Týnský chrám a Ungelt

Týnský chrám-celým názvem chrám Panny Marie před Týnem byl postaven na místě starého špitálního románského kostela zasvěceného Panně Marii. V druhé polovině 14. století, v roce 1365, byla zahájena stavba tohoto trojlodního chrámu jako hlavního farního kostela Starého Města pražského. Do 80. let 14. století byly postaveny boční lodi, zdivo hlavní lodi a plastikami zdobený severní portál. Po požáru roku 1679 byla gotická klenba hlavní lodi nahrazena raně barokní klenbou. Ostatní části kostela se zachovaly. Interiér chrámu je většinou barokní. Výjimkou je pouze severní portál s charakteristickými rysy prací Parléřovy hutě a gotická kazatelna z 15. století. Po nástupu Jiřího z Poděbrad na český trůn byla dokončena stavba dvouvěžového průčelí, což je vnější strana stavby, na kterém byl umístěn velký pozlacený kalich a mramorová socha Jiřího z Poděbrad držícího v ruce meč. Když však po porážce na Bílé hoře převzali Týnský chrám jezuité, odstranili ze štítu sochu Jiřího z Poděbrad i kalich. Na místo kalicha umístili mramorovou Bohorodičku a z kovu kalicha udělali svatozář. Jiříkovo místo však zůstalo prázdné.
Roku 1601 zde byl pohřben Tycho de Brahe a za saského vpádu roku 1632 zde byly českými protestanty pohřbeny hlavy 12 českých pánů popravených roku 1621 na Staroměstském náměstí. Tyto hlavy však byly roku 1766 odneseny na neznámé místo. Vypráví se také, že je zde pohřbeno srdce Jiřího z Poděbrad, zatímco jeho tělo je pohřbeno v hrobce českých králů na Pražském hradě.
Z dalších historických památek je zde například obraz Panny Marie na hlavním oltáři, který je dílem Karla Škréty.
Týnský chrám je úzce spojen s domy, které stojí před ním čelně do náměstí. Jedním z těchto domů je pozdě gotická Týnská škola, ve které určitý čas učil také náš stavitel Matěj Rejsek, má štíty ve slohu benátské renesance. Její nosné zdi a vnitřní prostory jsou ještě středověké. V renesančním slohu jsou pouze obloučkové štíty. Z podloubí Týnské školy vede úzký průchod přímo ke vchodu do chrámu. Druhým pozdě gotickým domem je dům U Bílého jednorožce, který byl z části přestaven v období baroka. Zde se narodila v roce 1754 přední česká operní pěvkyně Josefína Dušková. Hned vedle domu U Kamenného zvonu stojícímu na rohu Týnské uličky je palác Golz - Kinských, nejkrásnější gotická stavba v Praze, která byla postavena v letech 1755-1765 stavitelem Luraghem pro hraběte Golze. ten je však prodal hraběti Kinskému.
K Týnskému chrámu se váže také nejedna pověst:
Kdysi jedna urozená paní prý velmi týrala své služebné. Jedna z nich vždy, když zněl týnský zvon, se modlívala k Panně Marii Týnské, aby již byl konec toho týrání. Paní ji jednou přistihla a bila ji tak dlouho, až služka vydechla naposledy. Teprve to zlou ženou pohnulo, většinu jmění rozdala a odešla do kláštera. vykoupení se však nedočkala a za trest se v noci objevuje na týnské věži a namáhavě rozhoupává těžký zvon.
Další z pověstí vypráví o mladém rytíři, který se posmíval průvodu kališníků. Kališnící měli v té době v rukou Týnský chrám.V den jejich čtvrteční pobožnosti je zahlédl rytíř, stoupenec katolického způsobu přijímání, který když viděl průvod se zpěvy, začal si z věřících dělat posměšky. Najednou však zoufale vykřikl, zabořil se do země a zkameněl. Vyjmout tělo se nikomu nepodařilo. tak zde zůstal a časem se úlomky vklínily mezi dlaždice a čekají na úplné rozdupání. Pak bude rytíř osvobozen.

Ungelt
Ungelt neboli týnský dvůr či pouze Týn se skládá ze 17 domů. Téměř každý z domů má dodnes gotické žebroví, portály, renesanční okna a ozdoby. Vstupní prostorem do Ungeltu je malé náměstíčko, vzniklé ze spojnice Týnské ulice a Týnské uličky. Jeho jednu stranu tvoří původně románský, později v gotickém a renesančním období přestavovaný dům U Černého slona, v jehož sklepení jsou dodnes křížové klenby. Druhou stranu tvoří novogotický dům U Červeného jelena stojící ve stejném místě jako rodný dům malíře Karla Škréty. Třetí stranou je boční loď Týnského chrámu a čtvrtou stranou je renesanční dům Granovských, v jehož sklepení jsou dosud románské prvky.
Ungelt byl zřízen v 11.století jako knížecí dvůr, avšak od konce 12. století do roku 1774 sloužil jako celnice. Každý cizí kupec se zde musel ubytovat, složit své zboží a protože ho nesměl přímo prodávat, musel ho zde nabídnout domorodým kupcům či obchodníkům.a zaplatit clo, kterému se říkalo ungelt. Odtud také název tohoto místa. Ungelt byl původně opevněn pouze příkopem; později byl však obestavěn raně gotickou výstavbou. Od roku 1977 zde probíhala rozsáhlá rekonstrukce, která obnovila soubor gotických, renesančních a barokních budov. Původní románské jádro Ungeltu je zabudováno ve vstupním křídle ungeltu v čísle popisném 639-I.
Domy Ungeltu a Starého Města jsou na úrovni prvního patra. Před osmi staletími totiž Staré Město leželo o několik metrů níže nežli dnes. Když byly postaveny první jezy, nebezpečí povodní, které stále hrozilo se ještě zvětšilo. Románské stavby, které zde stály, byly buď zaneseny pískem, nebo se staly sklepy pozdějších gotických staveb. Tak se poloha Prahy zvýšila a nebezpečí záplav domů se snížilo.
I k Ungeltu se váže řada pověstí. Jednou prý se skupinou Turků přijel krásný a bohatý muž. Ubytoval se ve zdejším hostinci. V té době měl hospodský hezkou dceru, která se Turkovi zalíbila a po čase i on jí. Nabídl jí sňatek. Ona i hospodský souhlasili. Měla jen jednu podmínku, že spolu zůstanou v Praze. Po rozmyšlení souhlasil, ale vyhradil si právo vyplatit si doma souhlas. Než odjel dal jí nádherný šperk a ona jemu prstýnek, aby nezapomněli. Několik roků dívka čekala až se vrátí, ale Turek se nevracel, ani o sobě nedal vědět. Když se jí tedy dvořil chlapec ze sousedství, souhlasila. Po svatbě se však Turek vrátil a nic netušíc se ubytoval v hostinci. Jakmile zjistil co se stalo, pozval mladou ženu k sobě a od té doby ji nikdo nespatřil. Turek ještě té noci odjel.
Po letech jedna z děveček našla ve sklepě hostince do hadříku zabalenou lebku. Jen vlasy prozradili, že je to Turkova žena. Překopali sklep a našli i tělo. Teprve mnohem později zjistili, že Turek podle zákonů své země potrestal zradu. Tělo zakopal a hlavu dal do ozdobné skřínky, aby s ním bloudila světem. Když se však ze skřínky stále ozýval pláč, vrátil hlavu k tělu a nechal si jen skřínku a prsten, který mu darovala. Protože se však trápí za dívčinu zradu, vrací se stále do Ungeltu, pod paží skřínku, někdy i s useknutou hlavou a bloudí po zdejších sklepeních.