Skepticismus

Skepticismus vyjadřuje únavu ze záplavy různých (a většinou protichůdných) názorů četných filosofických škol. Skeptici si kladou otázky, zda je vůbec možné něco jednoznačně tvrdit, či zda lze vůbec něčemu věřit. Skeptici vycházejí z gnoseologické (poznávací) problematiky - poznání je subjektivní, není možné dosáhnout absolutního poznání. Jako hlavní princip vyzvedávají pochybnost (neboť existuje příliš mnoho rozmanitých filosofických směrů). Hlavní skeptici:

Pyrrhon z Élidy (365-275 př. n. l.)

"O věcech nemůžeme nic vědět, proto poznání smyslové i rozumové je klamné - máme se zdržovat soudu o věcech - skepsí získáme lhostejný klid, klid ducha, což je blaženost." - tuto myšlenku vyvodil z tzv. trojího poznání:

Nejsme schopni o žádné věci říci, jaká je doopravdy, ale pouze jak se nám jeví

O všem můžeme mít protichůdné názory

Nepodařilo se nám najít pevné kritérium, podle kterého bychom věci poznávali a hodnotili

"Skepse neznamená naprostou nečinnost, ale konformitu (splynutí) s daným způsobem života."

Ainesidemos

Tropy = argumenty, kterými se snaží zdůvodnit svou pochybnost o obecné platnosti poznání.

Dílo: Nauka o Tropech

Eklektici

Eklektik = vyběrač (ten, kdo si vybírá), mechanické spojování různých ideových směrů, názorů a teorií, které nemohou být bez rozporu sloučeny.

Dělení eklekticismu:

Římský - skládá se ze stoicismu, epikureismu, skepticismu, přebírá ideje i od Platóna a Aristotela;

představitel: Marcus Tullisus Cicero (106-43 př. n. l.); politik, řečník, překládal řecké termíny a vytvořil tak latinskou filosofickou terminologii

Díla: O nejvyšším dobru a zlu, O přirozenosti bohů

Alexandrijský - je složen z řecké orientální tradice a také tradice židovské (Starý Zákon byl přeložen do řečtiny);

Představitel: Filon Alexandrijský - Žid (narozen roku 25 př. n. l.); je přesvědčen o pravosti posvátných spisů, ale zároveň uznává i pravdu filosofickou. Tvrdí:

"Řekové znali některé knihy Mojžíšovy a čerpali z nich."

Dalším pramenem poznání je osvícení Boha. Rozum zastává až druhou pozici za Bohem.

Novoplatonismus (2.-6. století n. l.)

Za zakladatele bývá považován Ammónios Sakkás z Alexandrie, který po sobě nezanechal žádné písemné památky. Jeho žák Plótínos jeho učení později uspořádal a sepsal.

Plótínos

Založil filosofickou školu v Římě, zavádí dva světy:

nadsmyslový

vnímatelný

Cíl: být co nejpodobnější Bohu - snaha o sebezdokonalení, snaha o osvobození člověka ctnostmi, které nesouvisí s tělem (tzv. kattarseis - očista). Stupně k dosažení cíle:

překonání tělesného

racionální myšlení

prožívání krásy

ponoření se do sebe sama

ztráta vědomí sebe sama

splynutí s Bohem

V této době vznikala dobrá atmosféra pro křesťanství...