Vzestup NSDAP a Hitlera

V roce 1933 je díky tzv. Zmocňovacímu zákonu vložena plná moc jak Německého parlamantu (říšského sněmu), tak prezidenta do rukou jediného muže – Adolfa Hitlera. To je ale jen důsledek kroků, které k tomuto konci směřovaly.

Podle mě učinili první krok k nástupu nacizmu tzv. vítězné mocnosti – státy, které vyhrály 1. Světovou válku. A to, že uvalili na Německo tak veliké reparace, že by je Německo nebylo nikdy schopno splatit a tím se propadlo do obrovské chudoby. Tím vznikl prostor pro různé radikální názorové skupiny a politické strany, jelikož lidé žijící v bídě jsou ochotni naslouchat názorům, které, jak oni věří, jsou schopny je z této mizérie dostat. Jednou z těch nejradikálnějších je i rychle se rozšiřující „Národně socialistická německá dělnická strana“ – tzv. NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem.

NSDAP zašla až tak daleko, že se v roce 1923 pokusila v Mnichově o ozbrojený převrat. Ten jim ale nevyšel a Adolf Hitler i řada dalších straníků byla odsouzena do vězení. NSDAP byla zakázána. To byl dobrý krok, ale po propuštění Hitlera z vězení roku 1924 byla strana znovu povolena.

Proč? Protože v té době se Německo už jakž takž vzpamatovalo a zažívalo jistý ekonomický růst. Lidé už tolik neumírali hlady, dokonce byla pro některé i práce a tak se už demokratická vláda nebála, že by masy podporovaly Hitlerovy názory. A to byla podle mě jedna z dalších chyb. NSDAP sice neměla takovou podporu jako dříve, ale přece jen se o ní vědělo a věrní zůstali. Strana sice nijak zvlášť neprosperovala, ale trpělivě vyčkávala na příležitost.

Ta přišla v roce 1929 s krachem na New Yorské burze. A to byl další krok, který nemalou měrou přispěl k pádu demokracie v Německu. Svět zažíval Velkou hospodářskou krizi a ta se nevyhnula ani Německu. Lidé znovu neměli práci, neměli peníze, neměli co jíst a nezřídka umírali hlady. Když tedy přišel někdo, kdo začal hlásat, že jim dá práci, že se Německo pod jeho vedením znovu vzchopí, protože Němci jsou lepší než ostatní národy, zoufalí lidé samozřejmě naslouchali a věřili, doufali, že by to tak opravdu mohlo být. Začali věřit, že jejich země potřebuje silného a mocného vůdce, který je dovede k blahobytu.

Od té doby NSDAP nekontrolovatelně rostla i za pomoci polovojenských jednotek SA, které podporovaly NSDAP, a mezi odpůrci šířili strach. Dokonce nezřídka docházelo i k pouličním bojům. Podle mě měla německá vláda zakázat tyto aktivity a přísně je trestat.

V roce 1932 při volbách do říšského sněmu (parlamentu) se NSDAP ukázala jako nejsilnější německá strana a s 33% hlasů bezkonkurenčně vyhrává. Adolf Hitler je jmenován Kancléřem (předsedou vlády) již starým a konzervativním prezidentem Paulem von Hindenburgem. Hitlerovi ale 33% nestačí, jelikož musí vytvořit koalici a NSDAP nemá absolutní moc v říšském sněmu. Hitler tedy na vzdor ústavě rozpouští Reichstag a vyhlašuje další volby, které se mají konat v březnu příštího roku. Jedná se o jeden z prvních projevů diktatury.

Těsně před dalšími volbami Vypukne požár budovy Reichstagu. Na místě je chycen komunista, který se k činu přizná a na tom Hitler postaví antikomunistickou propagandu. Prohlásí, že požár měl být začátek komunistického puče a začne komunisty vykreslovat jako největší nepřátele státu, které je potřeba zlikvidovat. Vzápětí je pozatýkáno přes 4000 komunistů. Již starý a paranoidní prezident se natolik bojí, že uvede v platnost článek ústavy č. 48, který umožňuje vydávat dekrety bez souhlasu Reichstagu. Členové sněmu sice mohly tento článek zrušit, kdyby byla většina všech pro, ale to se nestalo. To byla podle mě spolu se zařazením článku 48 do ústavy další chyba, jež pomohla vzestupu nacizmu.

Hindenburg díky článku 48 vyhlásil „Prezidentský dekret pro ochranu osob a státu“ jenž omezoval ústavní práva jako svoboda myšlení, tisku, právo na shromažďování, soukromí, listovní tajemství atd….Taky díky článku 48 zrušil komunistickou stranu. Tyto kroky měly s demokracií podle mě už jen pramálo společného.

Volby, které proběhly těsně poté, sice NSDAP vyhrála, získala ale jen 44% hlasů, tedy ne nadpoloviční většinu. Hitler se tedy musí zařídit jinak. Navrhne nový tzv. zmocňovací zákon“, který by vložil veškerou moc jak reichstagu, tak prezidenta do rukou kancléře – tedy jeho rukou. Je ale nutné tento zákon prosadit do ústavy a k tomu potřebuje 2/3 poslanců pro. NSDAP má sice jen necelou polovinu, ale výborná propaganda pomůže přesvědčit o nutnosti tohoto zákona dostatečný počet „cizích“ poslanců. Podle mě tato skvělá propaganda, která provázela NSDAP po celou dobu jejího vzestupu, velice pomohla konečnému výsledku – Adolf Hitler se stává neomezeným vůdce a vládcem Německé říše.