Tempo ekonomického růstu

HDP (v mld.Kč)
1997 1998 1999 2000 2001 2002(výhled) 2003(výhled)
1668,8 1798,3 1836,3 1895 2007 2141 2285

1996-1532
1997-1649
1998-1779
1999-1892
2000-2072
2001-2272

Tab. 2: Reálný HDP (meziroční změna v %)

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998
CR -11,5 -3,3 0,6 2,7 6,4 3,9 1,0 -2,7
Pramen: OECD Paříž, Economic Survey of Europe 1/1998, UN New York and Geneva, národní statistiky
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999
HDP % -1.2 -14.2 -6.6 -0.3 2.2 5.9 4.8 -1.0 -2.2 -0.2
Pramen: ČNB, Výroční zprávy 1994 - 1999, Měsíční bulletiny 1993-1999; Politická ekonomie 5/1994, str. 604

1999-0,5%
2000-3,3%
2001-3,3%
2002(predikce)-2,7%
2003(predikce)-3,3%
Na počátku 90. let země střední a východní Evropy prošly složitým procesem transformace bývalé centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní. Tento proces je v oblasti výroby doprovázen poklesem celkového objemu výroby a změnami v její struktuře. Pokles výroby měřený hrubým domácím produktem (HDP) byl v letech 1990-1993 nebývale hluboký a svým rozměrem bývá přirovnáván k velké krizi z třicátých let. Pokles výroby byl podstatně silnější než se všeobecně očekávalo.
V současné době dochází k určitému zpomalení ekonomického růstu. Jednou z příčin je snížování přílivu neprivatizačních zahraničních investic vlivem ekonomické stagnace zejména v zemích EU. Snížení ekonomického potenciálu v důsledku povodní nepovažujeme z makroekonomického hlediska za významné. Stejně tak vliv povodní na objem domácí poptávky nepovažujeme za zásadní, dopady se spíše projeví v změně její struktury. Pro rok 2002 očekáváme přírůstek HDP ve stálých cenách na úrovni 2,7 % (proti 3,0 %).
Za jeden z cílů trvale udržitelného rozvoje se všeobecně považuje dosažení “zdravého”, “trvale udržitelného” nebo též “čistého” hospodářského růstu. Takový růst, například vyjádřený růstem HDP (přes veškerou kritiku, které je koncepce HDP podrobena), nemusí být spojen s paralelním růstem čerpání zdrojů nebo znečištění. Právě tento paralelní růst byl jádrem kritiky Mezí růstu. Zkušenost vyspělých zemí v posledních desetiletích však dokázala, že hospodářského růstu lze dosáhnout, aniž by se například zvyšovala spotřeba primárních energetických zdrojů. Pro příklad: Velká Británie spotřebovala v roce 1970 210 milionů tun ropného ekvivalentu energie z primárních zdrojů a v roce 1994 prakticky stejné množství, přičemž HDP stoupl z 300 miliard liber na přibližně 500 miliard (ve stálých cenách r. 1990). Hospodářský růst neznamená nevyhnutelně fyzický růst kteréhokoliv parametru a z hlediska trvalé udržitelnosti proti němu nelze mít žádné námitky.
Naopak, jistá (dosti vysoká) úroveň prosperity je podmínkou účinné ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje

Kritika HDP
Hrubý domácí produkt, který je uznávaným klíčovým indikátorem ekonomické úspěšnosti jednotlivých států, je z hlediska trvale udržitelného rozvoje často kritizován a nazýván falešným ukazatelem. Hlavní argumenty jsou:
· HDP odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích (kterou vykonávají zvláště v rozvojových zemích převážně ženy).
· Nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými a zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí).
· Započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” (HDP zvyšuje závislost na tabáku, protože se kupuje víc cigaret, i léčba závislosti na nikotinu, protože stojí peníze).
· Přírodní zdroje nemají žádnou finanční hodnotu.
· Nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda).

Vývoj české ekonomiky pokračuje po vzestupné fázi ekonomického cyklu, která započala 2. pololetím 1999. Tempo růstu hrubého domácího produktu ve stálých cenách si v roce 2001 udrželo stejnou dynamiku 3,3 % jako v roce předchozím. Ekonomický růst kolem 3 % lze předpokládat i v roce 2002. V 1. čtvrtletí 2002 byl vykázán meziroční růst HDP o 2,5 %. K nejvyššímu vzestupu v letech 2001 i 2002 došlo v odvětvích služeb - v telekomunikacích, v peněžnictví a pojišťovnictví, v obchodě a ve službách pro podniky, výzkum a vývoj.