Cenné papíry

Historie, definice, a dělení CP

1) HISTORIE

CP se objevují jež ve starověku; k jejich rozvoji dochází však až v období středověku, kdy se objevují tvz. Generální úvěrové listy. Vydávají je vysocí světští i církevní hodnostáři (králové, knížata, papež).

Emitent (ten, co vydal CP) se zavazoval těm, kteří poskytli úvěr koupí cenného papíru, splatit tento úvěr včetně úroků.

Rozhodujícího významu však nebývají CP až v období rozvoje kapitalismu, kdy se stávají důležitým nástrojem finančního trhu a kdy se s nimi ve velkém začíná obchodovat na burzách CP.

2) DEFINICE

CP je listina, která představuje pohledávku vlastníka vůči tomu, kdo cenný papír emitoval (vydal).

CP je nositelem právního nároku a je pro jeho vznik, existenci, převod a zánik v zásadě nenahraditelný; tz. že věřitel nemůže bez CP požadovat uspokojení svých nároků a rovněž dlužník může odepřít plnění svých závazků, jestliže mu není předložen CP.

3) DĚLENÍ CP

CP můžeme dělit podle několika hledisek:

I. Podle převoditelnosti

1)CP na doručitele (majitele)- za vlastníka se považuje ten, kdo CP přeloží. Zaručují nejvyšší stupeň převoditelnosti, protože změna vlastnictví se realizuje pouhým předáním CP.

2)CP na řad- vyznačují oprávněnou osobu jménem s doložkou „na řad“. Převod na jinou osobu se uskutečňuje zvláštním písemným prohlášením zpravidla na rubu papíru, tvz. rubopisu /neboli indosamentu/.

3)CP na jméno- na těchto CP je uvedeno jméno majitele. Převod vlastnického práva se uskutečňuje CESÍ (tj. postoupení pohledávky), přičemž je vždy třeba o tom uvědomit dlužníka /emitenta/. CP na jméno jsou nejhůře převoditelné.

II.Podle charakteru důchodů (zisků) plynoucích z CP

1) CP přinášející stálý důchod (např. obligace)
2) CP přinášející proměnlivý důchod (např. akcie)
3) CP neúročené (např. šeky)

III.Podle dlužníka (emitenta)

1) Státní CP (např. státní pokladniční poukázka)
2) CP veřejně právních korporací - tj. měst a obcí (např. šeky, obligace, akcie)
3) Soukromé CP - tj. cenné papíry soukromých firem a a.s. (např. akcie, obligace)

IV. Podle emise

1) CP hromadně vydávané (např. obligace, akcie)
2) CP individuálně vydávané (např. šeky, směnky)

Téma: Charakteristika některých druhů CP

1) Zástavní list

- je úvěrovým cenným papírem, který emituje peněžní ústav (hypoteční banka) pro dlužníka (klienta), který si chce od peněžního ústavu opatřit úvěr.

Peněžní ústav vyplatí dlužníkovi povolený a hypotekarně zajištěný úvěr v zástavných listech.

Dlužník zástavní listy buď sám prodá za tržní cenu na finančním trhu (burze cenných papírů), nebo peněžní ústav (hypo. banka) sám převezne zástavní listy v nominální hodnotě a prodá je. V tomto případě pak vyplatí dlužníkovi tržní cenu prodaných zástavních listů po srážce úroků a provize.

Zástavní listy jsou vlastně dlouhodobě nevypověditelné dluhopisy. Banka se jimi zavazuje, že vyplatí majiteli úroky po uplynutí každého období (zpravidla pololetí a v případě slosování zaplatí celou jistinu (tj. nominální hodnotu zástavního listu).

Každý zástavní list je opatřen kupóny na úroky a talónem na další kupónový arch.

Hypoteční banka vystupuje prakticky ve dvojí roli:

a) Jako věřitel vůči hypotekárnímu dlužníkovi
b) Jako dlužník vůči majiteli zástavního listu
2) Státní pokladniční poukázka

-je cenný papír, který slouží ke krytí deficitu (finančního nedostatku) státního rozpočtu.

Zní na určitou nominální hodnotu a je splatná za určitou dobu (zpravidla do jednoho roku). Tyto CP dává do oběhu Úřad státního pokladu nebo Ministerstvo financí.

Největší předností těchto krátkodobých cenných papírů je to, že majitelům umožňují rychlou reakci na tempo růstu inflace.

Splatnost státních pokladničních poukázek je tři- šest- nebo dvanáct měsíců.

3) Depozitní (vkladový) certifikát

- je krátkodobým zúročitelným cenným papírem, který přináší svému majiteli důchod na základě určité úrokové sazby.

Úrok u depozitního certifikátu je emitentem vyplácen přímo a odečítá se od jmenovité hodnoty, takže majitel zaplatí za depozitní certifikát nižší částku, než je jeho nominální hodnota.

Úrok u vkladového certifikátu je vyplácen až při splacení jmenovité hodnoty, takže majitel zaplatí za vkladový certifikát částku skutečně se rovnající jeho nominální hodnotě.

Splatnost certifikátů je od 1 do několika měsíců.

Certifikáty mohou být buď na jméno nebo na majitele (doručitele). V praxi převládají certifikáty na majitele.

Certifikáty mají aktivizovat dočasně volné peněžní prostředky soukromých firem a domácností.

4) Podílové listy

-jsou CP, které zaručují svým majitelům podílnictví na společném investování do CP. Podílové listy vydávají investiční společnosti, které z finančních prostředků za ně získaných nakupují jiné CP (např. akcie).

Majitel podílového listu se tak podílí na zisku společnosti. Podílové listy může jejich majitel odprodat zpět investiční společnosti, u které je koupil.

Směnka

-je CP, ze kterého vyplývá písemný dlužnický závazek sepsaný v přesně stanovené formě, který poskytuje majiteli směnku nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu zaplacení peněžní částky na směnce uvedené.

Směnka je úvěrovým platebním prostředkem. Vznikla v období feudalismu v Itálii a v průběhu vývoje se stala nejrozšířenějším nástrojem obchodních úvěrů.

Původní směnky (vlastní) byly dlužními úpisy (tj. příslib o zaplacení závazků). Později došlo i k vydávání cizích směněk, které se od vlastních liší tím, že místo příslibu splatit mají příkaz zaplatit stanovenou částku.

Rozlišujeme 2 druhy základních směnek:

a) Směnka vlastní – obsahuje slib dlužníka (výstavce, trasant), že zaplatí věřiteli (remitent) v určitý čas stanovenou částku.

b) Směnka cizí – obsahuje, dlužníkův příkaz třetí osobě – směnečníkovi (trasát), aby místo něho zaplatil věřiteli.

Platnost směnky může být stanovena tvz. „na viděnou“, tj. směnka se stává splatnou kdykoliv při předložení, ke kterému musí dojít nejpozději od jednoho roku po vystavení směnky.

Dále může být splatnost směnky stanovena „na určitý den“, tz. Že směnka je splatná v konkrétní den na ní uvedený.

Při zmeškání splatnosti směnky ztrácí majitel směnky směnečná práva. Původní lhůta splatnosti však může být prodloužena tvz. Prolongací směnky.

Vedle klasického rozdělení směnek (na vlastní a cizí) existuje i dělení směnek podle jejich věcného obsahu:
-obchodní směnky – vznikají na podkladě prodeje zboží; jsou prostředkem krátkodobého úvěru.
-finanční směnky – jsou vydávány za účelem opatření finančních prostředků na výplatu mezd, zaplacení daní, atd.

Pro nekvalitní směnky se používají následující termíny:

a) Směnka nuzná – stává se ještě před svou splatností nejistou, protože na jmění přímého dlužníka byl vyhlášen konkurz (úpadek, zánik).
b) Směnka planá – na směnce je dlužnický závazek fingován.
c) Směnka sklepní – obsahuje podpisy zcela nesolventních nebo neexistujících osob.

Vysvětlení některých pojmů používaných při směnečných obchodech:

1) Akceptace směnky – je úkon, kterým věřitel (nebo směnečník) vyjadřuje svou vůli přijmout (akceptovat) směnku předkládanou mu k přijetí. Akceptace je obvykle na směnce vyjádřena slovy „akceptuji“ nebo „přijimám“.
2) Prolongace směnky – je prodloužení její splatnosti. Je nutno, aby s tím souhlasily všechny zúčastněné strany (věřitel, dlužník, případně směnečník).
3) Eskont směnky – je odkoupení směnky před dobou její splatnosti obchodní bankou (žadateli se poskytne tvz. „eskontní úvěr“).
4) Umoření směnky – je vlastně zbavení směnky právních účinků (tedy její splatnosti). Provádí se např. v případě ztráty, odcizení a pod. Akt umoření provádí notář tím, že směnku zbavuje právních účinků a současně ji nahrazuje.
5) Avalizace směnky – je úkon, který majiteli směnky poskytuje větší jistotu, že v případě neplacení směnku směnečným dlužníkem (např. v případě jeho nesolventnosti) bude tento závazek splněn další osobou, tzv. avalistou. Svůj závazek stvrdí svým podpisem a doložkou „per aval“. Avalistou může být kdokoliv, např. soukromá osoba, obchodní společnost nebo banka.

Nevýhody směnky

Nevýhodou směnky je její právní odpoutání od základního právního poměru. Znamená to, že směnka má samostatnou právní existenci a zároveň charakter abstraktního závazku, kde nejsou uvedeny důvody a okolnosti jeho vzniku.

Ukládací CP

Jsou vhodné k dlouhodobému uložení peněz. V podstatě rozeznáváme dva druhy těchto CP:

Renta
-má pevně stanovenou úrokovou sazbu, ale nemá stanovenou dobu splatnosti (nesplatitelný CP). Vydává je zpravidla stát a na burzách CP se s nimi obchoduje jen zcela výjimečně. Někdy se jim říká též „věčné renty“.

Obligace
- je z hlediska emitenta úvěrovým CP, neboť emitent si jejím vydáním zajišťuje dlouhodobý úvěr. Obligace jsou emitovány s cílem získat peněžní prostředky na delší dobu a mít přitom jistotu, že věřitel později od svého rozhodnutí neustoupí.
- Splatnost obligace je zpravidla pevně stanovena (bývá obvykle pět let). Úrok z obligací je poměrně vysoký, je však zdaněný (u nás 25%). Daň je vždy emitentem při vyplácení úroků odečtena a odvedena státu (majitel dostane čistý výnos z obligace a nemusí se již o zdanění starat).

Obligace se skládá ze dvou částí:

- z vlastního dlužního úpisu (plášť obligace)
- z kupónového archu zakončeného talónem

Na plášti obligace je uveden emitent, celková emise, číslo obligace a série, nominální hodnota, úroková sazba a termín splatnosti

Z kupónového archu se detašují jednotlivé kupóny, které slouží k vybírání úroků z obligace (zpravidla každého půl roku). Kupónový arch je zakončen talónem, který opravňuje k vyzvednutí nového kupónového archu na další období.

Mohou být i obligace bez kupónového archu, kdy emitent zasílá úroky na účet majitele obligace. Tito majitelé jsou u emitenta registrováni a obligace tohoto typu se nazývají registrované obligace.

Z hlediska emitenta dělíme obligace na:

a) Státní obligace – emtentem je vláda nebo její instituce (jednotlivá ministerstva). Prodejem těchto obligací si stát zajišťuje dlouhodobý úvěr. Úrok se vyplácí ze státního rozpočtu.
b) Obligace bankovní – vydávají je bankovní podniky s cílem získat bankovní kapitál. Emise obligací patří k pasivním bankovním operacím.
c) Obligace podnikové – emitují je podniky s cílem získat dlouhodobý úvěr. Většinou se jedná o registrované obligace.

Dividendové CP (akcie)

Akcie je CP, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se na řízení a. s., na jejím zisku a na rozdělení majetku v případě zániku společnosti.

Akcie má jmenovitou (nominální) hodnotu a kurzovní (tržní) hodnotu.

Rozdíl mezi kurzovní a jmenovitou hodnotou se nazývá ážio. Shoduje li se kurzovní hodnota s hodnotou jmenovitou, hovoříme o kurzu „al pari“; kurzovní  jmenovitá = „pod pari“; kurzovní  jmenovitá = „nad pari“.

Akcie se skládá:

- z pláště akcie (tj. vlastní akcie)
- z kupónového archu zakončeného talónem

Na jednotlivé kupóny, které se detašují z kupónového archu, se vyplácí podíl na zisku zvaný dividenda. Dividenda bude vysoká v tom případě, když a. s. vytvoří velký zisk a většinu rozdělí mezi akcionáře.

Poslední ústřižek kupónového archu se nazývá talón; je to vlastně poukázka na nový kupónový arch.

Převod akcií na jméno se uskutečňuje cesí; s přechodem musí souhlasit představenstvo.

Akcie mohou existovat i v tzv. odmaterializované podobě, kdy neexistují fyzicky, ale jsou pouze zaregistrované. Využívá se při tom počítačů. Tento způsob byl zvolen u nás při tzv. kupónové privatizaci, kdy každý vlastník akcii měl svůj účet ve Středisku CP v Praze a na tomto účtu měl zaznamenány své akcie. Z tohoto účtu mu byly zasílány výpisy (pravidelně k 31. 12. Každého roku a dále při každé změně). Za vedení účtu se platily roční jednorázové poplatky.

Emise CP

Rozlišujeme 2 základní metody emise CP:

A) Vlastní
B) Opční (cizí)

Ad a) Při vlastní emisi prodává sám emitent CP veřejnosti. Existují dva druhy vlastní emise:

-vlastní subskripce
-prodej „z volné ruky“

Prodej při vlastní subskripci se provádí tím způsobem, že kupující podepíše tzv. subskripční deklaraci (smlouvu), ve které se zavazuje, že odebere stanovený počet CP za stanovených podmínek. Současně na účet emitenta převede stanovenou peněžní částku.
Při prodeji z volné ruky prodává emitent CP přímo zájemcům.

Ad b) je využívána tehdy, když emitent není dostatečně známý a je málo pravděpodobné, že se mu samotnému podaří rozprodat CP. Existují dva druhy opční emise:

-submise veřejná
-submise soukromá

Submise veřejná je založená na odevzdání CP zprostředkovateli, který veřejně oznámí možnost koupě CP.

Submise soukromá je založena na stejném principu pouze s tím rozdílem, že zprostředkovatel odkoupí celou emisi CP na vlastní účet, i když se mu ji nepodaří celou prodat.

Opční emisi provádí zpravidla konzorcium (združení) bank v čele s tzv. managerem. Za zprostředkování prodeje CP se platí provize, která obvykle představuje 1,5 – 2% z nominální hodnoty CP.

Závěr:

CP představují jednu z významných veličin finančního trhu. U nás začal jejich rozvoj souviset s kupónovou privatizací, kdy došlo k masovému rozšíření dividendových CP (akcií), ze kterými je možno obchodovat prostřednictvím RM-systému nebo Burzy CP v Praze.