Bankovnictví

Bankovní systém v ČR:
Do roku 1990 byl jednoúrovňový bankovní systém s výrazným monopolem státní banky československé.
Nyní dvouúrovňový bankovní systém:
1) centrální banka ČNB – státní instituce, nepodnikatelský subjekt
2) obchodní banky – podnikatelské subjekty

ČNB má sídlo v Praze, nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada ČNB v čele s guvernérem.

Úkoly ČNB:
- určuje a prosazuje vnitřní a vnější měnovou politiku
- sleduje množství peněz v oběhu, emituje (vydává) nové peníze a opotřebované nebo neplatné stahuje z oběhu
- dohlíží nad činností obchodních bank (kontrolní funkce), poskytuje bankovní úvěry a ukládá jejich depozita (banka bank)
- vede účty státního rozpočtu
- spravuje měnové rezervy ve zlatě a devizách
- obchoduje s cennými papíry (především státními)

Je vrcholnou institucí bankovního dozoru. Centrální banka je nezávislá = má plnou pravomoc k vytyčení a provádění měnové politiky. Má i plnou odpovědnost za její úspěšnost.

Nástroje ČNB:
1) diskontní sazba – základní úroková sazba v ekonomice. Za tuto sazbu se ale obvykle půjčuje jen obchodním bankám. Obchodní banky pak půjčují klientům ještě za vyšší sazby. Tento nástroj ovlivňuje míru inflace.

2) Repo sazba – úroková sazba centrální banky pro reeskort směnek. Obchodní banky eskontují směnky od klientů (poskytnou jim eskontní úvěr). Když však obchodní banka potřebuje peníze reeskontují směnky ČNB za repo sazbu.

3) Lombardní sazba – úroková sazba na úvěry obchodním bankám se zástavou cenných papírů. Je vždy vyšší než diskont nebo repo sazba.

4) Povinné minimální rezervy – centrální banka předepisuje obchodním bankám určité procento z vkladů, které si musí u nich uložit ve formě povinné minimální rezervy. Tyto peníze jsou mimo oběh. Působí proti inflačně.

5) Pravidla likvidity – centrální banka určuje obchodním bankám jaký mají mít vztah mezi aktivy a pasivy. Tzn. že krátkodobé úvěry jsou kryty z krátkodobých zdrojů a dlouhodobé úvěry z dlouhodobých zdrojů.

6) Operace na volném trhu – ČNB obchoduje s cennými papíry a tím zvyšuje nebo snižuje množství peněz v oběhu.

Obchodní banky vyvíjejí činnost za účelem dosažení zisku. Zisk banky je dán:
- úrokovým rozpětím (úroky úvěru – úroky vkladu)
- poplatky za služby (vedení účtu, zprostředkování plateb)

Obchodní banky vykonávají:
1) pasivní úvěrové operace (banka přijímá peníze, je v dlužnické pozici)
2) aktivní úvěrové operace (banka poskytuje úvěry, vystupuje v roli věřitele)

ad 1) Dělení:
a) z hlediska termínu:
- terminované vklady – na pevný termín (např. termínované účty) nebo s výpovědní lhůtou (vkladní knížky s výpovědní lhůtou apod.) Tento zdroj je pro banku stabilnější, je úročen vyšším procentem.
- neterminované vklady – (vklady na viděnou) – klient může svůj vklad kdykoliv vybrat, proto je tento vklad úročen velmi nízkým procentem. Příkladem jsou běžné účty podnikatelů, vkladní knížky a sporožira občanů apod.

b) z hlediska měny
- korunové (fyzicky)
- devizové (na účtě)

V případě, že banka nemá dostatek finančních zdrojů a potřebuje je, může je získat pomocí:
- úvěru od ČNB
- úvěru od ostatních bank
- emisí (vydáváním) bankovních obligací – bývá v miliardových objemech, jsou dlouhodobým zdrojem, jsou jen u větších bank
- emisí hypotéčních zástavních listů – pouze banky, které vlastní k tomuto licenci

ad 2) banka zde poskytuje úvěry, vystupuje v roli věřitele. Cílem těchto operací je:
- výnosnost úvěru – banka musí stanovit takové úroky z úvěru, aby vydělala (a přitom to nesmí být tak vysoký úrok, aby jej firmy či občané nebyli schopni zaplatit). Úrok může být stanoven pevný nebo pohyblivý
- návratnost úvěru – banka se musí zajistit proti případnému nesplacení závazků dlužníka

Druhy úvěrů:
1) krátkodobé (do 1 roku)
a) Kontokorentní úvěry – jsou kombinací BÚ s možností čerpat krátkodobý úvěr do výše úvěrového limitu, stanoveného ve smlouvě o kontokorentním úvěru.
b) Eskontní úvěr – souvisí s odkoupením (eskontem) směnky klienta před dobou splatnosti směnky.
c) Akceptační – banka neposkytne klientovi přímo peníze, ale akceptuje cizí směnku vystavenou klientem – příjemcem akceptačního úvěru, a tím se stává hlavním směnečným dlužníkem (pouze nejlepším klientům)
d) Revolvingový – klient může čerpat úvěr opakovaně, nemusí být sepsána smlouva, podmínkou je splacení předešlé půjčky. Pouze pro vynikající klienty
e) Lombardní úvěr – úvěr jištěný zástavou movité věci (cenné papíry, zboží atd.)

2) střednědobé a dlouhodobé (se splatností od 1 do 10 let – výjimečně delší)
a) hypoteční – jištěný hypotékou (zástavou nemovitostí)
b) emisní – spojený s emisí dlouhodobých cenných papírů
c) spotřební půjčky občanům

Zvláštní forma úvěru:
1) faktoring – odkup krátkodobých pohledávek (do 1 roku
2) forfaiting – odkup dlouhodobých pohledávek (nad 1 rok)

Faktoringová společnost odkoupí pohledávku od firmy (SF) většinou za nižší cenu a nyní firma OB nedluží firmě SF, ale faktoringové společnosti, která může nárokovat pohledávku v plné výši. Mnohdy nedojde k peněžnímu splacení pohledávky, ale k vypořádání pohledávky prostřednictvím odběru výrobku nebo zboží.

Zajištění návratnosti úvěru:

1)než poskytne banka klientovi úvěr prověřuje si:
– bonitu klienta – schopnost a ochota dostát závazku, majetkové poměry žadatele
- podnikatelský záměr – nač si podnikatel bere úvěr, návratnost projektu
- likviditu – schopnost přeměny majetku na hotové peníze

2) to však ještě nestačí. Ve většině případů chce banka od klienta určité záruky, jištění úvěru, a to ve formě:
- zástavy nemovitosti (hypoteční úvěr)
- zástavy movitosti – cenné papíry, stroje, zásoby (lombardní úvěr)
- ručitelé (u občanských půjček), ručit mohou i podnikatelské subjekty za podnikatelské úvěry
- vinkulace vkladu (zablokování vkladu dlužníka na účtu či na knížce ve prospěch věřitele pro případ nesplacení úvěru)
- postoupení pohledávek

Jakmile banka poskytne žadateli úvěr kontrola dlužníka nekončí (průběžně kontroluje splátky úvěru a úroků, hospodaření firmy – výsledovka, rozvaha). Má právo požadovat doložení, že půjčené peníze byly využity na účely, na který byla sepsána úvěrová smlouva. V případě nedodržení podmínek ze strany klienta má banka možnost žádat okamžité splacení úvěru nebo realizovat své zástavní právo.

Bankovní služby

Banky mají příjmy nejen z poskytování úvěrů. Z marketingového hlediska nabývají na významu další služby, které banky poskytují, a jejichž okruh se nejen u nás, ale i v celém světě stále rozšiřuje:
1. zakládání a vedení účtů
2. bezhotovostní platební styk domácí i zahraniční
3. platební karty
4. šeky
5. homebanking
6. směnárenská činnost
7. devizové operace
8. zprostředkování obchodů s cennými papíry pro klienty
9. bezpečnostní schránky a ukládání cenností
10. poradenské služby

1. Založení a vedení účtů – banky nabízejí klientům celou škálu účtů – běžné účty, termínované účty, devizové účty atd.
Založení a vedení běžných účtů
BÚ pomáhají zajistit bezhotovostní platby podnikatelů. Při založení klient prokáže identitu občanským průkazem a doloží živnostenské oprávnění nebo výpis z OR. Pak podepíše s bankou smlouvu o běžném účtu (viz obchodní zákoník), jejíž nedílnou součástí je podpisový vzor osob oprávněných s penězi na účtu manipulovat. Jedná se o smluvní vztah, takže banky se liší v podmínkách vedení účtů. Účet slouží především k bezhotovostními přijímání plateb a k úhradě závazků klienta (příkaz k úhradě, trvalý příkaz k úhradě). Má-li klient písemně povolené vzít si dlužnou částku z účtu dlužníka, může prostřednictvím banky realizovat příkaz k inkasu nebo trvalý příkaz k inkasu. O pohybech na účtu je klient informován formou výpisu z běžného účtu. Výpis z účtu dostává klient většinou s určitým časovým zpožděním. K překlenutí této doby podvojné účetnictví používá účet peníze na cestě (261) a jednoduché účetnictví kolonku průběžné položky v peněžním deníku.

2a. Bezhotovostní platební styk v tuzemsku – v domácím bezhotovostním styku mohou majitelé účtů použít:
- příkaz k úhradě – vystavuje dlužník a přikazuje tak své bance, aby z jeho účtu převedla peníze na účet věřitele
- trvalý příkaz k úhradě – je obdobou jednorázového příkazu k úhradě s tím rozdílem, že dlužník dá své bance dlouhodobý příkaz, aby platila pravidelně (např. měsíčně) určité částky věřiteli
- příkaz k inkasu – vystavuje věřitel, který má písemné povolení od dlužníka, že si smí z dlužníkova účtu sám převést dlužnou částku. Toto písemné povolení dává dlužník své bance při podpisu smlouvy o vedení účtu, aby banka věděla, kdo má toto inkaso povoleno. Z uvedeného popisu je vidět, že inkaso je mnohem méně používanou formou bezhotovostního styku (protože je těžké najít firmu, které se dá věřit, že si vezme z účtu jen to, na co má nárok)
- trvalý příkaz k inkasu – je obdobou jednorázového příkazu k inkasu.Věřitel dá dlouhodobý pokyn bance, ať mu z dlužníkova účtu pravidelně posílá určitou částku

2b. bezhotovostní platební styk se zahraničím – mezinárodní obchody jsou vždy rizikovější na úhradu dlužníkem vzhledem k rozdílům v právních systémech jednotlivých zemích a ztížené vymahatelnosti. K omezení rizik je možné využívat specializované bankovní služby:
- platba formou dokumentárního inkasa nebo dokumentárního akreditivu – jsou to platební instrumenty, kdy ke smluvnímu vztahu dodavatele a odběratele přistupují i jejich banky (tzn. že v každém státě je jeden z obchodních subjektů a jeho banka). Při dokumentárním inkasu se zavazuje inkasní banka (banka dodavatele) vydat dlužníkovi (odběrateli) dokumenty opravňující nakládat se zbožím, bude-li při jejich vydání zaplacena sjednaná částka (nebo vystavená směnka). Riziko vzniká v tomto případě pokud odběratel zboží odmítne převzít ( a tedy i zaplatit) a ono už je např. v přístavu v jeho zemi. Ještě bezpečnější je dokumentární akreditiv, tedy písemný závazek banky odběratele, že poskytne dodavateli plnění (peníze, směnku) budou-li do určité doby splněné podmínky dohodnuté v akreditivu. Splnění podmínek doloží dodavatel většinou dokumenty o zaslání zboží. Otevření akreditivu u banky odběratele většinou vyžaduje složení kontrahované ceny zboží na speciálním účtu, což váže odběrateli peníze.Na druhou stranu je tento instrument jistotou pro dodavatele i odběratele, že kontrakt bude vypořádán k oboustranné spokojenosti.
- Mezi nedokumentární instrumenty zahraničního obchodu nabízené bankami patří hladký plat (de facto příkaz k úhradě) a směnečný aval – tyto nástroje však nepokrývají rizika obchodu tak jako nástroje dokumentární

3. platební karty – se stávají stále oblíbenější službou. Bývají vydávány k běžným nebo žirovým účtům a umožňují majiteli karty operativně vybírat hotovost (24 hodin denně, z kteréhokoliv tuzemského popř. i zahraničního bankomatu – podle typu karty) nebo používat přímo k bezhotovostní platbě u smluvních maloobchodních partnerů, v restauracích, ubytovacích zařízení atd. Mezi nejvýznamnější mezinárodní kartové systémy patří Europay/MasterCard, VISA, American Express, Dinners Club. V zásadě můžeme karty členit na debetní ( u těchto karet nebývá povoleno čerpat účet do záporu) a kreditní (úvěrová karta, která umožňuje poskytnutí revolvingového úvěru, úroky z tohoto úvěru však bývají hodně vysoké). S některými kartami bývají spojené i doprovodné služby jako pojištění, asistenční služba apod.

4. šeky – jejich vydávání a použití se řídí zákonem směnečným a šekovým, můžeme je tedy označit jako cenné papíry. Je to klasický a stále oblíbený instrument platebního styku. Šeky můžeme členit na soukromé (vystavované nebankovními subjekty, které mají u některé banky veden účet) a bankovní (vystavované přímo bankami). V ČR byl od roku 1995 zaveden Zaručený šekový systém,který má hodně blízko k eurošekům a stanoví jednotná pravidla, při jejichž dodržování má majitel šeku garanci proplacení bankou, která mu tiskopisy šeku vydala.

5. Některé banky nabízejí k účtům tzv. homebanking, kdy klient je přes modem napojen svým firemním nebo domácím počítačem na počítač banky a může si sám kontrolovat stav účtu a zadávat příkazy, aniž by musel jít osobně do pobočky banky. Obdobou této služby je napojení klientova mobilního telefonu na banku. Velké možnosti nabízí i rychlé rozšiřování a zdokonalování světové sítě sítí – internetu. E-business je nejrychleji se rozvíjejícím sektorem v USA brzy roztočí obchody i v ostatních vyspělých zemích světa.

6. směnárenská činnost – výměna valut a deviz (včetně cestovních šeků) v aktuálním kurzu

7. devizové operace – banky provádí bezhotovostní platební styk i v cizích měnách a nabízejí svým klientům možnost zajistit se proti kurzovým rizikům bankovními devizovými deriváty – swapy, forwardy, opce.

8. obchody s cennými papíry – většina bank má své makléře na BCP Praha a za úplatu zajišťují pro klienty zprostředkování nákupu či prodeje cenných papírů. Velkým klientům banky nabízí i tzv. správu portfolia (asset management), což znamená, že banka po dohodě s klientem nakoupí pro něj nejvhodnější cenné papíry ( v závislosti na míře rizika, které je klient ochoten podstoupit) a stará se o udržování a rozmnožování hodnoty této investice. Takovou službu u nás nabízí např. ČSOB nebo Komerční banka, ovšem minimální výše investice by neměla být nižší než 10 miliónů, jinak nelze za daných legislativních podmínek a pravidel na burze efektivně investovat a optimálně rozkládat rizika.Velkým klientům banka poskytuje služby spojené s přípravou emise cenných papírů a její umístění na kapitálovém trhu.

9. banky nabízejí za úplatu možnost uložení cenností v jejich trezorech a bezpečnostních schránkách

10. poradenská a informační činnost

V ČR má bankovní licenci 43 bank, tuzemských i zahraničních.Největší banky v ČR (podle úhrnu aktiv):
- Investiční a poštovní banka
- Komerční banka
- Česká spořitelna
- Československá obchodní banka
V červnu 2000 ČSOB koupila IPB a stala se největší bankou ČR.

Peníze
- by měly mít tyto základní charakteristiky:
- snadno přenosné
- snadno dělitelné
- trvanlivé
- měly by mít stabilní hodnotu
- nulovou elasticitu výroby
- jsou dokonale likvidní (můžeme je vyměnit za cokoliv = nulová elasticita substituce)

Formy peněz:
1) bankovky, státovky, mince – hotovostní peníze
2) netermínované vklady – bezhotovostní peníze – jsou to uložené peníze, které mohou být kdykoliv vybrány a použity k placení např. pomocí šeku nebo příkazu k úhradě

Near money – další aktiva, která jsou dále směnitelná

Vydávání peněz – v současné době je právo vydávat peníze udělováno zákonem tzv. emisním bankám. Jsou to zpravidla centrální (ústřední) banky státu. Ve většině zemí si právo vydávat mince ponechává stát a centrální bance je udělováno pouze právo vydávat bankovky. Centrální banka vydává bankovky na svůj účet a příjmy z emise bankovek jsou jejím příjmem. Obchodní banky si pak u emisní banky peníze kupují. Centrální banka v ČR se nazývá česká národní banka.

Funkce peněz:
1) Prostředek směny –tato funkce je založena na ochotě lidí přijímat peníze k úhradě svým závazků tzn. platit jimi za statky a služby
2) Funkce zúčtovací jednotky – vyjadřuje schopnost peněz ocenit všechny ostatní statky v penězích. Oceňujeme je tedy v dolarech, korunách, euro. Lze jimi poměřit všechny ostatní statky mezi sebou.
3) Funkce uchovatele hodnot – peníze udržují hodnotu v čase. Můžeme je uložit a nákup uskutečnit později.
4) Funkce pokladu

Proces vytváření bezhotovostních peněz
Vytvářejí je obchodní banky. Celý proces se může opakovat až do úplného vyčerpání částky. Majitelé peněz si mohou peníze ukládat u různých bank. Situace však bude obdobná. Při vytváření bezhotovostních peněz dochází k procesu multiplikace depozit (znásobení).

M = 1 . E M- množství peněz v ekonomice (nabídka peněz)
R R – míra povinných minimálních rezerv
E – tzv. přebytek nad rezervami. Peněžní částka, která celý proces uvádí do pohybu.