Vymezení pojmu filosofie

Odpověď na otázku co je filosofie není jednoduchá. Pojem filosofie zavedl již Aristoteles a v překladu toto znamená - lásku k pravdě, k moudrosti. V současné době je filosofie chápána buďto jako vědní obor, který se vědecky zabývá zodpovídáním základních filosofických otázek, anebo ve smyslu životní filosofie, jako individuálního přístupu člověka (nebo skupiny stejně smýšlejících lidí ) k vlastnímu já, k vlastnímu životu a ke vztahu mého já k okolnímu světu a k transcendentnu.
Podstatou vzniku a vývoje filosofie je lidská zvídavost, potřeba klást si otázky a hledat na ně odpovědi. To, když se začne člověk divit, tázat se, když začne pochybovat. Lidé si kladli filosofické otázky mnohem dříve, než filosofie jako věda vůbec vznikla. Pravěký člověk měl nízkou úroveň poznání, nedovedl si vzsvětlit mnohé přírodní jevy, proto si na ně odpovídal mýty. Člověk a příroda v nich splývají. Důležitou roli zde hrály city, prožitky, katastrofy a duševní otřesy. Z mýtůpostupně vznikal výklad, zbavený emotivních prvků, který se stále osvobozoval od konkrétních představ, tak postupně vznikala filosofie(V 7. stol. př. kr. vznikla první filosofická škola v Milétu. Antická filosofie ovlivnila, stala se základem, pro filosofie všech ostatních evropských civilizací vůbec).
Člověk si neustále klade otázky. Lidské otázky jsou dvojího typu. Jedny vyplývají lidských potřeb praktického, každodenního života. Jsou to například otázky- co si oblečeme, kam půjdeme, otázky, týkající se zaměstnání, vzdělání,... Ten druhý typ otáyek je bezprostředně spjat s praktickým životem. Tyto otázky si klademe ve vypjatých životních situacích, jako je nemoc, smrt někoho blízkého, životní pohromy, války i prožitky získané vlastní zkušeností- četbou, vzděláním, atd. V těchto chvílích se člověk ptá po smyslu lidské existence, po smyslu světa, pojeho vzniku. To hsou otázky obecné, které nazýváme otázkami filosofickými.

Předmět zkoumání filosofie snad ani nejde konkrétně vymezit. Neexistuje snad jediná věc, téma nebo skutečnost, která by už někdy v minulosti nebyla podrobena filosofickým úvahám, kterou by se už filosofové nezabývali. Předmětem filosofie může být skutečně všechno, protože nic není při hlubším zamyšlení bezvýznamné. Od stázek po vzniku a významu světa, člověka, její vnitřní svobody a exsistence vůbec, přes problematiku transcendentna, etické otázky, otázky po materiálních věcech, přes každodenní rutinu, až po jednotlivé podrobné částečky skutečností, jako je pohyb, vnímaní bytí apodobně.
Filosofické otázky se dělí na otázky ontologické, které se ptají po podstatě existence, po tom, co je prvotní. Otázkami poznatelnosti světa, do jaké míry a jakým způsobem je svět poznatelný, tím, je-li lidské poznání omezené, či nikoliv se zabývají gnoseologické otázky. Z dalších bych jmenovala snad otázky logické, které se snaží na základě určitého rozumového postupu řešit daný problém, otázky etické, estetické, axiologické otázky- týkající se hodnot, souvisí úzce s etikou a etiketou a jiné otázky.
Filosofie je nejstarším věděním lidstva. Dříve, v historii, ve svých počátcích byla filosofie souhrnem veškerého vědění, postupně se z ní vyčleňovaly ostatní vědy jako matematika, astronomie, biologie, fyzika, geografie a jiné,z čehož plyne, že filosofii nemůžeme od jednotlivých speciálních, z ní vzniklých věd odlišid na základě jejího předmětu. Filosofie se věnuje předmětům své vědy svou specifickou metodou. Filosofie jako věda se odlišuje od ostatních věd, které označujeme jako speciální vědy, přesto filosofie i reálné vědy předpokládají totéž východisko - každodenní zkušenost, která vědě předchází. Reálé vědy jsou empirické, protože jejich předmětem bývá dílčí oblast světa, jak jej známe ze zkušeností, a protože zůstavají v této oblasti. Zatím co filosofie sice také vychází ze zkutečnosti ale jen v oblasti zkušenosti nezůstává, vychází z ní, ptá se, co je jejím základem a které podmínky umožňují její exsistenci. Pokud jde o vztah filosofie a vědy, existují na něj tři pohledy. První je takový, že filosofie je služkou reálných věd. Tvrdí, že souhrn reálných věd je souhrnem věd vůbec, a že filosofie je pouze analýzou jejích výpovědí. Toto stanovisko nazýváme scientismem. Druhé stanovisko tvrdí, že filosofie předpokládá výsledky reálných věd a zpracovává je v syntézu. Toto pojtí má také scientistický základ. Třetím názorem je, že filosofie je vůči reálným vědám a jejich metodám autonomní. Rozdíl je v tom, že pouze filosofie zkoumá celkovou souvislost bytí v jejím zaměření na celek, který obsahuje vše. Cílem jednotlivých věd je prozkoumat a popsat určitý obor, zatím co filosofie se snaží výsledkz jednotlivých věd spojit v jednotný obraz světa, najít jejich společný smysl a utvořit jakýsi světový názor. Toto vymezení sice pro vědy platí, ale nemůžeme jej považovat za vymezení úplné, protože vztak k celku nemůžemem přiřknout výhradně jem filosofii, a zároveň jej popírat u všech ostatních věd.
Tento vztah k celku nelze upřít náboženství a nakonec ani umění, které se také zaměřují na celek bytí. Člověk na určitém stupni vývoje začal přemýšlet o své činnosti, zajímal se o svět kde žil, uvědomoval si svou závislost na tomto světě a musel se podřizovat vlivům a silám, které byly mimo jeho dosah, objevoval vztahy mezi sebou a světem a pokoušel se je pochopit a vysvětlit je. Nejprve hledal odpovědi v přírodě, zosobňoval je do nadpřirozených bytostí a sil, čímž si vysvětloval jevy, kterým nerozuměl. Vzikaly tak nejstarší světové názory- mytologie a náboženství. Rozdíl mezi filosofií a náboženstvím
náboženství a filosofie nemají nic společného, dále pak, že náboženství a filosofie jsou v rozporu, třetím názorem je, že náboženství a filosofie tvoří jednotu. A to buď ve znamení zásady: Věřím, abych porozuměl, anebo se filosofie snaží náboženství redukovat na filosofii, kde je výsledkem
,,náboženství v mezích rozumu“ . A posledním názorem je, že
náboženství i filosofie jsou dvě různé oblasti, ale jsou ve vzájemném vztahu( T.Akvinský)
Filosie, snažící se nalézt celek bytí a smysl života může přejít i v náboženskou teorii. Však se také náboženství a filosofie dlouhou dobu vzájemně proplétaly.
Co se týče uměmí, umění není myšlením, ale formováním citů, názoru, psychického stavu, či jiného vnitřního do vnější formy, která může být také výrazem celku bytí, ale pouze jenom v symbolické podobě, která se obrací spíše k našemu citu pro krásu, než k rozumu. Krásné umění je svobodné a má cíl samo v sobě. V umění jde na jedné straně o to, co se sděluje, tedy o duchovní obsah a na straně druhé je mateiál, ve kterém se toto sdělení uzkutečňuje. V uměleckém díle jsou tyto složky v dokonalé jednotě obsahu a materiálu. Základní rozdíl mezi filosofií a uměním je, že pravda filosofie záleží v síle rozumové argumentace a pravda umění záleží na dokonalosti zobrazení. Umění, stejně jako náboženství a filosofie, plní základní funkce vyjasnění exsistence a orientace ve světě. Potud spolu souvisí.
Na závěr tedy můžeme říci, že pojem filosofie a předmět jejího zkoumání nelze přesně a konkrétně definovat, protože je pojmem a skutečností, která se neustále vyvíjí.