Představitelé českého národa před válkou neusilovali o politickou samostatnost. Uvědomovali si, že jakkoli není rakouský stát Slovanům příliš nakloněn, vytváří v prostoru, kde se střetávaly zájmy Německa a Ruska, potřebnou záštitu. Tento úkol však habsburská monarchie, upadající zejména za války do stále větší závislosti na Německé říši, přestávala plnit. Ztráty na životech ve válce, kterou Češi nepřijali za svou, hosp.obtíže, rostoucí favorizování Němců a Maďarů i policejní perzekuce českého národa – to vše jen stupňovalo nespokojenost. Vztah národa k monarchii se prudce zhoršil.
Hlavní naději začala nakonec zosobňovat tzv. zahraniční akce. Její duší byl profesor T.G. Masaryk, který v roce 1915 odešel do emigrace, aby zorganizoval odboj proti Rakousko – Uhersku a u spojenců prosazoval myšlenku samostatného československého státu. Jeho Národní rada československá, na jejíž činnosti se vedle něj podíleli i E. Beneš a M. R. Štefánik, se opírala o krajanské spolky a zejména legie, vojenské jednotky složené především z českých a slovenských zajatců a přeběhlíků. Dlouho ale nebylo jasné, zda se západní spojenci budou doporučeními Národní rady řídit. Zpočátku si totiž ještě hodně slibovali od habsburské monarchie. Doufali totiž, že by mohla i nadále vytvářet protiváhu německému kolosu. Příznivěji začali na středoevr. a balkánská nár. hnutí pohlížet až po ruské únorové revoluci v r. 1917. Ruský přiklad ukázal, jak slabé mohou být starobylé monarchie; spojenci proto dospěli k názoru, že nejlepší hrází vůči bolševickému systému budou samostatné, národní státy.
Akce domácích politiků koordinoval Národní výbor. Jako reprezentant zájmů veškerého národa aspiroval na úlohu vystupovat jako partner stát. orgánů. Zároveň se od léta 1918 připravoval k jejich ovládnutí. Experti Národního výboru vybírali osoby, které měly převzít vedení klíčových úřadů, ze členů sport. organizací se formovaly pořádkové hlídky a zárodky prvních vojenských oddílů. Se svými záměry se vůdčí představitelé NV – Karel Kramář, Antonín Švehla, Alois Rašín či Jiří Stříbrný – netajili. Stát, který v té době už jen čekal na svou porážku, nezakročil. Ani sám poslední císař z habsburského rodu Karel se těmto snahám nestavěl na odpor. Mohl alespoň doufat, že nově konstituovaný český stát nepřeruší s monarchií všechny svazky.
Když 27. října 1918 odeslal rakousko-uherský ministr zahraničí Julius Andrássy Spojeným státům nótu, v níž jeho vláda ve snaze ukončit válku za každou cenu přislíbila i uznání práv Čechoslováků i Jihoslovanů, pochopilo úřadující předsednictvo NV, že nadešel čas. 28. října převzal NV hlavní zásobovací centrálu, Obilní ústav, a později i další úřady včetně místodržitelství. Odpoledne byla na Václavském náměstí vyhlášena samostatnost.
28. prosinec 2012
7 776×
421 slov