Velká čínská zeď

Největší pomník všech dob
První čínský císař snil o největší stavbě zbudované člověkem a tisíce rolníků vynaložily nezměrné úsilí, aby ji postavily

Po deseti letech vyčerpávající dřiny, jež si vyžádala smrt tisíců dělníků, se podél severní hranice Číny táhla jako obrovský had Velká zeď. Vinula se po přirozených obrysech země a táhla se na západ od Žlutého moře přes hory, napříč pouštěmi a zemědělskými oblastmi až k Tibetu.
Zeď byla postavena na příkaz prvního císaře sjednocené Číny Š' -chuang - tiho, jehož stát Čchin porazil ostatní čínské státy a sjednotil je pod svou vládou. V roce 214 př. n. l. poslal císař svého generála Meng Tchiena k severní hranici císařství s armádou 300 000 dělníků a bezpočtem politických vězňů, aby začal se stavbou soustavy opevnění.
Stovky kilometrů opevnění postavily již dříve čínské nezávislé státy.Úkol Meng Tchiena a jeho stavitelů spočíval v zesílení nebo
opravě těchto staveb a vybudování dalších 800 kilometrů zdi,
ktrrá by je spojila.
Stavba pokračovala závratnou rychlostí a do horečnaté práce byly neustále nasazovány nové skupiny dělníků. Stavba zdi stála obrovské množství lidských životů a platit museli rolníci.
Z každé pětičlenné rodiny museli dva lidé pracovat na stavbě zdi nebo na podobném velkolepém státním projektu - rodinám tak mizela pracovní síla a nedokázaly vést vlastní hospodářství.
Trestanci, odsouzení k těžké práci na zdi, museli pochodovat stovky kilometrů na sever v řetšzech a železných obručích na krku; padali vyčerpáním ještě dřív, než ke zdi došli.
Mnozí z odvedenců zemřeli cestou. Ti, kteří přežili, byli ubytováni v nevyhovujících táborech a museli dřít v žhnoucím slunci, na dešti, v krupobití a teplotách od 35 stupňů Celsia v létě až do minus 21 stupňů v zimě.
Jídla byl zoufalý nedostatek. Neúrodná půda poskytovala nedostatečnou obživu a zásoby potravin musely být dopravovány na ohomné vzdálenosti karavanami soumarů nebo navlečných nákladních člunech proti proudu prudkých řek - z nichž jenom některé byly alespoň trochu splavné. Většinu potravin ukradli lupiči, postrácela se nebo byla snědena cestou; jednou bylo vypraveno z poloostrova Šan - tung 182 vozů obilí, ale ke zdi byl dopraven jenom jediný. Hlad zvýšil už tak vysokou úmrtnost a vedl mezi dělníky a dozorci k projevům násilí.
Mnozí z těch, kdo zemřeli - vyčerpáním nebo nedostatkem jídla -, byli vhozeni do příkopů, které sloužily jako základy, nebo pohřbeni ve zdi, aby působyli jako strážní duchové proti démonům ze severu - které, jak lidé věřili, stavba ohromného opevnění rozezlila.

Zeď směřuje na západ
Pracovní čety začaly se stavbou na severovýchodě a mířily na západ. Jako první se stavěly strážní věže, které byly obvykle vysoké přes 12 metrů. Stály vedle sebe v rozestupech kratších, než byl dvojnásobný dolet šípu, aby žádná část zdi nebyla mimo dosah lučištníků, a byly budovány na strategických místech, jako byly vrcholky kopců nebo vstupy do údolí. Mezi věžemi se táhla 6 metrů vysoká zeď, která měla chránit přet případnými nájezdníky - a démony.
Tam, kde byl dostupný kámen, pokládali dělníci základy z žulových bloků - některé z nich měly rozměry až 4,3 na 1,2 metru. Na vrcholu byl pak postaven vnější rám z hliněních cihel nebo kamenů. Malta, která se používala, byla prý v některých úsecích tak tvrdá, že bylo nemožné zatlouci do ní hřebík; předpis na její výrobu se dávno ztratil. Prostor uprostřed zdi byl vyplněn hlínou a drtí, která byla pevně udusána.Stavební materiál z přilehlých oblastí se přivážel volskými spřeženími,ručními vozíky nebo na oslech naložených koši.
V každé oblasti přinesla stavba zdi nějaké potíže. Na jejím východním konci, u města Šan-chaj-kuan, musela být zeď protažena až do moře, kam byly vypravovány čluny naložené velkými kameny a poté potopeny, aby vznikly základy. Střední část zdi měla vést úrodnou oblastí Ordos, kde žili nepřátelští kočovníci Siung-nu; příslušníci tohoto kmene museli být před započetím stavby ze svého území vyhnáni.
V některých oblastech vedla zeď přes vysoké kopce, na jejichž příkrých svazích nebylo možné používat k dopravě kamení, volská spřežení ani ruční vozíky. Místo toho museli lidé nosit padesátikilové náklady na zádech nebo v koších zavěšených na tyči. Na úzkých pěšinách se materiál dopravoval lidskými řetězy.
Kameny, které byly příliš těžké, aby je člověk po kousku pomocí sochorů. Některé oblasti, jež zeď protínala, byly tak strmé, že pozdější generace nemohly uvěřit, že stavební materiál dopravovali lidé; tvrdí se, že museli používat kozy.

Hradba proti kočovným kmenům

Velké části zdi byly postavené v oblastech s jemnou žlutou spraší, která byla jako stavební materiál nevhodná. Tam stavebníci míchali půdu s vodou a nalévali ji do dřevěných rámů. Jakmile začala hmota schnout, udusali ji až vznikla pevná zeď, kterou poté obložili kameny nebo cihlami, pokud byly dostupné.
V některých oblastech půdu jednoduše odstranili, až zůstal pás spraše jako val; jak se ukázalo, v takových místeh byla zeď mnohem méně odolná, než v kamenitých oblastech na severovýchodě. V písčitých oblastech pouště Gobi sestávala zeď z vrstev písku a kamínků, jež se prokládaly vrstvami pouštní trávy a větviček tamaryšku.
Když byla zeď dokončena a plně obsazena ozbrojenci, tvořila skutečně působivou hradbu. V každé z tisíců věží se mohla ubytovat menší vojenská posádka, v případě možnosti zásobená potravinami s nimiž vydržela čtyřměsíční obléhání.
Hranice mezi čínským císařstvím a zeměmi jeho očovných sousedů na severu byla zřetelkně vytyčena. Případnému pozorovateli z vesmíru se tak mohla naskytnout první známka existence rozumných bytostí na Zemi.
· Trvalá pamětihodnost - Velká hradba, kterou Číňané nazývají Wan-li čchang-čcheng neboli "Zeď dlouhá 10 000 li", se táhne napříč severní Čínou od Žlutého moře až po střední Asii. Od západu na východ měří 3 200km, ale její skutečná délka se všemi postraními větvemi činí 6 400km. Jde o největší stavbu, jakou kdy vybudovaly lidské ruce, a jako jediný lidský výtvor ji vidí kosmonauté z vesmíru
· Přirozená obrana - Velká zeď se vine jako obrovský had přes hory a po hřebenech, sleduje terén, aby co nejvíce využila přírodní překážky a získala tak na síle.
· Konec zdi - Nejzápadnější konec Velké čínské zdi tvoří pevnost Ťia-jü-kuan v provincii Kan-su, ležíci hluboko ve střední Asii. Dosud stojící pevnost je 9 m vysoká a byla postavena v roce 1372, aby chránila průsmyk téhož jména.

Dědictví prvního čínského císaře

Proč byla zeď postavena?
Dlouho panovalo přesvědčení, že Velká zeď byla postavena na obranu čínského císařství před hrozbou útoku sousedních kmenů. Ve skutečnosti však v době, kdy se začalo se stavbou zdi, nehrozilo dynastii Čchin od severních kmenů žádné nebezpečí. Kmeny Žung a Ti, které páchaly tolik škod od 12.století do 13. století př. n. l., se rozptýlily.
Pouze příslušníci kmene Siung-nu pronikli významněji na čínské území, ale ani oni nekladli téměř žádný odpor, když je Meng Tchienova armáda vytlačila z oblasti Ordos. Zeď poskytla ochranu proti pozdějším útokům, avšak ztráty na lidských životech byly příliš vysoké vzhledem k tomu, že v té době nebyla bezprostředně nutná.
Myšlenka zdi měla svůj původ v Š'-chuang-tiho posedlosti bezpečností a jeho zálibě ve velkolepých stavbách. Jeho úředníci však stavbu zdi podporovali z mnohem pragmatičtějších důvodů: mohli tam posílat nepohodlné osoby na práci.
Stavba zdi poskytla užitečné zaměstnání tisícům vojákům demobilizovaných poté, co vznik císařství ukončil boje mezi jednotlivými státy. Jakmile byla zeď dokončena, vojáci byli rozmístěny po celé její délce, což skýtalo záruku, že armáda nebude v blízkosti hlavního města. Zeď vytyčila zřetelnou hranici mezi územím Číňanů a kočovných kmenů. Byla rovněž překážkou lidem, kteří by mohli zběhnout z císařství. Zeď neměla pouze bránit sousedním kmenům, aby pronikly dovnitř, ale i Číňanům, aby pronikli ven.

Jak se dostala dynastie Čchin k moci?
První známou dynastií čínské civilizace byla dynastie Šang. Ta byla ve 12. století př. n. l. svržena svazkem států, které založily dynastii Čou v severní Číně. Tyto státy však začaly po nějaké době bojovat mezi sebou. Vojáci státu Čchin vstoupili v roce 256 př. n. l. do hlavního města ukončili formální vládu posledního krále dynastie Čou.
Čchinští vojáci táhli přes celou Čínu a zabíjeli velké množství obyvatel států, které dobyli. To přimělo menší státy, aby se bez většího odporu vzdali.
V roce 247 př. n. l. se stal králem čínského státu Čchin třináctiletý chlepec jménem Čeng. Pokračoval v záměrech svých předků podrobit si ostatní státy a 25 let po nástupu k moci přivedl všechny čínské státy pod čchinskou vládu. V roce 221 př. n. l. se tak čchingský král Čeng stal prvním čínským císařem a udělil si titul Š'-chuang-ti, "První svrchovaný císař".

Kdy zanikla dynastie Čchin?
Š'-chuang-ti zemřel v roce 210 př. n. l., když cestoval po východních provinciích. Ze smrtelného lože požádal svého vrchního eunucha Čao Kaa, aby napsal dopis jeho nejstaršímu synovi Fu Suovi, který se podílel na stavbě Velké zdi. V dopise stálo, aby mladý muž doprovodil otcův pohřební průvod do hlavního města, což mělo znamenat, že nastoupí na trůn.
Ještě než byl dopis odeslán, Š'-chuang-ti zemřel a mezi svými následníky zažehl řeťez intrik a podvodů. Jeho poradce Li S' se rozhodl tajit císařovu smrt, dokud se jeho tělo nevrátí do hlavního města a nebude zvolen zástupce. Čao Kaa, místo aby poslal dopis Fu Suovi, jej doručil dalšímu synovi Chu Chajovi a navrhl, aby společnými silami dosadili Chu Chaje a trůn a Čao Kaa povýšili.
Chu Chaj souhlasil, a jakmile Čao Kao přesvědčil Li S'a, aby se k jejic plánu připojil Chu Chaj se stal císařem. Poté byl odeslán dopis Fu Suovi, psaný jménem jeho otce Š'-chuang-tiho, jenž ho nabádal aby spáchal sebevraždu, což učinil. Čao Kao byl ovšem rozhodnutý vládnout císařství sám. Nejprve nechal Li S' a na základě vymyšlených obvinění z velezrady popravit a poté odělal z nerozhodného císaře duševní trosku ještě dřív, než jej přesvědčil, aby také spáchal sebevraždu.
Když však Čao Kao usedl na císařský trůn,zjistil,že nemá žádnou podporu. Císařství už bylo v rozpadu. Odpor vzbouřenců sílil, a tak eunuch rychle jmenoval císařem jednoho ze starších bratrů Chu Chaje.
Nový vládce nechal Čao Kaa ihned popravit, ale už bylo příliž pozdě. Povstalecké jednotky vstoupily o tři měsíce později do hlavního města a nového císaře popravily.V roce 206 př. n. l., pouhých patnáct let po svém vzniku, se říše Čchin rozpadla.

Jak byla zeď účinná?
Když byla Velká zeď plně obsazena vojáky a v dobrém stavu, představovala účinnou překážku proti severním kmenům. Kromě toho fungovala jako výkonný signalizační systém. signální věže, stojící v 18 kilometrových rozestupech, mohli předat zprávu - kouřovými signály ve dne nebo ohňovými v noci - po celé délce zdi za 24 hodin.
Největší slabinou zdi byla její velikost, protože se dala obsadit posádkou jenom se značnými obtížemi. V dobách, kdy si vnitřní boje žádali více vojáků a finančních prostředků, bylo nemožné zajistit dostatečný počet lidských zdrojů a zeď byla málo účinná. Několik let po rozpadu říše Čchin dokázali Siung-nuové zeď prorazit a museli být vyplaceni obilím, vínem a a hedvábím.
Dynastie Chan, která vzešla z nepřehladné situace po rozpadu říše Čchin, využívala zeď řadu let. Asi čtyři staletí po zániku dynastie Chan však severní kmeny ovládali celou severní Čínu. Zeď byla opět zpevněna v sedmém století našeho letopočtu za vlády dynastie Tchang.
počátkem 13. století za vlády dynastie Sung odolávala zeď plné dva roky mongolskému vetřelci Čingischánovi, než se mu podařilo prorazit. Velká zeď prodělala rozsáhlé opravy za vlády dynastie Ming, která nastoupila k moci ve 14. století. Většina toho, co lze spatřit dnes, pochází právě z tohoto období. Když v roce 1644 ovládli Čínu Mandžuové, přestala mít zeď vojenský význam. Říše se rozrostla o značný kus území na sever od zdi a noví nepřátelé Číny přicházeli od jinud - ze zámoří. Přesto že dnes už zeď nehraje v Čínském obranném systému žádnou roli, stala se národním symbolem.

Létající kůň a ospalý drak
Rychlost, s jakou byla Velká zeď postavena, dala vzniknou fantastickým příběhům o průběhu stavby. V jednom z nich se vypráví o létajícím koni černém jako uhel, který patřil Š'-chuang-tiovi. Kůň měl rudou hřívu, planoucí ohon a oči zářící jako signální ohně v noci. Dokázal urazit s jezdcem bezmála 500 km denně. Císař jel podél severní hranice na svém kouzelném oři, který se dotýkal země devětkrát nebo desetkrát za půldruhého kilometru. Pod jeho kopyty vyrůstali strážní věže a nakonci jediného dne se po severní hranici říše táhla nekonečná zeď.
Mnohékilometru země na tři nabrání, zatímco jeho kouzelný bič dokázal jediným prásknutím pohnou pohořím.
Jeho pověsti se pokoušeli příběhy vyprávěli o zázračných nástrojích, které císař při stavbě zdi používal. Díky obrovské lopatě dokázal vykopat půldruhého vysvětlit způsob, jakým se zeď klikatí. Podle jedné se císařův kůň směl volně procházet po severní hranici Číny se závažím přivázaným k ohonu. Skupina stavitelů za ním stavěla zeď na stopě, kterou závaží zanechávalo v prachu. Některé prudké ohyby zdi má prý na svědomí drak, který u ní jednoho horkého odpoledne usnul a vahou svého těla jí pokřivil.
· Mlčenlivá stráž - Aby měl Š'-chuang-ti ochranu v posmrtném životě, nařídil postavit tak rozsáhlou hrobku, že její armáda stráží, čítající 7 000 terakotových vojáků v životní velikostí, 600 hliněných koní a stovku dřevjených vozů, byla odkrývána v délce než půldruhého kilometru.