Vznik papíru

Ještě před vznikem papíru se používal papyrus. Šáchor papírodárný je vysoká, vytrvalá rostlina, vyskytující se v bažinách kolem horního Nilu, která sloužila k výrobě papyru. Staří Egypťané rozřezávali dlouhé stonky a oddělovali z nich proužky dužiny. Když se dvě vrstvy dužiny, položené na sebe v pravém úhlu, roztloukly a slisovaly, držely díky své lepkavé šťávě pohromadě. Listy se pak slepovaly do svitků.

První papírna na evropském kontinentě byla založena v roce 1150 nedaleko španělské Valencie. Historie výroby papíru je však mnohem starší. Její vynález se přisuzuje bohatému čínskému Cchaj Lunovi, jenž byl za něj roku 105 n. l. od panovníka veřejně pochválen.

Za výchozí surovinu k výrobě papíru sloužily morušové větve, které se pařily v kádích tak dlouho, dokud se z nich nesloupla kůra. Ta se sušila na slunci, znovu máčela a získané lýko se roztlouklo na drobné kousky, k nimž se ještě přidaly v kamenném moždíři rozmělněné hadry. Vzniklá hustá kaše se pomocí zvláštní lžíce nalévala do rámu s bambusovou rohoží. Po odstranění vody a přidání škrobu se z vláken vytvořil papír. Ten se před použitím ještě vylisoval a usušil.

Když roku 751 získali od Číňanů znalost výroby papíru Arabové, obohatili jí řadou vylepšení. Především, za výchozí surovinu zvolili lněné a konopné hadry a provazy. Ty se po dlouhou dobu nechávaly hnít a kvasit v jámách. Získaná hmota se vařila, drtila mlýnskými kameny a znovu propírala. Vzniklá papírovina se nanášela na síta složená z tenkých měděných drátů. Ty byly mnohem lepší než původní bambusy a papír takto získaný byl jemnější než čínský.

Přes Samarkand a Bagdád se výroba papíru dostala kolem roku 900 do Egypta, pak do Maroka, až ji Arabové přenesli i do evropského Španělska. Když se odtud papír ve 13. století dostal do Itálie, ztratili Arabové na jeho výrobu dosavadní monopol. První papírna v českých zemích byla založena Karlem IV. roku 1370 v Chebu. Její provoz zajišťovali italští řemeslníci.

Zhruba od 13. století se při výrobě papíru začalo na povrch sít vkládat znaménko z tenkého drátku. Vzniklý papír byl v tomto místě o poznání tenčí, znaménko prosvítalo, a proto se mu začalo říkat filigrán, nebo-li průsvitka či vodoznak. Původně se vyznačovaly jen velmi zjednodušenými tvary – kruhy, kříži, trojúhelníky atd. Později se ovšem objevují i symboly složitější – květiny, lidské postavy, erby, zvířata a od 16. století i znaky vrchností a měst. Filigrány byly čistě evropskou záležitostí.