Vestfálský mír

Mírová jednání ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrücku začala již roku 1644. Mír nebyl uzavřen také proto, že Švédové se do poslední chvíle pokoušeli o rozhodující vítězství. 24.10.1648 byl podepsán systém mírových smluv právě v oněch vestfálských městech, které ukončili 30-ti letou válku. V Münsteru jednala delegace Francie, v čele s J Mazarinem a v Osnabrücku švédská delegace, v čele s A.G. Oxenstierem se zástupci Ferdinanda III. a jeho spojenců v římskoněmecké říši. Vestfálský mír byl kompromisním vyústěním dosažené rovnováhy sil se zajištěním velmocenského postavení rakouských Habsburků, Francie a Švédska takže nastalo mnoho teritoriálních změn: Švédsko získalo Západní Pomořany a posílilo pozice v Baltském a Severním moři; Francie získala část Alsaska, část území Lotrinska a pevnosti Mety, Toulouise a Verdun; Braniborsko získalo Východní Pomořany; Bavorsko získalo Horní Falc, a Sasko získalo Lužici. Rýnská (Dolní) Falc byla obnovena v rozsahu z roku 1621 a předána do rukou syna Fridricha Falckého. Švýcarsko a Nizozemí přestaly být pokládány za součást římskoněmecké říše. Císařská moc se stala zcela závislou na říšském sněmu. Říšští stavové získali potvrzení svrchovanosti (nesměli se pouze spolčovat proti zájmům císaře a říše). Restituční edikt (rozhodnutí císaře Ferdinanda II. z roku 1629 o navrácení veškerých území, která byla v Německu odňata katolické církvi po roce 1552) byl odvoláv a náboženské poměry vráceny do roku 1624 do stavu, který vycházel ze smyslu zásad Augsburského náboženského míru (dohoda německých stavů s císařem Karlem V. o náboženském vyznání v Německu, uzavřen 25.9. 1555. Země rozdělena na katolickou a protestantskou část podle zásady "cuius regio, eius religio" = čí území, toho víra) rozšířeného i na Kalvínisty. Katolické i evangelické náboženství bylo zrovnoprávněno. Bohužel se habsburské diplomacii podařilo potlačit politický vliv českých pobělohorských emigrantů což znamenalo, že Morava a Slezsko zůstaly součástí habsburského soustátí a náboženské svobody byly zaručeny jen v Čechách. Habsburkové posílili svou moc v rakouských i uherských zemích. Provedení mírových podmínek na území římskoněmecké říše kontroloval v letech 1649 - 1651 norimberský exekuční sněm.

NÁSLEDKY 30-ti LETÉ VÁLKY
Celá římskoněmecká říše se rozpadla na mnoho politicky bezvýznamných státečků. Ve válkou zasažených krajích existovala města, kde v průběhu 30-ti leté války zpustla nejméně 1/5 domů. Také zanikly celé stovky vesnic. Hodně lidí se stalo obětmi hladomoru, moru, úplavice a dalších chorob. Tento konflikt ale také přinesl poslední rozmach a následný pád vojenského průmyslu. Zjistilo se také, že žoldnéři jsou spíše více nebezpeční civilnímu obyvatelstvu než nepřátelským armádám a tak se postupně začaly formovat první stálé armády. Válka také prohloubila ekonomickou zaostalost střední Evropy za Evropou západní.