Sunrise

- 1972 britský magazín Sight and Sound pověřil filmové kritiky výběrem největšího filmového díla všech dob, mezi 20 filmy bylo 5 němých, jeden z nich Sunrise od F. W. Murnaa z roku 1927

- 15 let předtím (1957) byl Sunrise označen časopisem Cahiers du Cinema za největší mistrovské dílo v historii kinematografie

- Sunrise byl natočen podle německého příběhu, režírován Němcem, ale v Hollywoodu, financovaný William Fox Company -> vymyká se tehdehjší filmové produkci (německé i hollywoodské)

- když přišel Murnau do Hollywoodu, byl již velice dobře známý díky svému filmu Poslední Smích (1925)

- v Americe bylo na Murnaua a jeho filmy nahlíženo jako na součást celého fenoménu – německé kinematografie (vnímány její odlišnosti od klasických hollywoodských filmů, aspirace na titul „artwork“ – umělecké dílo)

- německé filmy byly velmi oceňovány americkou kritikou, bylo v nich něco zřetelně „estetického“, v Americe termín „German Cinema“ zaplňoval („estetický“) prostor, který byl za hranicemi konvenčního hollywoodského stylu. Podle toho, jak daleko za těmito hranicemi konkrétní dílo stálo, byla jeho estetická odlišnost od klasického filmu vnímána buď v pozitivním nebo v negativním smyslu:

konkrétní film hodnocen podle tři estetická kritéria - každé má pozitivní a negativní dimenzi:

spectacular/excessive

complex/elitist

artistic/indulgent

nalevo jsou termíny pozitivní – filmy, které byly popisovány těmito termíny, byly vnímány jako inovativní, naopak na filmy spojované s termíny, kterou jsou ve dvojici po pravé straně bylo nahlíženo jako na příliš jiné, „divné“

- příchod německých režisérů do Hollywoodu -> přinášeli s sebou umění + studia si financováním jejich filmů zvyšovala prestiž (a zde už tolik nešlo o ekonomické zisky jednotlivých “uměleckých filmů”, ve 20. letech začala být studia obviňována ze špatných mravů a nekalých praktik, hrozila cenzura a zásah proti jejich monopolním praktikám -> takto se snažili prezentovat se jako patroni vysokého kinematografického umění)

- ve 20. letech spadaly tyto umělecké filmy – “highly artistic pictures” do kategorie “specials” – tedy do té, jíž studia věnovala největší část rozpočtu, pozornosti a inzerce

Murnau a William Fox Company

- ve polovině 20. let byla společnost Fox proslavená jako výrobce kritiky nepříliš oceňovaných, ale masovou veřejností oblíbených „folksy pictures)

- 1925 – William Fox začal s obrovským rozšiřováním své společnosti (což pak bylo zastaveno pádem na burze 1929), ekonomický vzestup Foxovy společnosti byl paralerní s pokusy o posílení prestiže (v kritickém diskurzu), v tomto kontextu je nutné sledovat najmutí Murnaua a financování jeho filmu Sunrise, od něhož toho hodně očekával

- avšak na podzim 1927 byl již kontext, ve kterém byla německá kinematografie vnímána, jiný -> to, co bylo dříve vnímáno jako spectacle, na to nyní nahlíželi jako na excess, německý styl začal být vnímán jako příliš elitistický, režiséři jako “primadony”... (ke změně diskurzu došlo velmi rychle)

- ještě předtím, než byl Sunrise sestříhán, už v tisku kolovaly zprávy o jeho „jinakosti“, to co by ještě o rok dříve mohlo být vnímáno jako možnost estetické syntézy mezi individuálním uměleckým výrazem, německou citlivostí a hollywoodským „hnow-how“, bylo najednou popisováno jako zbytečná extravagance

- Fox se pokoušel „zasunout film zpět“ do limitů estetické akcepovatelnosti, do hranic klasické kinematografie, připomínal, že je založen na velmi známém literárním příběhu

- film měl sice několik znaků hollywoodské produkce, např. hvězdy, příběh, kdy žena vamp přiměje „dobrého“ muže k vraždě vlastní ženy, venkovská idyla proti divokému městu... tj. témata shodující se s americkou literaturou a filmem 20. let, ale naproti nim stojí expresivní herectví, zesílená perspektiva... -> Sunrise je z hlediska příběhu konvenční, ovšem stylisticky je sebevědomý, expresionistický

- samo studio Fox mělo v inzerci na Sunrise problémy říci něco o filmu samotném, proto se soustředilo jen na zdůrazňování reputace obsazených hvězd a režiséra

-> dnes Sunrise uchvacuje, ve své době byl kritizován -> žádný film neexistuje mimo historii,

estetická filmová historie není autonomní oblastí, je třeba brát v potaz i historii ekonomickou, technologickou a sociální.