Transformace české ekonomiky

Tato seminární práce by měla osvětlit proces transformace české ekonomiky jako celek tak i její fáze,součásti a okolnosti,které sehrály v tomto procesu neodmyslitelnou roli.V práci je vysvětlen pojem transformace,jsou zde uvedeny výchozí podmínky,které mělo Československo na počátku devadesátých let,výhody a nevýhody vyplývající z předchozího vývoje,které zdědila ještě „mladá a nezralá“ československá ekonomika po čtyřiceti letech centrálně plánovaného hospodářství a konečně i výsledky přeměny
centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní,čili transformace.

Ú v o d

Při zpracování této seminární práce jsem použil srovnávací metody.Prostudoval jsem několik monografií i článků v časopisech,zabývající se ekonomií.Bylo zajímavé (a vcelku pochopitelné),že publikace vydané v první polovině devadesátých let byly plné optimismu a hodnotily transformaci (ač ještě nebyla zdaleka dokončena) velmi pozitivně.Publikace vydané v druhé polovině devadesátých let se diametrálně odlišují – převažuje zde kritika transformačního procesu a je zde poukazováno na chyby,které byly spáchány.
I když v těchto publikacích byly prezentovány rozdílné pohledy na základní otázky,snažil jsem se celou seminární práci sestavit zcela objektivně a popsat přeměnu české ekonomiky,tak jak opravdu proběhla.
Cílem této práce je objasnit základní pojmy z procesu transformace české ekonomiky, upozornit na chyby,které se staly a snažit se přiblížit situaci,která byla v Československu před i po začátku transformace.

1. P o j e m t r a n s f o r m a c e

Pojem transformace můžeme v širším slova smyslu chápat jako změnu,přeměnu, přechod,reformu.Tento termín byl u nás v uplynulých deseti letech spojován a stále je s ekonomikou.Byl to přechod centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní.
V září 1990 předložila vláda tehdejšímu federálnímu shromáždění reformní program změn v přístupu k národnímu hospodářství.Tento program nesl „ ještě“ název „Scénář ekonomické reformy.“V jeho úvodu se lze dočíst : „Ekonomická reforma je změnou ekonomických institucí a vztahů mezi nimi.Jejím cílem je přechod od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní.Na rozdíl od předcházejících reformních pokusů nejde o zdokonalení ekonomického systému,ale o jeho principiální změnu.“
V tomto reformním programu se objevuje poprvé zmínka o procesu transformace,dnes již akceptovaným a široce používaným termínem.Program dále říká : „Rizika této reformy (transformace) spočívají právě v její hloubce a radikálnosti . . .“ „Ještě větší jsou však spojena s rozhodnutím reformu odkládat nebo ji realizovat pouze částečně.“

2.V ý c h o z í p o d m í n k y Č e s k o s l o v e n s k a
Počátkem devadesátých let,kdy se hroutily komunistické režimy,všechny státy RVHP čelily stejné výzvě : učit se podnikat,komunikovat,obchodovat a spolupracovat s vyspělým západním světem.Byla to velká výzva.Vyžadovala se přizpůsobit zcela novému světu, vybudovat od začátku zcela nový institucionální rámec,privatizovat ekonomiku,započít dalekosáhlou restrukturalizaci,aby se odstranily nahromaděné deformace a posilovat vazby na západní trhy.Vyžadovala rovněž uhradit minulé dluhy a získat dostatek kapitálu k zaplacení nezbytné modernizace podniků takovým způsobem,který by nezatížil budoucí generace nadměrným dluhem.Snad nejdůležitějším a nejobtížnějším úkolem bylo změnit zásadně mentalitu lidí,aby měřítkem jejich úspěchu již nebylo,jak dobře plní plán,ale jaké zisky jejich podniky vytvářejí a jak jsou úspěšné v soutěži se svými konkurenty.
Československo se po čtyřiceti letech socialistického „experimentu“ ocitlo v situaci,ve které bylo stále více patrné,že systém CPE (centrálně plánované ekonomiky) vyčerpal své rozvojové možnosti.Vykazovaný růst národního důchodu spadal převážně do skrytého růstu cen,rostla energetická i materiálová náročnost produkce s negativními dopady na životní prostředí,technická zařízení zastarávala,ceny vývozů oproti cenám dovozů zaostávaly,občané
začínali vnímat někde až propastné rozdíly v životní úrovni ve srovnání s vyspělými tržními ekonomikami.Vybavení domácností,struktura spotřeby a kultura bydlení silně pokulhávala za evropským standardem,a to i za situace,kdy viditelně narůstal „vnitřní dluh“ – což není nic jiného,než odkládání řešení současných problémů do budoucna.Jedná se vlastně o „život na úkor budoucích generací.“
Důležitým cílem vládnoucích komunistických stran bylo vyhnout se sociálním nepokojům zajišťováním přijatelné životní úrovně.Jelikož produktivní výkonnost komunistických ekonomik rozrušovala jejich vnitřně zakotvená neefektivnost,mohlo se slušného životního standardu dosahovat jedině zatěžováním budoucnosti.K dalším způsobům jak udržovat lidi spokojenými při omezených zdrojích patřily umělá zaměstnanost,bezplatná zdravotní péče a bezplatné vzdělání.
Změna se stala nevyhnutelnou.
Dnes se příliš snadno zapomíná na skutečný stav ekonomik,jaké zdědily nové demokracie ve střední a východní Evropě.Je velmi podstatné,aby bylo stále připomínáno,jak značně přispěly problémy a deformace zděděné po předchozím režimu k transformačním potížím.
Při startu ekonomické transformace měla československá ekonomika celou řadu specifických výhod i nevýhod vyplývající z předchozího vývoje a postavení jak ve světovém hospodářství v předválečném období,tak i ze specifického postavení v rámci RVHP.

2.1. N e v ý h o d y
Systém centrálně plánovaného hospodářství byl nejdůslednější ze všech zemí RVHP. Především je mít na paměti,že před deseti lety byly tranzitorní ekonomiky převážně nebo zcela znárodněné.Pro ilustraci : v Československu 80.let státní podniky vytvářely více než 87 % národního důchodu,družstva 10% a jen o něco více než 2% produkovaly malé,soukromě vlastněné podniky.V roce 1949 existovalo okolo dvou milionů soukromě hospodařících zemědělců.Koncem 80.let jich bylo asi jen deset tisíc.Znárodnění a združstevnění bylo téměř dokonalé,soukromý sektor prakticky neexistoval.Ale mezi postkomunistickými zeměmi rozdíly existovaly.V Maďarsku, Polsku a též v NDR se drobné soukromé podnikání nestalo tak řídkým jevem.Československo však žilo pod vlivem zkostnatělé ideologie,která zakazovala formy „vykořisťování člověka člověkem.“
Převážná většina cen byla centrálně řízena a plánována na nákladové bázi.Teprve v druhé polovině 80.let začaly pomalé,nesmělé a nedůsledné kroky k omezení centrální tvorby cen.
Ředitelé a celé vedení státních podniků bylo podřízeno striktní kontrole vládních a dalších orgánů (Státní plánovací komise,odvětvová ministerstva,odbory,stranické orgány) a mělo malé reálné rozhodovací pravomoci.
Zahraniční obchod byl orientován na trhy RVHP.V druhé polovině 80.let tam směřovalo až 70% čes.exportu.Po rozpadu RVHP tato těžká závislost krutě dopadla na mnohé české podniky.Situaci Československa lze srovnat s Finskem na počátku 90.let po rozpadu SSSR.Finsko se dostalo do velmi vážných problémů.i když záviselo na sovětských trzích mnohem méně než země RVHP.
Deformace ve struktuře výroby a obchodu prohlubovala politika hospodářské soběstačnosti.Československý průmysl vyráběl široký sortiment všech možných produktů a budoval nové výrobní kapacity pro zásobování sovětských trhů,i když ty se postupně hroutily.Rozsáhlý vějíř výrobků nedovoloval vyvíjet potřebnou specializaci ani neumožňoval průmyslu zaměřit se na zdokonalení kvality a technologie na úroveň dosahovanou západními konkurenty.Vytvářením podniků monopolních byla deformována reálná ekonomika.Pravidlem se stávaly velké podniky,protože nejlépe vyhovovaly potřebám centrálně plánovaného hospodářství. Tito giganti však plodili během transformace potíže,protože jejich rušení často přinášelo citlivé sociální problémy.

2.2. V ý h o d y
Existovala dlouholetá tradice přísné monetární politiky.To platí pro celé období od založení státu.Československo bylo ostrovem monetární stability v hyperinflací postižené střední Evropě po první světové válce a tuto tradici si udrželo i v desetiletích plánovaného hospodářství.
Finanční disciplína vlády a podniků byla relativně vysoká,vláda nedopustila vznik velkých deficitů státního rozpočtu.
Míra inflace byla relativně nízká.Celková míra inflace v 80.letech nepřekročila 5%.
Kvalifikace,vzdělání a zkušenost pracovní síly byla na relativně vysoké úrovni.

3. T r a n f o r m a č n í p r o c e s
Přechod od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní,tak jak probíhá nejen u nás,ale i v ostatních postkomunistických zemích,je transformací,která nemá v historii lidstva obdoby.Nelze při tomto přechodu využít poznatků nějaké ucelené vědecké teorie – „teorie transformace.“Ale nelze se obejít bez inspirace ekonomickou teorií.Za hlavní zdroj lze považovat koncepce moderního (znovu oživeného) neoklasicismu.V oblasti hospodářské praxe je zřetelná inspirace reaganomikou a thatcherismem na jedné straně,na druhé pak „německým hospodářským zázrakem“ spojovaným se jménem Ludwiga Erharta.
Jak již bylo řečeno transformační proces bylo nutné provést co nejrychleji a zbytečně ho neodkládat.Odkládání reformy by mohlo s sebou nést zvyšování nebezpečí,že by se na všech úrovních soustřeďoval odpor byrokratického aparátu,který by získal čas pro vytváření a upevňování staronových struktur;vůči vyspělému světu by byla demonstrována nerozhodnost či dokonce snaha vytvořit prostor pro tzv. třetí cestu ekonomického vývoje;že by přetrvávající instituce nedokázaly reagovat na rychle se měnící vnější ekonomické vztahy.
Československý transformační proces je založen na následujících zásadách: rychlá a masivní privatizace,cenová liberalizace,liberalizace vnějších ekonomických vztahů,obnovení a udržení makroekonomické rovnováhy.

3.1. Rychlá a masivní privatizace
Privatizační proces patří mezi hlavní priority ve všech transformujících se ekonomikách.Hromadný přesun vlastnických práv z rukou státu do soukromých rukou je nezbytný,má-li se CPE se státním vlastnictvím přeměnit v ekonomiku tržní.V Československu bylo cílem vlády privatizovat co možná nejvíce a co možná nejrychleji.
Velkou překážkou rychlé privatizace byl nedostatek kapitálu.Domácí kapitál je nedostatečný,a nešlo očekávat,že zahraniční kapitál by přicházel v množství potřebném pro rychlost privatizace.Z tohoto důvodu pro tzv.velkou privatizaci byla v Československu zvolena originální,tzv.kupní privatizace.
Kupní privatizace byla vlastně transformace vlastnictví prostřednictvím investičních kupónů.Kupónová privatizace měla do transformačního procesu zapojit občany v širokém měřítku,a proto měla být organizována tak,aby byla pro občana jednoduchá a dostatečně srozumitelná.celý proces kupónové privatizace byl z věcného hlediska rozdělen do samostatných částí,tzv.vln.Pro každou vlnu byl předem určen majetek,který byl v jejím rámci privatizován a emitovány investiční kupóny,na něž byl tento majetek ve speciální aukci (kupónové privatizace) prodáván.V České republice v letech 1991-1995 proběhly dvě vlny kupónové privatizace.Každá z těchto vln proběhla v jiných podmínkách.Prvá vlna proběhla za existence ČSFR jako jednotný proces.Drhá vlna již proběhla za existence české republiky.Legislativně je kupónová privatizace zakotvena v zákoně o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (tzv.transformačním zákoně).č.92/1991Sb.,který byl pro druhou vlnu zásadněji novelizován v červenci 1993 zákonem 210/1993 Sb.
Kupónová privatizace způsobila,že v ČR je šest milionů akcionářů a i když jejich počet poklesne,zůstaneme zřejmě dlouho státem s největším počtem akcionářů.Jejím prostřednictvím bylo ve dvou vlnách zcela či částečně privatizováno 1664 akciových společností a majetek v účetní hodnotě téměř 350 miliard Kč.Kupónová privatizace výrazně napomohla vzniku kapitálového trhu,umožnila vznik RM-Systému,zcela specifického systému obchodování s cennými papíry,který je přístupný každému akcionáři.
Ale privatizace státních podniků se neuskutečnila jen formou kupónové privatizace, ale i tzv.malou privatizací (která se uskutečnila zejména v obchodě formou veřejných aukcí) a restitucemi (vrácení majetku původním vlastníkům,nebo jejich rodinným příslušníkům).

3.2. Cenová liberalizace
Je nezbytným opatřením pro fungování plnokrevného trhu a pro vytvoření podmínek pro efektivní alokaci výrobních zdrojů.Struktura cen po 40.letech jejich centrálního plánování byla důvodem pro okamžitou liberalizaci cen.Při volném působení tržních sil má cena dvě základní funkce.Jednak regulace množství výrobků na trhu a jednak vylučuje výrobu s příliš vysokými náklady.V CPE se tyto vlastnosti nemohly projevit ,protože ceny se netvořily na trhu,ale administrativním způsobem ve státním úřadě.Tato tvorba cen umožňovala podniku vyrábět neefektivně,nic jej nemotivovalo ke snižování nákladů a technickým inovacím ve výrobě.Cenová liberalizace vede k zásadním změnám v relativních cenách a k velkým posunům ve struktuře spotřeby,k posunům poptávky po jednotlivých skupinách zboží a služeb.
K uvolnění většiny cen došlo k 1.1.1991 a k zavedení daňového systému 1.1.1993.

3.3. Liberalizace vnějších ekonomických vztahů
Otevření ekonomiky světu a zavedení tzv.konvertibility jsou nejefektivnějšími nástroji politiky soutěže.Vytvoření peněžního trhu a možnost pro podnikatele volného přístupu k cizím měnám přibližuje domácí ceny světovým cenám,domácí podmínky na trhu podmínkám běžným v standardních tržních ekonomikách.K otevření ekonomiky bylo třeba především odstranit legislativní překážky volného zahraničního obchodu,zavést směnitelnost měny (1.1.1991 –vnitřní směnitelnost,1995 – úplná směnitelnost);postupně odstraňovat celní bariéry a dovozní přirážky na importované zboží,jednat se zástupci zemí EU a NAFTA o odstranění ochranářských opatření na vývoz našich výrobků na trh těchto zemí.

3.4. Obnovení a udržení makroekonomické rovnováhy
Jedná se realizaci rozvážné makroekonomické stabilizační ekonomiky. Všechny transformující se ekonomiky vstoupily do období systémových přeměn při existenci větší či menší makroekonomické nerovnováhy.Cenová liberalizace znamenala uvolnění potlačené inflace.Vývoj v československé ekonomice po liberalizaci cen 1.1.1991 ukázal,že udržení inflace pod kontrolou je a musí být jednou z priorit vládní hospodářské politiky.

4. Chyby a omyly : subjektivní faktor transformace
Specifické počáteční podmínky tranzitorních ekonomik střední a východní Evropy vyžadovaly podstatně odlišný přístup než postupy používané v Latinské Americe,Asii a jinde.V těch zemích nebyl zapotřebí znovu vybudovat od základů soukromý sektor,vytvořit tržně kompatibilní institucionální prostředí nebo napravovat zděděné vážné deformace reálné ekonomiky.Je pravděpodobné,že některé z chyb učiněných během transformace vyvěrají z podcenění těchto zvláštních těžkostí.Kromě toho analytici z vyspělých zemí a mezinárodních institucí někdy poskytovali standardní politická doporučení,která nebrala dostatečně v úvahu důležitost specifických podmínek transitorních zemí.A někdy i málo zkušené instituce v nově nezávislých transitorních zemích tyto chybné rady vděčně přijímaly.
Mezi transitorními zeměmi vzniklo někdy jakési soutěžení,které podporovalo názor,že jejich vlastní přístup k reformě je nejlepší a jedině možný.Nemístná národní hrdost tak někdy bránila učit se ze zkušenosti jiných zemí.Značně škodlivou a rozšířenou byla mylná představa,že systémová opatření,která skutečně mohou být provedena“přes noc“-jako liberalizace cen a zahraničního obchodu,přechod k realističtějšímu devizovému kurzu nebo formální vytvoření tržních institucí-budou znamenat okamžité dokončení všech nezbytných institucionálních a strukturálních reforem.
Mnozí analytici souhlasí s tím,že současné těžkosti transitorních ekonomik,jejichž ekonomický výkon byl nečekaně pomalý při dohánění ostatních,pochází z jejich počátečního nepochopení důležitosti institucí v tržní ekonomice.Ekonomická transformace vyžadovala u transitivních ekonomik zrušit jejich stávající instituce,zákony a normy a nahradit je zcela novými.Stát má důležitou úlohu při budování nových institucí,avšak ve skutečnosti často selhal při jejím plnění.
Dnes se již lze jen dohadovat,zda toto selhání bylo možné předvídat jako následek činnosti starých administrativních struktur,které nebyly schopné pochopit povahu institucí potřebných v ekonomice volného trhu,nebo zda vycházelo z naivních představ,že trh sám jako „kouzelným“ proutkem vytvoří tato instituce ke svému obrazu.Podcenění důležitosti institucionálního rámce bylo při privatizaci obvyklé.Mnohé země se snažily o rychlou privatizaci.Ovšem jediná forma domácího soukromého kapitálu,peněžní úspory domácností,pokrývala tehdy jen malé procento účetní hodnoty státního majetku určeného k privatizaci.Kromě toho mnohé z těchto podniků se nacházely v takovém stavu,který nepřitahoval zahraniční investory,zatímco společnosti,které mohly vyvolat zájem,se obvykle považovaly za příliš důležité,než aby se prodaly cizincům.
Jedinou cestou rychlého provedení privatizace se zdálo bezplatné rozdělení státního majetku domácímu obyvatelstvu.Mnoho ekonomů stále kritizuje tento privatizační přístup.Uvádějí,že kapitál potřebný restrukturalizaci nepřinesl,a že rozdrobené vlastnictví nezlepšilo,ale spíše zhoršilo podnikové řízení privatizovaných společností.Autoři privatizačního scénáře si byli těchto problémů vědomi.Věděli,že většina nových vlastníků vzniklých podle tohoto schématu budou jen dočasnými vlastníky,kteří nejspíše dají přednost spotřebě vlastnických dividend před jejich reinvestování pro další rozvoj podniků.Ekonomové a politici byli postaveni před volbu mezi pokračováním ČPE nebo rychlou privatizací.Zvolili menší ze dvou zel.
Nekonvenční metoda kupónové privatizace,do jisté míry oprávněná,byla doprovázena nekonvenčně pojatým institucionálním prostředím ,v němž měla probíhat kupónová privatizace stejně jako aktivity nových vlastníků.K e konkrétním nedostatkům patřila nedostatečná regulace kapitalistického trhu,minimální ochrana minoritních akcionářů a zejména nedostatečná transparentnost různých finančních operací,které přečerpávaly aktiva privatizovaných firem na soukromé účty nových vlastníků.
Jinou chybou spojenou s privatizací bylo zastávání falešných nacionalistických představ.V ČR stejně jako v některých cizích zemích brzdily proces privatizace a transformace polemiky o neprodejném „rodinném stříbře“ nebo nesmyslné trvání na názoru,že je třeba uplatňovat vlastní národní cestu při privatizaci některých důležitých aktiv.
Největší změnu v procesu ekonomické transformace podstoupil finanční sektor.Transformace centrálně plánovaného finančního sektoru tržní ekonomiky znamenal úplnou systémovou reorganizaci vyžadující vybudování zcela nové finanční infrastruktury.Bylo třeba vytvořit instituce dříve neznámé a činnost těch,které již existovaly,bylo nutné zásadně změnit.Finanční sektor je u nás stále předmětem kritiky.Ovšem nesmíme zapomenout,že úkol vybudovat od zákonu silný,výkonný,konkurenceschopný finanční sektor se zřejmě nedal splnit za pouhých deset let.Problémy finančního sektoru se začaly koncentrovat v bankách.Některé problémy procházely z nezkušenosti manažerů a akcionářů bank a jejich kontrolních orgánů.Banky stály před obtížným úkolem-musely investovat v nestabilním prostředí a poskytovat úvěry neznámým firmám a projekty,které nemohly být vyhodnoceny,protože neměly žádnou minulost.

5.Základní transformační kroky

Realitu transformačního procesu lze charakterizovat na následujícím přehledu vybraných transformačních opaření:

1990
přijetí scénáře ekonomické reformy
první kroky výstavby legislativního rámce(např.zákony o soukromém podnikání,akciových společnostech a o státním podniku)
opakovaná devalvace Kč až na 28,-Kč/USD
rozpočtové omezení
odstraněné záporné daně z obratu u maloobchodních cen potravin

1991
liberalizace cen k 1. lednu 1991 – podíl regulovaných cen měřených jako podíl na HDP klesal i průběhu roku z cca 15% v lednu na 10% v červnu a na 5 – 6 % ke konci roku
zavedení vnitřní směnitelnosti pro právnické osoby + liberalizace zahraničního obchodu
sjednocení sazeb daně z obratu (0, 12, 22, 32%)
v únoru:první aukce malé privatizace
v březnu:založení Konsolidační banky – státního peněžního ústavu,který převzal od obchodních bank významný podíl špatných úvěrů (80% ze 120mld.)
v červenci:vyhlášení seznamu podnik a majetkových účastí státu určených k privatizaci
otevření sekundárního trhu cenných papírů
k 1. 11.zahájení registrace kupónových knížek
prosinec:sjednána Asociační dohoda s ES

1992
první vlna kupónové privatizace
provedeny zásadní restituce

1993
Vznik samostatné České republiky
Zavedení nové daňové soustavy
8.února – měnová odluka
duben:zahájení činnosti Burzy cenných papírů
květen:zahájení činnosti RM- systému
základní změny v sociálním zabezpečením,nemocenském pojištění a ve stavu nezaměstnanosti

1994
úprava daňového zatížení
druhá vlna kupónové privatizace
předčasné splacení půjčky MMF

1996
leden:podání přihlášky do EU
únor:rozšíření fluktuačního kurzového pásma na 7,5%
červen:koaliční vláda se v důsledku výsledků voleb stává vládou menšinovou
výrazně se prohlubuje schodek obchodní bilance

6. Výsledky

Jaké výsledky byly transformace,při níž se značně nepříznivé výchozí podmínky spojovaly s mnoha subjektivními chybami a omyly?
Kdyby byla dnes většina lidí požádána,aby krátce a jasně odpověděla na otázku,zda se domnívají,že transformace ekonomiky ČR byla úspěšná,myslím si ,že by odpověď zněla „ANO“! Pravda je ,že problémy a těžkosti se ukázaly jako mnohem větší,než si kdo mohl před léty představit a že bylo učiněno mnoho chyb.Ale myslím si ,že všichni budou souhlasit,že země střední a východní Evropy,které dosáhly největšího pokroku při svém přizpůsobování k podmínkám volně tržního hospodářství,jsou na tom dnes nesrovnatelně lépe než země,které odložily tyto reformy.
Každá z těchto zemí měla svůj díl problémů,případů nerovnováh a nezdarů,avšak obecně nelze o pozitivním směru tohoto trendu pochybovat.
V posledních deseti letech se na žalostné ekonomické podmínky,které převládaly v posledních dnech reálného socialismu,začíná už jen vzpomínat a nejpokročilejší transitivní země se stávají vážnými kandidáty na členství v EU.

7. Závěr

Bývalý prezident Deutsche Bundesbank pan Hans Tietmayer v loni v Praze na konferenci řekl:Neexistuje žádný teoretický model optimální transformace.Obecně platí,že nebude možné se vyvarovat budoucích chyb.Vždyť transformace ekonomického systému je jedním z nejsložitějších ekonomických úkolů,a to hlavně proto,že ani podnikatelský sektor,ani politici se před deseti lety nemohli připravit na převratné historické změny.“
V jeho citaci je důležitý důraz na myšlenku,že čas poskytnutý k hledání způsobu,jak dokončit zbývající transformační úkoly,i pro dopouštění se chyb dosud neuplynul.Před deseti lety nebylo možné stanovit a zavést optimální postup.Jak by to také mohlo být možné ,když ještě ani dnes neznáme úplně nejlepší transformační strategii a mnoho otázky zůstávají předmětem intenzivních diskusí?Musíme být velmi opatrní při vyslovování obecných závěrů a lekcí z dosavadního průběhu transformace.O jedné skutečnosti však nemůže být pochyb.Transformace byla vždy nevyhnutelná jako následek 40 let experimentování s tím,co bylo nazýváno“sociálně plánované hospodářství“.Pokud by nedošlo k odchýlení od zásad demokratické společnosti a ekonomiky volného tru,nikdy bychom se zde nemuseli zabývat problémy transformace ekonomiky a naše země by se příliš nelišila od sousedních na západě.
Návrat ke standardním zásadám demokratické tržní ekonomiky – a to je hlavním cílem
transformace – byl to často bolestivý,doprovázený mnoha chybami a omyly.Z některých chyb se můžeme poučit,jiné jsou svou povahou neopakovatelné a nepřenosné.
Hlavní historické poučení říká,že skutečnou podstatnou příčinou všech problémů byla úchylka od normálu,pokus přizpůsobit lidskou přirozenost umělému filozofickému modelu,experimentu,který přežíval v naší části Evropy po více než 40 let.
Nejlepším způsobem,jak se vyhnout chybám a omylům transformace,je proto nikdy neopakovat podobný experiment.

Použitá literatura

Základy tržní ekonomiky – Ing. Jaroslav Světlík
Vydavatelství EKKA Zlín 1994

Kapitoly z tržní ekonomiky – Ing. Jaroslav Světlík
Vydavatelství EKKA Zlín 1994

Kupónová privatizace ve faktech a číslech – vydalo centrum K.P. Praha 1995

Na dráze vzestupu – doc.ing.Karel Dyba Csc.
Vydal Knižní klub,k.s., Praha 1995

Transformace české společnosti – Vlasta Šafaříková
Vydal Doplněk Brno 1996

Ek.teorie a realita transformačních procesů - Václav Klaus
Vydal Managament Press Praha 1995

Transformace ekonomiky a finanční investování – ing.Petr Stránský
Vydavatelství university Palackého
Olomouc 1997

Internet :

www.klaus.cz