Antická filozofie

Antická filozofie zahrnuje období zhruba tisíce let. Její počátky spadají do sedmého až šestého století před naším letopočtem a ve čtvrtém století našeho letopočtu je definitivně vytlačena křesťanstvím. Antickou filozofii lze rozdělit do tří období. První období končí ve čtvrtém století před naším letopočtem a jeho hlavním tématem je svět. proto je také nazývané obdobím světostředným. Na ně navazuje období člověkostředné, které končí přibližně na přelomu letopočtu. Posledním obdobím je období náboženskostředné. (1) Nejstarší období začíná filozofy takzvané Milétské školy, nazvané podle města Milét. Jejich filozofie je označována jako přírodní filozofie. Hlavním znakem přírodní filozofie je hledání látky, ze které je vytvořeno vše, takzvané pralátky. Tak například Thálés a Anaximenes za tuto pralátku považovali vodu, respektive vzduch. Anaximandros zase tvrdil, že existují čtyři základní elementy – voda, vzduch, země a oheň, ale že podstatou světa je neviditelná pralátka, která je neomezená, nekonečná. Nazval ji operion. Další z Milétských filozofů – Herakleitos tvrdil , že pralátka je oheň – stále měnící tvar ale stále existující. Zabýval se také základním konfliktem ve světě, který spatřoval v protikladech chaosu a kosmu. Tvrdil, že chaos je zmatek ve světe a naopak kosmos je řád a pořádek. Tvrdil také, že vše plyne, nic netrvá. Po filozofech Milétské školy se objevuje Pythagoras. Byl to především vědec. Zabýval se matematikou, geometrií, hudbou a astronomií. Tvrdil například, že kolem Slunce je deset křišťálových sfér, po nichž se pohybují planety a vydávají při tom takzvanou hudbu sfér – dokonalou, libou hudbu. Na základě tohoto později vznikly Keplerovy zákony. Základem světa jsou podle něj čísla (2) (3). Pythagoras chtěl vychovat elitu národa, chtěl aby jeho žáci byli zastoupeni ve všech významných funkcích. Pythagorejci věřili v převtělování a byli proto vegetariáni. Další školou byli Atomisté. Mezi ně patřili například Demokritos a Leukippos. Tvrdili, že podstatou světa jsou malé, dále nedělitelné částečky hmoty, takzvané atomai. Atomy padají k zemi a při tom do sebe narážejí a získávají tímto různé vlastnosti – například barvu –zelené věci jsou složeny ze zelených atomů, nebo třeba tvar –ostré věci jsou složeny z ostrých atomů. Atomisté jako první tvrdili, že jsou dvě podstaty světa – prázdný prostor a atomy, které ho vyplňují a drží se při tom háčky. Čím více háčků mají, tím tvrdší jsou potom věci z nich složené a tím hůř se dají rozbít. Například atomy železa mají víc háčku, než atomy tkanin. Školou, která velmi kritizovala Atomisty byli Eleaté. Dva významní zástupci této školy byli Zenon a Xenofanés. Eleaté kritizovali atomisty, za jejich tvrzení o dvojí podstatě světa. Tvrdili, že prázdný prostor buďto nic není a pak tedy neexistuje, a nebo jsou to právě atomy. Eleaté velmi posunuli řecké myšlení k abstrakci. Zavedli do filozofie nový termín – zdání. Tvrdili, že všechno není tak jak se zdá. Například pohyb neexistuje. (4). Na počátku druhého – člověkostředného období řecké filozofie stojí škola Sofistů. Byli to první „profesionální“ filozofové, protože filozofie byla jejich obživou. Za peníze učili jak vyhrát „předem prohraný“ soudní spor, jak dokázat své nesprávné tvrzení čili logiku. Ústřední téma jejich učení je člověk a jeho myšlení. Relativizovali hodnoty, zvláště morálku. To dokazuje například tvrzení, že pravdu má ten, kdo lépe argumentuje. (5). První ze tří velkých řeckých filozofů člověkostředného období byl Sokrates.(6) Tvrdil, že základem myšlení je rozhovor s lidmi, cílem rozhovorů je pak najít pravdu, která je podle Sokrata jen jedna a je ukryta uvnitř člověka, který ji v sobě musí objevit. Tvrdil, také, že existuje řád, který řídí svět. jsou to mravní normy, které člověk nesmí překročit a pokud se tak stane musí přijmout trest. (7). Po Sokratovi se nezachoval žádný spis a víme o něm jen od jeho žáků, nejvíce pak od Platona. Platon je považován za nejvýznamnějšího Sokratova žáka. Všechny své knihy napsal formou dialogu. (8). Jeho filozofie je narativní – to znamená, že je uzavřená do obrazného příběhu a není psaná formou výkladu. Jeho dílo netvoří žádný logický systém, nenavazuje. Mezi jeho nejznámější díla patří Ústava a zákony, Sofistes, Faidon, Obrana Sokratova či Timaios. Založil v Athénách školu nazvanou Akademie. Za jeho nejpřínosnější úvahy lze označit jeho řešení otázky proč je něco jiné a přesto stejné. Stejnost věcí je podle něj způsobena přítomností idejí v těchto věcech. Ideje jsou stálé, neměnné, věčné a dokonalé podstaty věcí. Jsou duchovní povahy. Náš svět je potom odvozen ze světa idejí, kde je vše dokonalé (9). My, respektive naše duše se na tento svět rozpomínají. Jinakost věcí je pak zapříčiněna tím, že jsou věci tvořeny látkou, kterou tvoří nehmotné ideje. Zabýval se také tématem uspořádání státu. Popsal model dokonalé společnosti, kterou umístil na bájný ostrov Atlantida. Platonovým žákem byl třetí velký filozof tohoto období byl Aristoteles. Napsal přes tři sta knih, ale většina z nich se nedochovala kvůli požáru Alexandrijské knihovny. Ty které se dochovaly byly napsány v arabštině jako například Etika Nikomachova, Organon, Metafyzika (10). Měl školu, která se jmenovala Lyteon a byl známý tím, že učil za chůze v zahradách. Podle toho bývají jeho žáci nazýváni peripatetikové, což znamená Ti, kteří se prochází. Jeho žáci později seřadili jeho dílo do pěti skupin, přičemž je vždy nutné pochopit skupinu předcházející předtím, než se začneme věnovat skupině další. Tyto skupiny jsou spisy logické, spisy o fyzice, metafyzice člověku a etice. Aristotelova metafyzika má být něco, co sice vychází z přírody, ale už není o přírodě. Aristoteles odmítl Platonův svět idejí, protože ho Platon vytvořil aby mohl popsat svět náš ale věnuje se spíše světu idejí než našemu a podle principu, že správné řešení je při existenci více možných postupů ten jednodušší navrhl svou odpověď na otázku proč jsou věci různé a přitom stejné. Tvrdil, že věci mají dvě složky – látku a tvar přičemž látka může být zpracována různými formami. Různost věcí je pak dána růzností látky, ze které se skládají. Forma je však stejná pro věci tvarově stejné. Látka i forma mají své kategorie. Tak například je to dvojice možnost – skutečnost. Je tolik různých možností –látek ale jen málo z nich se opravdu stanou –dostanou podobu - formu. Další dvojicí je účinek a příčina od níž se Aristoteles dostává k problému existence Boha. Aristoteles vytvořil několik důkazů boží existence. Žádný z těchto důkazů však nelze ani brát jako zcela pravdivý a nezvratný ani jako nepravdivý, protože nebyl prokázán ani vyvrácen. Tak například důkaz prvotní příčinou. Aristoteles zde předpokládá, že existuje řetězec příčin a výsledků a půjdeme-li po něm pozpátku dostaneme se k prvotní příčině –Bohu. Předpokladem pro toto však je, že počet příčin se v směrem do minulosti zmenšuje, což může, ale i nemusí být pravda. Jiný důkaz je důkaz prvotního podnětu. Aristoteles v něm tvrdí, že vše bylo v klidu a později to někdo musel rozhýbat –bůh. Nepotvrzenou ani nevyvrácenou otázkou však zůstává zda-li bylo na počátku opravdu vše v klidu. Další dva důkazy jsou důkaz teleologický a důkaz strukturou světa (11). Ve středověku pak byl k těmto důkazům ještě přidán důkaz pojmem. V něm se tvrdí, že každé slovo má svůj význam a tudíž slovo Bůh musí dokazovat Boha. Existují však slova, která nic neznamenají – například ach. Aristoteles nikdy nemodeloval obraz dokonalé společnosti tak jako Platon, ale pouze rozdělil vlády na spravedlivé a nespravedlivé. A v případech nespravedlivé vlády schvaloval atentát na tyrana. Třetí období antické filozofie je období helénistické, které se zabývá dvěma základními problémy a to morálkou a náboženstvím. Podle toho, o které z těchto témat se zabývaly se filozofické školy dělí na etické a náboženské. Typickou školou etickou jsou Epikurejci. Ti tvrdí, že základem morálního chování jsou požitky. Ty jsou dvojího druhu. Dlouhodobé – to jsou požitky duchovní a krátkodobé – materiální. Materiální požitky se brzy mění ve svůj opak a proto se má každý člověk vyvarovat. (12). Z Epikurejců jsou známí například Horatius a Lucretius. Další etickou školou byli Skeptikové. Ti odmítali možnost poznání světa protože nás podle nich smysly klamou. Povinností člověka je nezasahovat do světa, protože to co by udělal by viděl zkresleně. Jinou etickou školou byli Stoikové. Tvrdili, že svět je dokonalý řád a člověk musí žít v souladu s ním. Základním problémem jejich učení byl ctnostný život – pokud jej člověk nežije, má podle Stoiků právo spáchat sebevraždu. Příklady známých stoiků jsou Seneca a Marcus Aurelius. Na přelomu letopočtů vzrost zájem o náboženství, které se dostává do řecko-římské společnosti byla založena na směsici filozofických názorů z minulosti a měla většinou formu zasvěcování. Pod tímto tlakem vznikají takzvané náboženské školy – novoplatonismus, novopythagoreismus a gnosticismus. Těmto školám však předchází dílo Filona Alexandrijského (150 př.n.l.). Ten se snažil poměrně úspěšně spojit filozofii s židovským náboženstvím. Tvrdil že Bůh je dokonalý a nepopsatelný slovy, přičemž nejbližší slovo je Bůh je nejvyšší dobro. Bůh stvořil svět a řídí ho prostřednictvím ducha, což je boží vůle. (13). Novoplatonici navazovali na pozdější Platonova díla jako například Timaios (14) a popisovali jak se utváří náš svět a dokonalé ideje. Došli k závěru, že náš svět vznikl spolu s dalšími světy diky vyzařování Boha. Další náboženská škola – gnosticismus ovlivnila silně Křesťanství, ale i přes to zanikla koncem pátého století. Základním tématem gnostiků je víra v dokonalého Boha a nedokonalý svět, který je nedokonalý, protože je ovládán Ďáblem. Základní konflikt ve světě je tedy mezi Bohem a Ďáble – dobře a zlem či dokonalostí a nedokonalostí. Pozdější vlna gnostiků tvrdila, že člověk by se měl oprostit materiálního světa a směřovat k Bohu. Jinými slovy odmítají svět a podporují sebevraždy.
Doplňky
(1) Řecká filozofie je nejstarší vyučovací předmět. Po celou dobu svého trvání používala pouze dvě metody vyučování, což je odbočování od tématu a citáty. Při odbočování se řeší problémy různě související s tématem a pomocí citátů se žáci naučí nejdůležitější myšlenky.
(2) 1-Bůh, 2-opak jedničky, 3-dokonalé spojení jedničky a dvojky, 4-čtyři živly, 5-symbol moci a síly. Znak pythagorejců byla zelená pěticípá hvězda.
(3) Rozdělil svět na exoterní – to vnější a esoterní – to skryté.
(4) Pohyb neexistuje, protože pokud vystřelíme šíp do terče nikdy tam nedorazí. Uletí totiž nejprve polovinu dráhy, pak polovinu zbytku –tedy dohromady tři čtvrtiny, pak opět polovinu zbytku a tak dále a dále vždy polovinu zbytku ale nikdy ne zbytek celý. Nebo jiný příklad – Achyles nikdy nedohoní želvu, protože se nejprve musí dostat na místo, kde želva stojí. Ta se ale za tu dobu než se tam dostane posune o kousek dopředu a Achyles opět musí na místo kde stojí teď a tak pořád dokola. Tyto na první pohled pravdivá tvrzení vymýšlel právě Zenon a jsou nazývána Zenonovy aporie. Vysvětlit je dokázala až moderní fyzika pomocí takzvané nepřetržitostí pohybu.
(5) Příkladem sofistického filozofa je Protágoras – „Člověk je mírou všech věcí“ – když se člověk rozhodne, je to tak.
(6) Sokrates – asi 5. Stol.př.n.l.
(7) Na základě tohoto svého učení také umřel. Byl odsouzen k smrti za urážku bohů a kažení mládeže. Nikdo ho však nechtěl zabít a tak se sám otrávil.
(8) Tzv. Sokratovský rozhovor.
(9) Podle Platona jsou ale dokonalá pouze slova.
(10) Byl vychovatelem Alexandra Makedonského. Po jeho smrti byl odsouzen a dožil na ostrůvku ve středozemním moři.
(11) Teleologický důkaz – Ar. Tvrdil, že účelem toho, proč věci existují je Bůh. –nikdo však neví zda orgány v těle vznikly funkčně z jiných částí těla, protože je tělo potřebovalo. Důkaz strukturou světa – Ar. popsal struktura světa jako pyramidu, která se skládá od spodu z několika stupňů – neživé přírody, živé přírody, člověka. A na vrcholu této pyramidy by měl být právě Bůh. To co však tento důkaz nepotvrzuje, ale ani nevyvrací, je fakt, že z existence nižšího nevyplývá existence vyššího.
(12) Pravděpodobně právě kvůli tomuto kritizuje Křesťanství materiální požitky a upřednostňuje požitky duchovní. Tato myšlenka nebyla v původním Křesťanství.
(13) Tzv. Logos
(14) Toto dílo popisuje přírodu a používá zcela odlišný koncept než ten používaná dnes.
Připomínky apod. posílejte na kuklinovi@seznam.cz Děkuji.