Postmoderní filozofie

V současném světě je velmi složité se orientovat ,kde hledat pevný bod,v co doufat v co věřit.Staré odpovědi nás už neuspokojují .Nové, obecně platné hodnoty lze těžko nalézt.
Leitmotivem doby se stala relativita,která vyjadřuje proměnu vědy i doby.Vědu 20.stol.charakterizuje změna paradigmatu.Moderní věda se stává vícealternativní.I filozofie 20.stol.má mnoho filozofických přístupů.Změny jsou i v politických ideích ,režimu a hranicích.I nám tak blízká rodina má nejrůznější modifikace.Přes různost kultur je svět mnohostranně propojen:
a)přírodně
b)ekonomicky
c)informačně
svět se rozrostl do šíře,do horizontu,ale ztratil svou hloubku,svou tajemnost.Současným symbolem života je spíše pohodlný obchodní dům,televizor s mnoha programy,a co možná nejméně náročný život.Není svět jen souhrnem informací?
Na podobné otázky se pokouší odpovědět nejsoučasnější filozofie,filozofie postmoderní.Více známá jako postmodernismus. Postmoderní myšlení se projevuje tím,že ve filozofii,umění a kultuře je obecně zpochybňován optimismus historického vývoje západní civilizace a její intelektuální nadřazenost.Široký proud postmoderního dění vyjadřuje např.hnutí NEW AGE (Nový věk ,věk Vodnáře),usiluje o zduchovnění života.
Postmoderní filozofie je reprezentována především francouzskými autory.Mnohé podněty získala postmoderní filozofie ze struktualizmu,který je spojen s jazykovědou,estetikou a literární teorií.Východiskem se stal lingvistický struktualizmus Švýcara Ferdinanda de Saussure(sosýr).Podle něj jazyk není chaotickým seskupením ,ale tvoří určitý systém,skládající se z významových jednotek-znaků.
Významným struktualistou je Belgičan Claude Levi-Strauss(levi strós ).Zkoumal myšlení přírodních národů-primitivních kultur v jejich původních podmínkách,nezasažených vývojem západní civilizace.Porovnal uspořádání vědeckého a mýtického myšlení.Mýtické myšlení je v určitých ohledech bohatší a ucelenější než racionálně – vědecký přístup.
Francouz Michel Foucault (fukó) využil struktualismus ve své archeologii vědění.Zavádí pojem epistémé,kterým označuje systém,který předem reguluje to ,čím se naše vědění zabývá i jak to činí.Epistémé vyznačuje prostor určité kultury,vymezuje způsob uspořádání světa,nutí myslet jen daným způsobem,nutí nás být předpojatými.Změna epistémé je vždy skokem.Foucault rozlišuje tři základní dějinné epistémy:
a)renesanční
b)klasickou
c)moderní
Epistémé doprovází diskurs – určitým způsobem argumentovaný dialog uvnitř kultury.
Francouzský filozof Jacques Derrida přehodnotil původní struktualismus.Struktualismus vidí v pozadí znaků promluvy určitý systém – strukturní uspořádání.Znaky získávají význam díky vzájemnému odlišení – diferenci.Pojem diference má vyjadřovat výsledek i proces diferencování.Diference zakládá komunikaci.Derrida zdůrazňuje otevřenost struktury.Zavádí pojem stopa.Stopa je především zmizením všeho transcendentálního.Náš svět je labyrint,kde se střetáváme ne s věcmi ,ale obrazy a obrazy obrazů.Filozofie není konstrukcí,ale dekonstrukcí proměnlivých významů.
Filosofii postmodernismu výslovně formuloval francouzský myslitel Jean-Francois Lyotard (lijotár).Odpovídá na otázku co je charakteristické pro naši společnost.Civilizace se snažila sama sebe vysvětlit a legitimovat pomocí určitých příběhů,vyprávění,které ukazovaly vznik a smysl kultury a dávaly jí jednotný ráz.Později tuto úlohu převzala racionální věda sjednocující kulturu tím,že se dovolává univerzálního rozumu.Výsledkem racionality byla jednotící idea pokroku,jednotící filozofický komentář.Pro postmoderní dobu je však charakteristické,že tyto komentáře neboli meta-příběhy ztratily přesvědčivost.Postmoderní doba je prý bytostně otevřená.Ani filozofie už nevystupuje jako soubor vědění,či ideál vzdělávání.Úrovně výpovědi o světě a způsoby pojmenování vztahu člověka k němu jsou navzájem tak rozdílné,že ztrácejí vzájemnou srozumitelnost .Zanikají jakékoli jistoty,mizí možnost celostního přístupu ke světu.V takovém světě bez hranic i bez cílů zbývá jen jedna cesta – cesta zpět.V situaci mnoha stanovisek je možné najít sjednocující stanovisko jen:
a)v nerozumném mýtu
b)pomocí společenského násilí
Obojí se dnes uplatňuje a v obojím je příznačný odklon od rozumu.