Již v článku č. 35 Listiny základních práv a svobod je zaneseno, že každý má právo na příznivé životní prostředí, právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů a při výkonu svých práv nesmí nikdo poškozovat ani ohrožovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.
Ochrana životního prostředí se dotýká přímo každého z nás. Dříve se otázce životního prostředí nevěnovala dostatečná pozornost, ale nyní se ochranou životního prostředí zabývá celá společnost. Důkazem toho je skutečnost, že v posledních letech byla přijata celá řada nových právních předpisů v ochraně životního prostředí.
Nejdůležitějšími zákony v této oblasti jsou:
Zákon č. 17/1992 Sb., O životním prostředí, který vymezuje základní pojmy a zásady ochrany životního prostředí
Zákony č. 281 a 282/1991 Sb., O České inspekci životního prostředí, kterým se ustanovuje zřízení ČIŽP, jako orgánu státní správy, který je podřízen Ministerstvu životního prostředí České republiky a dozírá na dodržování zákonů v oblastech vodního hospodářství, odpadového hospodářství, ochrany ovzduší, ochrany zdraví, ochrany přírody a ochrany zemědělského a lesního půdního fondu
Zákon č. 244/1992 Sb., O posuzování vlivů na životní prostředí, který upravuje posuzování vlivů připravovaných staveb, jejich změn a změn v užívání, rozvojových koncepcí a výrobků na životní prostředí
Zákon č. 388/1991 Sb., O Státním fondu životního prostředí, kterým se ustanovuje kdo ho zřizuje, co tvoří jeho příjmy a na co lze tyto prostředky použít
Obce se starají o zlepšení životního prostředí například zaváděním plynofikace. Dříve se topilo především uhlím nebo koksem, ale to postupně nahrazuje topení na plyn, které výrazně přispělo ke zlepšení stavu ovzduší. Znečišťovateli ovzduší jsou zejména automobily, vlaky, plavidla, letadla; technologické objekty obsahující zařízení ke spalování paliv, uhelné lomy, sklady a skládky paliv, surovin a odpadů, lakovny a velké závody nebo podniky. Obce zajišťují čistší ovzduší omezením vjezdu motorových vozidel do středu města, kam smějí jen vozidla Městské hromadné dopravy.
O problémy s odpady se obce starají například zřizováním Ekodvorů, kam lidé mohou vozit odpad, který se dělí, recykluje a skladuje se jinak než běžný domovní odpad. Dále se starají o rozmisťování kontejnerů na dělený odpad např.: sklo, plasty, papír, oblečení atd., který se recykluje a neskončí na běžných skládkách. Tímto se značně omezil vznik černých skládek, což bylo v dřívějším režimu běžné.
Obce také zřizují čističky na odpadní vody, tedy vody ze sídlišť, obcí, domů, závodů apod., pokud mají změněné složení nebo teplotu a mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Budování čističek, které je mimochodem jednou z podmínek přijetí naší republiky do Evropské unie, výrazně ovlivnilo kvalitu vody v našich potocích, řekách, rybnících, přehradách a nádržích, kam se zase vracejí různí vodní živočichové a rostliny, kteří už dokonce patřili mezi ohrožené druhy.
Za poškozování životního prostředí udělují obecní úřady nebo jiné příslušné orgány a instituce pokuty a sankce a podle trestního zákona ten, kdo závažně poškodí životní prostředí může být potrestán zákazem činnosti nebo odnětím svobody až na 6 let.
Když se tedy blíže zaměříme na problematiku životního prostředí vidíme, že obce v tomto směru vykonaly a konají opravdu hodně.
Literatura:
- Ing. Milan Tomík - Právo ČR v oblasti životního prostředí
- Přibyslava Tichotová - Nové právní předpisy v ochraně životního prostředí
- Ing. Stanislava Héniková a kol.-český ekologický ústav - Životní prostředí České republiky
- Ústava České republiky - Listina základních práv a svobod
19. červenec 2008
5 323×
544 slov
