Zámořské objevy

Objevné plavby v 15. a 16. stol.

Přibližně od r. 1450 začali Evropané podnikat množství výzkumných výprav po moři, především kvůli obchodu. Po staletí obchodovali s Čínou, Indií a celou Asií, ale vždy cestovali po souši. V r. 1453 dobyli osmanští Turci Cařihrad ( dnes Istanbul) a jejich cesty přerušili. Evropané tedy museli přijít na způsob, jak dosáhnout východu po moři. Dychtili také po objevech cizích zemí.Mezi vůdčí země ve výskumných výpravách patřilo Portugalsko. V 60 letech 15. stol. portugalští námořníci přepadávali západní pobř. Afriky, kde hledali zlato a otroky. V r. 1488 Bartolomeo Diaz připlul k mysu Dobré naděje a v roce 1498 Vasco da Gama dorazil do Indie. Od té doby zakládalo Portugalsko na pobřeží Indického oceánu obchodí centra. Druhou významnou zemí bylo Španělsko které zamířilo na západ. V roce 1492 Kryštof Kolumbus při plavbě přes Atlantický oceán objevil několik ostrovů. V přesvědčení, že se jedná o indické ostr. nazval je Západní Indie. Ve skutečnosti se jednalo o součást obrovského amerického kontinentu. V r. 1499 Amerigo Vespucci přistál u břehů J Ameriky. Nový neznámý světadíl byl nazván podle něho. Od té doby doby španělští dobrodruzi dobývali americké území ve jménu španělského krále. Španělský král prohlásil nová území v Americe za součást Španělska a vysílal své zástupce, jimž se říkalo místokrálové, aby tam vládli. Prvním místo králem byl Kolumbus, který nazval domorodé Američany, kteří zde žili, Indiány.

Brzy po zahájení výzkumných výprav se Španělé začai obávat, že by Portugalsko mohlo jejich navá území napadnout. V roce 1494podepsalo Španělosko s Portugalskem tordesillaskou smlouvu, která narýsovala pomyslnou čáru dělící – Nový svět-. Země na východ od této linie připadli Portugalsku, západním směrem Španělsku. Španělsko i Portugalosko zakládali na nových územích své říše. Portugalci přistáli v J Americe na východ od tordesillaské hranice v roce1500 nazvali novou zemi brazílií. Založili obchodní stanice v Indickém oceánu a ještě dál na východ. Portugalci se snažili žít s domorodci v míru a nakupovat od nich zboží k prodeji v Portugalsku. Oproti tomu Španělé zaváděli v dobytých zemí J Ameriky přísnou vládu. V letech 1519 až 1521 Hernando Cortez dobyl aztéckou říši a v 30 letech 16. stol. dobyl Francisco Pizarro říši Inků. V roce 1519 se portugalský námořník Fernando de Magalhaes vydal na dvouletou plavbu kolem zeměkoule. Výprava prokázala že svět je kulatý.

Polo, Marco (1254-1324)
Benátský kupec, nejvýznamnější evropský středověký cestovatel. Jeho otec Nicolo P. a strýc Maffeo P. podnikli 1260-69 svou první obchodní cestu do Číny; vydali se z Cařihradu na Krym a odtud pokračovali k Volze, kde tehdy bylo centrum Zlaté hordy. Ze Saráje putovali dále k východu, prošli územím mezi Kaspickým mořem a Aralským jez. Apřes Urgenč dorazili do Buchary. Zde se připojili k poselstvu ílchána (mongolského vládce Persie) Hülägüho, mířícímu do Chánbaliku (dn. Pekingu) k mongolskému velkému chánovi Kublajovi. Jejich cesta vedla pak pravděpodobně přes Samarkand a podél Syrdarje do Otráru a pak přes poh. Ťan-Šan do Urumči, Cha-mi a Ša-čou a odtud do Chánbaliku. U Kublaje se dostalo oběma bratřím vlídného přijetí , načež se s hojnými dary a poselstvím pro papeže vydali na zpáteční cestu, jejíž trasa je neznámá. 1271 se vypravili podruhé do ˇíny doprovázeni nyní Nicolsovým synem Markem. Z Benátek cestovali přes Sýrii,Malou Asii a Írán k Perskému zál. Doprovázejíce mongolskou princeznu, určenou za ženu ílchánovi, vydali se na 13 lodích z příst. Čchüan-čou, pluli podél Indočíny a Malackým průlivem k sev. Sumatře, kde se zdrželi 5 měsíců. Další plavba směřovala přes Nikobary a Andamany na Cejlon a dále podél Malabarského pobř. na S a k Hormuzu, kde je 1294 zastihla zpráva o smrti Kublaje. Z Hormuzu prošli znovu Persií a Armenií do Trabzonu, odkud po lodi přes Cařihrad dopluli do Benátek (1295). Krátce po návratu byl Marco v námořní bitvě zajat Janovany a vsazen do vězení, kde nadiktoval (1295) spoluvězni text své slavné knihy nazvané Milión.

Ibn Battúta, Abů Abdalláh Muhammad (1304-1369)
Největší arabský cestovatel. Pocházel z Tangeru v Maroku, studoval islámské vědy a právo. 1325 se vydal na pouť do Mekky, z Tandži cestoval tehdy běžnou trasou přes S Afriku do Alexandrie a do Káhiry, odkud po Nilu a přes poušť dospěl k Rudému moři, aby se přeplavil do Džiddy.Válečné události mu to však znemožnily a stejnou cestou se vrátil do Egypta. Odcestoval pak do Sýrie a s tamní poutnickou karavanou dospěl do Mediny a Mekky. Navrátil se však do vlasti , neboť se rozhodl procestovat co nejvíce zemí. Přes Arábii a již. Persii se dostal do Bagdádu, do Tabrízu, Diyarbakiru a Mosulu a potom opět vykonal pouť. V Mekce setrval v l. 1328-1330 a doplňoval své vzdělání. Pak se vydal na novou cestu, prošel celým Jemenem do Adenu, odkud odjel do Afriky a dostal se až do Kilwy. Na zpáteční plavbě se vyhnul Jemenu, neboť se rozhodl, že nepůjde nikdy stejnou cestou a přes Omán se dostal do Hormuzu, procestoval J provincie Iránu, přes Perský zál. se přeplavil do Arábie a znovu vykonal pouť (1332). 1342 byl jmenován vyslancem do Číny. Při cestě po Indii do přístavu zažil mnohá dobrodružství. Stal se významnou politickou osobností, aspiroval na sultánskou hodnost, ale musel uprchnout. Dostal se do Indie kde s pomocí místního sultána svého švagra, chtěl dobít Maledivy. Z plánu však sešlo. Rozhodl se vydat do Číny, ale na začátku cesty byla jeho loď přepadena piráty. Přišel o všechen majetek, pokračoval však v cestě přes Bengálsko, Sumatru, J. Vietnam až do přístavu Zajtún (dn. Čchüan-čou) . Odtud putoval po řekách do Pekingu, ale v té době vypukla revoluce a tak se vrátil do Bagdádu (1347). Krátce po návratu se vydal do Španělska , aby zahlédl Granadu. 1352 podnikl poslední cestu-vedl poselstvo do říše Mali. Šel přes saharu do hlav. m. Mali na horním Nigeru. 1353 se vrátil do Maroka. 1355 zemřel a ještě stačil nadiktovat své vzpomínky sultánovu písaři. I.B. procestoval120.000km. a navštívil mnoho zemí.

Kolumbus, Kryštof (1451-1506)
Janovský mořeplavec ve španělských službách, znovuobjevitel Ameriky. Narodil se v Janově, pocházel z tkalcovské rodiny, původně se věnoval řemeslu svého otce, avšak též plavectví. Okolo 1474 n. 1475 navštívil ostr. Chios, podle vlastních údajů podnikl později plavby do Anglie a do Guineje. 1576 odjel do Portugalska jako agent. O tom, že by byl podnikl nějaké daleké zaoceánské plavby v této době, nejsou hodnověrné zprávy. Není také jasné, kde získal své nautické zkušenosti, neboť nikde není zmínky, že by byl působil jako kapitán či kormidelník; přesto se při svých velkých plavbách osvědčil jako výborný námořník. V Portugalsku se začal obírat kosmografickými studiemi a pojal myšlenku, že do Indie či V Asie se lze dostat kratší cestou na Z, přes oceán, než obeplutím Afriky. V tom byl utvrzen korespondencí s florentským astronomem a geografem Paolem Toscanellim, který mu poslal kopii svého dopisu portugalskému králi a mapu, podle níž vzdálenost od Z Evropy k Japonsku měřila pouhých 10 tis.km. Pak na základě vlastních úvah dospěl k názoru , že od Kanárských ostr. Do Japonska obnáší vzdálenost jen 4500-5000 km; byl to omyl, který však vedd k velkému objevu. Pro svůj záměr se snažil získat portugalského král Joao II., avšk bezvýsledně. V dubnu 1492 byla uzavřena smlouva mezi K. a španělskými vládci, podle níž byl jmenován dědičým admrálem ostrovů a pevnin, které objeví, ustanoven v nich místokrálem správcem na 10% zisku a dostal i jiná privilegia. V přístavu Palos, kam odešel, získal podporu rejdařů a mořeplavců, bratří Pinzonů, kteří obstarali najímání námořníků a vystrojili dvě menší lodě. K vztyčil vlajku na Santa Maria, Martin Alonso velel lodi Pinta, Vincente Yanez lodi Nina. Posádky čítaly 120 mužů. 3.8.1492vyplul z Palosu ke Kanárským ostr., kde se opravou Pinty zdržel několik týdnů. Teprve 6.9. pokračoval K. z ostr. Gomery na západ. Po dobu plavby udával menší počet ujetých mil, aby nepoděsil posádku, ovšem také v úmyslu zachovat tajemství skutečných vzdáleností pro sebe. 7.10. změnil kurs na JZ., neboť se objevily neklamné známky blízké země. 12.10. asi 2. hod ranní spatřil námořník Rodrigo de Triana nízkou zemi, na niž po rozednění K. s několika jinými vystoupil. Byl to ostrov, pojmenovaný Kolumbem San Salvador. K. se domníval, že doplul do V. Asie a nazval proto domorodce Indiáni. Pak zamířil k jihu, do země, z níž podl domorodců pocházely jejich zlaté ozdoby, objevil několik dalších Bahamských ostr. a 28.10. S. pobř Kuby, kterou pokládal již za asijskou pevninu, a 6.12. Haiti. Zde slyšel o zlaté zemi Cibao. Santa Maria zde stroskotala, K zanrchal v rychle vybudované tvrzi část posádky, která se nevešla na Ninu a 4.1.1493. nastoupil zpáteční plavbu, aby co nejdříve přinesl do Španělska zprávy o svém objevu. Zakrátko se setkal s Pintou, která se od něj oddělila již 21.11., neboť Martin Pinzón chtěl sám objevit zlaté ostrovy. V důsledku toho došlo k roztržce. Po krátké zastávce na Azorských ostr. doplul K. 4.3. doLisabonu, kde byl slavnostně přijat portugalským králem. 15.3.1493 vplul do Palosu a krátce nato byl triumfálně přijat v Barceloně. Svým líčením nově objevených zemí vzbudil přehnané naděje na bohatství,což se mu pozěji stalo osudným. Již 25.9.1493 se vydal na druhou plavbu se 17 loděmi a 1200-1500 muži; plul jižněji nž při první plavbě a dospěl k Malým Antilám, kde postupně objevil ostr. Dominica, Maria Galante, Guadalupe, Monserrat, Antiguu a Panensk0 ostr.; 19.11 Puerto Rico a o tři dny později doplul na Haii, kde však yla zanecháná posádka mezitím pobita domorodci, jejichž nenávist vyvolala hrubým zacházením. Založil novou pevnost a v dubnu 1494 opět vyplul. Sledoval J. pobřeží Kuby, pak objevil Jamajku a vrátil se na Haiti, kde mezi novými příchozími rostla nespokojenost, neboť nenalezli očekávané bohatství a v tomto směru také informovali španělský dvůr; ten zrušil Kolumbův monopol na objevy a vyslal místodržícího na Haiti.