Zikmund Lucemburský narozen čtrnáctého prosince 1348 byl druhorozeným synem Karla IV. Po smrti Václava IV. měl tedy podle všech zvyklostí obsadit trůn. Jenomže husité se postavili proti člověku nežijícímu v souladu s jejich výkladem Božího zákona. Vyčítali mu, nikoli právem, i podíl na odsouzení Jana Husa v Kostnici. Zikmund se proto rozhodl dobít českou korunu mocí a v čele křižácké výpravy, zorganizované proti husitským kacířům, s nimi podnikl mnohé tažení na husity. Zikmund se sice dal dvacátého osmého července ve Svatovítské katedrále korunovat českým králem, ale následujícího roku prohlásil husitský sněm v Čáslavi tento akt za neplatný. Jednání husitské reprezentace o obsazení českého trůnu příslušníkem polské dynastie Jagellonců však také nevedlo ke zdárnému konci. Teprve v roce 1429 navázali husité kontakty ze Zikmundem, jehož hodlali přijmout za krále, pokud by uznal jejich program. To ovšem byla pro světskou hlavu křesťanstva nepřijatelná podmínka. Až porážka husitských radikálů v bitvě u Lipan třicátého května 1434 otevřela prostor reálnému řešení. Basilejský koncil i Zikmund uznali roku 1436 tzv. kompaktáta, povolující husitům v Čechách a na Moravě jejich náboženské vyznání. Zikmund nastoupil na český trůn, přičemž platnost jeho korunovace český sněm mlčky potvrdil. Ale soužití katolického panovníka, který roku 1433 dosáhl císařské hodnosti, s husitskou většinou obyvatel se ukázalo svízelné. Když dal král devátého září 1437 popravit odbojného husitského šlechtice Jana Roháče z Dubé, Začalo v zemi opět jiskřit. Když, očekávaje smrt, přibližně ve svých sedmdesáti letech, rakovinou sužovaný panovník opustil Prahu, hodlaje život dožít ve svých milovaných Uhrech, zemřel Zikmund Lucemburský devátého prosince 1437.
28. prosinec 2012
9 579×
251 slov