Vladimír Iljič Lenin (Uljanov)

Ruský politik a revolucionář (1870-1924)

„PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE !

Vladimír Iljič Lenin žil, pracoval a bojoval v době, kdy historická bitva mezi prací a kapitálem, mezi vykořisťovanými a vykořisťovateli vstoupila do rozhodující fáze, do fáze zániku kapitalismu a výstav by nové, komunistické sociálně ekonomické formace. Bylo přímo osudově nutné provést hluboký rozbor nastupující epochy, ukázat její místo v historickém vývoji, zjistit její rysy i objektivní zákonitosti a v této souvislosti stanovit – na základě změněných podmínek – úkoly dělnické třídy.

Leninovým osudem bylo jak sám napsal v roce 1916 Inesse Armandové, vést jednotnou bojovou kampaň za druhou proti politické hlouposti, podlosti a oportunismu. A nenávisti darebáků za to. A přece bych, dodává Lenin, nevyměnil svůj osud za mír s darebáky a oportunisty. Nesmiřitelnost k revizionizmu a oportunismu, k jakékoli buržoazní ideologii ovlivňující dělnické hnutí pokládá za neoddělitelný rys marxismu a marxistické strany. Úkol marxistů viděl v tom, aby dělnické třídě pomáhali pochopit, že ani jedno své vítězství nemůže dobýt bez boje proti třídě kapitalistů a jejich reformistickým náhončím. Přitom v boji proti revizionismu své doby viděl prolog budoucích bojů s revizionismem a oportunismem jako buržoazním liberalismem v dělnickém hnutí.

Zatímco i nejlepší leví v čele straně II. Internacionály – německé sociální demokracii – se spokojovali pouhou obranou revolučních principů Marxova učení, V. I. Lenin nejen vysoko pozvedl revoluční prapor marxismu, nejen obhájil světový názor proletariátu, ale rozpracoval jej ve všech směrech dále, dokázal, že epoch kapitalistického imperialismu je epochou dozrálého a přezrálého kapitalismu, který natolik dozrál, že musí postoupit místo socialismu. V těchto podmínkách rozpracoval teorii socialistické revoluce a diktatury proletariátu a učení dělnické straně nového typu, o jejích programových, strategicko-taktických a organizačních základech, o vedoucí úloze revoluční dělnické strany v systému diktatury proletariátu.Úlohu vedoucí síly a organizátorky třídních bojů proletariátu nemohly hrát strany sociálně demokratického, reformistického typu. Dělnická třída potřebovala ( potřebuje ) avantgardu zcela jiného, nového typu, potřebovala ( potřebuje ) stranu socialistické revoluce a diktatury proletariátu.
Ideu hegemonie dělnické třídy v nastupující buržoazně demokratické revoluci. Ve svazku proletariátu s rolnictvem a v hegemonii proletariátu v tomto svazku Lenin objevil možnost přerůstání revoluce demokratické v socialistickou.. Lenin vypracoval teorii přerůstání buržoazně demokratické revoluce v revoluci socialistickou a formuloval strategická hesla první a druhé etapy revoluce. „Proletariát musí dovést demokratický převrat do konce tím, že získá na svou stranu masu rolnictva, aby silou potlačil odpor samoděržaví a paralyzoval kolísavost buržoazie. Proletariát musí provést socialistický převrat tím, že získá na svou stranu masu poloproletářských elementů obyvatelstva, aby silou zlomil odpor buržoazie a paralyzoval kolísavost rolnictva a maloburžoazie.“

Zároveň však byla vyvrácena i dogmatická představa menševiků, že mezi buržoazně demokratickou a socialistickou revolucí musí ležet dlouhé období kapitalistického vývoje. Toto meziobdobí však už nebylo nutné vzhledem k vyspělosti kapitalistických podmínek, v nichž buržoazní revoluce nastupovala.V letech reakce – po porážce první ruské revoluce – zesílil vliv buržoazní ideologie na proletariát a jeho stranu. „Stále rafinovanější falšování marxismu, stále rafinovanější nahrazování marxismu protimaterialistickými učeními – to charakterizuje soudobý revizionismus jak v politické ekonomii, tak i v otázkách taktiky, i ve filozofii vůbec, jak v gnoseologii, tak i v sociologii,“ napsal v práci Materialismus a empiriokriticismus.

Kdo očekává „čistou“ sociální revoluci, ten se jí nikdy nedočká, poznamenal ironicky Lenin. V průběhu socialistické revoluce proletariát odstraňuje diktaturu buržoazie, likviduje starou státní mašinérii a vytváří stát diktatury proletariátu, která je demokracií pro většinu lidu a diktaturou proti menšině, proti vykořisťovatelům.