Indická filozofie

Filosofie Staré Indie představuje myšlení pouze Indoárijců, tj. národa, který začal od roku 160 př. n. l. dobývat Indii od severu. Toto období se dá rozdělit do tří významných epoch:

Období Védské (zhruba 1500 - 500 př. n. l.)

Období klasických filosofických systémů (500 př. n. l. - 1000 n. l.)

Období základní čínské filosofie: konfucianismus, taoismus a mohismus

Období Védské (1500-500 př. n. l.)

Védské období má svou tradici v souboru textů, nazývaných védy. Védy (Jejich datace je nejasná, vznik těchto písemných památek se odhaduje asi na 2 000 př. Kr.) obsahují soubory hymnů, průpovědí a obětních formulí, sloužily jako návody náboženských rituálů, byly to de facto příručky indických kněží, kteří v nich uchovávali vše potřebné pro náboženské rituály. Později (cca v 10. století př. Kr.) k nim byly připojeny bráhmany - detailní popisy náboženských ceremonií a jejich symbolického významu. Védy mají čtyři části:

Rgvéda - véd veršů, vědění a chvalozpěvů

Samavéda - véd písní, vědění o melodiích

Judžurvéda - véd obětních výroků

Atharvavéda - vědění o magických formulích

Kromě véd a o něco mladších bráhmanů existují ještě upanišady (nejmladší, vznik se odhaduje na 8. - 5. století př. Kr., jinak tzv. "tajná učení"), které chápat jako soubory filosofických meditací, řazených do védského období. Upanišady rozvíjejí základní ideu indické filosofie - představu jakéhosi koloběhu reinkarnací. Zde je důležité rozlišit pojmy átman a brahma. Átman, osobní jsoucno, je individuální duše, která putuje při reinkarnacích. Brahma, neosobní jsoucno, zhruba přirovnatelné k Bohu, má význam základního principu, síly, jíž podléhá všechna skutečnost včetně božské (Projevem bráhmanu (který byl původně jen jakousi magickou formulí, zaklínadlem, modlitbou) jsou bohové Višnu a Šiva.), nebo také (později) nejvyšší skutečnosti, absolutna, duše světa. Cyklus reinkarnace vede k jasnému cíli - dosáhnout postupně osvobození duše od tohoto cyklu.

Átman se po smrti člověka chce spojit se světovou duší, splynout s božským řádem, v tom mu však brání karma. Karma značí skutky, podle nichž se rozhoduje o posmrtném bytí člověka. Nejvyšší cíl, vykoupení, je dosažen po ukončení koloběhu znovuzrození, jež je možné správným konáním.

Období Védské - shrnutí

Tři základní pojmy: písemné památky, vznikající v období véd ve starověké Číně a jejich stručný popis:

védy: soubory hymnů, průpovědí, náboženských formulí, návodů k náboženským rituálům

bráhmany: podrobnější příručky rituálů z 10. století př. Kr.

upanišady: 8. - 6. století př. Kr.

brahma (neosobní jsoucno, přirovnatelné k bohu)

átman (osobní jsoucno, duše jednice)

Tehdejší společnost se dělila do pěti kast:

šúdrové - výrobci

vaišjové - zemědělci

kšátrijové - válečníci

bráhmani - kněží

parjové - domorodé kmeny, váleční zajatci a otroci

Období klasických filosofických systémů (500 př. n. l. - 1000 n. l.)

Na základě filosofie véd vzniká hinduismus - nejstarší a nejrozšířenější původní indické náboženství. Hinduismus není souvislým systémem, ale rozpadá se do několika filosofických škol.

Džinismus

Džinismus (na základech džinismu je dnes založeno několik sekt, mj. např. Větrem oděni, Bíle oděni, ...) se objevuje taktéž v 6. století př. Kr., vyvíjí se po boku hinduismu. V té době dochází ke změnám v Indické společnosti, prohlubují se rozdíly.

Džinové byli mladíci, jež chtěli spasit svět - odešli od rodin, prodlévali na odlehlých místech v askezi a pak kázali. Jedním z nich byl i Mahávíra Vardhamána. Ten setrval v askezi 12 let, načež kázal, že člověk má dvě složky:

adživa (neoduševnělá hmota, materialistická část pro chod organismu, hmotná složka) a

dživa (individuální, oživená duše, nehmotná složka),

mezi nimiž je pojítko v podobě 8 karmanů. Je na každém z nás, kolik budeme mít zhoubných a kolik nezhoubných karmanů. Osvobození dosáhneme tím, že se zbavíme všech zhoubných karmanů správným životem (tj. o dobru a zlu ve svém životě rozhoduje jedinec sám).

Základní sliby džíny:

Nebrat co není darováno

Nevést nepravdivé řeči

Zříci se světské rozkoše

Nezabíjet nic živé

Buddhismus

Zakladatelem buddhismu je princ Sidhártha Gautama (asi 1 300 př. Kr.), který ve svých 29 letech opustil rodinu a děti, po cestě potkal mnicha a oddává se na 8 let askezi. Na pokraji smrti vyčerpáním se však oddal pravému poznání (meditaci) a v nadlidském vidění uzřel 4 ušlechtilé pravdy, které směřují k vykoupení od utrpení, což je cílem a smyslem buddhismu:

sansára (věčný koloběh života, resp. reinkarnací) je prostoupena utrpením

utrpení má příčinu v žádosti, žízni (žádost vede ke lpění na světě, jsme v něm uvězněni)

odstraněním žádosti odstraníme utrpení (dojde k přerušení věčného koloběhu - sansáry)

cestou k osvobození je osmidílná stezka (pravá víra, pravé myšlení, pravé mluvení, pravé jednání, pravý život, pravé smažení, bdělost a soustředění)

Přerušením sansáry dojde k vyvanutí, člověk už se nenarodí, protože je přerušen koloběh vzniku a zániku = je dosaženo nirvány (V nirváně jsou zcela překonány žádostivost, nenávist a šílenství - tři kořeny zla a utrpení. Nirvána se vyznačuje absencí (neexistencí) vznikání, trvání, změny a zániku.) (nejvyšší cíl všech směrů buddhismu).

Buddhovo učení je shrnuto v sútrách, resp. ve sbírce súter, která se nazývá Tripitakam (tři koše).

Koš kázně - Buddhovy zásady

Koš kázání - soubor učení Buddhy a jeho následovníků

Scholastické nauky (sic!)

Mimo jiné Buddha (Sidhártha) už za svého života říkal: "Pravda je ukryta za slovy."

Pančašíla - patero ctností:

neubližuj živým tvorům

neber, co nebylo darováno

nebuď necudný

neveď prázdné a nepravdivé řeči

nepij opojné nápoje

Buddhismus je ateistické náboženství - bez boha. Buddhisté tvrdí, že svět je složen z ? množství dharm, přičemž ta jsou jen dočasným jevem, který vzniká a zaniká. I duše vzniká a zaniká v čase, neexistuje bůh, ani žádné trvalé bytí. Buddha odmítá uctívání.

V době Buddhovy smrti již existovala struktura mnišských buddhistických řádů a laických následovníků. Do dnešní doby se filosofie buddhismu zachovala ve dvou základních větvích:

Mahájana - velká cesta (velký vůz) - spíše filosofický směr

Hínajána - malá cesta (malý vůz) - spíš mnišská záležitost, původní buddhismus

Dnes je na světě zhruba 150 mil. buddhistů, buddhismus se z Indie rozšířil postupně do Japonska, Tibetu.

Nynější cesta k buddhismu:

Pokora přede všemi tvory

Trpělivost k slabým

Ošetřování nemocných

Touha po míru (vnitřním i vnějším)

Zenbuddhismus

Lpění na slovech nám brání vniknout do pravého smyslu toho, co je míněno, čistá pravda je za tím, co je dáno slovy. Praktikovali trojí ticho při meditaci: ticho při přemítání, ticho během jídla a ticho během koupele. Zenbuddhisté odmítají Buddhu.

Jóga

Jóga je jedním z ortodoxních systémů indické filosofie. Autorem je Patandžalí, který napsal 194 súter (kapitol) ve 4 knihách. Jóga je založena na duši a dualitě, je to spojení všeho dobrého i špatného v nás. Založena na mužské podstatě, na symbolu boje. Existuje 8 stupňů sebepřemáhání:

kázeň - nenásilí, pravdivost, cudnost, stav bez ega, oproštění od hmotných statků

sebekázeň - mravní a duševní čistota

správné sezení

regulace dechu

odpoutání smyslových orgánů od vnějších předmětů

soustředění myšlenek na jeden předmět

nepřetržité opakování slabiky "om", meditace

vytržení ze světa

Tantra

Původně byla součástí hinduismu. Na rozdíl od jógy není založena na dualitě, říká, že vše v člověku je posvátné, není dobré a špatné. Je založena na ženské podstatě, na lásce (nenásilí). Vybízí k zahození ega, k naprosté přirozenosti. Jde o vzájemnou snahu maximálně uspokojit toho druhého.

Hodnocení referátu Indická filozofie

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  9 706×
  1118 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Indická filozofie