Anglický empirismus, filosofie osvícenství ve Francii a Německu
Anglický empirismus
18.stol.
paradigma= jak můžeme dojít k pravdě (jak funguje naše poznávání)
kde je pravda; jsme schopni poznat pravdu
dva proudy
empirismus
navazuje na předchozí (Anglie)
Fr.Bacon → J.Locke → G.Berkeley → D.Hume
racionalismus
R. Descartes, B. Spinoza, G.Liebniz (katolická Evropa)
co je objektem a subjektem poznávání → těžiště na subjekt= člověk jako vědomí, duše, já
vnímáme já jako:
já myslící
já smysly vnímající
encyklopedisté
John Locke
Angličan, lékař, politik
senzualista, empirik
díla:
Eseje o lidském rozumu
zabýval se gnoseologií
Nihil est in intelectu, quod non fuerit in sensu
člověk se rodí jako „tabula rasa“
cokoliv máme ve vědomí, se dostává skrze smysly → zkušenosti
informace
= reflexe- jakákoliv činnost vedoucí k poskytnutí informací
vnitřní - v nás
vnější - o světě
až po zkušenosti → rozum → zpracovávání informací na principu asociace
osvícenský empirismus
Dvě pojednání o vládě
koncepce státu, společenské smlouvy
vychází z koncepce přirozeného práva
rodíme se přirozenými právy:
svoboda
rovnost
právo vlastnit majetek
stát by měl dbát na dodržování lidských práv a při porušení by měly následovat sankce
ideální formou vlády je konstituční monarchie - konstituce jsou zákony, které omezují svobodu na základě lidu
→ rozdělení moci do 2 složek:
1. zákonodárná - panovník
2. výkonná - lid
+ lid má právo smlouvu vypovědět pokud panovník nevykonává svou funkci
→ právo panovníka sesadit
George Berkeley
Ir; navazuje na Locka; cestoval
chtěl založit univerzitu na Bermudách
díla:
Pojednání o základech lidského poznání
„esse est percipi“ – existovat znamená být vnímán
solipsismus
= teorie navazující na jeho učení
existuje pouze to, co vnímáme
nezpochybnitelný je vnímající subjekt→rozum→ „důsledný iracionalismus“
vnímání je součástí člověka
jediné co skutečně existuje je vědomí člověka, ostatní je pouhá představa, kterou si vytváříme
spoustu věcí nevíme, zda existují, protože je nevnímáme
existovat znamená být vnímán
David Hume
Skot; knihovník
díla:
Dějiny Anglie
Zkoumání lidského rozumu
zabývá se představami→sdružují se→vytváří rozumové myšlenky→poslední myšlenkou je idea
užívání asociačních zákonů (Aristoteles)
3 způsoby sdružování představ na základě as.zák.:
zákon části a celku
zákon podobnosti a kontrastu
zákon příčiny a následku
vše co se děje v našem těle je plynutí představ¨
velká vlna ateismu
gnoseologický skepticismus
v našem vědomi jsou představy, ale ne skutečný svět
není potřeba 100% důkaz, stačí vysoce pravděpodobný
pravdu nemůžeme poznat úplně, jen s určitou pravděpodobností
Filosofie osvícenství ve Francii
Ludvíkovský absolutismus - „stát jsem já“
soc. filosofie, potřeba změny (půda pro revoluci)
církev - absolutní moc X panovník
nevěnuje se jen církevním záležitostem
proudy:
sociální filosofie - Voltaire, Motesquieau
encyklopedisté - Dalamber, Diderot, Rousseau
materialisté - La Mettrie
psaly se encyklopedie
Charles Louis Motesquieau
díla:
Perské listy
cestopis, ale ve skutečnosti kritika, ale ne tehdejší společnosti
Duch zákonů
koncepce spol.smlouvy
přidává složku nezávislých soudů (do té doby soudy podléhali pan.)
rozhodující je celkový vývoj státu, forma spol. uspořádání, zákony vládce nemůže libovolně měnit
není ideální koncepce státu (poprvé u Aristotela)
panovník je zvolený lidem
teorie nezávislých soudů
Voltaire (Francois Marie Arouet)
kritika společnosti, absolutnímu státnímu zřízení, kritika církve a zneužívání moci
přispíval do encyklopedie, slovníku
vytvořil 1. filosofický slovník
názor theismu coby deismu
problémy → 2x byl zavřen (psal pamflety, vězněn v Bastile) → pronásledovaný → putoval po Evropě
požadavky
osobní svoboda (projevu, názorová tolerance)
proti dogmatismu, cenzuře
deismus: ruku v ruce s osvícenstvím
Jean Jacques Rousseau
pocházel z Ženevy → venkov ve Francii → Paříž
měl psychické problémy, zemřel opuštěný
dal svých 5 dětí do sirotčince
pro život je důležitá přirozenost
díla:
Rozprava o vědách a umění
umění a vědy nejsou užitečné pro mravnost a lidské štěstí – vedou k úpadku mravnosti - přirozenosti
nejsou podmínkami pokroku, nýbrž úpadku, protože chybí lidská přirozenost
Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi
neštěstí = vznik vlastnictví → vytvořil bohaté a chudé
neštěstím je ustavení vrchnosti → vládci a poddaní
neštěstím je poslušnost → vládci a otroci bez lidských práv = největší forma zvrhlosti
O smlouvě společenské
sociální a politická filosofie
vrchol koncepce společenské smlouvy
na 1.místě zdůrazňuje přirozenou lidskou svobodu jako nezcizitelné právo
stát je určitou formou násilí na těchto právech, ale měla by být jen nutná míra násilí
sama moc nemůže plodit právo, musí být výsledkem většinového souhlasu→ „obecná vůle“
právní vládu lze založit pouze na úmluvě – společenské smlouvě a jediným nositelem suverenity je lid složený z jednotlivců
tzv. obecná vůle: státní moc záleží na úmluvě a svobodném, většinovém souhlasu
Emil, čili o výchově
člověka je potřeba chránit od vlivů kultury a vědy, měl by se vyvíjet tak, jak sám chce, aby vyzrál přirozený dobrý základ, který je v každém člověku (člověk by měl mít možnost výběru)
úloha výchovy je tedy negativní, jde o ochranu před společenskými vlivy, které by mohly tento proces narušovat
Vyznání víry savojského vikáře
nepotřebuje důkaz že Bůh existuje, stačí, že to tak cítí
„Cit mi praví, že Bůh jest. Více není nutné a více vědět není ani možné.“
náboženství je otázka citu
není ateistou, nepřiklání se k deismu
VFR: ústava – „volnost, rovnost, bratrství“
Filosofie osvícenství v Německu
Christian Wolf
rozpracoval do nejmenších detailů Leibnizův systém
je otcem německého perfekcionismu
navázal na něj Kant
terminologický systém ve filosofii
Friedrich Veliký
pruský král, „filosof ze Sanssouci“
„osvícený panovník“
shromažďoval na svém dvoře vzdělance (Voltaire, Wolf…)
praktikoval „osvícenský absolutismus“ („Vládce je prvním služebníkem svého státu i lidu“)
byl pro náboženskou toleranci
Immanuel Kant
jeho život spojen s Královcem (Kaliningrad, dnes patří Rusku)
studoval filosofii a přírodní vědy, poté byl 9 let domácím učitelem
získal profesuru metafyziky a logiky, přednášel 40 let nejen je, ale i jiné předměty
Kantův život je chudý na vnější události, ale vyznačuje se stálým a pevně daným režimem (wolfovský člověk)
měl slabé zdraví (malý, jedno rameno výš)
byl velmi slavný už za života
Kantův vývoj je dělen na předkritické, kritické a pokritické období
osvícený člověk = jedinec, který má odvahu poznat a používat svůj vlastní rozum → vzdělaný člověk = dospělý člověk
Předkritické období
do doby, než začal formovat myšlenky Kritiky čistého rozumu
zabýval se hlavně přírodními vědami
řešil odlišnosti lidských ras, sopky, fyzickou geografii a jiné okruhy
chtěl poznat, které poznávání nás dovede k pravdě, chtěl poznat fungování poznávání a jeho hranice
řešil otázku metafyziky: kdyby byly hranice poznání před hranicí metafyziky, ta by jako věda nemohla existovat
díla:
Kritika čistého rozumu
popis jak funguje naše myšlení a rozumové poznávání - příliš obsáhlé, málokdo to pochopil
→ Prolegomena k čisté filozofii – stručnější výklad
způsob poznávání na:
apriori - bez předchozí zkušenosti
aposteriori – během života, na základ zkušeností
cílem je poznat hranice rozumového poznání – napřed musíme zjistit jak fungují naše smysly
transcendetální estetika - věci, které poznáváme smysly!
jsou to věci sami o sobě (= noumenon) – existují, smysly nám o nich poskytují informace díky nimž si vytváříme na věc názor = fenomén
věc nepoznáme samu o sobě, ale pro sebe, jak se nám jeví
věc poznáváme vždy v prostoru a čase = apriorní kognitivníformy
transcendentální analytika = rozvažování – nejnižší forma myšl.
to jak vytváříme pojmy a soudy
pojem – pojmenování ale i definice věci, jak tomu rozumíme
soud – vztah mezi minimálně 2 pojmy
kategorie = apriorní kognitivní formy, podle nichž tvoříme soudy
Kant měl 12 kategorií (10 od Aristotela)
transcendentální dialektika = čistý rozum
úsudky - nejvyšší forma myšlení (usuzování, cílem je poznat ideje)
nejobecnějšími úsudky jsou ideje, které jsou nepoznatelné v rovině cíle
existuje:
idea člověka (já, sebe sama, duše)
idea světa, přírody (kosmologická)
idea boha (teologická)
nejsme schopni ideje poznat (vědecké poznání s důkazy), nemáme k tomu apriorní kognitivní formy
ideje jsou pouze naše cíle, směr našeho uvažování a hranice našeho poznávání
Kritika praktického rozumu
máme apriorní motivy našeho jednání a chování
motivy jsou:
autonomní - v nás, v našem rozumu
heteronomní - vnější, dané (např. zákony)
můžeme naše chování ovlivnit vůlí
existují zásady které ovlivňují chování = maxima – mají charakter příkazovaného chování
existence kategorického imperativu
zásada která platí kdykoliv, pro kohokoli a za jakýchkoli okolností
= obecný příkaz, absolutně platný
existuje nezávisle na našem vědomí, je apriorní, ale musíme ho poznat
výklad: „Jednej podle té maximy, u níž můžeš současně předpovídat (chtít) aby se
stala obecně platným zákonem.“
své chování má člověk posuzovat podle toho, že se tak mohou chovat i ostatní a
jestli jim to bude akceptovat
otázka svobody a vůle
absolutní svoboda znamená, že si mohu dělat co chci
svobodná vůle - je omezena kategorickým imperativem
mravní chování
takové chování, které vychází z autonomní maximy (sobě stanovené
maximy), když se podle ní chováme, naše chování je dobré a mravné
mravní důkaz existence boha - někteří lidé se nechovají podle imperativu (chovají se zle) a na tomto světě se jim nic nestane(nejsou potr.) → musí existovat bůh, aby došlo k spravedlnosti
pro lidi kteří se chovali mravně – půjdou do království nebeského
Kritika soudnosti
soudnost stojí mezi jednáním a myšlením
soudnost = cit, intuice, chtění, fantazie
také můžeme označit jako cit pro správnou volbu
existence apriorní formy soudnosti – účel je všeobecné měřítko soudnosti
cokoliv máme dělat, přemýšlíme o tom rozumem, volíme mezi možnostmi (díky soudnosti), rozhodujeme se na základě účelu (apriorní), ale jsme ovlivněni libostí a nelibostí (individuální)
otázka estetiky
soudnost = náš základ intuici jít správnou cestou
Období pokritické
začal se věnovat etickým otázkám a filozofii
díla:
Metafyzika mravů
Nauka o právech (normy zvenčí)
Nauka o ctnostech (normy zevnitř)
Nauka o právech:
státní právo - souhlasil s koncepcí spol. smlouvy, 3 složkami moci a obč. svobodou
- nesouhlasil s právem na revoluci
mezinárodní právo - na prvním místě mír, neřešit konflikty válkou
Nauka o ctnostech:
jak se chovat k sobě samému
= animální ctnost – chovat se tak abychom přežili (zachovali se)
úcta k sobě, odmítání sebevraždy, střídmý život
jak se chovat k sobě samému jako morální bytosti – žádné zanedbávání, respektovat své potřeby, přiměřená kritičnost
„Poznej sám sebe a doveď se k mravní dokonalosti.“
jak se chovat k druhým lidem
povinnost lásky a úcty → přátelství a to je nejvyšší ctnost
mezi lidmi
„Všechno co děláme je ctnostné pokud to děláme s radostí“ – ctnostntný člověk má z činnosti radost (ze své vnitřní povinnosti)
Hodnocení referátu Anglický empirismus, filosofie osvícenství ve Francii a Německu
