Podnikatelská etika
Ekologická politika firmy.
Začněme poučením z dějin. Celý průběh lidské civilizace nebyl ničím jiným, než neustálým zasahováním člověka do ekosystémů, protože představoval permanentní přetváření přírody. Všechny ekonomické činnosti (zemědělství, průmysl, doprava, obchod), kterými se člověk stával člověkem a civilizace civilizací, přírodu měnily a jednu přírodní (neboli ekologickou) rovnováhu přetvářely v jinou.
Ochrana přírody a ekologická rovnováha jsou témata vážná a nastolují problémy, které bychom neměli bagatelizovat. Neměli bychom je ale ani zneužívat. Porozumět ekosystémům a přírodní rovnováze nás nejvíce učí biologie. To však nestačí. Musejí nastoupit vědy společenské. Je to proto, že většina problémů spojených s životním prostředím a s šetrným či nešetrným vztahem člověka k přírodě je problémem společenského uspořádání a s ním souvisejícího chování lidí.
Slovo Ekologie vzniklo z řeckého slova oikos - prostředí, dům, domácnost , které le příponou ke slovu logos - věda.
Slovo ekologie se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vtahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento obor německý biolog, představitel darwinismu, profesor na Jenské univerzitě, Ernst Haeckel v roce 1966.
Ekologie může být také označení pro určitou ideologii, dále se slovo ekologie užívá v širším smyslu jako ochrana životního prostředí. V českém jazyku se však ustálil modifikovaný význam tohoto termínu: ekologie = ochrana životního prostředí.
Ekologie vychází z biologie, meteorologie, klimatologie, geologie, geografie, fyziky, chemie, antropologie, lékařských věd, ekonomiky, práva, historie, psychologie, technických věd.
Slovo ekologický, označuje činnosti a výrobky šetrné k životnímu prostředí. Ekologický výrobek je tudíž, výrobek šetrný k životnímu prostředí. Ekologický postup, je postup respektující ochranu životního prostředí.
Za první snahu o ochranu přírody lze označit zřizování obor pro divokou zvěř. V oborách, které byly zřizovány již od 13. Století bohatými šlechtici, byl silně omezený režim vstupu a hospodaření, v některých případech. Zvěř chovaná v oborách potřebovala zachování přirozeného prostředí s vysokou biodiverzitou a tak díky oborám zůstaly zachované velké relativně neporušené části přírody až do pozdního novověku. Ochrana přírody se zrodila na začátku 19. Století jako snaha zabránit plošné exploataci přírodních zdrojů. Původní funkcí ochrany přírody byla konzervace relativně nepoškozených částí přírody formou vyhlašování striktních rezervací, s vyloučením hospodaření a často i přístupu člověka.
Systém ekologických věd
• Obecná ekologie – zabývá se obecně platnými ekologickými principy;
• Ekologie mikroorganismů, ekologie rostlin, ekologie živočichů, ekologie člověka – zabývají se vztahy mezi příslušnými organismy a prostředím;
• Ekologie moře – vztahy mezi organismy a prostředím v mořích;
• Ekologie lesa - vztahy mezi organismy a prostředím v lese;
• Ekologie krajiny – souvislosti mezi částmi krajiny, změny v krajině (včetně důsledků činností člověka)
• Ekologie globální – souvislosti a změny na celé planetě Zemi a jejich vliv na život;
• Aplikovaná ekologie – zabývá se praktickou aplikací ekologických poznatků;
• Produkční ekologie – zabývá se produkční analýzou trofických úrovní a koloběhem hmoty a energie v ekosystému.
Pojetí ekologie dle šíře zkoumaných objektů:
• Ekologie jedince – nejužší pojem, táká se pouze vztahu jednoho konkrétního jedince k ostatním jedincům, nebo k okolnímu prostředí.
• Ekologie populací – zabývá se vztahy mezi soubory jedinců stejného druhu a prostředím.
• Ekologie společenstev – se zabývá vztahy mezi souborem jedinců různých druhů pobývajících na jednom stanovišti.
• Ekologie biomů – zabývá se nejvyšší úrovní přírodních objektů, je blízce příbuzná biogeografii, tedy nauce o rozmístění organismů na Zemi.
Slovo politika vzniklo z řeckého polis – město, politika techné – správa obce.
Je mnohoznačný pojem obvykle označující proces a metodu rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory. Věda zabývající se politikou se nazývá politologie. Politikou lze rovněž chápat také jako boj o společenské uspořádání. V rámci těchto kolektivních rozhodnutí je politika uměním spravovat věci veřejné, uměním řídit stát a hájit zájmy jednoho státu vůči druhému, vytvářet a udržovat vztahy mezi těmito státy. V přeneseném smyslu znamená politika chování a jednání jednotlivce nebo skupiny nebo nasazení prostředků (ať už legitimních nebo ne) k dosažení určitého cíle.
Prostředkem politiky je politická moc, kterou lze získat buď demokratickými prostředky nebo násilím. V otevřených společnostech demokracií vstupují do politiky politické subjekty politickým přesvědčováním a vyjednáváním. Tak vytvářejí či spoluvytvářejí politická rozhodnutí. Mezi takové subjekty mohou patřit jednotlivci, stejně jako organizace ( politické strany a hnutí, občanská sdružení a jiné zájmové skupiny).
V rámci ekologické politiky, se dělí na:
• Resortní EP – strategie předcházení, snižování a odstranění negativních vlivů na životní prostředí.
• Všestranná EP – změny v orientaci ekonomiky a řízení, využívání především ekonomických nástrojů.
Ekologická politika
Základním účelem politiky životního prostředí je poskytovat rámec a vodítko pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské i místní úrovni, směřující k dosažení dalšího zlepšení kvality životního prostředí jako celku i stavu jeho složek a součástí. Politika životního prostředí se zaměřuje na uplatnění principů udržitelného rozvoje, na pokračování integrace hlediska životního prostředí do sektorových politik a na zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností.
Ekologická politika státu
Ochrana klimatu
Na fenomén změny klimatu poprvé vědci upozornili v šedesátých letech minulého století. Rozvoj lidské společnosti od počátku průmyslové revoluce způsobil výrazný nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, které způsobují zadržování a absorpci tepla vyzařovaného zemským povrchem. Jedná se však o jev mnohem komplexnější než je pouhá změna teploty, na níž navazuje celá řada řetězících se reakcí na globální i regionální úrovni. Již nyní jsou zcela zřetelné dopady oteplování na změny fauny i flóry. Zvyšuje se frekvence extrémních stavů počasí, jako jsou déle trvající sucha střídaná přívalovými dešti, vichřice a další.
Ochrana ovzduší
Ovzduší je pro člověka jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí, bez které se nemůže obejít. Vdechovaný vzduch a vše, co obsahuje se dostává až do nitra lidského těla a přímo tak působí na zdraví člověka. Proto je kvalitě ovzduší věnována velká pozornost jak na národní a evropské, tak na mezinárodní úrovni.
Voda
Obecným cílem státní politiky v oblasti vod je vytvořit podmínky pro udržitelné hospodaření s omezeným vodním bohatstvím České republiky. To znamená soulad požadavků všech forem užívání vodních zdrojů s požadavky ochrany vod a vodních ekosystémů, při současném zohlednění opatření ke snížení škodlivých účinků vod. Hlavní zásady státní politiky v oblasti vod pak vycházejí z tzv. Rámcové směrnice EU o vodní politice, dalších směrnic z oblasti voda a z obnovené strategie EU pro udržitelný rozvoj.
Odpadové hospodářství
Odpadové hospodářství je relativně mladou, avšak dynamicky se rozvíjející oblastí národního hospodářství. Průmyslově a ekonomicky vyspělé země se začaly odpadovým hospodářstvím intenzivně zabývat teprve v posledních 20 – 30 letech, v České republice vznikl první zákon o odpadech až v roce 1991. Před rokem 1991 nebylo nakládání s odpady v ČR na legislativní úrovni nijak kontrolováno ani řízeno a s výjimkou tzv. druhotných surovin nebylo ošetřeno žádným složkovým předpisem.
Příroda a krajina
Obecná ochrana přírody a krajiny - představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny rozlišuje:
– obecnou ochranu krajiny, kam řadíme tyto nástroje: územní systém ekologické stability, významný krajinný prvek, krajinný ráz a přírodní park a přechodně chráněnou plochu,
– obecnou ochranu druhů, podle níž jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před ničením, poškozováním, sběrem či odchytem. Důležitým nástrojem, obecné ochrany rostlin a živočichů včetně ochrany jejich přirozených stanovišť je ochrana volně žijících ptáků, ale také ochrana dřevin rostoucích mimo les),
– obecnou ochranu neživé části přírody a krajiny (ochrana jeskyní, přírodních jevů na povrchu, které s jeskyněmi souvisejí a paleontologických nálezů a minerálů).
Zvláštní ochrana přírody a krajiny - představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vymezuje šest kategorií zvláště chráněných území , jako významného nástroje ochrany území. Jsou jimi:
národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Cílem ochrany bývá nejčastěji udržení nebo zlepšení dochovaného stavu území nebo ponechání území, či jeho části, samovolnému vývoji.
Rizika pro životní prostředí
Specifická rizika pro životní prostředí (rizika environmentální) jsou zabezpečována v gesci odboru environmentálních rizik (OER). Jedná se o environmentální rizika v oblasti chemických látek, závažných průmyslových havárií s nimi spojených a v oblasti nakládání s geneticky modifikovanými organismy (GMO). OER vytváří celostátní koncepce prevence škod v těchto oblastech, vytváří systémy hodnocení těchto rizik a navrhuje indikátory jejich sledování a zajišťuje výkon specializované státní správy vyplývající z příslušných zákonů.
Principy:
• zvýšení participace veřejnosti na řešení problému (EIA, SEA, IPPC, zákon č.123/1998 Sb., o právu na informace o ŽP)
• zvýšení povědomí veřejnosti o otázkách ŽP:
– informační kampaně („nebuďte líní, třiďte odpad“) – mediální kampaně
– zavádění předmětů na všechny stupně škol
• udržitelné vzorce výroby a spotřeby - „life cycle assessment“ (LCA), ecodesign, ekologické značení výrobků (označování výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele.
• komplexnost
• minimalizace negativních vlivů na ŽP u zdroje
• optimum mezi cíli a nástroji
• optimální míra znečišťování
• preference soukromého vyjednávání
• princip technologické dostupnosti („BAT“)
• princip substituce
Nástroje ekologické politiky se dělí:
• klasifikace nástrojů
– preventivní vs. nápravné
– negativní vs. pozitivní stimulace
– podle míry přinucení:
• direktivní (administrativní) – příkazy a zákazy, limity a kvóty, normy a standarty. Jejich význam je v předepisování určitého způsobu chování subjektů ve vztahu k životnímu prostředí.
OBRÁZEK 1: FUNGOVÁNÍ ADMINISTRATIVNÍCH NÁSTROJŮ
• ekonomické (tržně orientované) – poplatky a daně, pokuty, finanční podpory, finanční rezervy, depozitně refundační systémy, environmentální pojištění, obchodovatelná povolení.
OBRÁZEK 2: FUNGOVÁNÍ EKONOMICKÝCH NÁSTROJŮ
• ostatní (dobrovolné) – ecolabeling, ecodesign, reporting, systémy environmentálního řízení EMS, principy čistší produkce, uzavírání dobrovolných dohod, informační, výzkum a vývoj.
• cílem je změna rozhodování subjektů na trhu
Etapy tvorby ekologické politiky:
1. identifikace a popis problému (vyčerpatelnost surovin)
2. formulace zásad a principů (předcházení vzniku…)
3. analýza právního prostředí (národní či ES)
4. návrh cílů a opatření (zvýšení mat. využití KO na 50 %)
5. časový harmonogram (2010 s ref. rokem 2000)
6. návrh nástrojů (poplatky, zálohy apod.)
7. stanovení odpovědnosti za realizaci cílů (MŽP)
8. kontrola splnění cílů – identifikace a popis problému → „zpětná vazba“
V ekonomii firma označuje tržní subjekt, který se specializuje na přeměnu zdrojů na statky. Pro svoje fungování firma nakupuje služby výrobních faktorů, organizuje jejich přeměnu na výstup (statky) a tento výstup prodává. V reálném životě má firma obyčejně formu obchodní společnosti.
V naší seminární práci se zaměříme na ekologickou politiku u komerčních firem. V podstatě každá komerční firma nějakým způsobem ovlivňuje a je ovlivňování životním prostředím. Velké výrobní podniky, které mají zásadní vliv na životní prostředí v regionu kde působí, jsou omezeny a kontrolovány direktivními a ekonomickými nástroji státu. V dnešní době však ani toto není dostačující. Pokud firmy chtějí budovat dobré své public relations, musejí do ekologie investovat mnohem více peněz a úsilí, a také tuto snahu značně propagovat.
Vodafone (zkratka angl. voice-data-phone) je druhý největší mobilní operátor na světě (hned po China mobile). Působí v 28 zemích pěti kontinentů. Na konci září 2009 měla skupina Vodafone 333 milionů zákazníků, při tržní hodnotě firmy 105,5 mld dolarů. Vodafone získal britskou mobilní licenci už v roce 1983 a v lednu 1985 se v jeho síti uskutečnil první hovor. V roce 1991 propojil první mezinárodní hovor – vznikl roaming (první hovor byl realizován z Británie do Finska). V roce 1994 Vodafone jako první v Británii spustil krátké textové zprávy SMS.
Na český trh vstoupil Vodafone 1. února 2006 akvizicí nejmenšího tuzemského operátora Oskar. Od počátku se snaží navázat na image "lidového operátora", kterou u nás Oskar zavedl. Se zákazníky komunikuje Vodafone nejen prostřednictvím standardních kanálů, ale také na Twitteru či Facebooku. Soukromým osobám nabízí Vodafone hlasové služby, mobilní datové služby a to včetně technologie 3G, jejíž rozšiřování je naplánováno na rok 2010. Firmám pak v rámci produktu OneNet nabízí také fixní služby. K 30. 9. 2010 měl Vodafone ČR 3 118 000 zákazníků. Společnost vydává pro své zákazníky časopis Čilichili.
V rámci své ekologické politiky, Vodafone se zaměřuje na 3 hlavní témata:
• Spotřeba energií – spotřeba elektrické energie představuje pro Vodafone jeden z nejvýznamnějších dopadů na životní prostředí. Spotřebou elektrické energie se podílí na emisích CO2 vypuštěných do atmosféry při výrobě energie a tím přispívá ke globálním změnám klimatu. Přehled spotřeby je uveden v tabulce. (viz. Příloha č.1)
Skupina Vodafone vyhlásila cíl snížit do roku 2020 emise CO2 o polovinu oproti objemu vyprodukovanému v roce 2006/07 (1,23 milionů tun). Vodafone Česká republika tento závazek realizuje zvyšováním energetické efektivity sítě, technologickými inovacemi a nákupem Zelené energie.
• Recyklace odpadu - Skupina Vodafone vyhlásila cíl znovu využít nebo recyklovat 95 % síťového vybavení, které bylo vyřazeno z provozu. Vodafone Česká republika tento závazek splňuje. Zaměřuje se i na zvyšování povědomí zaměstnanců o důležitosti třídění odpadů a tím podporuje ekologické chování zaměstnanců.
Odpady ve fiskálním roce 2006/2007 Odpady ve fiskálním roce 2007/2008 Odpady ve fiskálním roce 2008/2009
Likvidace telekomunikačního zařízení 725 kg 347 kg 0 kg
Recyklace telekomunikačního zařízení 38 100 kg 500 kg 52 000 kg
Znovu využití telekomunikačního zařízení 65 000 kg 35 000 kg 20 900 kg
Likvidace nebezpečného odpadu 0 kg 0 kg 0 kg
Recyklace nebezpečného odpadu (baterie) 43 460 kg 29 034 kg 54 090 kg
Znovu využití nebezpečného odpadu 0 kg 0 kg 0 kg
Procento znovuvyužití nebo recyklace 99,5 % 99,5 % 100 %
Pokuty v oblasti ŽP 0 Kč 0 Kč 0 Kč
TABULKA 1: ODPADY VZNIKAJÍCÍ BĚHEM PROVOZU SÍTĚ
• Mobily - každý mobilní telefon a jeho příslušenství dříve nebo později zestárne. Nefunkční mobily ale rozhodně nepatří do běžné popelnice. Telefony obsahují těžké kovy (kadmium, palladium, berylium nebo olovo), které by mohly při skládkování kontaminovat podzemní vodu a půdu anebo při spalování zamořovat vzduch emisemi. V mobilním telefonu najdeme i vzácné kovy jako platinu, stříbro a zlato. Aby chránili životní prostředí a šetřili suroviny, funguje u Vodafone program sběru, recyklace a znovuvyužití starých telefonů. Díky této možnosti může široká veřejnost odevzdat jakýkoli mobil, příslušenství nebo baterii na prodejnách. Prostřednictvím specializované firmy zajistí jejich znovu využití a ekologickou recyklaci.
OBRÁZEK 3: RECYKLACE MOBILNÍCH TELEFONŮ
OBRÁZEK 4: POČET VRÁCENÝCH MOBILNÍCH TELEFONŮ
V letech 1992–1998 elektrárenská společnost ČEZ realizovala patrně nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický a rozvojový program v Evropě, jehož cílem bylo snížit škodliviny vypouštěné do ovzduší uhelnými elektrárnami. V rámci tohoto programu v hodnotě 46 miliard korun přímých investic a cca 65 miliard investic souvisejících se podařilo oproti úrovni na počátku 90. let snížit emise SO2o 92 %, pevných částic popílku o 95 %, emise oxidů dusíku o 50 % a oxidu uhelnatého o 77 %. V uhelných elektrárnách společnosti bylo instalováno celkem 28 odsiřovacích jednotek a 7 fluidních kotlů, došlo k rekonstrukci odlučovačů popílku a modernizaci řídicích systémů elektráren. Součástí programu bylo také ukončení provozu některých nevyhovujících zdrojů.
Přínosem k řešení celosvětového problému s emisemi tzv. skleníkových plynů, které způsobují oteplování naší planety, je realizace současného programu obnovy uhelných zdrojů Skupiny ČEZ. Jeho hlavním cílem je zvýšení účinnosti nejen kotle, ale především celého bloku a tím zprostředkovaně likvidace hlavního skleníkového plynu, kysličníku uhličitého (CO2). Motivem obnovy je postupné dožívání odsířených uhelných elektráren, jejichž technologie má životnost okolo patnácti let a dlouhodobě nevyhoví požadavkům na životní prostředí. Tento typ elektráren se na instalovaném výkonu ČEZ podílí více než polovinou.
Obnova zdrojů ČEZ je kombinací výměny zastaralé technologie za moderní (tzv. retrofit), výstavby nových tepelných hnědouhelných elektráren a řízeného definitivního ukončení provozu některých technicky a morálně zastaralých bloků. V rámci Evropské unie jde o jedinečný projekt, kdy během relativně krátké doby dojde k úpravě a výměně technologií řady uhelných elektráren Skupiny ČEZ. Nikde v zemích Evropské unie nebyl dosud zaznamenán projekt přispívající ke snížení emisí škodlivých látek z výroby elektrické energie v takovém rozsahu. Jeho uskutečnění představuje celkovou investici zhruba 100 miliard korun. Rozsah realizace celého programu je dán dostupnými zásobami hnědého uhlí. Při zásadní modernizaci a instalaci nových technologií lze počítat s dobou provozu elektrárny na dalších 25 let, při výstavbě nových moderních bloků s výhledem jejich provozu na dalších 40 až 50 let.
Projekt obnovy uhelných zdrojů byl zahájen v roce 2005 nezbytnou analýzou procesu změn, první opatření ke snížení CO2 se začala realizovat v roce 2006. Konkrétní výsledky těchto opatření se projeví v průběhu období 2008–2012. (viz. příloha č.2)
I při nejoptimističtější variantě dalšího vývoje ztratí pravděpodobně uhelné elektrárenství v závislosti na dostupnosti českého hnědého uhlí v období 2035-2050 postupně svůj dominantní význam.
Jirka
28. prosinec 2012
5 600×
2691 slov
