Životní prostředí v České republice, vývoj a výhled

1.Úvod
2. Současný stav životního prostředí v ČR
2.1 Ovzduší
2.2 Odpady
2.3 Ochrana vod
2.4 Ochrana přírody a krajiny
3. Klíčové dokumenty
Národní program přípravy ČR na přijetí do EU
4. Státní politika životního prostředí
5. Fondy EU na pomoc kandidátským zemím
5.1 Ispa
5.2 Phare
5.3 Phare 2000
5.4 Sapard
6. Ekonomické změny a dopad na životní prostředí
6.1 Objem ekonomických investic
6.2 Dobrovolné aktivity podniků
7. Nevládní organizace
7.1 Agentura GAIA
7.2 Česká společnost pro životní prostředí
7.3 dům ekologické výchovy Lipka
7.4 ČSOP
7.5 Hnutí TEREZA
7.6 Hnutí Duha
7.7 Oživení
7.8 STUŽ
7.9 Děti Země
8. Závěr
Přílohy : Seznam nevládních organizací
Životní prostředí v politických programech pol. stran
Organizační schéma Ministerstva Životního prostředí

9. Prameny

Životní prostředí v České republice, vývoj a výhled
1. Úvod
Za éry komunismu se stalo životní prostředí doslova „popelkou“. Komíny elektráren a dalších velkých podniků chrlily do vzduchu tuny zplodin, řeky byly zamořeny odpadem z továren a z kanalizace měst a vesnic (města jako Hradec Králové, Pardubice, České Budějovice neměla čističku odpadních vod), na divoké a neřízené skládky se ukládal nebezpečný odpad bez zajištění. Pro celou Evropu je dodnes známým pojmem tzv. Černý trojúhelník“ (část severních Čech, jižní část Polska a NDR), tato oblast patřila ve své době k nejznečištěnějším oblastem v Evropě. Průměrný věk obyvatel byl o pět až sedm let kratší než ve vyspělých zemích. V Praze překročily naměřené exhalace z aut nejvyšší hodnoty na světě (překonaly „rekord“ z Denveru v USA).
Po listopadu 1989 bylo zřízeno Ministerstvo životního prostředí (k 1.1.1990),jeho soustavnou prací s podporou dalších resortů a nevládních organizací se podařilo situaci nejprve zastavit, a pak postupnými kroky zlepšit.
Celkové investice na ochranu životního prostředí vzrostly z 2 493 mil. Kč v roce 1987 na 40 503 mil. Kč v roce 1997. Podíl investic na ochranu životního prostředí na HDP (hrubý domácí produkt) vzrostl z 1,1 % v roce 1990 na 2,5 % v roce 1997.

2. Současný stav životního prostředí v ČR
2.1 Ovzduší
Právě v oblasti ovzduší došlo v posledních dvanácti letech k největšímu pokroku. Před listopadem 1989 trpělo ovzduší především znečištěním ze stacionárních (pevných) zdrojů, tedy z elektráren, chemiček a jiných velkých podniků. Výsledky ve snížení emisí do ovzduší v České republice představují největší dosažený posun v kvalitě životního prostředí na celém světě za tak krátké období (1989 -1998: 79,5% snížení emisí SO2, 79% snížení emisí Nox). V roce 1999 dosáhla Česká republika podle odhadů Českého hydrometeorologického ústavu a Českého statistického ústavu nižších hodnot emisí SO2 na obyvatele, než je průměr zemí OECD a EU.
Na druhé straně v posledních letech stoupá znečištění ovzduší z mobilních zdrojů (automobilová doprava). Především ve větších městech se v místech z intenzivní dopravou stále zvyšují koncentrace oxidu dusíku, organických a tuhých znečišťujících látek v ovzduší. K tomu dále přispívá otěr pneumatik, který může být iniciátorem vzniku alergií u obyvatel měst.
V roce 2001 byl přijat zákon č. 56/2001Sb. o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (ten např. výhledově omezuje provoz starých aut s nevhodnými parametry), v Parlamentu ČR je nyní projednáván Návrh zákona o ochraně ovzduší a ozónové vrstvy a klimatického systému Země. Ten by měl omezit znečištění našeho ovzduší na rozumnou mez.
2.2 Odpady
Do současné doby znala Česká republika jen dva typy likvidování odpadů - jejich ukládání na skládky nebo spalování. Obě metody mají mnoho nevýhod. Tak při spalování vznikají nebezpečné, mnohdy vysoce jedovaté emise. Proto nová spalovací zařízení pro teploty 1200 - 1600 °C vyžadují vysoké finanční investice. Odpad zde nenávratně mizí.
Při ukládání se může jednat jak o dočasné, tak o trvalé úložiště odpadů. Zde uložený odpad může být ještě v budoucnosti využit. Také takto budované skládky jsou velice nákladné (včetně jejich provozu).
Proto celý resort životního prostředí za podpory ekologických iniciativ podporuje předcházení vzniku odpadů. Ve výrobě přímo u zdroje (šetřením s výrobky, technologickými změnami, recyklací surovin), u spotřebitele - tedy u nás, v každé rodině - především tříděním odpadů, omezováním spotřeby (uvědomělá skromnost).
Tabulka 1 - Způsob nakládání s odpady v roce 1999
úprava nebo využití fyzikální s chemickými postupy 13 %
úprava nebo využití biologickými metodami 15,3 %
zneškodnění spalováním 0,4 %
zneškodnění spalováním s využitím tepla 1,2 %
zneškodnění skládkováním 33,3 %
skládkování 9,1 %
využití jako druhotná surovina 26,3 %
dovoz odpadu 0,2 %
vývoz odpadu 0,5 %
Obaly - sklo, papír, kov, plasty,. Především plasty nyní prožívají velký rozvoj, jsou užitečné, ale je třeba zajistit jejich opětovné využívání (patří k těm obalům. které je možno dobře recyklovat).
V otázce odpadů přijala vláda ČR již mnohá opatření a k dalším se teprve připravuje. Tak v květnu letošního roku schválila Poslanecká sněmovna Zákon o odpadech. Připravuje se návrh zákona o obalech s dalšími prováděcími předpisy. V této oblasti také žádá Česká republika Evropskou unii o přechodné období v oblasti obalů a obalových odpadů - pro recyklace obalů z plastů a znovuvyužití všech druhů obalů do 31.12.2005.
I zde je hlavním důvodem vysoká finanční náročnost přípravy sítě recyklačních zařízení.
2.3 Ochrana vod
Po roce 1989 začala Česká republika s postupným budováním čistíren odpadních vod, nejprve ve velkých krajských a okresních městech, pak ve městech nad 50 tisíc obyvatel a v květnu 2001 byla slavnostně v Děčíně otevřena čistírna vod, poslední ( a nejmodernější) svého druhu pro město nad 10 000 obyvatel. Evropská unie souhlasila s tím, aby Česká republika měla tzv. přechodné období pro výstavbu čistíren odpadních vod v obcích a městech nad 1 000 obyvatel. Toto přechodné období znamená, že jsme se zavázeli Evropské unii, že do roku 2010 je vystavíme a termín je tak dlouhý vzhledem k finanční náročnosti těchto staveb.
Přes radikální zlepšení čistoty vod (signalizuje je i to, že se do vodních toků vracejí vydry, raci i lososi) se přesto dále potýkáme s znečištěním vodních toků některými těžkými kovy, mikrobiálním znečištěním a se splachy dusíkatých látek ze zemědělských půd.
Ve Parlamentu ČR se projednává nový zákon o vodách, který přinese mnoho změn a upřesní zacházení s nadzemními i podzemními zdroji vody (především pitné). Již byl přijat zákon č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví a důležité vyhlášky (např. vyhláška MZ č. 464/2000 , kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity venkovních ploch, vyhláška MZ č.37/ 2001 o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a vyhláška MZ č. 376/2000 o požadavcích na pitnou vodu).

V minulých letech zasáhly Českou republiku ničivé povodně. Povodně jsou zcela přirozeným, periodicky se opakujícím jevem. Ovšem poškození lesů, intenzifikace zemědělství , snížení podílu mokřadů a luk a pastvin snížilo schopnost krajiny zadržovat vodu.
Proto v nově připravovaném zákonu, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, budou kromě jiného přijata opatření na rozvoj přirozených ochranných prostředků přírody před povodněmi.
2.4 Ochrana přírody a krajiny
Česká republika má v současné době čtyři národní parky (Krkonošský národní park - 35 900 ha, Národní park Šumava - 68 300 ha, Národní park Podyjí - 6 100 ha a Národní park České Švýcarsko - 7 500 ha), 24 chráněných krajinných oblastí. Celkem je chráněno asi 15 % území státu , což odpovídá stavu ve srovnatelných evropských zemích. Kromě toho existuje 1360 chráněných území (přírodní rezervace, přírodní památky).
V resortu životního prostředí probíhají tyto programy:
� Program péče o krajinu
� Program revitalizace říčních systémů
� Program drobných vodohospodářských akcí - poskytuje prostředky především na výstavbu malých čističek odpadních vod.
Ohrožené druhy rostlin a živočichů - zde se ochrana zaměřuje na podporu přirozeného prostředí, kde se tyto druhy vyskytují. Připravuje se novela zákona č. 16/ 1997Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Česká republika se v nejbližší době zapojí do soustavy Natura 2000 Evropské uni, v současné době probíhají přípravné práce (mapování území ČR a vyhodnocování) tak aby návrh území pro soustavu Natura 2000 byl k dispozici k datu vstupu do EU.

3. Klíčové dokumenty
V České republice platí v současné době několik základních dokumentů, týkajících se životního prostředí.
3.1 Národní program přípravy České republiky na přijetí do Evropské unie
Národní program je rozdělen na krátkodobé (rok 2000) a střednědobé (2001 - 2002) priority v přípravách na členství v EU. Zatím platí Národní program z roku 2000 , aktualizovaná verze se připravuje, již ji projednala vláda ČR.
Jedním z úkolů Ministerstva životního prostředí (MŽP) je zajistit úspěšný průběh vyjednávacího procesu s Evropskou unií v oblasti životního prostředí tak, aby byly vytvořeny předpoklady pro splnění cíle České republiky stát se k 1. lednu 2003 členskou zemí Evropské unie (EU). Aktivity směřující k tomuto cíli začalo MŽP naplňovat již v roce 1999. Byly přijaty některé významné dokumenty, např. Poziční dokument, ve kterém si vláda ČR stanovila vlastně výchozí místo (pozici), ze kterého pak vyjednávala s EU o kapitole 22: Životní prostředí. Dne 1. Června 2001 se podařilo tuto kapitolu uzavřít, ČR a EU přijaly Společnou pozici s výjimkou pro dvě (již výše zmíněná) přechodná období.
V roce 2000 byla Aproximační strategie, kterou vzala vláda ČR na vědomí, nahrazena podrobnými implementačními plány pro jednotlivé směrnice. Implementační plán pro oblast Životní prostředí vláda ČR schválila usnesením ze dne 26. července 2000. Tento plán vznikl ve spolupráci s řadou dalších ministerstev ČR i jiných subjektů a přináší podrobný program převzetí všech článků všech environmentálních předpisů ES..
Schopnost přijmout požadavky pro vstup do EU
Předpokladem vstupu ČR do EU je především aproximace (sbližování) a harmonizace (sladění) právních předpisů Evropských společenství (tzv. acquis communautaire). Aproximace v oblasti životního prostředí probíhá již více než dva roky a týká více než 300 legislativních norem Evropských společenství (ES), z nich většina musí být vhodným způsobem transponována (převedena) do české legislativy.
Nejde ale jen o to, zda ten který zákon či nařízení budou přijaty, ale je zapotřebí kontrolovat jejich plnění (případně postihovat jeho neplnění - tzv. vynucování předpisu). K tomu je zapotřebí vytvořit institucionální a rozpočtové zázemí. Vedle toho je zapotřebí mít finanční zdroje pro investiční akce a náklady na provozování vybudovaných zařízení dle požadavků předpisů ES. Celková suma investičních a provozních nákladů, které bude nutno vynaložit na splnění podmínek pro vstup do EU, činí pro soukromou sféru, obce a stát jako vlastníky nebo provozovatele přibližně 240 mld. Kč.
Legislativní práce probíhají v ČR v souladu s Plánem legislativních prací vlády i se závazky uvedenými v Národním programu přípravy ČR na členství v EU 2000 a v dokumentu EU Přístupové partnerství. V současné době legislativa ČR odpovídá právním předpisům ES přibližně ze 70 %, v mnoha oblastech je nutné přijmout zcela nové zákony nebo novelizovat stávající legislativu.
Vše směřuje k tomu, aby byla veškerá legislativa ES v oblasti životního prostředí transponována (převedena) do českého právního systému do 1. ledna 2003, tedy do referenčního data vstupu ČR do EU. Je ovšem potřeba stále sledovat neustálý vývoj legislativy ES a promítnout novou legislativu ES i do nově přijímané legislativy ČR.
Přechodná období
Přes vysokou míru investic do ochrany životního prostředí v ČR v 90. letech (přes 2 % HDP, tzn. 1 mld. EUR ročně) bude splnění závazků ze členství vyžadovat další investice. I se pomocí fondů EU (ISPA, SAPARD, Phare) není pravděpodobné, že by ČR mohla splnit všechny cíle do očekávaného termínu vstupu do EU. Proto ČR požádala o několik časově omezených přechodných období. Původně žádala o sedm přechodných období, ale vzhledem k poslednímu vývoji, výsledkům studií, monitoringu a konzultacím s Evropskou komisí (EK) stáhla počet žádostí o přechodné období na dvě:
q čištění městských odpadních vod (do 31. prosince 2010) – bude nutné vybudovat kanalizační systémy a čističky odpadních vod pro aglomerace mezi 2 000 – 10 000 obyvateli;
q nakládání s obaly a obalovými odpady (do 31. prosince 2005) – ČR by nebyla schopna splnit určená procenta na recyklaci (25 %) a znovuužití obalů (50 %). Procenta recyklace a opětovného využití obalů budou postupně narůstat na základě platné dobrovolné dohody a připravovaného Zákona o obalech a obalových odpadech.

4. Státní politika životního prostředí
Také tento dokument přijala vláda ČR. Státní politika životního prostředí (SPŽP) je programem vlády v a všech resortů v oblasti životního prostředí. Je základním a závazným dokumentem pro vypracování podrobnějších programů v jednotlivých složkách životního prostředí a pro řešení dílčích environmentálních problémů. Popisuje, jak zavést pohled ochrany životního prostředí do dalších politik, jako je politika energetická, surovinová, dopravní, zemědělská a.j.
V současné době je potřeba sladit dohromady priority České republiky s požadavky, které souvisí s nadcházejícím vstupem našeho státu do Evropské unie. Proto také existuje přímá souvislost SPŽP s Národním programem přípravy na členství v EU, s Aproximační strategií pro oblast ,,Životního prostředí“ i se Státním programem ochrany přírody a krajiny České republiky.
Dokument SPŽP zahrnuje jednak analýzu současného stavu a poté již konkrétně zpracovává hlavní směry ochrany životního prostředí v rozmezí let 1999 - 2005.
SPŽP vzniká v době, kdy stav a vývoj životního prostředí rostoucí měrou ovlivňuje kvalitu života, blahobyt, hospodářská činnost, chování a vztahy mezi lidmi. Přes usilovné snahy odborníků dosud nebylo dosaženo takové kontroly využívání přírodních zdrojů, jejich distribuce a přeměny, aby byl zaručen trvale udržitelný rozvoj a zachování plné rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů.
Obecným rámcem SPŽP je zájem ČR na zlepšení kvality životního prostředí a na prosazování principů udržitelného rozvoje v globálním měřítku. ČR přijímá odpovědnost za stav životního prostředí planety Země, zapojuje se do mezinárodní spolupráce a podporuje aktivity jak na svém území, tak i v zahraničí.
Přechod k udržitelnému rozvoji nemůže vláda zajistit sama. SPŽP je tudíž výzvou k nejširší veřejnosti. Cílem SPŽP jsou měny v chování lidí jako výrobců, spotřebitelů, podpora dalších ekonomických, správních a samosprávních subjektů, církví i spolků v jejich úsilí o zlepšení vztahu k životnímu prostředí, podpora vědy, systematické výchovy a vzdělávání současné i dalších generacím a širší mezinárodní spolupráce.
Instituce a jejich rozvoj
K velkým mezníkům patří vznik institucí státní správy v oblasti ochrany životního prostředí. V období mezi lety 1991 - 1992 vznikly Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí a Státní fond životního prostředí.
Český ekologický ústav (ČEÚ) doplnil odbornou základnu, tvořenou Českým hydrometerologickým ústavem (ČHMÚ), Výzkumným ústavem vodohospodářským T.G.M., Českým geologickým ústavem (ČGÚ), Geofondem ČR, Českým ústavem ochrany přírody, Výzkumným ústavem okrasného zahradnictví, některými pracovišti České akademie věd a vysokými školami. Vznikly významné nevládní organizace jako např. Podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj a České environmentální manažerské centrum. Mnoho firem se zabývá technikou ochrany životního prostředí. Zlepšila se kontrola pohybu chráněných a ohrožených druhů rostlin i živočichů přes hranice států stejně jako kontrola pohybu odpadů.
Principy Státní politiky životního prostředí
Princip udržitelného rozvoje
účast veřejnosti na formování a prosazování Státní politiky životního prostředí
princip předběžné opatrnosti
princip prevence
princip snižování rizika už u zdroje
princip ekonomické odpovědnosti
princip integrace životního prostředí do všech sektorových politik, rozvojových programů a všech hospodářských činností
princip nejlepší dostupné techniky pro povolání výrobních činností
a další
Zásady SPŽP
udržitelný rozvoj
účast veřejnosti na formování a prosazování SPŽP
mezisektorová spolupráce a provázanost sektorových politik
Opatření a cíle SPŽP
V této kapitole jsou stanoveny jak obecné cíle, tak cíle v rámci jednotlivých složek životního prostředí (atmosféra, litosféra, hydrosféra, biota, fyzikální pole a lidská sídla).
Nástroje realizace SFŽP
právní nástroje
ekonomické nástroje
dobrovolné nástroje
informační nástroje
institucionální nástroje
účast obyvatel a Agenda 21
výzkum a vývoj
mezinárodní spolupráce
Státní politika životního prostředí se aktualizuje každý rok a je závazným dokumentem pro všechny resorty České republiky.

5. Fondy EU na pomoc kandidátským zemím
5.1 ISPA
Program ISPA (Instrument for Structural Policies for Pre - Accession) připravila Evropská unie pro kandidátské země. Jeho účelem je dále přizpůsobit a harmonizovat kvalitu životního prostředí ČR s úrovní EU. Evropská unie (EU) poskytne v letech 2000 - 2006 finanční zdroje z programu ISPA zemím, které se mají stát jejími členy.
Tabulka 2 - Rozdělení prostředků ISPA pro kandidátské země
země [%]
Bulharsko 8,0 - 12,0
Česká republika 5,5 - 8,0
Estonsko 2,0 - 3,5
Maďarsko 7,0 - 10,0
Litva 4,0 - 6,0
Lotyšsko 3,5 - 5,5
Polsko 30,0 - 37,0
Rumunsko 20,0 - 26,0
Slovinsko 1,0 - 2,0
Slovensko 3,5 - 5,5
Hlediska výběru projektů
Projekty z oblasti životního prostředí mohou být zaměřeny na zajištění jakosti a množství vod, nakládání s odpady a ochrany klimatu a kvality ovzduší. Finanční pomoc mohou získat obce a sdružení obcí, státní podniky a organizace, v nichž mají obce nebo města více než 90% majetkovou účast.
Pomoc z EU může být poskytnuta formou návratné nebo nenávratné finanční podpory do výše 75 % oprávněných nákladů, které mají přímý vztah k životnímu prostředí, snížených o případné zisky z provozu zařízení. Zbytek musí financovat česká strana, a to především žadatel o prostředky programu ISPA. Pomoc z EU má vytvořit podmínky pro získání dalších zdrojů, ať už formou úvěru například od mezinárodních finančních institucí, nebo přímo od obcí.
Rok 2000
V roce 2000 přijala EK dva projekty z oblasti životního prostředí ČR, a to:
q projekt města Ostravy na dostavbu a rekonstrukci kanalizační sítě a výstavbu kolektorů v centru města za zhruba 41 mil. EUR
q projekt města Brna na rozšíření a rekonstrukce kanalizační sítě a výstavby kolektoru pod městem za přibližně 39 mil. EUR
Tabulka 3 – Náklady na schválené projekty ISPA
projekt příspěvek EK [mil. EUR] [mil. Kč] celkové náklady [mil. EUR] [mil. Kč]
Brno 17,8 624 39,3 1 400
Ostrava 16,6 583 40,7 1 400
Ve fázi přípravy jsou další projekty, jak z oblasti ochrany ovzduší, tak především z oblasti ochrany vod.
5.2 Phare
Program Phare (zkratka z Poland/Hungary Aid for Restructuring of Economies) byl původně určen pro Polsko a Maďarsko, ale po r. 1996 byl rozšířen na podporu 13 transformujících se zemí Evropy. Až do konce roku 1999 byl tento program nejdůležitější formou finanční a technické pomoci EU zemím střední a východní Evropy (tzv. Phare I). V současné době v resortu životního prostředí dokončují některé projekty financované z toho programu.
5.3 Phare 2000
V současnosti je program Phare zaměřen především na výstavbu institucí a na investiční podporu v kandidátských zemích. Phare podporuje projekty výstavby institucí v prioritních oblastech stanovených v Přístupovém partnerství. Projekty se uskutečňují prostřednictvím mechanismů podpory: twinning, training (školení a výchova), TAIEX (překladatelské služby, výklad právních norem EU a poradenství).
Twinningové projekty představují novou formu asistence EU pro kandidátské země. Tyto projekty jsou zaměřeny na řešení specifických témat a poskytnutí pomoci při plnění závazků vyplývajících z budoucího členství v EU. Členské státy EU jsou následně vyzvány k podání jejich nabídek (jednotlivě a někdy v rámci konzorcií) k poskytování poradenství.
q Ministerstvo životního prostředí ČR získalo první twinningový projekt již z rozpočtu na rok 1998. Projekt Institucionální posílení České inspekce životního prostředí začal dne 12. října 1999 jako první tohoto zaměření v ČR. Hlavním partnerem je Spolková republika Německo.
q V září 1999 byl zahájen projekt „Implementace směrnic EK v oblasti ochrany vod“. Hlavním partnerem je Velká Británie a dalšími partnery jsou Francie a Rakousko. Projekt je zaměřen především na implementaci 4 hlavních směrnic o vodě týkajících se podzemních vod, nebezpečných látek ve vodách, nitrátů a pitné vody.
Plánované projekty Phare twinning
q projekt „Implementační struktury pro IPPC (Integrated Pollution Prevention and Control) a registr IZ (Integrated Pollution Register)“. Hlavním partnerem bude Německo s podmínkou, že se na projektu budou podílet krátkodobí experti z jiných členských zemí EU, především z Dánska.
q projekt „Výstavba Centra pro nakládání s odpady“ . Hlavním partnerem bude Rakousko.
q projekt „Instituce pro povolování a monitoring v oblasti kvality ovzduší Hlavním partnerem bude Německo. Projekt bude zaměřen na zřízení příslušných institucí a určení jejich odpovědností. Investiční část poskytne speciální vybavení na monitorování vzduchu.
Příprava projektů programu Phare 2001 se týká oblasti odpadů, ochrany ovzduší, IPPC, ochrany vody a integrovaného financování
5.4 Sapard
Program SAPARD je program podpory kandidátských zemí v oblasti zemědělství a v oblasti rozvoje venkova. Program je v gesci Ministerstva zemědělství a Ministerstva pro místní rozvoj, ale vzhledem k tomu, že k cílům programu patří i podpora ekologického zemědělství a ekologicky příznivého rozvoje venkova, zde role MŽP nezanedbatelná.

6. Ekonomické změny a dopad na životní prostředí
Po roce 1989 došlo k výraznému poklesu znečištění životního prostředí, což můžeme doložit např. na rapidním snížení emisí do ovzduší. Hlavní příčinou byl všeobecný pokles průmyslové výroby, ostatních hospodářských aktivit a útlum neproduktivních a energeticky náročných výrob v období mezi lety 1990 - 1992. V té době byla vytvořena i ucelená právní úprava životního prostředí a od roku 1992 začíná tato soustava trvale působit - především v soukromé a komunální sféře.
Problémem je, že se neklade důraz na cílenou restrukturalizaci ekonomiky životního prostředí, pozornost je věnována pouze jednotlivým subjektům v ekonomickém prostředí. Dodnes např. není provedeno důsledné narovnání cen v energetice.
Česká republika v polovině 90.let i dnes jednoznačně vede ve financování ochrany životního prostředí v % HDP jak celkovými výdaji, tak i výdaji soukromého sektoru.
Zlepšení životního prostředí je důsledkem především :
snížení energetické náročnosti tvorby HDP
snížení těžby nerostných surovin, zejména uhlí
snížení podílu pevných paliv na spotřebě energie
snížení průmyslového znečištění ovzduší a vod
zvýšení podílu vozidel s katalyzátory
zvýšení podílu prodeje bezolovnatého benzínu
poklesu negativních vlivů zemědělské výroby na krajinu
Nejvýznamnějšími dopady platných právních předpisů jsou :
realizace technických opatření na velkých zdrojích znečištění ovzduší k 31.12.1998
regulace zdrojů znečištění ovzduší při zhoršených rozptylových podmínkách
rozsáhlá výstavba nových a posílení starých čistíren odpadních vod
ukončení činnosti nezabezpečených skládek odpadů k 31.7.1996
pokračující likvidace starých ekologických zátěží
6.1 Objem ekologických investic
Státní fond životního prostředí v letech 1992 - 1998 vynaložil částku 29,06 miliard korun a podpořil výstavbu a rekonstrukci 558 čistíren odpadních vod a kanalizací, 1513 plošných plynofikací obcí a kotelen, 578 akcí na snížení zátěže přírody a krajiny, 115 akcí v odpadovém hospodářství a 106 akcí na odstranění následků povodní.
6.2 Ekologické podnikání - dobrovolné aktivity podniků
K dobrovolným aktivitám podniků patří od roku 1994 Národní program označování výrobků ochrannou známkou Ekologicky šetrný výrobek. Dosud bylo uděleno přes 240 ochranných známek 25 druhům výrobků.
V roce 1999 byl připraven Národní program čistší produkce, jehož úkolem je snižovat ve spolupráci s podnikateli dopady průmyslových procesů, výrobků a služeb na životní prostředí při zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky.
České ekologické manažerské centrum (CEMC)
CEMC je sdružení českých podnikatelů a podniků. Bylo zalozeno v roce 1992 pro šíření znalostí o enviromentálním managementu v českém průmyslu. Od počátku svého fungování navázalo CEMC vztahy s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem životního prostředí. Počet členů se zvýšil z původních 32 ne nynějších 53 podniků.
Posláním CEMC je podílet se na snižování nebezpečí z průmyslové činnosti a dalších činností pro životní prostředí a zároveň přispívat ke zvyšování efektivity podnikání.. CEMC je členem mezinárodní sítě pro environmentální management (INEM).
Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj (CzBCSD)
Tato organizace sdružuje vedoucí osobnosti českého průmyslu a bank. Jejím cílem je udržovat zásady udržitelného rozvoje a ochranu životního prostředí jako nedílnou součást posilování konkurenční schopnosti českého průmyslu na vyspělých trzích.

7. Nevládní organizace
V mnoha oblastech životního prostředí významně pomáhají nevládní organizace. Patří sem různá občanská sdružení, mnohá z nich vykonala záslužný kus práce již za komunistické éry (např. Svaz ochránců přírody a další). Význam nevládních organizací spočívá především ve schopnosti upozornit na některé jevy včas, čímž se může předejít mnoha nezvratným škodám. Tyto organizace konají většinu práce v regionech, velká část jich pracuje především s mládeží.
Mezi významné české nevládní organizace patří:
7.1 Agentura GAIA, občanské sdružení
(Z řecké mytologie: "GAIA je bohyně země, matka všeho, co na zemi žije a roste.")
Agentura GAIA vznikla v roce 1997. Její členové hledají nové formy mezilidské komunikace v oblasti ochrany životního prostředí, vzdělávání a osvěty. Navazují tím na konferenci OSN o životním prostředí, která se konala v roce 1992 v Rio de Janeiru, kde podpora trvale udržitelného rozvoje lidských sídlištˇ získala své významné místo v dokumentu Agenda 21.
Ve své práci se věnují těmto konkrétním činnostem a projektům:
Zeleň je život, jehož cílem je návrat stromů do našich měst a obcí.
Ženy a životní prostředí s důrazem na ženský princip v chápání života.
Peníze nebo život, ve kterém hledáme cesty k řešení celosvětové ekologické krize
7.2 Česká společnost pro životní prostředí
Česká společnost pro životní prostředí má přes 10 000 členů a je největší nevládní organizací v našem státě. Je to dobrovolné, nevládní, nepolitické a veřejně prospěšné, vědeckotechnicky zaměřené občanské hnutí. Je celostátní odbornou organizací, která chce přispět k tomu, aby v České republice bylo co nejdříve dosaženo prostředí vhodné pro zdravý život jedince a celé společnosti. Získala právní subjektivitu a byla registrována jako celostátní organizace podle zákona o sdružování občanů na ministerstvu vnitra ČR dne 1.července 1990.
7.3 Dům ekologické výchovy Lipka
Dům ekologické výchovy je specializované školské zařízení s právní subjektivitou zřízené Školským úřadem Brno. Od svého vzniku v září 1991 se Lipka aktivně podílí na školní i mimoškolní ekologické výchově a vzdělávání zejména v brněnském regionu. Dlouhodobým cílem pedagogické činnosti Lipky je rozmanitými způsoby přispívat k utváření vnímavějších a odpovědnějších postojů dětí, mládeže i pedagogických pracovníků k přírodě, ve prospěch pochopení a přijetí spoluodpovědnosti za trvale udržitelný život na Zemi.
7.4 ČSOP
Zachování druhové rozmanitosti, přirozených biotopů a celkové ekologické stability krajiny je základním cílem členů ČSOP, kteří
pečují o chráněná území, genofondové plochy i jednotlivé ohrožené organismy, jako jsou např. orchideje, jilmy, raci, vážky, netopýři, sova pálená, mravenec lesní, ledňáček říční a desítky dalších
obnovují květnaté louky, podporují biologickou ochranu v zemědělství
vyhledávají a rozšiřují původní krajové odrůdy ovocných dřevin
vysazují a udržují zeleň, pečují o zámecké parky a památné stromy.
vytváření pozemkových spolků (tzv. landtrustů) za účelem ochrany přírody a krajiny. Hlavním cílem pozemkových spolků je využití vlastnických a jiných věcných práv k pozemkům k ochraně přírody a krajiny.
Na veřejnost ČSOP působí především prostřednictvím svých ekocenter. Ta pořádají besedy a přednášky pro veřejnost, vydávají informační materiály, provozují knihovny a organizují akce (například Ekologickou olympiádu, Den Země, kampaň Ukliďme svět!) přístupné opravdu všem zájemcům o smysluplnou činnost.
7.5 Hnutí TEREZA
TEREZA, sdružení pro ekologickou výchovu patří mezi nevládní, neziskové organizace s celostátní působností.
Posláním Terezy je ukazovat cesty a nabízet možnosti, jak rozvíjet ekologické vnímání světa kolem nás. Prostřednictvím celé řady projektů a programů Tereza probouzí v dětech i dospělých pocit spoluzodpovědnosti za současný i budoucí stav planety Země. Tereza se snaží upozornit na vědomí možnosti, ale i práva, ovlivňovat stav životního prostředí. Učí veřejnost chápat fakt, že mezi základní lidská práva patří právo na zdravé životní prostředí.
S Terezou v minulém roce spolupracovalo v rámci celosvětových, evropských i celorepublikových projektů bezmála 38 970 účastníků projektu.
Ke všem projektům Tereza vytváří odborné metodické materiály a pomůcky – manuály pro učitele a pedagogy a pracovní listy pro děti a mládež s využitím interaktivního způsobu výuky. Většinu projektů lze začlenit do běžných výukových předmětů.
Hlavní oblasti činnosti:
komunitní, informační a osvětové centrum
akce pro školy a veřejnost
školní a ekologické
vydávání publikací, plakátů, badatelských balíčků pro pozorování přírody,...
7.6 Hnutí DUHA
Hnutí DUHA založila skupina studentů v Brně krátce před listopadem 1989. Tato organizace hájí přírodu, krajinu a právo lidí na zdravé životní prostředí. Snaží se učinit z ekologického smýšlení samozřejmou součást etiky demokratické společnosti. Jedná s úřady i politiky, přichází s návrhy zákonů, informujeme a zapojujeme veřejnost, působí na spotřebitele i průmysl, spolupracuje s obcemi, zajišťuje výzkum i právní kroky, vede mediální kampaně atd. Od roku 1993 je Hnutí DUHA členem mezinárodní federace Přátelé Země (Friends of the Earth), která sdružuje 61 ekologických organizací z pěti kontinentů. Přátelé Země jsou považováni za neobyčejně silnou mezinárodní organizaci, co do vlivu srovnatelnou s Greenpeace. Hnutí DUHA zde například koordinuje mezinárodní projekt úspor energie.
7.7 OŽIVENÍ
Občanské sdružení Oživení bylo založeno v roce 1997. Cílem sdružení je podporovat obnovu komunitního života v obcích a městech České republiky. Dále se Oživení snaží napomáhat rozvoji těchto obcí a měst s ohledem na životní prostředí.
Občanské sdružení Oživení se především věnuje:
napomáhání rozvoji místních rozvojových programů, jejichž cílem je podpora komunitního života v České republice
budování zelených koridorů a stezek kulturního dědictví a jejich integraci do evropské sítě
plánování a realizaci pěších a cyklistických tras na podporu šetrné turistiky
podpoře takových dopravních řešení, která přinesou zlepšení dopravy s ohledem na potřeby chodců a cyklistů
7.8 STUŽ
STUŽ je dobrovolná nezisková nevládní organizace (občanské sdružení), která vznikla v září 1992 z iniciativy prvního ministra životního prostředí Československa Josefa Vavrouška.
Základním cílem Společnosti je hledání cest směřujících k trvale udržitelnému vývoji lidské společnosti, k přibližování se ideálům humanismu a zároveň ideálům harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, s cílem zachovat život ve všech jeho formách a chránit přírodu jako celek, a to s vědomím odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím. Svou činnost zaměřuje na zkoumání a vytváření předpokladů trvale udržitelného způsobu života na místní, regionální, národní i globální úrovni.
Zároveň nezastírá, že přechod společnosti na trvale udržitelný způsob života si v budoucích několika desetiletích vyžádá zásadní a mnohostranné společenské změny. Jedním z našich cílů je proto i studium společenských aspektů a rizik předpokládaných budoucích změn.
7.9 Děti Země
Ekologické sdružení Děti Země je dobrovolná organizace zaměřená na ochranu životního prostředí, která vznikla v září roku 1989.
Od počátečních protestů se dostalo k programové přípravě alternativ v nakládání s odpady, v územním plánování, v dopravě i v ochraně atmosféry. Snaží se ovlivňovat podobu našich zákonů i mezinárodních smluv na ochranu životního prostředí.
"Cestovatel nejen cestuje, cestovatel se také vrací. Vždy jsem měl pocit, že se vracím do jedné z nejkrásnějších zemí na světě. Aby tento pocit mně i všem dalším vydržel, je nutné bránit naše životní prostředí nejen před ignorantstvím nepoučených nebo bezohledných, ale stále častěji před chtivými snahami odpovědných, leč nezodpovědných skupin lidí i velkých společností. Proto fandím Dětem Země, proto je aktivně podporuji," napsal v roce 1997 Zdeněk Thoma - fotograf a cestovatel, člen čestné rady Dětí Země.

8. Závěr
Je vidět, že za poslední desetiletí došlo k výraznému zlepšení péče o životní prostředí.Tyto změny jsou zapříčiněny hlavně vznikem MŽP a financováním jednotlivých problémových oblastí. Životní prostředí je věcí každého z nás a naše generace se musí postarat o to, aby jejich potomci měli prostředí alespoň takové, jako dnes.

9. Přílohy
Životní prostředí v politických programech hlavních politických stran ČR
KDU-ČSL
Cílem KDU-ČSL je doplnit koncept sociálního tržního hospodářství o ekologickou dimenzi. Vycházíme z přesvědčení, že ekonomiku je nutno harmonizovat nejen se sociální spravedlností, ale i s ochranou životního prostředí. Dosavadní chápání blahobytu jako hromadění materiálních statků je překonané. Životní standard závisí stále více na kvalitě životního prostředí. Další hospodářský růst je možný jen při respektování principů trvalé udržitelnosti ve všech odvětvích, to znamená při zachování svobody volby i pro budoucí generace.
Nejúčinnějšími nástroji ochrany životního prostředí jsou nástroje ekonomické, především ty, které zahrnují ekologické požadavky do cen, a to jak na základě prokazatelných nákladů na ekologická opatření, tak i formou daně. Daňovými úlevami zvýhodníme podnikatele, kteří investují do ekologických technologií a výrob. Podpoříme princip dobrovolných dohod státní správy a podnikatelské sféry o nápravě ekologických nedostatků. Budeme prosazovat využití mezinárodního
obchodování s emisními limity pro ekologické investice.
Chceme zpracovat a prosadit novou státní politiku ochrany přírody a krajiny, která m.j. zajistí obnovu přirozených funkcí krajiny při zadržování vody, ochranu proti erozi a zachování druhového bohatství rostlin a živočichů. Chceme definovat veřejný zájem v ochraně přírody, doplnit síť chráněných území a stanovit náhrady pro ty, kdo budou na jejich území hospodařit ekologicky vhodnými formami.
Nový vodní zákon musí vyjasnit vlastnické vztahy, zabezpečit účinnou ochranu zdrojů pitné vody a péči o vodní toky.V rámci ochrany proti povodním chceme hledat taková řešení, která využijí možnosti říčních niv a nenaruší ekologickou stabilitu krajiny.
Nezbytné je vypracování koncepce surovinové politiky ČR a přijetí nového horního zákona. šetrnému hospodaření s nerostnými surovinami napomůže započtení hodnoty přírodních zdrojů a ekologických škod do nákladů na těžbu. Chceme, aby se obce staly účastníky řízení o povolování průzkumů vyhrazených nerostů. Nepovolíme těžbu zlata ani další průzkumy jeho ložisek. Ekologické škody, které souvisí se současnými technologiemi těžby jsou nepřiměřeně vysoké.
V energetické politice státu musí mít odpovídající místo programy na úsporu energie, modernizace elektráren zaváděním vysoce účinných, ekologicky šetrných technologií spalování kombinujících výrobu tepla a elektrické energie a podpora využívání obnovitelných zdrojů energií.
Stále významnějším zdrojem znečištění životního prostředí se stává silniční doprava. Budeme prosazovat, aby do nákladů na dopravu byly zahrnuty i náklady na zatížení životního prostředí a využívání přírody. Budeme prosazovat převádění tranzitní dopravy na železnici. Chceme upravit spotřební daně tak, aby byl bezolovnatý benzín levnější než benzín olovnatý. Cestu k omezení znečištění ovzduší ve městech vidíme v budování integrovaného dopravního systému a ve zpřísnění emisních limitů.
Za jednu z priorit naší ekologické politiky považujeme snižování produkce odpadů. To musí mít přednost i před tlakem na jejich další využívání. Chceme tohoto cíle dosáhnout podporou zavádění maloodpadových technologií, přijetím zákona o obalech, který uzákoní povinnost výrobců na zpětné odebírání obalů, aby tak odpovídali za nakládání s odpady až do jejich likvidace. U odpadů už vyprodukovaných upřednostňujeme jejich třídění a další využívání před pouhým ukládáním na skládku.
Stále významnější roli v ochraně životního prostředí hrají města a obce. Budeme proto prosazovat v rámci decentralizace přesun kompetencí i prostředků na krajskou a obecní samosprávu tak, aby se zvýšila možnost řešit problémy přímo v místech, kde k nim dochází. Jednu z možných cest k tomuto cíli vidíme ve vzniku regionálních fondů životního prostředí.
Chceme, aby se ochrana našeho životního prostředí stala věcí celé společnosti - nejen státní správy, samosprávy a občanských iniciativ. K tomu chceme přispět programem ekologické výchovy a osvěty ve školách i ve sdělovacích prostředcích Podpoříme pevnější zařazení základů ekologie do školních osnov a začlenění středisek ekologické výchovy do sítě školských zařízení. Důležitou součástí ekoologické politiky státu musí být otevřený přístup k informacím a podíl veřejnosti na rozhodování o závažných otázkách ochrany životního prostředí. Jsme připraveni podpořit činnost ekologických organizací a občanských iniciativ a spolupracovat s nimi na řešení konkrétních problémů.
Příští volební období bude také obdobím harmonizace našich právních předpisů, norem a ekonomických nástrojů s ekologickou politikou zemí Evropské unie. Nechceme, aby se plnění tohoto úkolu stalo překážkou našeho přijetí do EU.
Jsme připraveni podílet se na světové ekologické politice, která by měla vést k odstranění globálních ekologických hrozeb.
Unie svobody
Jedině v principu udržitelného rozvoje spočívá odpovědný přístup k příštím generacím a jedině tento princip zaručuje zachování životního prostředí a neobnovitelných přírodních zdrojů pro naše děti.
Postoj společnosti k přírodě a krajině, neexistence právních předpisů a anonymní nezodpovědnost vedly v uplynulých desetiletích k zhoršení životního prostředí a k rozvoji takových činností, které přírodu v naší zemi silně poškodily.
V čistotě ovzduší, z části i vod a ve výstavbě ekologických skládek odpadů byl již učiněn zřetelný krok, který přináší první výsledky. Avšak mnoho povrchových, ale i podzemních vod, je stále silně znečištěno. Mnoho odpadů vzniká zbytečně. Velkým problémem je znečištění ovzduší způsobované motorovými vozidly.
Dlouhodobý úspěch našeho ekonomického i sociálního rozvoje závisí na důslednosti uplatňování principů udržitelného rozvoje v průmyslu, zemědělství, dopravě i v dalších oblastech. Naším úkolem je vytvořit takový řád, který zachová čistý vzduch, neznečištěnou vodu, zamezí nadměrné spotřebě neobnovitelných přírodních zdrojů a přitom neohrozí základní práva na nedotknutelnost majetku a svobodu podnikání.
Musíme především změnit chování a postoje člověka i celé společnosti k přírodě. Změny dosáhneme zejména rozvíjením komplexního systému výchovy k respektování zásad udržitelného rozvoje a podporou výuky oborů zabývajících se problematikou životního prostředí. Je nutné dosáhnout toho, aby se ekologické zřetele promítly do každého ekonomického rozhodnutí i do životního stylu každého občana.
Chceme, aby občan měl přístup k informacím o životním prostředí a jeho znečišťovatelích a aby samosprávné orgány měly více možností ovlivňovat kvalitu životního prostředí.
Chceme jít cestou obnovení přírodní rovnováhy krajiny a podpory její schopnosti vyrovnávat extrémní klimatické a imisní vlivy, například předcházet ničivým následkům povodní.
Těžba nerostných surovin musí vycházet z vyjasněných majetkoprávních poměrů k surovinám a musí respektovat zájmy dotčených měst a obcí. Surovinovou politiku státu chceme formulovat tak, aby těžební aktivity byly v souladu s principem udržitelného rozvoje.
Trvalé, nepřetržité hledání nástrojů a uplatňování nástrojů ke snižování vysoké energetické náročnosti naší ekonomiky a úsilí o větší využívání obnovitelných zdrojů musí být jednou z cest při naplňování dohod o celosvětovém snižování spotřeby fosilních paliv.
Náš přístup :
Cílem je:
Předat našim dětem čistou a rozmanitou přírodu.
Proto budeme prosazovat:
komplexní vzdělání a výchovu k péči o životní prostředí, její zařazení do škol všech stupňů
integraci ekologických zřetelů do všech legislativních kroků a sektorových politik
zákaz dovozu odpadů
zpřesňování a naplňování vládní koncepce nápravy škod a ochrany životního prostředí
v nově připravovaných zákonech a normách srozumitelně a jasně vymezená práva a povinnosti státu, obcí, občanů a podniků při ochraně životního prostředí
právo občanů na informace o stavu životního prostředí a o jeho znečišťovatelích
prověření ekonomických a bezpečnostních aspektů výstavby jaderné elektrárny Temelín
Proto budeme podporovat :
důsledné respektování zájmů ochrany přírody a životního prostředí při těžbě, nerostných surovin
vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie
realizaci projektů územních systémů ekologické stability
odbornou činnost vědeckých a výzkumných pracovišť i nevládních ekologických sdružení
zvyšování kompetencí místních a regionálních samospráv v ochraně životního prostředí
hromadnou veřejnou dopravu oproti neúnosně rostoucí individuální automobilové dopravě

DEU
Stanoviska DEU v klíčových otázkách:
Energetika - na základě analýzy a srovnání předností, nedostatků, rizik a dopadů reálných alternativ v našich podmínkách nevylučuje DEU apriory jadernou energetiku, pokud je potřebná bezpečnost již dosažitelná a negativní dopady na životní prostředí mnohem menší. Vyžaduje to však bezpečnou likvidaci jaderného odpadu, která není u nás ještě dořešena.
Těžba surovin a čerpání neobnovitelných zdrojů v současném rozsahu je život z podstaty na úkor budoucnosti. Těžba vápence pro odsiřování, jeho vývoz do zahraničí, prodej surovinových ložisek a další plýtvání surovinami se musí omezit a musí se zcela zamezit umělé byrokratické zásahy v této oblasti. DEU se zasadí o reálné ekonomické a ekologické zhodnocení a ocenění přírodních zdrojů a surovin včetně zahrnutí hodnoty těžbou zničené krajiny, to vše v mezinárodním měnovém kursu.
CO JE EKOLOGICKÉ, JE EKONOMICKÉ
Čistou vodu a vzduch potřebujeme všichni. Před jedním či dvěma desetiletími se většině občanů zdály katastrofické představy o ekologickém vývoji přehnané, ale nyní už musíme kupovat čistou vodu pro děti a se znepokojením sledujeme devastaci půdy a lesů i hlášení o smogové situaci. Dnes víme, že péče o zdravé životní prostředí a o vyvážený vývoj krajiny se vyplatí. A to nejen pro budoucí generace - už dnes těžce platíme svým zdravím i zdravím našich dětí. Co můžeme pro naše životní prostředí udělat?
Vypracovat racionální program komplexní péče o životního prostředí s výhledem přibližně na 10 let, včetně stanovení časových horizontů jeho plnění. Prosazovat ochranu životního prostředí s přihlédnutím ke koncepci trvale udržitelného rozvoje.
Snížit energetickou náročnost výroby a omezovat škodlivé technologie s postupným přechodem na alternativní technologie a zdroje včetně uvážlivého využití jaderné energetiky.
Zastavit drancování přírodních zdrojů a prověřit těžbu surovin.
Zvýšit sankce za poškozování a nevratné ovlivňování životního prostředí a přírodních zdrojů.
Zpřísnit regulaci nakládání s odpady a regulaci ochrany ovzduší, abychom se nestali smetištěm střední Evropy. Podporovat efektivní systém hospodaření s recyklovatelnými surovinami včetně rozvoje průmyslu druhotných surovin.
Nahradit živelnost volného trhu v oblasti životního prostředí promyšleným zaváděním ekonomických nástrojů jako ekologické daně a další odvody zohledňující příslušná ekologická kritéria.
Zajistit rozsáhlou podporu veřejné dopravy osob na úkor nadměrného rozvoje individuální automobilové dopravy, mezi jiným snížit jízdné ve veřejné dopravě na krátké vzdálenosti.
Usilovat o snížení dálkové silniční přepravy zboží. Vyloučit ji z center měst. Z hlediska ekologie upřednostnit železniční dopravu a lodní dopravu na již existujících vodních cestách.
Podporovat ekologické aktivity těch zájmových organizací a hnutí, které se aktivně podílejí na tvorbě a ochraně životního prostředí (zahrádkáři, myslivci, rybáři, chovatelé atd.) i dalších hnutí a iniciativ věnujících se ochraně životního prostředí.
V oblasti tvorby a ochrany životního prostředí vytvářet nové pracovní příležitosti.

ČSSD
Ochrana životního prostředí podmiňuje obyvatelnost naší země. Patří k nezbytným předpokladům trvalého a vyváženého růstu kvality života. Hlásíme se k zásadám jeho trvale udržitelného rozvoje, které chápeme především jako odpovědnost vůči budoucím generacím a jako naši povinnost předat jim životní prostředí v lepším stavu, než jsme je sami zdědili. Ochrana životního prostředí není otázkou výběru kolik za co, ale imperativem této doby. Nekupčíme s naším majetkem, ale chceme chránit životní prostředí a přírodní zdroje pro své potomky.
Zabráníme výprodeji našich přírodních zdrojů do zahraničí s devastačními účinky vůči krajině. Základní nerostné zdroje musí zůstat ve státním vlastnictví a měly by být dlouhodobě pronajímány za jasně stanovených podmínek jejich šetrného čerpání. Stát při podpoře životního prostředí musí podporovat technologie(např. formou daňových úlev), které účinným způsobem minimalizují energetické a materiálové vstupy do výrobních procesů a zároveň snižují znečišťování životního
prostředí.
Počítáme s postupným odstraněním všech dotací energií, jehož podmínkou ovšem je dlouhodobá energetická koncepce. Na základě stávajícího zákona o soustavě daní postupně podpoříme zavedení daně ze surovin a energií a tuto daň budeme kompenzovat snížením zdanění lidská práce.
Za klíčový moment pro ozdravení životního prostředí považujeme formulaci státní energetické koncepce, která stanoví zásady státní podpory pro úspory energií, snížení ztrát při přenosu energií a
ekologizaci stávajících zdrojů. Budeme usilovat o demonopolizaci Českých energetických závodů a decentralizaci a diverzifikaci stávajících zdrojů.
Budeme prosazovat ekologické hospodaření v lese a novelizaci zákona o lesích, kde by měla převážit mimoprodukční funkce lesa krajinotvorná, vodohospodářská, rekreační atd. nad prostou těžbou dřeva. Prosazovat budeme rovněž zachování současných poměrů vlastnictví lesů s přetrvávajícím podílem lesů státních.
Činnosti, jež s sebou nesou rizika pro životní prostředí v neúměrné míře musí být objektivně posouzeny a v nutných případech nebudou povolovány. Nikdy se nesnížíme k tomu, abychom nadále devastovali naši krajinu, natož ve zvláště chráněných územích tolerovali ještě větší devastaci, jak se to daří současné vládě.
Zákony na ochranu životního prostředí západoevropských zemí jsou pro nás příkladem i z hlediska pravomocí státu při regulaci využívání přírodních zdrojů.
I nadále se budeme zasazovat o návrat kompetencí v oblasti územního plánování, stavebního řádu, státní správy ochrany lesní půdy a lesů a státní správy vodního hospodářství na Ministerstvo životního prostředí. Dosud neujasněné kompetence v oblasti kontroly zátěže volné krajiny hlukem,
vibracemi a neionizujícím zářením budeme usilovat převést s příslušnou novou legislativou na MŽP.
V duchu námi navrhovaných legislativních změn a harmonizace právních předpisů se zeměmi Evropské unie předložíme i systém ekologických daní, penalizujících ekologicky škodlivé technologie a naopak podporujících přechod k bezodpadovým technologiím, recyklaci odpadů a snižování energetické náročnosti.
Pomocí legislativy i státních podpůrných finančních zásahů se budeme zasazovat o zavedení a rozvoj ekologických kritérií při úvěrové politice bankovního sektoru. Jako zdroj financí pro tento účel může v podstatně větší míře kromě Státního fondu životního prostředí sloužit i Fond národního majetku.
Posílením a zkvalitněním činnosti České inspekce životního prostředí zamezíme současnému obcházení zákonů na ochranu životního prostředí.
Tímto způsobem zamezíme i současnému dovozu odpadů do naší republiky. V řadě případů se dovozci odpadů dopouštějí trestného činu ohrožení životního prostředí. Zároveň budeme při přípravě nových předpisů z oblasti odpadového hospodářství usilovat o vyřešení problematiky obalů.
Za důležité považujeme, aby právní předpis upravující odpovědnost za ekologické aspekty havárií a kalamit a požadavky na případnou úhradu likvidace jejich následků odstranil dnes běžnou praxi zneužívání veřejných zdrojů (především státního rozpočtu). Tyto pohledávky musí být v budoucnu řešeny na základě soukromoprávního vztahu provozovatele ekologicky rizikové technologie a pojišťovny.
Chceme, aby již několik let připravovaný Horní zákon upravil způsob vytváření fondů pro postupné, v některých případech i trvalé odstraňování následků hornické činnosti. V oblasti využívání neobnovitelných přírodních zdrojů je nezbytné v právním řádu naší republiky definovat pojem veřejný statek. Stejně naléhavá je i potřeba definice pojmů veřejný zájem a veřejné vlastnictví.
Budeme požadovat vícezdrojovou podporu zachování a v řadě míst i rozvoje osobní hromadné dopravy pomocí dotací ze státního rozpočtu a zákonem danou stavbou rozpočtů regonálních a místních. Považujeme za nezbytné zprůhlednění cen prostřednictvím odstranění přímých i nepřímých dotací silniční dopravě. Státní dopravní koncepce musí být posouzena podle zákona 244/92 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí (E.I.A.)
Chceme, aby státní politika snižování nezaměstnanosti měla jako jedno ze svých kritérií i aspekt podpory ekologicky příznivých technologií. Jedná se především o mikroregiony s výrazně vyšší nezaměstnaností.
Nedílnou součástí ekologické politiky je zajištění pravidelné a včasné informovanosti o stavu a vývoji životního prostředí, proto budeme iniciovat přijetí zákona o přístupu k informacím o životním prostředí a rozšíření aktivní účasti veřejnosti na řešení problémů životního prostředí.
Při realizaci této politiky počítáme se spoluprací s nevládními ekologickými organizacemi. Chceme věnovat pozornost výchově občanů k uvědomělému a šetrnému vztahu vůči životnímu prostředí.
ZÁSADY EKOLOGICKÉ POLITIKY
Každý občan tohoto státu má právo na dobré podmínky životního prostředí. Jejich součástí jsou všechny vlivy okolí, které působí na životy občanů (což se týká nejen vlivů přírodních, ale i systému školství, zdravotnictví, bydlení,....).
Veškeré probémy životního prostředí je nutno řešit komplexně současně s ekonomickým rozvojem státu. Považujeme za nezbytné, aby stát a samosprávné orgány stanovily hlavní priority pro zlepšení životního prostředí a dále aby podporovaly podnikatelské aktivity spojené se vznikem pracovních míst, směřující ke zlepšení stavu životního prostředí.
Stát musí odpovídat za odstranění ekologických závad z minulosti.
Účast občanů je nezastupitelná při posuzování vlivů na životní prostředí nejen z minulosti, ale i u nových projektů počínaje územním plánováním až po jejich uvádění do provozu. Občané musí mít právo vyjádřit se k místní ekologické problematice (výstavba dálnic, zřizování skládek, těžba nerostů,....) formou referenda. Občan má právo na pravdivé informace o stavu životního prostředí. Stát a samosprávné orgány jsou povinny vybudovat informační systémy (databáze, časopisy, aj.) přístupné veřejnosti. Provádět osvětu a ekologickou výchovu v nejširších řadách obyvatelstva.
Zajistit podporu organizacím chránícím přírodu např. spolupráce s dětmi a mládeží jejich organizacemi zabývajícími se přípravou naší mladé generace a dětí na ochranu přírody a životního prostředí.
Zajistit účast státu prostřednictvím Ministerstva živostního prostředí na zabezpečení činnosti této organizace tvorbou programů na ochranu přírody pro děti a mládež. Jedním z příkladů je mapování středních a malých znečišťovatelů povrchových vod dětskými oddíly a navázání této činnosti na program ozdravění životního prostředí v celé republice.
Zřídit dozorčí ekologické a represivní orgány - ekologickou policii a Státní ekologickou inspekci.

Přehled nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí

Agentura GAIA
Agentura Koniklec
ALCEDO - Dům dětí a mládeže - Vsetín
Asociace Brontosaura
Beskydčan - Ostravice
BEZK (Brontosauří ekocentrum Zelený klub)
Bioclub - Praha 10
Calla - České Budějovice
Casssiopeia - České Budějovice
CEE Bankwatch Network - Praha 10
Centrum Energie - České Budějovice
Centrum pro dopravu a energetiku - Praha 10
Centrum pro komunitní práci Jižní Čechy
Centrum pro komunitní práci Jižní Morava
Centrum pro komunitní práci Střední Morava - Přerov
Centrum pro komunitní práci Ostrava
Centrum pro komunitní práci Západní Čechy
České centrum 4istší produkce
České ekologické manažerské centrum
Český a Slovenský dopravní klub
ČSOP-Centrum pro děti a mládež
ČSOP-Ústřední výkonná rada
Děti Země
Dřípatka Prachatice
ECEAT - Brno
Econnect
Ekocentrum Brno
Ekocentrum ČSOP Kosenka - Valašské Klobouky
Ekocentrum Paleta - Pardubice
Ekocentrum Ulita - Blansko
Ekologická společnost
Ekologický institut Veronice
Ekologický právní servis
EkoWATT - Praha 7
EVANS - Středisko globální výchovy
Greenpeace ČR
Hnutí Duha - Brno
Hnutí Duha Praha
Hnutí Duha Rožnov pod Radhoštěm
Hnutí Duha Olomouc
Hnutí Duha Sušice
Chaloupky - Kněžnice
Jihlavští ochránci přírody - Jihlava
Jihočeské matky - České Budějovice
Klub alternativního života Kladno
Liga energetických alternativ
Lipka - dům ekologické výchovy - Brno
Moravský ornitologický spolek - Přerov
Nadace Partnerství - Brno
Nadace pro organizované zemědělství-FOA - Praha 1
Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor - Liberec
Nadační fond rytíře Františka Horského - Praha 10
NESEHNUTÍ - Brno
Občanská iniciativa Suchomasty
Občanská inaciativa na ochranu přírody Štěnovice
Občanské sdružení Občané Brna proti stavbě rychlostní silnice R43 v trase Kuřin-Troubsko - Brno
Občanské sdružení Ochránci přírody a krajiny v okolí Brněnské přehrady - Brno
Občanské sdružení Zlatý kůň - Tmaň
Oživení - Praha 2
Podblanické ekologické centrum - ČSOP
Plzeň - město pro lidi
Pražské matky
PRO-BIO - svaz ekologických zemědělců - Šumperk
Pro přírodu - Ústí nad Labem
Přátelé Jeseníků SOJKA - Společnost pro obnovu jesenické krajiny - Břidličná
Přátelé přírody - Občanská společnost - Ústí nad Labem
REC ČR - Regionální Environmentální Centrum, kancelář pro ČR
Rezekvítek - Sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody
Rosa - Jihočeská nadace pro ochranu přírody
Sdružení Lemberk - Jablonné v Podještědí
Sdružení obcí ,,Za záchranu Českého krasu“ - Mořina
Sdružení pro ochranu přírodního útvaru vrch Val u Plzně
Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina
Sdružení za šetrnou dopravu - Teplice nad Metují
SEVER - Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - Horní Maršov
Síť ekologických poraden (STEP)
Společnost pro zvířata
Spolek přátel místních drah
Středisko ekologické výchovy při DDM Vila Doris - Šumperk
Staří ochránci Jizerských hor - Liberec
STUŽ - Společnost pro trvale udržitelný život
TEREZA - Praha 1
TIS - nezávislé sdružení přátel přírody
Ústav pro ekopolitiku
Veroniva - Brno