Viktoriánská Anglie

Dobou stability pro Velkou Británii znamenal začátek vlády královny Viktorie (1837-1901). Za její vlády dosáhla Velká Británie zenitu své politické a ekonomické moci. Ovládla významná zámořská území (Austrálie, Egypt, Kypr, část Jižní Afriky nebo Hong Kong), z nichž nejdůležitější se stala Indie. Již v roce 1831 přitom vznikl Commonwealth (tzv. Britské společenství národů), zrovnoprávňující některé kolonie s domovskou zemí.

Ze začátku své vlády podléhala Viktorie vlivu ministerského předsedy lorda Melbourna. V roce 1840 se provdala za prince Alberta, který v roce 1861 zemřel na tyfus. Viktorie pokračovala v aktivní roli na poli mezinárodní politiky, často vystupovala jako prostředník při rozhodujících mezinárodních jednáních.

V letech 1854-1856 se Velká Británie zúčastnila Krymské války, ve které podpořila Turecko v boji proti Ruské říši. Velká Británie společně s Francií nad Ruskem zvítězila a zamezila dalšímu výraznému ruskému mocenskému růstu.

V roce 1877 se královna Viktorie stala také indickou císařovnou. Na přelomu 19. a 20. stol. se Velká Británie účastnila búrských válek, při kterých ovládla celou Jižní Afriku.

V druhé pol. 19. stol. bylo volební právo rozšířeno i na dělníky z velkých měst. Nespokojenost dělníků však přetrvala a v roce 1900 vznikla sociálně orientovaná labouristická strana, která se postupně stala hlavní opoziční silou vůči konzervativcům.