Z vyprávění rodičů vím, jak vypadalo životní prostředí v Ústí nad Labem a celých Severních Čechách ještě předtím, než jsem se narodila. Vyprávěli mi například o tom, jak vypadaly uschlé lesy na Děčínském Sněžníku; každoroční podzimní inverze, kdy se v Ústí nedalo dýchat; o růžovém sněhu v okolí chemičky a o řece Labi, která se podobala spíše kanalizační stoce.
Uschlé lesy na Děčínském Sněžníku byly důsledkem kyselých dešťů, které vznikali díky vysokému obsahu škodlivin ve vzduchu vzniklých při chemické výrobě a spalování nekvalitního uhlí v tepelných elektrárnách. Ještě předtím, než došlo k odsíření elektráren, snažili se lidé nahradit zničené lesy oddolnějšími dřevinami. Vznikaly tak lesy, ktré neměly původní skladbu a měly stejné stáří. Změnily se tím podmínky pro život mnoha živočišných druhů, malé stromky nedokázaly udržet zem ani vláhu - docházelo k půdním erozím.
Inverze byly tak silné, že musely být vyhlašovány například zákazy procházek pro školky, tělocvik venku... . Zhoršené rozptylové podmínky byly oznamovány rozhlasem, informačními tabulemi a například i praporky na trolejbusech. Spousta lidí měla zdravotní problémy, bylo mnoho nemocných. Lidé, kteří žili v Ústí nad Labem trvale, dostávali peněžní obnos tzv. pohřebné.
Růžový sníh byl spíše zajímavý na pohled, než škodlivý. Byl obarven manganistanem draselným z výroby v chemičce. Nejrůžovější sníh byl v místech dnešního Kauflandu.
Řeku Labe znečišťovaly odpady z obcí, které neměly čističky odpadních vod a průmyslové podniky nejen v těsné blízkosti řeky. Řeka Bílina, přitékající do Labe, měnila barvu jako podzimní příroda.
Naštěstí došlo ke zrušení tlakové plynárny na Úžíně. Ta obtěžovala nejenom výrazným zápachem, ale i prachem z dopravovaného uhlí z kterého se vyráběl plyn.
Tak velká hustota chemických továren nebyla nikde jinde. Díky velké hustotě chemických továren tu bylo poškozeno životní prostředí.
Největší znečišťovatelé
Největším znečišťovatelem v Ústí nad Labem stále zůstává SPOLCHEMIE. Vše začalo 13. února ve Vídni, a to rozhodnutím o založení nového Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu. Založení Spolku bylo pro mnohé lidi velkou slávou. Byl to totiž dosud jediný Spolek pro chemickou a hutní výrobu, který využíval tolika nových technologií. V určitém období tento Spolek zcela ovládal veškerou chemickou výrobu v Československu. Příčinou bylo i to, že nejrychleji reagoval na nové objevy, které byly učiněny v chemickém průmyslu. Jak se Spolek rozrůstal, zvětšovala se jeho důležitost i pro město Ústí nad Labem samotné. Ústí nad Labem se rozrůstalo právě díky spolku a být jeho zaměstnancem znamenalo též sociální jistotu a zázemí spojené s firemní hrdostí. A tak byl postupem času Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu v čele chemického průmyslu nejen v Čechách, ale i v celé Evropě. Po znárodňení Spolku v roce 1945 se jeho uspořádání rozpadlo, významné postavení bylo zcela otřeseno a Spolek byl dokonce oloupen a vykraden. V 50. letech se Spolek opět vrátil k větší výrobě a začal rozvíjet obor syntetických pryskyřic, který se udržuje mezi nejvýznamnějšími obory až do dnešní doby. Na konci roku 1990 se Spolek stává opět akciovou společností a tím roste i počet požadovaných výobků. V roce 2003 tato výroba syntetických pryskyřic vyhořela. Naštěstí ale nezasáhla jiné provozy. Až v dnešní době se tato výroba pryskyřice vrací do normálu. Byl postaven nový provoz na výrobu pryskyřic, který splňuje nejpřísnější bezpečnostní normy tak, aby riziko požáru bylo co nejnižší. Dnes Spolcemie vyrábí přes 500 výrobků a v měřítku chemického průmyslu České republiky představuje přibližně 2% majetku, 3% tržeb a 5% exportu. Má zaregistrováno na 800 ochraných známek (z toho více než 200 v zahraničí) a upevňuje své postavení na trhu s chemickými produkty. Chemička na rozdíl od jiných znečišťovatelů neobtěžuje tak často nesnesitelným zápachem, ale to nic nemění na tom, že její výpary jsou škodlivé. Největím rizikem pro Ústí nad Labem zůstává velké množství chloru, který se v závodě zpracovává. Tento plyn byl za 1. světové války používán jako bojový otravný plyn. Dloholetá výrobní činnost ve Spolchemii, při které se ne vždy bral ohled na životní prostředí, měla za následek kontaminaci půdy v závodu. Zatím se problém znečištěné půdy řešil odtěžením v prostoru kde byla nejvíce znečištěna rtutí. Víme, že rtuť je velice jedovatá.
Druhým velkým znečišťovatelem je SETUZA. Za datum vzniku Setuzy je považován den, kdy jeden prostý sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht dostal povolení k výrobě mýdla. Bylo to 6. července 1848. Začal malou soukromou továrničkou pouze na mýdlo. Později předal Georg Schicht továrničku svým synům. O čtyřicet let později bylo v malé místní továrně zaměstnáno 10 dělníků a 2 úředníci. Prudký rozvoj byl několikrát přerušen v období světových válek. Nakonec se přece jenom po 2. světové válce podnik vzpamatoval a začalo se v něm vyrábět ještě více a to nejen mýdla. Z málé továrničky na výrobu mýdla se stala veliká továrna na nejrůznější zboží, poskytující mnoho pracovních míst. Nastoupila výroba zubních past, pracích prášků, rostliných olejů a pokrmových tuků. V dnešní době má Setuza velice omezený provoz a to jen na rostliné oleje a pokrmové tuky. Je to hlavně z důvodu velkých dluhů Setuzy. I přes její omezený provoz obtěžuje občany Střekova a okolí svým specifickým zápachem. Riziko pro poškození životního prostředí je dáno podobně jako u Spolchemie zátěží z dob minulých a výrobou při níž se používají různá organická rozpouštědla pro získání oleje z rostliného materiálu. Přímé ohrožení životního prostředí představují velké zásoby čpavku, který je toxický. Sama chemická výroba ať už ve Spolchemii nebo v Setuze je velice energeticky náročná. Tato energie se u nás získává z větší části spalováním uhlí v tepelných elektrárnách. Provoz těchto elektráren opět zatěžuje životní prostředí.
Dalším velkým znečišťovatelem životního prostředí je obecně DOPRAVA. Procházka naším městem není nic příjemného a to ani v parku. Všude kolem jezdí automobily a autobusy. Ti všichni přispívají ke znečištění ovzduší. Výpary z výfuků aut a autobusů jsou ve velké koncentraci škodlivé. Životnímu prostředí neprospívá ani velký počet automobilů ve městě, ani poměrně nově vystavěná dálnice D8, jejíž výstavbu provázely protesty občanů i různých organizací a spolků pro záchranu životního prostředí. Někdo by sice mohl tvrdit, že dálnice přinese méně aut do města, protože lidé budou jezdit po dálnici a nebudou se „motat“ přes město. To ale vyrovná počet nákladních automobilů, který se kvůli dálnici pochopitelně zvýší. D8 navíc vede převážně v úseku z Ústí nad Labem do Petrovic okolo malých vesnic. Ty byly před výstavbou dálnice méně postihnuty ekologickými problémy. Nejen že se tam zvýšil obsah škodlivin ve vzduchu, ale zvýšila se i prašnost. Navíc se na výstavbu D8 spotřebovalo i mnoho energie.
Dalším poměrně novým znečišťovatelem životního prostředí je TRMICKÝ LIHOVAR. Trmický lihovar byl vystavěn teprve nedávno a už jsou s ním potíže. Už samotnou výstavbu tohoto lihovaru nechtěl snad nikdo. Přesto lihovar stojí. Když zahájil provoz, byl zahrnut velkým množstvím stížností na zápach. Vedení lihovaru muselo slíbit, že zápach zlikviduje. Ani po dvou měsících se tomu tak nestalo. Úřady zastavily provoz až do té doby, kdy si lihovar pořídí zařízení za několik milionů, aby zápach alespoň zmírnil. Po dvou měsících sníženého provozu byl lihovar opět připraven k plnému využití. I přes sliby se zápach zmírnil jen nepatrně. Tento zápach je sice zdraví neškodlivý, ale znepříjemňuje život všem lidem bydlícím v okolí. Já o tomto tématu píšu z vlastní zkušenosti. Skoro vždy, když doma otevřeme okno, okamžitě ucítíme nepříjemný zápach.
Poměrně malou hrozbou pro naše životní prostředí je JEZERO MILADA. Toto jezero přímo neškodí životnímu prostředí. Až se ovšem jezero zcela napustí, přinese to velké zhoršení rozptylových podmínek. To samotné zhoršení není hrozba, pokud nevezmeme na vědomí, že veškeré výpary ze zdrojů znečištění (Setuza, Spolchemie, Lihovar i doprava), které se teď poměrně rychle dostanou z našeho ovduší, se po spojení jezera spojeného s velkými mlhami budou držet díky častým a dlouhým inverzím nad naším městem.
Blízko u Milady se nachází TEPLÁRNA.
Tato teplárna vznikla už před první světovou válkou. Začínala jako malinká teplárnička a rozrostla se až do dnešní podoby, kdy vlastní několik kotlů a paroplynových jednotek. Ročně tato teplárna v Trmicích vyprodukuje mnoho škodlivin. Navíc při zpracování uhlí používá techniku, která není zrovna tichá. Naštěstí teplárna leží až na okraji Trmic, atak si na ni moc obyvatel nestěžuje. Dokonce neprodukuje žádný zápach, to ale nic nemění na tom, že je velice škodlivá.
ČEZ Teplárenská se chystá k výstavbě paroplynové elektrárny v okolí Úžína nedaleko Ústí nad Labem. V poslední době byla ale na zastupitelstvu městského magistrátu podána petice proti výstavbě této paroplynové elektrárny. Pod touto peticí je podepsáno přes 7000 občanů nejen z blízkého okolí Úžína, ale i z Ústí nad Labem. Tato paroplynová elektrárna by podle občanů a i některých studií přinesla rapidní zhoršení životního prostředí ale i zdraví v okolí Ústí nad Labem. Podle skupiny ČEZ Teplárenská zhoršení životního prostředí nehrozí, anebo je jim to spíše jedno. Ale podle městských zastupitelů, kteří už před několika lety výstavbu schválili a teď to odmítají, je to velká hrozba pro životní prostředí.
zuzka22
28. prosinec 2012
7 069×
1451 slov