Čínská filozofie

Již v době 3 000 př. Kr. se objevují nejstarší mýty, sepsány však byly až o tisíciletí později (2 000 př. Kr.). V pramenech objevujeme dva základní principy: "šang-ti" (univerzum, vládce, síla, ovládá tento svět) a "tchien" (oduševnělá příroda, plná démonů). Uctívají zemřelé předky, věří dokonce v komunikaci s mrtvými.

Základní rysy čínské filosofie

úsilí o harmonii
harmonie člověka s přírodou
odpor vůči extranismu, jednostrannosti
člověk spojen se státem, začleněn do většího celku (sociální aspekt - člověk je součástí státu, společnosti)
tolerance (k ostatním náboženstvím)
světský charakter - těžiště života spatřováno na zemi
jin a jang - ženský a mužský princip
duševní klid
izolovanost (od západního způsobu myšlení)
nauka o správném chování - etika
člověk je od přírody dobrý

Nejstarší knihy čínské vzdělanosti

Kniha písní - 11. století př. Kr.

Kniha historie - 10. století př. Kr.

Kniha listin - soubor zákonů a výnosů různých vládců

Kniha proměn - zhruba z 12. století př. Kr.; Je v ní zaznamenán náboženský, filosofický a mýtický pohled na svět a přírodu včetně návodů k provozování věšteckého umění, a také základní tradice. Hlavním tématem jsou:

nauka o jinu a jangu (dva protikladné, avšak neoddělitelné principy -> dualistická nauka) - jin je pasivní, ženský, temný symbol, jang je naopak aktivní, mužský a světlý,

nauka o osmi trigramech (každý trigram odpovídá jedné přírodní síle a jednomu elementu lidského života) a

nauka o pěti prvcích (voda, zem, oheň, kov a dřevo).

Základem jsou tzv. trigramy - znaky složené ze tří plných nebo přerušovaných čar. Každý znak má několik významů, vždy nějaký živel a vlastnost. Plné čáry = světlý prvek = světlo, pohyb, život = jang (někdy muž); přerušované čáry = klid, hmota = jin (někdy žena).

Střídání jin a jang se nazývá "cesta tao".

Konfucius ji opatřil předmluvou (po dlouhém studiu).