Antická filozofie - Předsokratovské období
- období 6. – 5. století př. n. l.
- do tohoto období je vše vysvětlováno na základě mýtů (= za všechno dění v přírodě mohou bohové)
- naskytuje se otázka, co bylo před bohy
- polyteismus, bohové s lidskými vlastnostmi a podobou, snaha naklonit si jejich přízeň
Na počátku všeho CHAOS → vyvíjí se myšlení:
- SKEPSE = pochybování
- KRITICISMUS = kritické myšlení
- náročné hledání odpovědí
- FILOSOFIE - člověk se neustále ptá dál, neuspokojí se s odpovědí
- důležité divergentní myšleni
- DOGMATISMUS = způsob uvažování, kdy si člověk položí otázku, na níž najde stálou odpověď
Kořeny filosofického myšlení → od mýtů se přechází k filosofii
CHAOS je nahrazen ŘÁDEM
Období antické filozofie
- období přírodní filosofie (KOSMOLOGIE):
- 6. - 5. století př. n. l.
- hledání řádu (LOGOS)
- hledání v přírodě společného základu
- pralátky ARCHÉ:
- HÝLÉ – mat. stránka
- ZOÉ – oživující princip, který udává rozměr → HÝLOZOISMUS
- bohové nebyli ideální → lidé začali hledat odpovědi někde jinde → v sobě a kolem sebe, ve vesmíru
- mytické odpovědi:mají být nahrazeny racionálním vysvětlením
- rozum = logos → období kosmologie (hledáme podstatu v universu), prazáklad všeho = Arché (hýlé, zoé)
- označováno jako období předsokratiků
- vrcholný věk antické filosofie (klasická filosofie)
- zlatý věk antické filosofie
- polovina 5. století – 322 př. n. l.
- období tří největších filosofů (Sokrates, Platon, Aristoteles)
- helénistická filosofie - období poaristotelské
- 322. př. n. l. 6. století n. l.
- vznikají první školy
- navazuje na Sokrata, Platona a Aristotela
Zdroje informací
- Fragmenty - zlomky dochovaných děl
- z 1. období se nedochovaly žádné ucelené spisy
- Doxografie - nepřímé prameny jiných autorů, kteří psali o někom jiné z dřívější doby
- díla jiných filosofů, kteří píší myšlenky někoho jiného
Skepticismus: lidé admítají přijímat dogmata a mytická vysvětlení
Antická filozofie - období přírodní filozofie (školy a systémy 6. - 5. století)
6. století př. n. l.
- Řecko rozděleno na městské státy polis
- nejvíce bohatli z obchodu s Malou Asii
- nejvýznamnější města na jihu: Milétos, Athény
- práce byla prováděna otroky → lidé se mohli věnovat hrám a vzdělání
- byly zakládány školy:
- MILÉTSKÁ ŠKOLA
- založená v městě Milétos (Malá Asie, Turecko)
- 1. škola snažící se najít pralátku, která je podstatou, z níž všechno vzniká
- Thales z Milétu - matematik, obchodník
- byl zvolen za jednoho ze 7 mudrců (nejváženější muži antiky)
- vypočítal výšku egyptských pyramid
- podle něj je podstatou všeho voda, protože může být ve všech skupenstvích, čili musí být obsažena ve všem, stojí za vším
- Anaximandros - zakladatel prvotní filosofie
- příčinnou všeho je APEIRON = fil. princip, něco neurčitého a neomezeného, vše z něj vychází, smysly nepochopitelné, abstraktní
- Země byl původně kapalná, vysoušela se a objevili se první živočichové
- Anaximenés - jako pralátku označil vzduch
- není vrcholem ant. myšlení, ale je obratem od mýtu k přírodě
- na pomezí duchovní a materiální podstaty (vzduch → duch → duše)
- PYTHAGOREISKÁ ŠKOLA - nehledali pralátku, ale zákonitosti
- Pythagoras - zakladatel matematiky spolu s Thalesem
- nebyl zařazen mezi 7 mudrců
- usadil se v Krotónu, hluboké vzdělání
- vzdělával muže i ženy (krotónské ženy velmi uznávané v Řecku)
- nakonec škola vypálena a rozpuštěna (askeze)
- zabýval se příčinnou řádu světa (hl. téma – čísla)
- vše, co se děje v kosmu lze vyjádřit matematickými vztahy a číslicemi 1-10
- hudba sfér = harmonický pohyb těles ve vesmíru(zjistění pomocí mat. vztahů)
- prazákladem je řád (zákonitosti, matematické vztahy)
- ELEÁTSKÁ ŠKOLA
- město Elea leží v západní Itálii
- nauka o věcném a neproměnlivém jsoucnu
- přišli s názorem, že pokud něco tvrdíme, je nutné to dokázat → dialektická metoda (logický důkaz, důkaz logickým paradoxem)
- Xenofanés - zakladatel školy
- zaútočil na politheistické náboženství, že bohové jsou dokonalí → není možné, aby jich bylo tolik
- boha ztotožňuje s universem (= panteismus)
- vše kolem je vyplněno jsoucnem
- Parmenidés - zakladatel nauky o věčném a neproměnlivém jsoucnu
- veškerý prostor je vyplněn, proto žádný prostor neexistuje
- jako první se snažil svůj názor vysvětlit (všechno je neměnné)
- „Neexistuje nejsoucí jsoucno, pouze jsoucí nejsoucno“
- Zenon z Aleje - jako první se snažil podat dialektický důkaz
- jako důkaz vytvořil Zenovy aporie (= logický paradox):
- Př. Achilles a želva
- Achilles nikdy nemůže želvu předběhnout, protože jakmile jí dá náskok, tak než dorazí do bodu, kde je želva nyní, ona se mezitím posune dále
- Letící šíp
- po vystřelení šípu se jeho dráha dá rozdělit na jednotlivé body, až dojde do místa, odkud byl šíp vystřelen, souhrn stání v jednotlivých bodech dokazuje, že pohyb je jen klam
5. století př. n. l.
- Hérakleitos z Efesu
- pocházel z Malé Asie
- byl v opozici k Eleátské škole
- označován jako „Temný filosof,“ neboť byl samotář, vše negoval a všem oponoval
- tvrdil, že není třeba mnoha poznatků, že stačí poznat pouze jedinou zákonitost, jež řídí celé universm
- PANTHA REI = vše plyne a nic netrvá věčně („Dvakrát nevstoupíš do téže řeky“)
- - vývoj je umožněn díky protikladům, které se střetávají dialektika je příčinnou vývoje (nepoznali bychom kvalitu dobra, kdybychom nepoznali zlo)
- tvrdil, že příčinnou všeho je energie
- zákon dialektiky = zákon sounáležitosti a spolupůsobení protikladů → zákon označuje jako LOGOS (= rozumné slovo, velká duše světa), které je příčinnou všeho
- utvořil první ucelený filosofický idealistický názor
- mnohovědění není důležité, důl. je pochopit prazákon, od kterého si můžeme cokoliv odvodit
- ontologicky: monismus, idealismus, imanentní
- gnoseologicky: racionalismus
- hledal pralátku:
- oheň: síla, energie, která má v sobě obsaženy 2 protiklady (vzplanutí, uhašení) = pozitivní a negativní stránka (teplo, světlo x ničitel)
- Empedoklés
- označen jako „první eklektik“ = vybírající (vybírá myšlenky jiných myslitelů a skládá z nich nové)
- existuje několik pralátek: oheň, vzduch, voda, země
- pralátky se navzájem ovlivňují podle základů Hérakleita
- na tyto pralátky působí buď láska, nebo nenávist a podle jejich působení se vytváří jsoucno
- považoval se za Boha a na důkaz toho se vrhl do kráteru Etny, která podle pověsti měla pohltit božskou bytost beze zbytku → vyvrhla jeho střevíc → božský nebyl
- názor na vývoj života: první byly nižší rostliny → vyšší rostliny, které měly znaky nižších → živočichové, kteří byli nejprve oboupohlavní
- Leukipos
- dochoval se od něj jediný fragment
- „Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého důvodu, příčiny“ → první zákon kauzality:
- Démokritos z Abdér - žák Leukipa
- vypracoval teorii atomů (= nejmenší hmotná částice´, která je dále nedělitelná, atomistická teorie)
- také duše je tvořena atomy → 1. klasicky materialistický ucelený princip (pohyb = princip vzniku a zániku) = vznik vesmíru
- atomy mají primární vlastnosti (tíha, hustota, tvrdost) a sekundární vlastnosti (proměnlivé vlastnosti, kterých může být mnoho)
- atomy se neustále pohybují → na rozdíl od Parmenida připouští existenci jsoucna i nejsoucna
- podstatou všeho jsou atomy
- Anaxagorás
- přišel do Atén z Malé Asie
- měl jiné názory na bohy
- bohové se nemohou chovat jako lidé obviněn z bezbožnosti a odsouzen k trestu smrti → uprchl
- na počátku všeho stojí nehmotný princip NÚS(veškeré jsoucno vzniká ze zárodků → vytváří vše, 1. impulz ke vzniku, ale dále už nepůsobí) který je však pouze při vzniku a dále se vše vyvíjí podle přírodních zákonitostí → deismus
- co je božské, by mělo být jen jedno (rozpor s polyteistickým Řeckem)
Hodnocení referátu Antická filozofie - Předsokratovské období
Líbila se ti práce?
Podrobnosti
31. červenec 2017
4 488×
1139 slov
Podobné studijní materiály
Komentáře k referátu Antická filozofie - Předsokratovské období