Filosofie scholastiky

období zakládání škol při klášterech (škola = scholé)
významná škola v Tarsu – mnich Alkuin
vrcholná scholastika
- zakládání univerzit
  - nejstarší v Itálii – Padova a Bologna
  - Kolín, Oxford, Sorbona
- trivium – gramatika, dialektika, rétorika
- kvadrivium – astronomie, hudba, aritmetika, geometrie
- vznikají řády – nejstarší – dominikáni, františkáni (František z Assissi)
- ze S Evropy se na J šíří kultura Barbarů → mísení, barbarská získává převahu
jazyk vzdělanců je latina (nahradila řečtinu)
pochybování o dogmatech → cílem je získat stále větší rozumovou podporu pro dogmata a vyrovnat se s řeckou filozofií
věda se odvrací od přírody a života na tomto světě – získávání důkazů pro dogmata
podřízenost vědy víře
nová metoda poznání Sic et non = Ano a ne, Pro a proti
- disputační metoda – argumenty a protiargumenty
- používání výroků významných osobností – citáty z písma a řeckých
- filozofů (Platon, Aristoteles)
- vyhrál ten, kdo argumentoval významnějším autorem, citátem z písma
pozdní scholastika – oddělení teologie od filozofie

Raná scholastika

spor o univerzálie (obecniny) – pojmy a ideje – co bylo na začátku, konkrétní věci nebo ideje

Realisté

univerzália skutečně existují a to před věcmi = ante res
- přiklání se k Platonovy a jeho 2 světům

Jan Scotus Eriugena

první samostatný myslitel od dob Aristotela
ovlivněný novoplatonismem (4 emanace)
vývoj světa je samovývojem, samopohybem
bůh byl na počátku – ale je to prázdný pojem a
spočívá v pokoji a klidu
3 vrstvy přírody – jako otec, syn a duch svatý
1. příroda nestvořená a netvořivá
2. příroda stvořená a tvořící
  - skutečné univerzálie (ideje)
3. příroda stvořená a netvořící
  - - náš svět – nevzniká nic nového
bůh je obsažený ve všem, není oddělen (pantheismus)

Anselm z Canterbury

„věřím, abych rozuměl“
pokud dojdeme v poznání k rozkolu (rozporu) mezi vírou a rozumem, víra stojí na prvním místě
ale nezatracuje rozumové poznání

Nominalisté (nomen = jméno)

univerzálie vznikají jako pojmenování věcí a skutečně neexistují (existuje jen to, co jsme schopni pojmenovat)
věci byly dříve – jsou za nimi = post res, a člověk jim dal jméno

Jan Roscellinus

rohlášen za kacíře
problém s trojí jediností boha, podle něj jsou to jen pojmy, trojjedinost je v lidské mysli, bůh je jenom jeden

Umírněný realismus

univerzálie jsou obsaženy ve věcech = in rébus
přiklání se k Aristotelovi – látka a forma

Pierre Abelard

univerzálie a jednotniny jsou
obsaženy samy v sobě

Vrcholná scholastika

12.-13. stol.
vznikaly univerzity a psaly se SUMY= encyklopedie tehdy veškerého známého vědění
čím dál víc dochází ke vlivu antické filozofie (Aristoteles, Platon), židovské a arabské filosofie
arabská filosofie:- na první místo stavěli rozum, který byl před vírou
Arabové byli více prakticky zaměřeni a zabývali se přírodou
- Avicena (Ibn Síná), Averroes (Ibn Rašid)
  - vyřešili spor o univerzália
  - z pohledu Boha jsou ideje před věcmi, z pohledu člověka věci před idejemi, ve skutečnosti jsou ideje
  - obsaženy ve věcech
pod tímto vlivem vzniklo v Evropě „učení o dvojí pravdě“ = to co je pravda ve filosofii nemusí být pravda v teologii a naopak
vznikají řády (nejstarší Františkáni)

Albert Veliký

patřil k dominikánům
přednášel na nejvýznamnějších univerzitách
učitel Akvinského
pokrokové učení
spousta jeho svazků vydána až později
překládal Aristotelova díla + vkládal do textu vlastní komentáře, které ale neoznačil, že jsou
jeho, proto je dnes špatně rozeznatelné, co řekl on a co Ar.
díla:
- Suma teologická - nedokončil
- v psaní pokračoval Akvinský

Tomáš Akvinský

pocházel ze šlechtické rodiny
studoval v Paříži, kde později i sám vyučoval
překládal Aristotelova díla do latiny aby je sblížil s křesťanskou filosofií + vkládal vlastní komentáře, které odlišoval
pokračoval v psaní Sumy teologické a psal další obranná díla
díla: Suma proti pohanům
zabýval se sociální filosofií (o státě), právem
snažil se vyřešit vztah mezi vědou a vírou
tvrdil, že tento svět je poznatelný (máme poznávat na základě rozumu, zkušeností..)
existuje říše pozemská a nebeská, která stojí mimo tento svět (říše nadpřirozené pravdy), proto
nemůžeme poznat svět Boha, protože my jsme v pozemské říši
nemůže dojít ke konfliktu rozumu (vědy) a víry, protože jsou oddělené → víra stojí nad rozumem - „Filosofie je služkou teologie“
Podal 5 důkazů existence Boha
1. Bůh stvořil svět
2. Bůh je základní příčinou vývoje
3. Bůh dává pravidla, zákony, řád vývoje
4. Bůh je nejvyšší stupeň bytí
5. Božsky účelné uspořádání přírody
Člověk
- na člověka se díval podle Aristotelové látky a formy → tělo a duše
- zkoumal k čemu je duše, jaký má účel
- názor, že duše je základní formující princip, nezávislý na těle
- nejvýznamnějším projevem duše je rozum, který stojí nad ní a je zdrojem zdrojem poznání
Etika
- přejímá Augustinovu etiku (částečně byla nesvoboda vůle)
- názor, že cokoliv co člověk dělá je položeno na základě rozumu
Sociální filosofie (společnost)
- člověk je zoon politikon → musí vyrůstat v organizované společnosti
- Bůh stvořil člověka® duše + projevuje se rozum
- ideální uspořádání státu viděl v monarchii
  - monarcha je povinen dbát na blaho státu
  - měl by představovat rozum v těle a církev by se měla starat o duševní blaženost
  - monarcha by měl být spravedlivý, vést stát k uctivému chování a aby byl zachován mír

Pozdní scholastika

14.-15.stol.
přichází s kritikou „tomismu“ (Tomáše Akvinského)
obrat v evropském myšlení směrem k renesanci (obnova myšlenek antiky) → začali se zajímat
spíše o říši pozemskou
kritika metody poznání – používání argumentů
kritika odklonu od přírodních věd (matematika, fyzika)
kritika neznalosti řečtiny a hebrejštiny (jak mohli používat Aristotelovi výroky, když nerozuměli slovům)
postupně se teologie vydělovala jako obor nadrozumového obsahu, který můžeme poznat vírou
filosofie se orientovala na poznání tohoto světa za pomocí rozumu
názor, že svět filosofie a teologie je neslučitelný, vedl k úplnému oddělení teologie a filosofie
názor, že co poznáme rozumem o tomto světě nemusí být slučitelný s tím, co tvrdí teologie

Roger Bacon

13. stol.
anglického původu
„První sekera zaťatá do scholastického učení“
patřil mezi nevzdělanější učitelé té doby
učitel na Oxfordu, Sorbona
díla:
- Větší dílo
- Menší dílo
- Třetí dílo
jako první přišel s kritikou
přichází s požadavkem opět se zaměřit na poznávání tohoto světa ale experimentem

Dan Scottus

anglického původu, františkán
ve 23 letech se stal učitelem na Oxfordu, Sorbona, Kolín
velký znalec Akvinského, Alberta Velikého, Aristotela
zpochybnil učení Akvinského (podle něj to nelze) → není možný vztah mezi křesťanstvím a rozumem tak, aby nedošlo ke konfliktu
teologie je spíše jako praktická etika a filosofie jako věda by se měla zabývat tím, co řekl Bacon
„ Pokud je věda vědou, potřebujeme důkazy“ (bez důkazů není věda vědou)

Vilem Occam (Ockham)

kritizoval církev, že by se němela vměšovat co světské moci → zavřen → uprchl
nazývaný „neporazitelný“ díky svým disputacím
ostře vystupoval proti realistům
řadil se spíše k nominalistům
názor, že celá teologie není slučitelná s rozumem
pro teologii důkaz nemáme, nemůžeme ji tedy označit za vědu
názor, že to co tvrdí věda, nemusí být pravda v teologii
jako poslední přispěl k úplnému oddělení teologie a filosofie (rozumové zkoumání světa, které umožnilo poznání v renesanci)