Zámek Kuks

Roku 1662 zdědil hrabě František Antonín Špork (1662-1738) po svém otci hraběti Janu Šporkovi, který byl generálem rakouské jízdy v období tureckých válek, panskou osadu, která byla opuštěná a bez poddaných. Osada ale byla známa svými prameny.Roku 1695 hrabě František Antonín Špork poslal vzorky pramenů na Karlovu universitu se žádostí o pečlivý rozbor.Zanedlouho dostal veselou zprávu o vzorcích pramenů a dal postavit r.1694 lázně, které měly předčít i Karlovy Vary. Záhy se tyto lázně staly střediskem Šporkova panství.Toto panství bylo nazváno Kuks.Je to slohově jednotný komplex světských a církevních budov s mimořádně rozsáhlou sochařskou výzdobou vynikajících kvalit, spojený především se jménem Matyáš Bernard Braun.
Středisko Šporků se skládalo z mnoha staveb a sochařských kompozic, například: nad pramenem léčivé vody byla postavena dřevěná kaple Nanebevzetí P. Marie (1697), vpravo od ní hostinec „U zlatého slunce“ (1699), Dianina lázeň (1701 – odstraněna a nahrazena kašnou se sochou Polyféma), fontány na pravém břehu s letohrádkem a holubníkem (1700), větrný mlýn (1701), dřevěné divadlo vedle hostince „U zlatého slunce (1702). V roce 1703 bylo zbudováno závodiště, prozatimní dřevěná lázeňská budova byla nahrazena zděnou a bylo postaveno dalších deset zděných domů pro hosty (1704), byly položeny základy špitálního kostela (1707-1710) i základní kameny špitálu (1708-1716) a zámku (1710). Špitál, tj. vlastně nemocnice pro vysloužilé vojáky z tureckých válek, měl i vlastní lékárnu, která zůstala dodnes zachována.Také byl postaven další lázeňský dům, prádelna, dům filozofů s knihovnou (1720-1722), úřednická budova tzv. Amtshaus a nový hostinec.
Při povodni roku 1740 bylo zničeno závodiště, letohrádek a holubník. V původní podobě a rozloze zůstaly dochovány tyto budovy – špitál s kostelem a plastickou výzdobou a kaskádové schodiště u zámku, který byl zbořen roku 1901. Zajímavá je plastická výzdoba Kuksu z let 1700 až 1734, např. Polyfémovy fontány od J. Kohla, dílo M.B.Brauna a spolupracovníků, tj. např. Ř. Theny, A. Perlwanger, Pacákové. Roku 1713 byla zahájena výzdoba závodiště. Tvoří ji soubor čtyřiceti trpaslíků, uprostřed závodiště stály dva trojboké obelisky se sochami Pravdy a Spravedlnosti. V letech 1731 – 1732 vznikly dvě sochy tzv. křesťanských vojínů – Velký Miles christianus stál na konci stromořadí vedoucího k Betlému, tj. na hranicích panství žirečských jezuitů. Malý Miles christianus stával v tzv. Novém lese západně od Kuksu. V roce 1746 byly tyto sochy přeneseny do špitální zahrady.
V areálu komplexu Kuksu se nachází též bývalý špitální kostel Nejsvětější Trojice. V tomto kostele je rodová hrobka Šporků pod celou plochou kostela. Průčelí kostela je ozdobeno alegorickými sochami Naděje, Lásky a Víry (1707-1715). Oltář je situován na jih , což velmi vadilo Šporkovým sousedům – žirečským jezuitům.
Geniálním umělcem, který vytvořil v Kuksu velkou část svého díla, byl Matyáš Bernard Braun.Narodil se v Sautensu u Insbrucku roku 1684. Počátkem 18. století se odebral na zkušenou do Itálie, pobýval hlavně na severu, v Benátkách, ale dostal se i do Říma. Všímal

si díla italských mistrů, ale především ho upoutal Giovanni Lorenzo Bernini. Roku 1710 se
vrací do Salcburku a téhož roku odcestoval do Prahy. První jeho práce u nás byla socha sv. Luitgardy na Karlově mostě. Stal se nejvyhledávanějším sochařem u nás. Pracoval v Praze, Kuksu, Teplicích, Lysé, Duchcově, Litomyšli, Valči, Manětíně i jinde. Roku 1738 v Praze umírá na tuberkulózu.
Pokud se jedná o výzdobu Kuksu, v roce 1712 dostává objednávku na sochařskou výzdobu terasy, kterou prozatím tvořilo osm soch Blahoslavenství. Již roku 1717 stojí uprostřed terasy monumentální socha Náboženství. V roce 1719 vytvořil dvanáct postav Ctností a dvanáct postav Neřestí. Ze Ctností byla Zdrženlivost přenesena později na špitální dvůr. Z Neřestí byla zničena alegorie Podvodu a teprve roku 1883 nahrazena sochou téhož námětu od sochaře B. Sellinga. Ctnosti před levým křídlem špitálu mají směrem od Anděla Šťastné slasti toto pořadí: Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost a Spravedlnost. Před pravým křídlem špitálu za Andělem Žalostné smrti stojí tyto Neřesti: Pýcha, Lakomství, Závist, Smilstvo, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva a Lstivost.
Sochy jsou vytvořeny z místního pískovce v nadživotní velikosti. Původně byly polychromované, zachovaly se zbytky barev, hlavně podkladové červené. Roku 1726 dal hrabě Špork objednávku, aby Matyáš Braun zaplnil okolní lesy plastickými výzdobami. Nad vesnicí Žireč tak vznikl nádherný Betlém. V letech 1729 až 1731 byl hrabě Špork cílem útoků jezuitů, byl obviněn z kacířství, vyvázl s pokutou. V té době došlo k nucené přestávce v Braunově práci na Betlému. Naštěstí poté Braun vytvořil v lesích mimo jiné sochy Zjevení svatého Huberta, sv. Maří Magdalény, Jana Křtitele, Onsifria, Garina a studny Jakobovy, v roce 1731-1732 Narození Páně a klanění Tří králů. Dnes je Betlém jen žalostným torzem, v letech 1781 – 1787 došlo totiž k lámání kamene pro stavbu pevnosti Josefov, byly narušeny některé sochy a jiné byly úplně zničeny.
I tak však komplex památek v Kuksu a okolí stojí za návštěvu a za náš obdiv.

Literatura: čerpal jsem z publikace Umělecké památky Čech K/O, svazek druhý, vydavatelství Akademia Praha 1978 od kolektivu autorů z Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze a z publikace autora Josefa Proška Kuks z nakladatelství ČTK Praha 1977.