Stoici (Stoický - klidný mírný; odvozeno od budovy v Aténách "stoá poikilé" = barevná sloupová síň", kde založil Zenon z Kitia vlastní filosofickou školu) navázali ve zhruba 3. století př. Kr. na Academii (Platón) a peripatetiky. Poprvé použili pojem "tabula rasa" - dávali důraz na zkušenost (de facto empirismus). Navázali na kynickou školu, překonali ji. Zdůrazňovali ale i soucit (!) s trpícími - v té době novinka). Svou tvorbu dělil (dle vejce):
logika - skořápka
přírodní vědy (fyzika a další) - bílek
etika - žloutek (nejvyšší vědění, k jehož pochopení jsou třeba nejprve bílek a skořápka)
eudaumenia = blaženost: život je v souladu s rozumem a přírodou (motiv stoické etiky)
Ctnosti (stoicismus)
4 ctnosti (vlastnosti v souladu s naší přirozeností) - podle stoiků jsou přirozené a jejich opakem jsou neřesti, jež jsou nepřirozené; vše jiné, např. majetek, čest, apod., je lhostejné... ony ctnosti (převzaté od Platóna):
Názor na sebevraždu (řecky exatógé): "Dveře jsou otevřeny, ale neodcházej bez důvodu". Sebevražda je nejvyšším projevem mravní svobody, ale není to útěk.
Zavádění pojmů:
povinnosti - správné jednání plynoucí z pravého myšlení - "Člověk je součástí celku"
neřesti - vlastnosti, které vznikají pod vlivem afektu - "Bohatství by mělo býti lhostejné"
Představitelé stoicismu
Seneca Lucius (Říman), byl vychovatelem Nerona (smrt: udušení v páře, vypití jedu, podřezání žil)
císař Marcus Aurelius: Hovory k sobě - zápisky, v nichž líčí nenávist ke křesťanům
Epiktét (bývalý otrok): Epiktétovy rozpravy a Moudrost stoika Epiktéta
28. prosinec 2012
8 448×
225 slov
