Vojenská letadla

I. Úvod: Historie letadel
II. Stať: 1.Řízení
2.Obsluha
3.Rozdělení: a) stíhací letouny
b) bombardéry
c) vrtulníky
4.„Stealth“
5.Česká letadla
III.Konec: K čemu přispěl rozvoj vojenských letadel?

Před necelými sto lety bychom na zdolání Atlantiku potřebovali aspoň týden. Museli bychom totiž plout na lodi. Dnes už není žádný problém se z Frankfurtu do San Francisca dostat za 11,5 hodiny. Letadla nejsou jenom přepravní stroje pro lidi a zavazadla nebo různé náklady, ale také se využívají k boji, průzkumu terénu nebo jenom ke kontrole vzdušného prostoru suverénního státu.
Vývoj letadel začal postupně. Již v bájích se objevuje zmínka o snaze létat (viz. Ikarus). V období renesance sestrojil velmi známý umělec a učenec Leonardo da Vinci první náčrtek jednoduchého vrtulníku. Tento létající stroj nebyl samozřejmě nikdy realizován. První opravdu létající vrtulník spatřil světlo světa v roce 1907. Sestrojil jej francouzský mechanik Paul Cornu. Byl to dvourotorový vrtulník. První jednorotorový vrtulník byl zkonstruován Rusem Igorem Sikorskim v r.1939.
Koncem čtyřicátých let minulého století sestrojil anglický vynálezce George Cayley první kluzák, ale až po něm se několik nadšenců pokusilo o stroj s motorem.Prvně byly používány motory parní, potom teprve benzínové. První úspěšný let na motorovém letadle uskutečnili až na počátku 20.století bratří Wrightové. Orwille a Wilbur Wrightové vykonali tento historický let dne 17.12.1903 na Kitty Hawk ve státě Severní Karolína v USA. Let trval 12 s, ale přesto se ním začala éra letectví.
Nedlouho poté byla vyráběna i vojenská letadla. Byly to malé a křehké stroje s dřevěnou kostrou potaženou impregnovaným plátnem, vyztuženou ocelovým lankem a měly jeden nebo dva kulomety. Ke konci první světové války byla už vojenská letadla diferencována na bombardéry a stíhací letadla. Oproti vojenským letadlům současnosti to byly velmi primitivní stroje. Dnešní letadla jsou vyráběna z velmi tenkých a pevných materiálů, jsou poháněna proudovými motory (tento druh motoru byl navrhnut anglickým pilotem a inženýrem Frankem Whittlem v r.1928; poprvé byl použit roku 1941 na experimentálním letadle), s nimiž dosahují závratných rychlostí a jsou vybavena velkým množstvím zbraní, jako jsou kulomety, rakety vzduch-vzduch, vzduch-země, tepelně naváděné rakety apod.
První překonání rychlosti zvuku bylo uskutečněno dne 14.10.1947, když americký pilot Chuck Yeager na letadle Bell X-1 s raketovým pohonem letěl těsně nad rychlostí zvuku. V této době, na
zač. třetího tisíciletí, dosahují vojenské stíhačky rychlostí až 2,5 Mach(1Mach=jednotka rychlosti zvuku).
V případě, že mluvíme o nejnovějších typech vojenský letadel víme, že vše je řízeno elektronikou. Systém letadla je řízen z pilotní kabiny, která je umístěna v horní části trupu letadla. Řídící páky a přístroje, které mají letci kolem sebe, jim umožňují zjistit polohu nepřítele a střílet z palubních zbraní. Velmi citlivé radiolokační antény umístěné ve špici trupu vyhledávají nepřátele a pomocí letadlového systému jej přenášejí na radar, jehož obraz má navigátor přímo před sebou. Ve výšce očí pilota je na skle umístěn displej, kde se zobrazuje výška, po přepnutí i jiné možnosti, jako je radar apod. Ve špici letadla je také umístěn radar sledující terén, který umožňuje letadlu letět velikou rychlostí pouze 200 m nad zemí.
Posádka v letadle má výhled na ostatní letadla pomocí skleněné(směsové) kupole, která jim kryje vršek letadla (mluvíme-li o stíhacích strojích) V případě havárie se tato kupole vystřelí nebo otevře (záleží na typu letadla) a sedadla jsou vystřelena do vzduchu, kde se po chvíli otevře padák. Proudové motory (v zásadě plynové turbíny) pohánějící letadla pracují na systému vhánění vzduchu pomocí ventilátorů do vnitřní části motoru, který pod vysokým tlakem prochází do několika spalovacích komor. Tam se stlačený vzduch smísí s palivem. Tato vysoce hořlavá směs se zapálí. Horké spalinové plyny se tak rozpínají a proudí k výstupní trysce. Zároveň roztáčejí turbínu, která pohání ventilátory v přední části motoru. Na podobném způsobu pracuje i bombardér nebo nákladní letadlo.
Vrtulník pracuje na jiném způsobu. Je ze všech létajících strojů nejvšestrannější. Může letět vpravo, vlevo, nahoru, dolů, stát ve vzduchu, a co je nejdůležitější, přistávat a startovat kolmo (to dokáže jen letadlo typu Harrier nebo jedno z letadel Panavia Tornado). Je vybaven motory, které roztáčejí rotor(y). Většinou je motor turbohřídelový a v jednom vrtulníku jsou tři. Listy rotoru jsou vyrobeny z mimořádně pevných kompozitních plastických materiálů. V kabině pilota jsou tři páky. Páka skupinového řízení ovládá listy rotoru tak, aby vrtulník mohl klesat, stoupat nebo viset ve vzduchu. Pákou cyklického řízení naklání pilot rotor tak, aby se vrtulník mohl pohybovat do stran. Zadní směrová vrtule je řízena nožními pákami a umožňuje natočit čelo vrtulníku libovolným směrem.
Obsluha vojenských letadel je velmi náročná. Jak pro obsluhu pozemní, tak pro samotného pilot. Obsluhu letadel ve vzduchu zabezpečuje vždy pilot a většinou navigátor. Moderní stroje nevyžadují přítomnost střelce, jako tomu bylo při první světové válce. V dnešní době zastává tuto funkci navigátor, který je titulován někdy i jako operátor zbraňových systémů. Hlavním střelcem je ale pilot, neboť některá letadla jsou jen jednomístná a pilot vše musí řídit sám.
Pozemní obsluha je u stíhacích letounů také velmi pracovitá. Pozemní personál zajišťuje údržbu a úpravu letadel. Zbrojmistři dbají na správnou vybavenost letadel, mechanici letadlo vždy před a po letu prohlédnou letadlo a opraví závady jak menšího, tak závažnějšího charakteru. Signalizátoři ručně navádějí letadla na přistání, popř. rolování na dráze či mateřské letadlové lodi (Tyto lodě převážejí letadla, která chrání jak loď, tak např. jistou námořní oblast. Jako startovací dráha slouží letadlům paluba, která je poměrně krátká. Stíhací letadlo je schopno odstartovat už na 500 m, ale některé lodě mají horní paluby kratší, proto jsou vybavena urychlovacím katapultem a při přistání letadla ocelovými lany, o které se letadlo zastaví při vysunutí háku).
Řízení letadla ze země zajišťuje centrála, která je dokonale vybavena tou nejmodernější technikou, jakou si můžeme představit. Citlivé radary reagující na sebemenší podnět ve vzduchu i na zemi jsou zobrazovány na hlavních panelech. Radar obsluhují perfektně vyškolení vojáci i civilisté a navádějí pilota na cíle.
Stíhací letouny se vyvinuly z letadel vyřazených na průzkum. Potřeba dokázat své letadlo ochránit bez pomocí více letadel vedla nejdříve k vybavení některých letadel pistolí, později kulometem. Roku 1915 bylo několik letounů uzpůsobeno k sestřelování nepřátelských letadel. Od tohoto roku se až do poloviny třicátých let vyráběly dvouplošníky s maximální rychlostí kolem 270 km/hod. Později se začaly vyrábět jednoplošníky aerodynamických tvarů, výkon motoru se zdvojnásobil na 1000 koňských sil a rychlost překročila 500 km/hod. Po roce 1960 už nebyl žádný problém dosáhnout rychlosti větší než M 2.
V té době byl také rozšířený názor, že letadla v takovéto rychlosti nemohou dobře manévrovat a boj je nemožný. Proto letadla přestala být vyzbrojována kulomety a počítalo se jenom s raketami vzduch-vzduch. Byly vypracovány studie o tom, jak stíhací letoun vybavený výkonným radarem může zjistit a identifikovat nepřátelský letoun bez vizuálního kontaktu (BVR-beyond visual range) a sestřelit ho pomocí řízené střely velkého dosahu.Tak vznikla střela AIM-54 Phoneix nesená letounem US-Navy F-14 Tomcat dosahující na vzdálenost 160 km. Po zkušenostech z Vietnamu se však začal vyrábět letoun Phantom ve vylepšené verzi F-4E s kanónem pod přídí a s účinnými sloty na náběžných hranách křídla, aby se zlepšila jeho schopnost provádět obraty při manévrování v boji (totéž v Rusku v nové verzi Mikojanova MiG-21). Na reakci studené války a na vznik MiG-25 s tehdejším SSSR reagovala USA zadáním zakázky na letoun F-X, který by plnil stíhací a bitevní úkoly. Konkurz vyhrála firma McDonnel Douglas sestrojením stíhačky F-15, která poprvé vzlétla v roce 1972. McDonnel Douglas F-15A je zcela jistě nejlepší stíhací letoun pro protivzdušnou obranu. Spojuje vynikající výkony s pozoruhodnou obratností. Má výkonný univerzální pulzní dopplerovský radar a dobře navržený zbraňový systém. Používá se také jako taktický přepadový stroj. Rychlost je větší než 2,5M (kolem 2655 km/hod), dostup je více než 12 000 m (přesněji 18.295m) a dolet přes 4 800km(5 745km) bez doplnění paliva. Nese protiletadlové a protipozemní střely, kanón, jaderné zbraně a rakety. Nosnost zbraní přesahuje 6 800Kg.
Později získal koncern General Dynamics kontrakt na LWF(Lightweight Fighter=lehký stíhač). Vyrobil letadlo typu F-16, zvaný též Fighting Falcon. Na reakci výroby MiG 29 a SU-27 USAF musela rozhodně zareagovat a vytvořila tak jedno z nejnovějších letadel F-22A Lockheed. Je to taktický přepadový stroj s dosud neznámými parametry, co se týká rychlosti, doletu a dostupu, neboť USA dosud neodtajnila některé z těchto dat.
Dříve (50.léta) vyráběla účinná bojová letadla jen tři země. Velká Británie, USA a tehdejší Sovětský svaz. Dnes k nim navíc přibyla známá francouzská letadla z dílny Dassault (Mirage) a Švédska (Gripen). Také se mluví o spolupráci zemí Británie, Německa, Itálie a Španělska u Eurofighteru nebo o spolupráci těchto států (bez Španělska) na Panavia Tornadech.
Používání bombardérů začíná postupně končit. Donedávna vlastnilo bombardéry mnoho zemí, avšak dnes už najdeme bojeschopná letadla tohoto typu pouze v USA, Rusku, Číně, na Ukrajině a ve Francii. Například RAF vlastnící kdysi přes 5 000 bombardérů dnes nemá ani jeden (nepočítáme-li Tornada, která jsou mnohoúčelová). Naproti tomu Ukrajina vlastní jedny z nejlepších bombardérů, které kdy byly vyrobeny a to 19 Tu-160. Oproti americkému Lockheedu B-1B Lancer je trup „Tučka“ subtilnější a vyhovuje tak lépe koncepci „stealth“. USA dnes vlastní 38 B-1B ,několik B-52H a sedm nádherných a naprosto dokonalých Northrop-Grumman B-2 Spirit. V nynější době je už skoro hotová zakázka na 20 strojů B-2, která americké daňové poplatníky stála přes 45 miliard dolarů.
V dnešní době jsou vrtulníky využívány v širokém spektru úkolů. Plní i úkoly nemožné pro něco jiného, jako například MH-53E je upraven tak, aby mohl napříč oceánem vláčet těžký závěs způsobující explodování mořských min. Vrtulníky jsou také využívány jako transportní letadla a některá jsou vybavena i senzory a zbraněmi pro nepozorovaný, nebo i přímý výsadek proti nepříteli. Dále se používají i vrtulníky k humanitárním a lékařským účelům. Bitevní ozbrojené vrtulníky jsou štíhlé, s dvoumístným trupem, opatřené všude pancéřováním, s mnoha senzory, zaměřovacími systémy a zbraní pro použití i v noci. Některé vrtulníky jsou speciálně vybavené senzory na boj proti ponorkám (ASW, anti-submarine warfare). Jejich nevýhoda spočívá snad jen v krátkém doletu. McDonnel Douglas AH-64 Apache je útočný vrtulník s ničivou účinností. Je těžce vyzbrojený, obratný, dobře pancéřovaný a vybavený pokročilými zaměřovacími senzory. Je velmi účinný v boji proti povstalcům nebo jako podpora pozemních sil. Dosahuje rychlosti 296 km/hod, dolet je maximálně 483 km a dostup přes šest tisíc metrů.
Stealth není letadlo, nýbrž vlastnost letadel. Je to vlastnost přiletět nepozorován nepřítelem na určité místo, vykonat misi a opět nepozorovaně odletět. Bombardér B-52 je možno zachytit ze vzdálenosti 300 km, pokud je snímán z boku, a ze 150 km, pokud je snímán zepředu. Pokud je letoun vybaven systémem LO (low observables=snížená pozorovatelnost), je možno jej zachytit až na 3-5 km. Jediným nositelem tohoto systému je B-2. Protože však nese rakety s plochou dráhou doletu, nemusí se vůbec tak blízko k nepříteli přiblížit, a tak dotyčná strana nepozná, kdo na ni vůbec vystřelil.
„Stealth“ konstrukce je otázkou jak volby tvaru a materiálu, tak otázkou povrchové úpravy. Mezi první letouny typu stealth patří F-117 Lockheed, jehož povrch je tvořen mnoha ploškami, která odrážejí radarové vlny snímače nepřítele a matou radary zobrazením na jiných souřadnicích, v lepším případě nejsou na radaru vůbec zobrazena. Pozdější letouny mají tvar naprosto hladký s nezvykle tvarovaným povrchem a všechny hrany jsou zoubkované.
Mezi základní zbrojní vybavení letadla Lockheed F-117 Night Hawk patří hlavně zbraně protiradarového a protipozemního charakteru, jako jsou optoelektronicky naváděné pumy GBU-19 a GBU-27, laserem naváděné pumy BLU-109 a nukleární pumy s volným pádem B61. „Inteligentní“ zbraňová sada také obsahuje protiradarové řízené střely AGM-88 HARM a řízené střely proti pozemním cílům AGM-65 Maverick.
Po vyvinutí Američany systému stealth, čeští vědci vyvinuli radiolokační zařízení zvané TAMARA , které „stealthy“ odhalí (starší typy).
Mezi jediné výrobce vojenských letadel patří v České republice Aero Vodchody. Jejich historie sahá až do 60.let 20.století. První letadlo Aero L-29 Delfín bylo určeno především pro instruktáž a cvičení pilotů, ale také jako lehký stíhací stroj. Jeho následovník Aero L-39 Albatros už bylo používáno jako podpora pozemních vojsk, na taktický průzkum nebo jako pomoc při boji proti povstalcům. Byl vyvinut za velké podpory tehdejšího SSSR. Letoun nese protiletadlové střely a rakety. Nedosahuje rychlosti ani 1M a užitečná dostupnost je do 1100 km. Tento typ je tvořen dvouproudovým motorem Ivčijenko AI-25TL ruské výroby se statickým tahem o 16,9 kN. Novější model, „západní“, už pracuje s motorem Garret TFE731-4 o tahu 17,8 kN a obsahuje avioniku Bendix-King, která zahrnuje například zařízení pro elektronický boj.
Vývoj vojenských letadel byl v prvopočátcích považován za nevýnosný. Čas ale ukázal, že vojenská letadla hrají asi nejdůležitější roli v bojích. Jejich schopnosti adaptovat se na podmínky jsou vynikající a jsou schopna plnit mnoho úkolů. Jejich rozvoj přispěl také k rozvoji raket, jak v doletu a navádění, např. pomocí laseru nebo tepelných senzorů, tak v účinnosti. V současné době je zakázáno používat rakety s jadernými hlavicemi. Rozvoj nastal také v oblasti radiokomunikací, neboť se vymýšlejí stále lepší a lepší radary na zjištění nepřátelských letounů, na odhalení nepřátelských radarů apod. Výroba letadel i výcvik jednotlivých pilotů je velmi drahá záležitost, ale jejich využití mnohonásobně tuto cenu převyšuje.