Centrálně řízené hospodářství

Je hospodářství s převahou centrálního řízení, na rozdíl od tržního hospodářství převládá státní vlastnictví (většinou spolu s družstevním). Centrálně řízené hospodářství se někdy také nazývá centrálně přídělové nebo příkazové, neboť jeho typickým rysem není plánování, nýbrž příkazová nebo přídělová forma rozhodování.

Základní ekonomické problémy řeší stát, o tom co se bude vyrábět rozhodují plánovači, kteří tvoří dlouhodobé plány (tj. populární pětiletky) nebo krátkodobé pro následující rok. Jejich úkol byl velice obtížný, což dosvědčovalo množství byrokratů, které musel stát zaměstnávat. Dále rozhodovali o tom jak se bude vyrábět. Jedna z výhod tohoto hospodářství je omezení nezaměstnanosti.Zdánlivě lze totiž každému zajistit místo, za předpokladu, že stát bude rozhodovat o rozdělení lidí do jednotlivých povolání. Pracovníci jsou rozdělováni do povolání podle potřeb plánu, tím je omezena osobní volba povolání a místa práce. Vláda také rozhoduje o rozdělování produkce a to podle potřeb lidí.

Centrálně řízené hospodářství se vyznačuje svévolným stanovením cen, měnových kursů, úroků a struktury výroby, poměru investic a spotřeby, dovozu a vývozu. Úloha trhu je potlačena nebo zcela vyloučena.

V praxi je centrálně řízené hospodářství neúspěšné, neboť vytváří deformovaný trh, který nevede výrobce k zájmu o výsledky jejich činnosti a ve srovnání s tržní ekonomikou je neefektivní. Centrálně příkazová forma hospodářství vyvolává disproporce ve výrobě (nedostatek jednoho výrobků a přebytek jiného) a spotřebě, investicích, finanční sféře, zahraničním obchodu atd. Neefektivní hospodářství vyúsťuje v nerovnovážný vývoj, zpomalování hospodářského růstu až po jeho stagnaci, poznamenává ekonomiku potlačenou inflací a skrytou nezaměstnaností. Například v důsledku selhávání plánu dochází k podvýrobě, což vede k nedostatku zboží. Následkem toho jsou fronty před obchody, podpultový prodej a korupce. Další problémy nastávali při výrobě, neboť aby mohli splnit plány, šetřili na materiálu a tím se snížila kvalita zboží. Na druhou stranu může tato ekonomika vyřešit problém nezaměstnanosti a nevyužitých kapacit, snížit znečišťování a nadměrnou diferenciaci produktů (tj. odlišnost vyráběných výrobků od konkurence).

K centrálně řízenému hospodářství přecházejí ekonomiky fungující na principech tržního hospodářství například v době válek a přírodních katastrof.

Druhy centrálně řízeného hospodářství
centrálně birokratický model
- systém plánování a řízení direktiv, která stanoví spotřebu vstupů a výstupů v souladu s plánem

model omezující plánovače
- určuje podíly důchodů mezi spotřebou a investicemi
- popř. rozdělování investic do odvětví

tržní socialismus
- ceny se určují pomocí fiskální a monetární politiky
Země s centrálně řízeným hospodářstvím:

Kuba - má centrálně řízené hospodářství, které prodělalo krizi po zhroucení komunismu, kdy ztratili hlavní mezinárodní obchodní partnery ve východní Evropě a SSSR, tím i přístup k levné ropě, úvěrování, zaručenou poptávku, inflační ceny cukru a řadu dalších ekonomických podpor, mnoho Kubánců poté uprchlo do USA.

Mongolsko – od r. 1990 vláda přešla na tržní ekonomiku, proběhla privatizace, zavedly podniky tzv. joint ventures, ostře vzrostla inflace a nezaměstnanost.

Albánie –vláda provedla ekonomickou reformu, převedla majetek ze státního vlastnictví do soukromého, zrušila obchodní omezení a kontrolu cen, HDP stoupá průměrně od r. 1993 do r. 1996, inflace klesla, závisí na zahraniční pomoci, je těžce zadlužená, nedostatek manažerů a řemeslníků, vysoká míra nezaměstnanosti, krize se zlomila v květnu 1997, kdy přizvala britské a italské společnosti k obnově průmyslu

Laos – tradiční ekonomika zaměřená na zemědělství, země závislá na pomoci západních národů, jedna z nejchudších zemí.

Severní Korea – do ne dávna zaznamenala ekonomika překvapující nárůst, průměrné příjmy obyvatelstva prudce vstouply, ekonomický zázrak byl postaven na rychlém vývozu, v r. 1997 – finanční krize, v listopadu národní měna – rychlá devalvace (pokles cen), přistoupili na půjčku od IMF, vláda přijala poskytnuté peníze v prosinci, země potřebovala řadu ekonomických reforem, byl očekáván pomalý ekonomický růst dramaticky se zvyšující nezaměstnanosti, ekonomická situace byla v r. 1998 neradostná

Vietnam – privatizace, v r. 1994 USA zrušilo embargo, příliv zahraničních investorů

Čína – privatizace, liberalizace ekonomiky, v r. 1992 ekonomická reforma – podpořila socialistickou tržní ekonomiku, privatizace podniků

Použitá literatura:
Malý ekonomický slovník
Macmillanův slovník moderní ekonomie
Microsoft encarta interactvie world atlas 2000