tak byl odhalen a musel do války. Po pravdě řečeno, nebylo mu to proti mysli.
Do Tróje se prý vypravilo sto tisíc Řeků na 1086 lodích. Před vyplutím dostali od nejvyššího boha Dia znamení: velký had v koruně stromu pozřel osm ptáčat i jejich matku. Věštec Kalchás to vyložil tak, že Danajci budou 9 let Tróju obléhat a desátý rok město dobudou.
Plavbu k Tróji provázely nesnáze. Nejprve Řekové bloudili, pak při zastávce na ostrůvku kousl proslulého lučištníka Filoktéta, který zdědil luk a šípy slavného Hérakla, jedovatý had. Rána po uštknutí odporně páchla, a tak nešťastníka nakonec nechali na ostrově, protože ho nikdo nechtěl vzít na loď.
Podle věštby měl ten z Řeků, jehož noha se první dotkne trojské půdy, zahynout. Není divu, že se nikomu z Danajců na břeh nechtělo. Nepomohlo pobízení ani sliby velitelů. Už se zdálo, že se řecké vojsko nikdy nevylodí, ale Odysseus znovu osvědčil svůj důmysl. Lstivý ithacký král vyhodil na zem svůj štít a vyskočil z lodi na něj - tak se vyhnul věštbě. Ostatní vojáci ho následovali, ale ten, který se jako první dotkl země (a ne štítu jako Odysseus), také první zahynul. Odysseus tedy neoklamal věštbu, ale spíše své spolubojovníky. Řecké vojsko stálo před Trójou.
Trójané se před řeckou přesilou stáhli do opevněného města. Danajci se ještě pokusili vyřešit spor smírně. Žádali, ať Trójané vydají Helenu a uloupený poklad, že pak v míru odtáhnou. Bohové však určili pyšné Tróje pád, a tak všechny pokusy o uro- vnání vyšly naprázdno.
Po devět dlouhých let se už vlekla válka. Řekové sice měli, hlavně díky Achillovi, převahu, ale co to bylo platné, když pevné hradby Tróje zatím všem útokům snadno odolávaly. Řečtí bojovníci plenili okolní kraje a podle pověsti tu prý z dlouhé chvíle vymysleli i hru v kostky. Při jedné výpravě zajal Achilles i dvě dívky. Jednu si ponechal, druhou podle zvyku přivedl veliteli Agamemnónovi. Tu přišel její otec vykoupit, ale pyšný Agamemnón ho vyhnal. Za tak nelidský čin seslali bohové na Řeky mor. Věštec Kalchás jim vyložil, co je příčinou pohromy. Agamemnón nakonec dívku otci vydal, ale jako náhradu požadoval Achillovo děvče. To bylo pro hrdinu dvojnásob těžké: měl přijít o právoplatnou kořist, a navíc o děvče, do kterého se zamiloval. Dívky se nakonec vzdal, ale zapřisáhl se, že už nebude bojovat.
Jakmile se Achilles začal stranit boje, přiklonilo se válečné štěstí na stranu Trójanů. Tím spíše, že na prosbu Achillovy matky Thetis takto reagujíce na urážku svého syna je podporoval i Zeus. Chtěl, aby Řekové poznali, že to bez Achilla prostě nejde. Jen narychlo zbudovaná palisáda zabránila Trójanům, aby smetli Danajce do moře. Nakonec se obě strany dohodly, že jejich spor rozhodne souboj dvou vybraných bojovníků. Proti únosci Paridovi vystoupil oloupený Meneláos. Paris už byl na pokraji smrti, když zasáhla bohyně Afrodita. Pod rouškou mlhy odnesla Parida do bezpečí za trojské hradby. Paridovo zmizení pokládali Řekové za své vítězství. S tím ale Trójané nesouhlasili a boj se rozpoutal nanovo. Po Afroditě se do šarvátek zapojili i ostatní bohové a nejeden byl přitom v boji zraněn. Zeus však jejich nářky odbyl, neboť se do boje pustili bez jeho svolení.
Když město začalo obléháním už příliš strádat, rozhodl se největší trojský rek Hektor vybojovat nový souboj muže proti muži. Protože Achilles stále odmítal bojovat, nastoupil za Řeky silák Aiás. Zápas skončil nerozhodně a protivníci si na znamení vzájemné úcty vyměnili dary.
Porada řeckých náčelníků rozhodla, aby se Odysseus s Diomédem vydali v noci na výzvědy. Stejný nápad měli i Trójané, ale jejich špeha Řekové zajali. Dozvěděli se od něj, že tábor trojských spojenců Tráků není střežen, a tak do něj vnikli a způsobili tam takový zmatek, že Trákové nazítří raději odtáhli. Válečné štěstí se však přesto přiklánělo k Trójanům. Řekům nezbylo než prosit Achilla o pomoc, ale rozhněvaný hrdina odmítl. Nakonec alespoň dovolil, aby si jeho proslulou zbroj vypůjčil přítel Patroklos a Trójany zahnal na útěk. Varoval však Patrokla, aby nepřítele nepronásledoval příliš daleko od tábora. Patroklos nedbal Achillova varování a v zápalu boje pronásledoval nepřátele až k městu. Dokonce se pokusil Tróju dobýt. Tuto poctu však chystali bohové pro jiné, a tak Apollón škodolibě sestřelil Patroklovi zbroj. Trójané poznali, že to není Achilles, vzmužili se a Patrokla zabili. Boj o mrtvé tělo a zbroj končil až Achillův příchod. Achilles se přestal po smrti svého přítele stranit boje. Chtěl Patrokla pomstít. Jeho zbroj však byla v moci Trójanů. Hrdina se proto obrátil na svou matku, vílu Thetis, aby mu od božského kováře Hefaista vyprosila novou. Achilles měl jediné přání - zabít Hektora, původce Patroklovy smrti. Marně mu natka připomínala, že usmrtí-li Hektora, padne i on sám. Achilles se vrhl do bojea a když se mu po bok postavila i Athéna, dny největšího Trojského reka byly sečteny.
Ani zabitím Hektora Achilles svoji zlobu neukojil. Den co den vláčel tělo zabitého nepřítele kolem hradeb Tróje, až se jeho počínání znechutilo i bohům. Na Odysseovu přímluvu nakonec vydal Hektorovo tělo Priamovi, aby mohl syna pohřbít. Když se znovu rozhořela válka, naplnil se i Achillův čas. Nad mrtvým Achillem se rozpoutal boj. Vyšli z něj zásluhou Odyssea a Ainta vítězně Řekové. Zbroj mrtvého měla připadnout tomu, kdo si ji nejvíce zasloužil. Hlasování rozhodlo pro Odyssea, ale to rozhořčilo Ainta do té míry, že chtěl své druhy ze vzteku pobít. Naštěstí zasáhli bohové a seslali na něj šílenství. Když Aiás ráno zjistil, co napáchal, raději se sám probodl.
Ani po Achillově a Aiantově smrti se Řekové nevzdávali, vždyť nastal desátý rok, kdy Trója měla podle předpovědi padnout. Kalchás jim však řekl, že bez Filoktéta, dědice Héra-klových šípů, neuspějí. Kdo jiný měl Filoktéta přesvědčit, aby zapomněl na zradu, než Odysseus? Léčka i tentokrát pomohla a na Filoktétovu přesnou mušku doplatil původce války - Paris.
Paris byl sice mrtev, ale Trójané nadále odmítali vydat Helenu a poklad. Cítili se za hradbami bezpeční, tím spíše, že je chránila posvátná soška bohyně Pallas Athény - zázračné paládium. Odysseus a Diomédés se proto rozhodli, že se sochy zmocní. Při tajné výpravě jim pomohla i zajatá Helena.
Řekové se zmocnili paládia, a tak padla poslední překážka, kterou bohové postavili obléhatelům do cesty. Hradby Tróje přesto odolávaly a pomoci mohla jen lest. V té byl mistrem Odysseus. Dal postavit ze dřeva velkého koně, v jehož dutém nitru se ukrývali vybraní řečtí bojovníci. Ostatní předstírali odjezd a na břehu zůstal jen otrhanec Sinón. Trójané ráno nevěřili svým očím - Danajci odpluli a na pusté pláni stál podivný kůň. Otrhaný muž, který se vynořil z křoví, jim podal vysvětlení: koně tu nechali Řekové na usmíření bohů za krádež paládia. I on měl být obětován, ale uprchl.
Marně varoval Laookón Trójany, aby nevěřili nepříteli, i když přináší dary. Bohové ho umlčeli. Laookón byl mrtev a nikdo už nemohl zabránit Trójanům v pošetilé snaze vtáhnouut koně do města. Slova domnělého zběha Sinóna, že Danajci schválně postavili koně tak velkého, aby neprošel branami, je v tom jen utvrdil. Usoudili, že kdyby nechali koně venku, ztratili by přízeň bohů, a proto raději rozbořili své pevné hradby.
V hluboké noci, když Trójané zmoženi oslavou svého domnělého vítězství usnuli bezstarostným spánkem, připlížil se Sinón ke koni a pomohl bojovníkům ven. Ohněm pak dal znamení řeckým lodím číhajícím za blízkým ostrovem. Řekům už nestály v cestě hradby, a tak než se rozednilo, nezbyl v Tróji kámen na kameni.
Trója padla! Pyšné město Ilion bylo zničeno a Trójané buď zahynuli, anebo se stali otroky vítězů. Jen hrstce se podařilo uniknout. Vítězové se vraceli domů obtíženi kořistí. Ale jen málokterým se to mělo podařit bez obtíží. Někteří zahynuli již po cestě,na jiné čekala zákeřná smrt doma, další po mnoho let bloudili... ale to už je zase jiný příběh.