Filosofie 20. století

Vitalismus

vliv Nietzsche, Schoppenhauer
vite= život
ovlivněna poznatky z biologických věd (o člověku, medicína)
člověk je živý organismus, hledáme podstatu života člověka z biologického i psychosomatického hlediska
hledá odpověď na otázku, co je hnacím motorem života člověka a jak můžeme tento zdroj poznat
názor, že člověk jde v životě 2 liniemi:
- biologická - uspokojení biolog.potřeb
- vnitřní život - psychika
potřeba oba tyto života skloubit
před pojmy a logickými zákony dávají přednost intuici, vciťování, prožívání
poznání intuicí, ale využitelné v praktickém životě

cesta k poznání zdroje energie = elan vital nevede rozumem, smysly, ale pomocí intuice
elan vital je impuls našeho života (životní vzmach)
intuitivismus

pragma = dílo, čin
vzniká v USA
odmítá se hádat o podstatu a příčinu věcí, nezajímá se o obecní teorie
orientace na praktickou stránku života
výsledek, který učiníme musí být pozitivně využitelný
nová koncepce pravdy, toho co je dobré
kritérium pravdy je praxe
pravdivé je to, co se v praxi osvědčí jako dobré, praktické
nové hodnoty: zisk, užitečnost
filosofie, která je využitelná v praxi je užitečná(př.najít smysl a cíl života) je dobrá, která není využitelná není
pokud je náboženství nástrojem dosažení cíle, je náplní života, pak je dobré, pokud omezuje
kvalitu života a brání dosažení cílů, pak je špatné
dynamismus=neohlíží se zpátky, zaměřuje se na činy
staví cíle před sebe
pluralismus- zohledňuje různé cíle a různé cesty k dosažení cíle

člověk má k dispozici nástroje k dosažení cíle a je povinen tyto nástroje používat a rozvíjet je
instrumentalismus (myšlení, rozum..)

filosofie podstaty
orientace na to, jak poznáváme
zabývá se základními gnozeologickými otázkami
řeší metody poznání (jak můžeme poznat podstatu všeho)
navazuje na existencionalismus (bere metodu poznání a aplikuje ji na člověka)
odvrací se od Kanta
iracionalismus
vychází ze 2 základních předpokladů:
1. existuje pravda nezávislá na našem vědomí
2. cesty logiky nemusí být vždy stejné s postupy myšlení
  - → je potřeba najít cestu, kterou pravdy dojdeme
  - → jak poznáme podstatu= fenomem
fenomenologická metoda
- studuje všechny jevy a fakta na základě lidské zkušen.
- nezávisle na objektivní realitě a naším vědomím
- základem je zkušenost
  - vnitřní - další ps.jevy, které jsou schopny poskytnout další informace
  - vnější- vnímáme smysly → vjem → rozum
- zkoumání se děje ve 2 vrstvách:
  1. reálná - poznatelná smysly
  2. eidetická - v reálné vrstvě
    - nese znaky podstaty
    - poznatelná mimorozumovými pochody
metoda se děje ve 2 krocích = uzávorkování
1. fenomenologická redukce
  - musíme se oprostit od všech procesů smyslového a rozumového poznání
2. transcendentální redukce
  - = eidetická redukce
  - zůstane jen „čisté trans.vědomí“, ve kterém
  - se podstaty samy ukazují =eidetický názor, zření podstaty

narodil se v Prostějově
učil se v Německu, Paříži, Londýně
díla:
- Logická zkoumání
- Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii
- Karteriánské meditace
zakladatel fenomenologie, metody
centrum fen.- Belgie- univerzita v Lovani (Husserlův archiv)

existencionalismus je spojen s existencí konkrétního člověka → humanistická a subjektivní fil.
člověk je ve vztahu s konkrétními lidmi, není izolovaný
člověk zažívá vždy mimořádnou situaci, která se vymyká běžné zkušenosti
používá fenomenologickou metodu
promítá se do něj i vývoj

vytvořil nejucelenější systém existencionalismu
díla:
- Filosofie
typické pojmy:
1. bytí - co je bytí?
- bytí je vždy víc, než je člověk sám o svém bytí schopen vědět
2. existence - co je existence?
- odlišný pojem od bytí
- definovatelné jako duše= nejniternější nitro
- naše bytí je závislé na bytí ostatních
- co se svým bytím děláme a uděláme
- spojeno s otázkou svobody
- jak člověk své bytí uskutečňuje
3. ztroskotání
- situace ve které můžeme zakusit, co je obsahem našeho bytí a bytí celého světa
- prožijeme až těsně před smrtí (poslední, co nás čeká)

díla:
- Bytí a nicota
- Hnus
když se narodíme jsme pouhé čisté bytí → ztotožňuje existenci s bytím
když umřeme, je z nás taky nic
mezitím je čas, který si člověk musí uvědomit
typické pojmy:
1. projekt svého bytí
  - každý je strůjcem svého života
  - každý je svobodný v tom, co se svým životem udělá
2. angažovat se ve světě
  - povinnost angažovat se
  - vyplývá ze zodpovědnosti
3. odpovědnost
  - máme zodpovědnost za svůj život, co s ním uděláme(i za ostatní, které k sobě připoutám)
„Člověk není nic jiného než to, čím se učiní, člověk sám sebe dělá“
nihilismus
- směr, který se ním nechal inspirovat a bývá s ním spojováno
- názor, že jsme nic a nic z nás bude

díla:
- Cizinec
- Mor
filosofie absurdity- i když je život absurdní, neměli bychom to vzdát (stojí za to)