Zásobování a logistika

Zásobování
Každá výrobní firma potřebuje z něčeho vyrábět, každá obchodní firma potřebuje něco nakoupit, aby to mohla prodat, každá firma potřebuje pro svůj plynulý chod spoustu věcí.

Členění oběžného majetku:
1. zásoby:
materiál (základní suroviny – stavební hmoty, kov, dřevo, kůže,…)
pomocné materiály – barvy, mořidla, maziva,…
obaly – plechovky, kartóny, plasty,…
pohonné hmoty – nafta, benzin,…
drobné nářadí – klíče, vrtáky, šroubováky,…
kancelářské potřeby – papíry, tužky, šanony,…
čistící prostředky – pro hygienu zaměstnanců, úklid prostor,…
nedokončená výroba (nedokončené výrobky v takovém stupni rozpracovanosti, že jsou neprodejné)
polotovary (výrobky, které jsou z určitého technologického hlediska dokončeny a dají se prodat)
hotové výrobky (výrobky, připravené k prodeji. Pro nějakou firmu může být hotovým výrobkem, pro jinou polotovar)
zboží (vše co je nakoupené za účelem dalšího prodeje)
zvířata (specifický druh zásob pro zemědělskou výrobu, např. kachny, včelstvo, husy,…POZOR:do zásob neřadíme zvířata jež jsou určena k reprodukci chovu, řadíme je do IM, patří do 1. odpisové skupiny s odepisováním 4 roky)
2. peníze:
hotovostní v pokladně
peníze na účtech peněžních ústavů
ceniny – kolky, stravenky, poukázky, apod.
krátkodobé cenné papíry – směnky, depozitní certifikáty, apod.
pohledávky – peníze, které firmě dluží odběratelé, společníci, zaměstnanci, dlužníci, apod.

Do zásob patří vše, co firma nezařadí do dlouhodobého majetku. Jako zásoby se mohou chovat např. drobné předměty dlouhodobého použití jako třeba židle, stoly, ruční stroje, kancelářská technika,…,které pořídíme a ihned celé přeneseme do nákladů.
! Pozor na nehospodárnost se zásobami, oběžný majetek má obíhat! Toto je důležité pravidlo, vystihuje ekonomickou zásadu, která říká, že peníze vložené do zásob jsou peníze ,,umrtvené“, a proto je třeba je co nejrychleji zpracovat a přeměnit na hotové výrobky, aby se daly prodat a přinesly tak nové peníze. Tento proces nazýváme koloběh oběžného majetku.

Platí, že peníze na začátku koloběhu by měly bát menší než na konci=zisk firmy.

Rychlost oběhu zásob se měří dvěma ukazateli:

celková potřeba
počet obrátek= (počet)
průměrná zásoba

365 dní
doba obratu= (dny)
počet obrátek

Jsou dvě varianty doby obratu (2 měsíce nebo 6 měsíců), lehce vypočítáme příslušné počty obrátek za rok:
varianta doby obratu 2 měsíce………počet obrátek=6*100.000/100.000=6 obrátek,
varianta doby obratu 6měsíců……….počet obrátek=2*100.000/100.000=2 obrátky.
V zásadě je tedy pro podnikatele důležité zvyšovat počty obrátek a snižovat dobu obratu zásob.

Zásobovací činnosti:
- zajistit firmě materiál : v dostatečném množství
správný druh
správná kvalita
v optimální ceně

- další zásobovací činnosti: nákup ostatních zásob
vytváření dalších zásob
efektivní využívání zásob
volba dodavatele (konkurzem)
zkoumat rozšiřující efekty jednání s dodavatelem a uzavření kupní smlouvy
skladování
kontrola
výdej do spotřeby

V účetnictví z hlediska účetního rozlišujeme zásoby nakupované a vlastní výroby. Majetek, který nemůže být zařazen do dlouhodobého majetku je zařazen do zásob. Majetek se většinou používá dlouhodobě, takže splňuje podmínku doby použitelnosti nad 1 rok, ale není splněna podmínka pořizovací ceny, proto je zařazen do zásob. Zásoby obíhají.

peníze

prodání materiál

polotovary
(hotová produkce)

Zásobování je činnost, kterou podnik zajišťuje potřebný materiál pro svou činnost. Cílem je zajistit materiál v potřebném množství, druzích a kvalitě za výhodné ceny a ve stanovené době. Ve světě je používána metoda zásobování a organizace výroby a odbytu bez skladování. Je založena na perfektní organizaci práce a na přesných a oboustranně výhodných dohodách mezi dodavateli a odběrateli. Metoda je nazývána Just-in-time=právě včas =>pochází z Japonska, díky své náročnosti se tato metoda využívá ojediněle, v našich podmínkách vůbec ne. Dodavatel musí vědět co a kolik vyrobit a odběratel musí dodržet časový postup výroby.

Zásady racionálního zásobování:
1. Nakupujte jen to, co potřebujete
2. Nakupujte jen tolik, kolik potřebujete
3. Zvažujte náklady související s pořízením zásob a i podle toho se rozhodujte, kdy a kolik nakoupit.

Základním předpokladem racionálního zásobování je v tržním hospodářství co nejpřesnější znalost objemu výroby, který je firma schopna na trhu prodat. Sebelepší systém zásobování a výroby postrádá smysluplnost, pokud vyrobené výrobky leží ve skladě prodeje a nikdo je nekupuje.
Se zásobami jsou spojené náklady a váží finanční zdroje, proto musíme udržovat zásoby na takové úrovni, aby.
1. zabezpečily plynulý chod výroby,
2. celkové náklady s nimi spojené byly co nejmenší.
Zásoba splňující tyto požadavky označujeme jako zásobu optimální.

Plánování zásob-materiálová bilance
Při plánování zásob musí plánovač vzít na zřetel:
1. Normu spotřeby materiálu(je dána tabulkou)
2. Jaký je stav zásob na skladě
3. Objem vyráběných výrobků v příštím roce

Plánování zásob musí být prováděno důsledně, protože je zde velká část umrtvených peněz=>nadměrné zásoby na skladě nejsou ekonomické, měly by odpovídat spotřebě.
Při sestavování spotřeby materiálu vycházíme z technicko-hospodářských norem=>stanový je normovači a zapisují je do tabulek. V běžné praxi rozlišujeme 3 typy zásob:
1. běžná-slouží k zajištění spotřeby materiálu mezi 2 dodávkami
2. pojistná-měla by být na období 2-4 dní
-slouží k vyrovnání odchylek ve spotřebě, případně v dodávkách
3. technologická-nevykytuje se ve všech firmách
-je nutno před použitím ve spotřebě ještě technologicky upravit(dřevo,
výtisky)=>před použitím počkat

Dodávkový cyklus- vzdálenost, kvalita, množství

Na základě členění zásob vyplývají 3 normy zásob:
1. Norma časová- běžná+pojistná+technologická-DC/2
2. Norma zásob- hmotnostní-časová*průměrná denní spotřeba
3. Norma peněžní- hmotnostní-Kč

-zásoba maximální=běžná+pojistná+technologická
-zásoba minimální=pojistná+technologická
-zásoba průměrná=(maximální+minimální)/2

Výpočet materiálové bilance-výpočet plánování zásob

V zásobách je umrtvena značná část peněz, tzn. plánovači musí pořádně naplánovat nákup zásob.

Materiálová bilance se propočítává: a)v naturáliích
b)v peněžních jednotkách
-plánovač by měl brát v úvahu: 1. Kolik zásob je na skladě
2. Kolik toho máme spotřebovat
3. Norma spotřeby
Nákup se vypočítá =>N=S+KZ-PZ

Řízení zásob
Jako jedna z nejběžnějších se používá pro řízení jednotlivých druhů zásob ve firmě metoda ABC.

skupina A – sem zařadíme především základní suroviny, které firma nezbytně potřebuje pro
svou výrobu. Suroviny jsou spotřebovávány ve velkém množství, proto se počítá
velikost optimální zásoby, k čemuž se výborně hodí metoda normování zásob.
skupina B – sem patří zásoby, které se relativně snadno a rychle objednávají a jejich spotřeba už
pro firmu není tak nákladově významná. U těchto druhů zásob stačí stanovit a hlídat
minimální skladový limit
skupina C – tato skupina je počtem druhů zásob největší, ale objemem spotřeby ve finančním
vyjádření je pro firmu nejméně významná. Zde se doporučuje využívat metodu
souhrnného finančního normativu na určitý časový interval, který nákupce využívá
operativně na nákup zrovna potřebných druhů zásob.

Normování zásob
Normování zásob je účinná, ale také pracná metoda, protože předpokládá, že každý druh zásob v podniku, které zařadíme do skupiny A, má zpracovány tři normativní ukazatele.

časová norma zásob- udává čas, na který nám vydrží průměrná zásoba

ZB
ČN= +ZP+ZT (dny) kde
2

normovaná zásoba v naturálních jednotkách- udává fyzický objem zásoby průměrné, zajímá
především nákupce
ZN=ČN.s(naturální jednotky)

normovaná zásoba ve finančním vyjádření- udává objem peněz průměrně vázaných v zásobách,
zajímá především ekonoma firmy
FN=ZN.p(Kč)

Kupní smlouva
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. K platnému vzniku smlouvy stačí dohoda o podstatných náležitostech smlouvy, kterými jsou:
- určení smluvních stran
- určení předmětu
- určení kupní ceny

Forma uzavření smlouvy-písemně
ústně
konkludentním jednáním
Povinnosti prodávajícího:
- dodat řádně zboží
- předat potřebné dokumenty
- umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva
- uchovávat zboží v případě, je-li kupující v prodlení s převzetím

Povinnosti kupujícího:
- zaplatit kupní cenu
- převzít a prohlédnout dodané zboží
Vlastnické právo přechází na kupujícího převzetím, není-li dohodnuto jinak.

Smlouva o dílo
Smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednavatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.
Předmětem smlouvy je dílo, kterým zákon rozumí:
- zhotovení určité movité věci, pokud větší část materiálu dodá objednatel
- montáž, oprava, údržba, oprava nebo úprava, a to bez ohledu na to, zda objednatel dodá nebo nedodá část materiálu
- hmotně zachycený výsledek jiné činnosti
Forma uzavření smlouvy-písemná
Ústní
Podstatné náležitosti:
- určení stran- objednatel a zhotovitel
- předmět smlouvy(popis díla)
- cena nebo způsob jejího určení(jde-li o větší výstavbu, cena se stanovuje na základě rozpočtu)

Uzavřením smlouvy vznikají stranám určité obchodněprávní odpovědnosti:
1. Odpovědnost za škodu
2. Odpovědnost za prodlení
3. Odpovědnost za vady- členíme je-vady faktické
vady kvalitativní
vady právní
-jiné členění vad-zjevné a skryté
-odstranitelné a neodstranitelné

Pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady musí poškození strana oznámit vady- reklamovat. Vady musí být reklamovány po jejich zjištění bez zbytečného odkladu. Je-li stanovena reklamační lhůta, do konce této lhůty. Reklamaci je dobré provádět písemně, např. formou dopisu, nebo předtištěného reklamačního protokolu.
Nároky u odpovědnosti za vady.
- odstranění vad
- slevu
- odstoupení od smlouvy

Logistika
Fyzické toky zboží od dodavatele k odběrateli, tak toky informační. Souhrnně se těmito toky zabývá vědní obor zvaný logistika. Řeší jak toky mezi firmami, tak toky vnitrofiremní s cílem tyto toky racionalizovat, aby byly co nejefektivnější a firmu zatížily co nejmenšími náklady. Náklady spojené s logistikou jsou pro většinu firem velmi významné, což dokazují mimo jiné četné odborné publikace této tematice věnované.

Průběh zásobování
1. Vybrali jsme dodavatele, dohodli podmínky a uzavřeli smlouvu.
- smlouvu uzavřeme ústně
- smlouvu uzavřeme písemně- formou objednávky
formou písemné smlouvy, kontraktu apod.
2. Dodavatel zasílá zboží, popř. si pro zboží dojede odběratel. Odběratel je při přejímání
povinen zkontrolovat, zda přebírané zboží odpovídá smlouvě.
- Fyzická přejímka: kvantitativní
Kvalitativní
3. Kromě fyzického toku, nás bude zajímat i informační tok spojený se zásobováním.

Evidence a doklady
Dodací list- vystavuje ho dodavatel
- fyzicky musí jít s dodávkou, aby odběratel mohl provést přejímku zboží
Faktura- daňový doklad, je dokladem sloužícím pro
- zanesení do účetnictví
- pro účely zúčtování DPH
- vznik a uhrazení závazku
Příjemka- doklad vystavený ve skladu odběratele a spolu se skladní kartou a výdejkou se
vztahuje ke skladovému hospodářství
-přejímka-je proces kontroly a přijímání zboží na sklad
-příjemka-je doklad evidující přijaté zboží
Skladní karta- je doklad vystavený ve skladu, který slouží pro evidenci pohybu zásoby určitého
druhu v čase. Slouží k trvale aktuálnímu přehledu o stavu zásoby určitého druhu
na skladě.
Výdejka- slouží k výdeji ze skladu do výroby.
Kniha došlých faktur- evidence sloužící v účtárně k přehledu o vzniklých závazcích firmy a o
datu a způsobu uhrazování těchto faktur
Skladování-činnost, při nichž se hmotné statky soustřeďují na určitém místě a ve stanoveném
množství a připravují se pro další činnosti
Nákupní sklady- v nich podnik skladuje materiálové zásoby
Mezisklady- zřizují se ve výrobních podnicích pro skladování nedokončené výroby a polotovarů
během výr. procesu
Odbytové sklady- zde se skladují hotové výrobky

Aby byl výrobek k dispozici ve správný čas, na správném místě, v požadovaném množství i kvalitě a s přiměřenými náklady, řešení spočívá v prozkoumání logistického řetězce. Při odhalování problémů a optimalizaci činností je však třeba myslet a postupovat logisticky.

Logistický přístup
V první řadě se logistický přístup vyznačuje tím, že se zaměřuje na určitou finální zakázku a s ní spojené výrobní a oběhové procesy. Řeší problémy manipulace, přepravy, skladování, balení, servisních služeb, včetně prostorového rozmístění a potřebných kapacit. Nejnovější pojetí logistiky se zabývá také odpady, jejich likvidací nebo případnou recyklací. Nejdůležitějším znakem logistického přístupu je však zdůraznění hlediska koordinace, synchronizace a celkové optimalizace všech hmotných a nehmotných procesů, které předcházejí dodání daného finálního výrobku zákazníkovi.
Logistika a systémy
Nejdůležitějším znakem moderního pojetí logistiky je vnímání ekonomické reality jako soustavy systémů. Podnik tedy pojímá jako otevřený systém, ve kterém existuje množství různých vztahů a vazeb a který je také propojen se svým okolím. "Musíme přitom respektovat, že podnik se sice podílí jenom určitou částí na celém logistickém řetězci od suroviny až ke konečnému spotřebiteli, přitom ale dosah jeho vlivu může být větší než dosah příslušející mu bezprostředně podle existující struktury dělby práce. V každém případě je třeba brát v úvahu nejen samotný výrobní systém, ale i systémy zásobování výroby a spotřební systém, a to v konkrétních prostorových a časových souvislostech, od kterých nelze abstrahovat bez ztráty vazby na realitu."
Při nastavování podnikového systému by měli dbát manažeři na to, aby systém adekvátně reagoval na vnější podněty, aby byl pružný, tedy schopný změny ve své struktuře a aby byl orientovaný na konečný efekt synergické povahy, tzn. aby každý prvek systému směřoval své úsilí ke stejnému cíli díky koordinaci a synchronizaci procesní stránky systémů. Od systému se také vyžaduje ekonomické chování.

Trendy moderní logistiky
Dnešní doba je charakteristická převisem nabídky na trhu a tedy i obrovskou konkurencí. Žijeme v době trhu kupujícího. A právě tato přeměna trhu prodávajícího na trh kupujícího má za následek trendy moderní logistiky, které v podobě článků a učebnic radí podnikům, jak přežít.
Podniky si musí uvědomit zásadní rozpor mezi výrobou a spotřebou. Pro výrobu by byly nejvhodnější velké dávky jednoho produktu, avšak zákazník si přeje takovou verzi výrobku, která mu bude nejlépe vyhovovat (chce tedy mít na výběr z velkého množství variant výrobku). A jelikož již pánem není výrobce, ale zákazník, musí se výrobce, jestliže nechce riskovat ztrátu konkurenceschopnosti, zákazníkovi přizpůsobit.
Podniky se tedy musí snažit o změnu orientace výroby v tom smyslu, aby relativně malá množství byla vyprodukována podle potřeb zákazníků v co nejkratším čase, v přesně stanovených termínech a pokud možno za stejných jednicových nákladů jako v podmínkách hromadné výroby.
Pod vlivem těchto okolností se podniky snaží o zvyšování produktivity zdrojů (práce a kapitálu), čehož v nových podmínkách mohou dosáhnout např.: zkrácením průběžné doby, inovováním technologií výroby, účastí pracujících na řízení, vybudováním jednoduché organizační struktury, snížením hladiny zásob, zvyšováním kvality.
Všechny tyto rady, jak zvýšit produktivitu, je však třeba před aplikací pečlivě zvážit, protože každý podnik je jiný a každý podnik působí v jiném prostředí. Proto co je dobré pro japonské podniky nemusí prospět evropským a naopak. Nicméně by se vedení každé firmy, která není se svým konkurenčním postavením nebo produktivitou zdrojů spokojena, mělo nad zmíněnými nápady důkladně zamyslet.
Tendence vývoje logistického myšlení souvisí se zvyšováním konkurenceschopnosti podniku a produktivity jeho zdrojů.