Po roce 1948, kdy se jedinou vládnoucí stranou u nás stala KSČ, se pro ekonomiku stal vzorem socialismus sovětského typu. Důsledkem byla likvidace pěněžně tržních vztahů a zachován byl snad jen pouze trh spotřebního zboží, i když i ten byl centrálně spravovaný. Ekonomika byla řízena státními pětiletými a ročními plány, které rozdělovaly zdroje i potřeby mezi stát a podniky a mezi dodavatele a odběratele. Tak se stalo že i v době míru pokračovalo přídělové hospodářství. Jak zlá byla tato reforma bylo vidět již po několika letech, proto.se od druhé poloviny 50. let začalo uvažovat o reformě. Projekt 1. ekonomické reformy však nevyšel. Mezi roky 1966 – 69 byl pokus o druhou ekonomickou reformu, který však také selhal a důsledky byly hodně špatné. Odvětví průmyslu se nemodernizovala a neobnovovala, většina zisků se odváděla do centralizovaných fondů a z těch pak byly budovány ekonomicky neefektivní a technicky snad ještě horší továrny. Špatně na tom byla také doprava, ekologická ochrana přírody, situace s byty, nekvalitní výrobky na trhu chybělo spotřební zboží apod. Toto vše vedlo k 17. listopadu 1989 a k úplnému zhroucení totalitního systému. Po startu ekonomickké reformy 1. 1. 1991 se podařilo vytvořit novou ekonomickou rovnováhu, která několik let vykazuje stabilitu. Změna vlastnických vztahů měla být provedena ve třech krocích: malá privatizace, částečná restituce a velká provatizace a to standartními i nestandartními metodami. (investiční kupony) Zvláštní pozornost se věnovala také odstátnění, liberalizaci cen a hlavně daňovému systému. Vlastnická transformace však byla velmi složitá a obtížná. Úspěch závisel na rychlosti a účinnosti. Pokud šlo o menší podniky, byli ekonomové rozhodnuti pro malou privatizaci (podniky byly prodávány za hotové nebo pronajímané v aukcích) ale u způsobu transformace velkých a středních státních podniků se však stále dohadovali. Nakonec se rozhodlo nejdříve pro velkou privatizaci (přímá privatizace nestandartní kupónovou metodou) a pak pro restruktualizaci. Vlna privatizace byla však zahájena až po téměř 2 letech od liberalizace trhu zboží a služeb a druhá pak po více než 3 letech. Dokončení privatizace se předpokládalo v průběhu roku 1994. Proces této transformace hodně zkomplikoval problém restitucí. (tj. návrat zestátněného majetku původním vlasatníkům, který se však měl vztahovat i na i na jejich dědice ) V ČR proběhlo znárodnění ve dnou etapách. (a docházelo k soudním sporům a snaze o navrácení rozsáhlých majetků a podvodům a korupcím a tak)
K základním transformačním krokům v oblasti peněžního trhu bylo přetvoření centrální banky. Tato banka se od počátku transformace snažila zhostit odpovědnosti za měnovou stabilitu restriktivní měnovou politikou. (nejvyšší úrok. míra úvěrů však mohla dosáhnout až 24% a v podnicích prakticky neexistovaly vlastní zdorje nezbytné k financování a k provozu a dokonce ani k rozvoji a restruktualizaci). Teprve koncem roku 1991 začala banka s mírným snižováním diskontní sazby. I když byly úrokové míry na peněžním trhu nižší, stále ve srovnání s ostaními vystpělými zeměmi byly vysoké (dvoj- i více násobné) I když se v úvahu musí brát i míra inflace v ČR. (rok 1994)
Může se zdát že kapitálový trh v období transformace začal po velmi krátké době dobře fungovat ale není tomu tak. Zákon o cenných papírech, o burze, investič. spol. a hlavní instituce (burza, fondy a inves. společ.) existovaly již dříve ale, do konce 1. vlny privatizace fungovaly spíše symbolicky. Poté se neuveřitelně rychle objevilo množství (1007) emisí akcií a dalších několik set přibylo po skončení 2. vlny v roce 1994. Jenže 90% obchodů se týkalo jen asi 50 emisí a na 130 emisí nemělo po roce ještě ani kurs.
Všeobecně je všude velký nedostatek (nového) kapitálu a vstup zahraničního kapitálu zaostává.
V ČR působí dva trhy cenných papírů. Burza a RM – Systém. Ten vznikl pro realizaci kuponové metody privatizace. Jeho prostřednictvím mohou majitelé akcií vstupovat na trh cenných papírů přímo.
28. prosinec 2012
3 428×
611 slov
