Kladivo na čarodějnice (1969)

Režisér: Otakar Vávra

Poté, co jsem shlédla film kladivo na čarodějnice, napadla mě myšlenka, proč se vlastně lidé v Čechách přiklonili k tomu, že čarodějnice existují.

Příběh ve filmu mi nedal a začala jsem se zajímat o to, jak skutečně procesy vznikly.

Juliána z Oppersdorfu, manželka Přemka III., si přála, aby její srdce bylo uloženo k ostatků jejího syna, který zemřel jako malý. Jenže kostel po smrti Juliány shořel a tak Přemek III. Nechal její srdce uzavřít do stříbrné schránky, která poté byla uložena v komnatách zámku Velké Losiny a zde čekat, až se předá k ostatkům syna, jenže se našla jen prázdná schránka.

Podezřelým byl jakýsi úředník ze zámku, který byl obviněn z toho, že se srdcem prováděl rituály. Od této doby se dá mluvit o čarodějnických procesech. Protože bylo ukradeno právě srdce, které bylo běžně používané v lidové magii – začali se lidé bavit o nejprimitivnější magii a tj. čarodějnictví.

Zdejší panství spravovala Angelina Anna Sibylla z Galle za své synovce. Kněžna nenáviděla své poddané, kteří se neustále vzpouzely. Zastávala myšlenku, že oni zabili její švagrovou a také Přemka III., který zemřel nečekaně brzy. Proto dala svůj souhlas s rozpoutání čarodějnických procesů.

Procesy začaly už dříve, např. v Žerotínském panství, které spadalo pod pražský apelační soud, který vydal jedenáct otázek, které se staly stěžejními pro výslechy.

Stěžejní případ však byla žebračka Marina Schuchová, která chtěla donést ukradenou hostii své krávě, aby se vyléčila. Po tomto případu se začal shánět inkvizitor a ozval se právě Boblig. Boblig dostával od hejtmana Vinarského tučnou výplatu, cestovné a mnoho jídla. Okamžitě z úředníků sestavil inkviziční tribunál a začal s procesy. Obviňoval pekařky, cukrářky nebo služky. Zatím to byly jen výslechy, ale po prosení hraběnky z Galle dostal povolení k mučení. Samozřejmě že pod lstivým přesvědčením, že najdou vraha jejího bratra.

Tímto začal fyzicky, ale i psychicky mučit údajné čarodějnice. Avšak Velké Losiny mu nestačily a chtěl dosáhnout až do Šumperka. To se mu po pár měsících také povedlo.

Největší odpůrce Bobliga byl děkan Launter, přítel manžela jedné z upálených čarodějnic. Děkan se nikde netajil tím, že je proti čarodějnickým procesům. Boblig nemohl děkana zatknout, protože ho lid Šumperka měl rád, a tak ho vylákal pomocí jeho přítele na hostinu do Mohelnic. Tam byl děkan Launter zatknut, ale Bobliga radost ze zatčení dlouho netěšila, protože když byly upalovány tři ženy začaly vykřikovat, že obvinili při mučení nevinné lidi. Přihlížející to natolik vyděsilo, že se začali vzpouzet. Nic jim to nepomohlo a Boblig mučil, obvinoval dál. Nakonec upálil i samotného Launtera.

Poté, co Boblig zemřel, kraje zjistili na kolik je čarodějnické procesy přišli, přestali.

Tolik lidí mučených, upálených, ale jak to vlastně probíhalo?

Nad rozsudky a hrdelním právem rozhodoval tzv. apelační soud. Dále zde byla také inkvizice, která ze začátku opravdu byla pouze na vyšetřování, avšak postupem času se do inkvizice dostává také tortura, která se později stává její neodmyslitelnou částí.

Tortura, výslechy, pronásledování a soudy. Vše mělo sice svá přesná pravidla, ale nikdy se nedodržovala. Mučící nástroje, jako je palčnice nebo španělská bota byly používány několikrát po sobě, dokud se obžalovaný nepřiznal a poté byl popraven.

Nejdříve však vymáhali přiznání bez mučení, pokud obvinění nepodepsal přiznání, byl přiveden do mučírny. Některým obžalovaným nejprve mučírnu ukázali. Jakmile viděli rozžhavená železa nebo žebřík na natahování, přiznali se. Avšak byli i tací, kteří se nevzdali a tak byli mučeni.

Obžalovaného dali na nějaký z mučících nástrojů, začínalo se od těch „mírumilovnějších“ a pokud se přiznal, sepsalo se, že se přiznává a byl vzat na popravu a pokud se nepřiznal, byl doveden na jiný, horší mučicí nástroj. Samozřejmostí bylo, že jste na mučící nástroje museli nazí.

Ženy to měly o to těžší, musely se svléknout a od kata se nechat prohlédnout, jestli nemají signum diaboli, neboli ďáblovo stigma, za které se považovalo mateřské znaménko, bradavice, nebo dokonce i pihy.

Ve Velkých Losinách tedy zahynulo 56 lidí. Pouze čtyři lidi zemřeli ve vězení, zbytek byl upálen nebo popraven.

Takže, podle mě, nebýt hlouposti lidí a sobeckého, hamižného člověka jako Boblig, největší případ čarodějnických procesů v české zemi, by se nestal.

Hodnocení referátu Kladivo na čarodějnice (1969)

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  3. únor 2019
  3 264×
  674 slov

Komentáře k referátu Kladivo na čarodějnice (1969)