Velehrad - Velká Morava

UMÍSTĚNÍ, POSTAVENÍ:

Velehrad se nachází severozápadně od okresního města Uherské Hradiště v údolí potoka Salašky. Je obcí s rozsáhlým areálem bývalého cisterciáckého kláštera, jehož dnešní barokní podoba, pocházející z přelomu 17. a 18. století, skrývá pozůstatky starší středověké stavby z první poloviny 13. století.
Vedle Hostýna je Velehrad nejvýznamnějším poutním místem na Moravě, které je úzce spojeno s tradicí cyrilometodějskou. Kult této tradice byl prohlouben především v době baroka a v období národního probuzení ve 2. pol. 18. stol. Byl metropolitním sídlem arcibiskupa Metoděje a politickým a správním centrem Velké Moravy.
Je chápán jako nejpamátnější slovanská svatyně. Karel IV. z něj udělal téměř základní kámen českých dějin, když mu bylo na velké dějinné poradě dáno nejčestnější místo v Českém království. Karlova láska k Velehradu pramenila ovšem ze státnických úvah. Přišel na to, že česká koruna byla převzata z Velké Moravy.

HISTORIE VELEHRADU:

Velká Morava byla státem, který existoval již na počátku 9. století. Křesťanství zde šířili misionáři ze severní Itálie a sousedního Bavorska.
Přestože v polovině 9. stol. byla již zcela křesťanská, kníže Rostislav, který chtěl docílit úplné nezávislosti na Východofrancké říši (dn. Německo), požádal byzantského císaře Michala III. o vyslání vzdělaných kněží, kteří by křesťanství prohloubili a založili zde také nezávislou církevní organizaci. Císař tímto pověřil dva vzdělané bratry ze Soluně-Konstantina a Metoděje, kteří ovládali i slovanský jazyk. Na Moravu přišli roku 863. Při bohoslužbách používali slovanský jazyk, zatímco misionáři ze západu jazyka liturgického latinského. Proto Konstantin přeložil bohoslužebné knihy a texty Písma svatého do slovanského jazyka a vytvořil pro něj také zvláštní písmo-hlaholici. Papež Hadrián slovanskou liturgii roku 868 při návštěvě Říma Konstantinem a Metodějem schválil. Konstantin tam onemocněl, vstoupil tam do řeckého kláštera, přijal řeholní jméno Cyril a 14.2.869 tam i zemřel. Byl pochován v bazilice papeže sv. Klimenta v Římě.
Metoděj se vrátil na Moravu jako arcibiskup a pokračoval v počatém díle. 6. dubna 885 zemřel a byl pochován ve svém metropolitním chrámu na Moravě. Tradice spojuje toto místo s Velehradem. Bohužel však dnes není možno zcela bezpečně určit místo, kde tento chrám stál, a tedy se nepodařilo nalézt ani Metodějův hrob.

Na sklonku 12. století se dva přemyslovští bratři, moravský markrabí Vladislav Jindřich a český král Přemysl Otakar I., že do tohoto kraje přivedou pilné cisterciácké mnichy, aby prací vlastních rukou posunuli úzký pruh obdělané země kolem řeky Moravy dále ke Chřibským horám. Za stanoviště jim vybrali katastr tržní vesnice Veligradu. Zde byla založena řeholní rodina sv. Bernarda a postaven cisterciácký klášter a kostel. Tak přemyslovští stavebníci vybudovali moravský Velehrad…
Roku 1197 římský král Filip Švábský přiřkl Přemyslovi Otakarovi královskou čelenku, a to dědičně. Přemyslovský rod se za tento dar Velehradu náležitě odměnil: 11. listopadu roku 1205 vstoupilo na půdu tržní osady Veligradu (dnešní Staré Město-zvané od r.1321) 12 řeholníků z českého kláštera Plasy u Plzně. Vladislav Jindřich, moravský markrabí, jim daroval menší statek a kostelík sv. Jana Křtitele. Tito cisterciáčtí mniši nám navždy zachovali velkomoravské jméno dnešního duchovního centra Moravy. Zde stával Velehrad a po jeho smetení ve válečné vichřici let 906 a 907 zde zůstalo jen jeho jméno pro ty, kdo přežili a vrátili se.
Nedaleko Velehradu r. 1257 založil Přemysl Otakar II. nové královské město na obranu proti Uhrům- Nový Velehrad. Toto město bylo později nazváno Hradištěm a od 17. století je známo jako Uherské Hradiště.
Archeologický výzkum ve Starém městě (tehdy Veligrad) prokázal rozsáhlé obchodní a výrobní středisko-předhradí, náležející ke knížecímu hradu v oblasti Nového Velehradu. Velehrad však zůstal výsadou cisterciáckého kláštera, který byl cele oddán úctě apoštolů řeholní rodiny.
Ale 27. 9. 1784 byl zrušen vídeňskými muži-v období církevních reforem rakouského císaře Josefa II. Velehradští mniši rozehnaní po zrušení kláštera po moravských josefinských lokáliích roznesli mezi moravský lid i velehradskou cyrilometodějskou tradici. Klášterní kostel od té doby začal plnit funkci kostela farního.
Obnovení posvátného Velehradu bylo poutnickou tužbou. Velehrad tehdy povstal a v revolučním roce 1848 se stal stěžejním místem pro celou českou církev. V r.1890 se klášter vrátil ke svému původnímu určení, když jej získali jezuité ke zřízení koleje a později řádového gymnázia.

PAMÁTKY:

Velehradský „kostel“ je chrámovou stavbou, již nebylo rovné ve střední Evropě. Celý klášterní areál nechal vystavět Vladislav Jindřich společně s biskupem Robertem, který byl cisterciákem anglického původu. Rozhodli se, že Velehrad bude místem jejich posledního odpočinku. V letech 1209-1213 dostává Velehrad výsadu tzv. imunity jako projev Přemyslovy štědrosti. Bylo to osvobození kláštera a jeho lidí ode všech daní a poplatků, noclehů a pohoštění, jež byli klášterní poddaní povinni poskytovat panovníkovi a jeho družině na jejich cestách. Dále osvobození od stavění a opravování zeměpanských hradů a vyňati z pravomoci krajských úředníků, kteří měli kořistnické úmysly.
Velehradský chrám je 86 m dlouhá trojlodní bazilika, která navazuje na čtyřkřídlou stavbu kláštera, postavenou kolem rajského dvora. Poblíž kláštera stojí neporušená raně gotická kaple Večeře Páně, dnes tzv. Cyrilka z pol. 13. stol. (farní kostel) , za mostem, před vstupem do areálu barokní plastiky od Schweigla.
Do baziliky vstupujeme barokním portálem, nad nímž jsou znaky zakladatelů kláštera a znak papeže Pia XI. Chrám uchovává velké množství cenných uměleckých děl, relikvií a památek. V presbytáři dominuje hlavnímu oltáři obraz Nanebevzetí Panny Marie od Ignáce Raaba. Před tímto novorománským oltářem stojí sousoší dvou světců, které je mramorovou kopií originálu umístěného v pražském týnském chrámu. Vlevo od oltáře, v kapli Matky Unie je umístěn vzácný obraz P. Marie s Ježíškem, namalován E. Dítětem. Chórové lavice sloužily řeholníkům. Jsou řezbářskou prací, zdobí je celkem 60 soch řezaných z lipového dřeva. Klenbu chrámu pokrývá freska znázorňující pohled do nebeské slávy, 14 kaplí má obrazy na postranních oltářích.
V podzemí je nainstalována expozice lapidária (stavební pozůstatky původní románské baziliky). Vystavené fragmenty doplňují podrobné popisky. Přístupny jsou i rozsáhlé krypty pod chrámem, v nichž téměř půlkilometrová procházka umožňuje poznat nejstarší podobu velehradského kláštera.
Byl zde vystavěn také morový sloup korintského tvaru, na jehož vrcholku je umístěna socha Panny Marie. Tento sloup se nachází před prelaturou (tehdy ještě nevystavěnou).
R. 1715 byla vystavěna rotundová kaple s freskami ze života mučedníka u dřevěného můstku přes Salašku.

HISTORIE KLÁŠTERA, JEHO PŘESTAVBA:

První vysvěcení celého kláštera i kostela Nanebevzetí Panny Marie se uskutečnilo 27.11. 1228. Ve 2. třetině 13. st. začal gotický sloh převládat i ve velehradských stavbách, což je patrné na některých oknech baziliky.
Klášter byl ale za dobu své existence postižen několika pohromami.První z nich se odehrála v době, kdy Velehrad ještě nebyl dostaven a opevněn. Ve 13. stol. se na něj přiřítili Tataři a Kumáni. V 15. stol. se přihnali moravští husité, kteří neušetřili ani pokladů klášterní knihovny. Zkáze ušel pouze Velehradský kodex a Ottův misál.
Potom přišly česko-uherské války. Za necelé století se klášter vylidnil poklesem vnitřní kázně. Odhodláním Čechů se do kláštera však znovu vrací život a na přelomu 16. a 17. stol. se klášter počešťuje, také se výrazně změnila jeho mentalita a etika. Raně barokní přestavba cisterciáckého Velehradu byla započata po zhoubných požárech kostela a kláštera r. 1658 a 1680 a zakončena novým slavnostním vysvěcením kostela 2. října 1735. Provedl ji opat Jen Greifenfels z Pilsenburku.
Hlavní oltář byl vystavěn roku 1724 Fontanou. Klenotem moravského baroka a jedinečnou sochařskou dřevořezbou je socha sv. Jana Křtitele.
Nejcennější obrazy a fresky na klenbě hlavní lodi i fresková výzdoba kaplí a kopule pochází od Itala Paganiho. Všechny byly však později přemalovány Etgensem. Od Willmanna pochází neobyčejně cenný oltářní obraz v kapli sv. Benedikta, připomínající Rembrantovo umění temnosvitu.
Upustilo se také od společné spárny a vytvořily se cely pro jednotlivé řeholníky. Na hrotech dvojvěží, které lemuje průčelí velehradské baziliky, se v 60-ti metrové výšce vznášejí sv. Cyril a Metoděj jako strážci naší nejstarší tradice a ideje. Průčelí je oživeno 9-ti kamennými sochami.
Celé dosavadní převážně dřevěné zařízení kostela bylo nahrazeno nehořlavým kamenem, mramorem nebo cihlami.

S Velehradem se pojí také Velehradské poutě, jež se rozvíjely kolem tří předních svátků:
-Sv. Cyrila a Metoděje (9.3.)
-Nanebevzetí Panny Marie (15.8.)
-Nanebevzetí sv. Bernarda (20.8.)

CÍRKEVNÍ VÝZNAM:

Papež Jan Pavel II. poctil Velehrad svou návštěvou ve dnech 21.-22. dubna 1990. Papež nejprve políbením a okouřením kadidelnicí uctil oltář. Na jeho zde čekalo půl miliónové shromáždění poutníků ze všech koutů naší vlasti společně s věřícími z Polska.
Na památku jeho návštěvy byla společně se svatým otcem zasazena lípa za přítomnosti představitelů našeho státu: Petra Pitharta, Josefa Hromádky a Jána Čarnogurského.
Zároveň u příležitosti 1 100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan pavel II. Bazilice Zlatou růži, která je vysokou poctou.
Papež o Velehradu prohlásil po svém návratu do Říma, že představuje klíčový úsek v dějinách evropského křesťanství…počátek vstoupení Slovanů do církve, pro dějiny církve je místem „velikého začátku“.

Použitá literatura:

1) Veselý, J. M.: Co dává Velehrad Evropě ; Matice cyrilometodějská Olomouc 1994
2) Pojsl, M. Doc.PhDr.: Velehrad-Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a
Metoděje ; Ř. k. farní úřad při bazilice na Velehradě 1990
3) Perka, R. PhDr.; Flegl, M. PhDr.: Poutní místa-Velehrad, Hostýn, Svatá Hora ; Olympia
Praha 1991
4) Smahel, R.: Velehrad ; Matice cyrilometodějská Olomouc 1991