Vladařské úspěchy Karla IV.

Bitva u San Felice

Když proti lucemburské vládě vypukl v roce 1332 v Itálii odboj, obléhali vzbouření vladaři se svým vojskem Modenu, jež Lucemburkům zůstala věrná, načež ustoupili a položili se před hrad San Felice. S obléhanými se domluvili o měsíční lhůtě, po níž se ti vzdají, nepřijde li jim do té doby pomoc. Přes obtíže s opatřováním vojska ( značná část Karlova vojska byla vázána o města Lucca na boj s Florenťany) a rozličným vyjednáváním se Karlovi podařilo ozbrojit 1200 jezdců a 6000 pěšáků. S touhle armádou zaútočil na stejně početné vojsko obléhatelů. I přes nepříznivý začátek je tato bitva připisována Karlovi jako jeho velký triumf.

Karel makrabětem

Od roku 1334 se Karel objevil s titulem makraběte a zachovala se i jeho pečeť se šachovanou moravskou orlicí. Markraběcí titul však zdaleka nevyjadřoval Karlovo postavení.

Karel IV. císařem

R. 1346 byl Karel jednomyslně zvolen římsko - německým císařem jako protikrál Ludvíka Bavora.
Slavnostní korunovační akt Karla a jeho choti Blanky se tedy odehrál 2.září 1347 v románské Bazilice sv. Víta . Oba korunoval pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Korunovační hostina se konala v dřevěné budově na náměstí sv. Havla. V následujících dnech došlo k potvrzení různých práv a privilegií.
Hlavní Karlovou vladařskou prioritou bylo jednak rozšíření vlastní rodové moci, ale též i konsodilace království. Prostředkem k tomu mu byly nejen smlouvy, koupě a v neposlední řadě i jeho 4 manželství. Za residenci si zvolil Prahu, kterou povýšil na arcibiskupství.

Svatba s Annou Falckou

Sňatkem s Annou Falckou, dcerou falckraběte Rudolfa II., si chtěl Karel zavázat dosavadního Ludvíkova významného spojence. Před polovinou 1349 se svatba slavila v Bacharachu na Rýně.
Anna do manželství přinášela i dědický nárok na državy svého otce (s vjímkou jeho kurfiřtského hlasu), nebude-li mít mužských potomků.

Založení vysokého učení pražského

Karlova univerzita byla první univerzita v germánsko - slovanském světě. Pražská univerzita byla proto z povahy věci po celé půlstoletí i univerzitou říšskou. Tím vyvrcholilo úsilí, jímž byly české země včleněny do osnovy tradičních institucí kulturní Evropy. Karel založil nejvíc univerzit ve středověkém světě.
Po Praze vydal zakládací nebo činnost obnovující listiny ještě devíti univerzitám. Avšak jen pražská univerzita vzešla z jeho vlastní iniciativy. V čele univerziti stál pražský arcibiskup jakožto její kancléř.

Hrad Karlštejn

10.června 1348 byl slavnostně položen základní kámen k novému hradu Karlštejnu, který na památku nesl Karlovo jméno. R.1357 byla dovršená nová koncepce hradu. Hrad Karlštejn se měl stát střediskem kultu utrpení Páně a Panny Marie, k čemuž zde byly postaveny dvě kaple (sv. Kateřiny a sv. panny Marie), aby v království českém byla úcta k symbolům Kristových pašijí. K tomuto účelu zde byla založena i kapitula, zatím o pěti kanovnících.
Zakládací listina popisovala průběh oficia a mší: měly být denně slouženy tři mše (kostel Panny Marie, kaple sv. Mikuláše v císařském paláci a v kostele v podhradí).
V letech 1355 - 1362 se postupně dovršila koncepce a funkce hradu, který nemá jinde v Evropě obdoby.
Hrad Karlštejn už neměl být jenom schránkou říšských klenot, ale i nejvýznamnějších ostatků Kristova utrpení.

Český zákoník

Karel se mezi lety 1350 - 1355 začal velmi intenzivně zamýšlet nad tím, je posílit v Čechách královskou moc a uchránit majetek koruny před neustálým přesunem do soukromých rukou. Impulzem pro to byla skutečnost, že český stát dosud postrádal "moderní"zákoník. Výsledkem panovníkova snaha snažení byl návrh zákoníku, známý jako"Majestas Carolina". Jednalo se o základní soubor zásad, principů a práv, který měl platit po celém českém území. Návrh zákoníku tvořilo 109 článků, zahrnujících ústavněprávní, trestní, procesní a soukromé právo.
Návrh zákoníku ukládal českému králi povinnost korunovat manželku do půl roku od sňatku nebo nástupu na trůn.
Generální sněm na konci září 1335 ukázal, že Karlovy návrhy nemají vůbec žádnou šanci na přijetí.
Karel na konci roku svolal sněm do Norimberka a vyjádřil zde skutečnost, že císařská vláda je prakticky neustále oslabována posilováním mocenské funkce teritoriálními státy a panovník se musel soustavně věnovat poměrům v říši. Tento sněm se protáhl na celý rok. Říšská ústava, která ustanovila hlavní zásady královské volby a práv kurfiřtů byla přijata r.1356 v Metách. Pro základní říšský zákon se vžilo označení "Zlatá bula z roku 1356".
Jednotlivá ustanovení Zlaté buly pro říši lze nejlépe vyjádřit slovy Zdeňka Fiali:" . . . bula dávala českému králi a státu v říši určitá oprávnění, ale žádné povinnosti.

Svatba s Annou Svídnickou

2.února roku 1353 překvapivě zemřela Karlova 2.choť Anna Falcká.Netrvalo ale ani měsíc a Karel byl znovu zadán. Stalo se tak začátkem března 1353 na vídeňské schůzce Karla a uherského krále Ludvíka. Když náhlým úmrtím malého Václava (který měl být původní manžel Anny) zanikla naděje na získání svídnicko - javorského dědictví, rozhodl se Karel, že sotva třináctileté Anně nabídne ruku sám.
Anna byla dcerou Bernarda, bratra Bolka Svídnického a sestry uherského krále Ludvíka Kateřiny. Karel uzavřel s Ludvíkem smlouvu o věčném spojenectví proti komukoli kromě Polsku a Rakousku. Podle této smlouvy se i sňatky dětí měly vzájemně konzultovat.
28.července 1353 byla Anna Svídnická korunována českou královnou.

Alžběta Pomořanská

Na jaře 1363 začalo jednání o nové svatbě s Alžbětou Pomořanskou, šestnáctiletou dcerou Bogislava V., vévody z Pomořan - Wolgastu.
Karel odjel do Krakova, kde slavil Svatodušní svátky. Zde také 21.května 1363 slavil svojí čtvrtou a poslední svatbu.
18.června 1363 byla Alžběta v Praze korunována.

Dobytí Branibor Bitva o Branibory

V polovině dubna 1371 se markrabě Ota Braniborský zapletl po boku polského krále Kazimíra a Ludvíka Uherského do spolku proti Karlovi a válečný konflikt s ním se zdál neodložitelný. Když odjel Fridrich Bavorský do Branibor, kde přijal hold jako nejbližší Otův příbuzný, za kterého ho Ota 15.4.1371 veřejně prohlásil, porušil tak značně dědičnou smlouvu. To Karla donutilo k odvetnému úderu a 21.března mu vypověděl nepřátelství.
Na sklonku července 1371 vytáhl Karel do boje. Císařské vojsko proniklo do Branibor a zabralo zde řadu míst.
22.srpna přišla Karlovi nepříznivá zpráva, že jeho mladší bratr Václav je zajat, a proto byl nucen uzavřít mír s Otou Braniborským a Fridrichem Bavorským a o něco později s (říjen 1371) v Pirně s Wettiny.
30.ledna 1372 byla předběžná jednání ohledně mírových jednání
a návrhu nové sňatkové aliance u konce. Sňatek se týkal druhorozeného Karlova syna Zikmunda a druhorozené Ludvíkovy dcery Marie. Z povahy věcí plynulo, že má Marie reálné naděje na dědictví Polska a Karlův plán na rozšíření svého území do těchto končin, nabyl poprvé konkrétní povahy. Ludvík tento sňatek schválil a ten se později uskutečnil. 20.února 1372 ještě Ludvík sňatkovou alianci potvrdil. 20.dubna nastoupil Karel cestu do Lucemburska, kde chtěl vysvobodit ze zajetí julišských vévodů svého bratra Václava. Teprve po ředě jednání se mu podařilo bratra vysvobodit. Byl však nucen odevzdat Geldérské vévodství.
5.června 1373 se braniborská válka znovu rozhořela a Karlova vojska začala znovu plenit zemi. Císař táhl do k Furstewalde, kde se soustřeďovala Otova a Fridrichova vojska. Když se ale k nim dostala zpráva, že nemohou očekávat ani pomoc od falckraběte Ruprechta a jelikož už byli úplně sami,nezbylo jim nic jiného, než kapitulovat. 15.8.1373 se vypravili do císařova ležení ve Furstewalde a ještě téhož dne za dlouhého jednání zde uzavřeli mír. Fridrich se musel vzdát za sebe, za svého bratra a za svého otce Ruprechta všech nároků na Branibory ve prospěch Karla a jeho dědiců. Otovi byl ponechán kurfiřtský hlas na doživotí a za Branibory dostal tučné odškodné. Vcelku byla za Braniborsko vyplacena cena 500 000 zlatých.
Po skončení odjel Karel s Fridrichem do Frankfurtu nad Odrou, kde vydali prohlášení vyzívající obyvatelé Branibor, aby složili přísahu novým pánům a zprostili je závazků proti sobě.
Branibory byli určeny jako léno Karlovým synům, Václavu, Zikmundovi a Janovi.
Dobytí Branibor bylo nejsložitější politicky - vojenskou operací Karlovy zahraniční politiky.