Ampér neměl šťastný život. Narodil se 20. ledna roku 1775 v Lyonu a zemřel 10. června roku 1836 v Marseille. Jeho otec Jean Jacques Ampére byl obchodník. Měl dům v Lyonu a vilu v Polimieuxu, to je vesnice asi 10 kilometrů od Lyonu. Jeho matka byla velice laskavá a pobožná. On zdědil od každého trochu vlastností. Jeho sklony k matematice se projevily velmi brzy. Dříve, než uměl čísla a písmena, počítal pomocí oblázků. Své dětství strávil ve vile v Polimiexu. Zde si rád hrával a když ho to omrzelo, začal se zajímat o matematiku. Jeho otec chtěl, aby z toho zájmu něco měl, a tak ho chtěl začít učit latinsky a opatřil mu nezbytné knihy. Netrvalo dlouho a zvládl základní studium, a tak ho otec vzal do knihovny v Lyonu. Zjistil, že většina knih, o které se zajímal byly psány latinsky, tak se začal učit i v latině. Měl dobré základy a začal na sobě pracovat. Zvládl i velice obtížné věci. Ve třinácti letech znal základy třinácti jazyků a ve čtrnácti letech přečetl Francouzkou encyklopedii o 20 svazcích. Během revoluce v roce 1792 se jeho otec vrátil z Polimiexu do Lyonu. Rok po té roku 1793 byl gilotinován. André Marie se z jeho smrti nemohl vzpamatovat celý rok. Z duševního otřesu se nakonec dostal studiem. Začal se specializovat na matematiku a byl přijat do francouzské akademie a posléze byl profesionálně vybaven a pomalu přecházel i k problémům fyzikálním. Než se stačil otočit, tak dosáhl nečekaných úspěchů. Od roku 1805 vyučoval na polytechnické škole v Paříži.
Vybudoval základy magnetismu a elektrodynamiky, objevil mnohé důležité zákony. Sestrojil r. 1822 solenoid a dokázal, že jeho magnetické pole je stejné jako magnetické pole trvalého tyčového magnetu. Navrhl mnoho měřících přístrojů, jako například galvanometr, což je přístroj na měření slabého elektrického proudu. Také navrhl důležitou součást magneto-elektrických strojů – sběrač proudu, komutátor.
Navrhl vztah, podle kterého lze vypočítat velikost magnetické síly, která působí na vodič. Směr této síly se dá docela jednoduše určit podle Flemingova pravidla levé ruky, které zní : "Položíme-li otevřenou levou ruku na vodič tak, aby prsty ukazovaly směr proudu a indukční čáry vstupovaly do dlaně, ukazuje odtažený palec směr síly, kterou působí magnetické pole na vodič s proudem.
Narodil ve městě Como v severní Itálii 18. února 1745. Dětství strávil ve stinných uličkách města a na sluncem zalitých březích stejnojmenného jezera. Brzy ho zaujaly přírodní vědy a začal je studovat.
V té době žil také profesor antomie Luigi Aloisio Galvani. Jednou se jeho manželka, paní Galvaniová, silně nachladila. Bylo jí předepsáno užívat žabí polévku. Její manžel si náhodou všiml, že žabí stehýnka sebou škubnou, jakmile z třecí elektriky vyšlehne jiskra. Galvani usoudil, že v žabích svalech je jakási "živočišná elektřina". V jeho víře ho utvrdila další náhoda: Stehýnka sebou škubala i za bouřky, když byla zavěšena měděnými háčky na železném zábradlí. Když se pak dostala na pozinkovaný pitevní stůl, hýbala se i při doteku skalpelu. Alessandro Volta patřil ke Galvaniho velkým obdivovatelům. O Galvaniho pokusech se dozvěděl ještě před jejich zveřejněním. Mnohokrát je s mnoha obměnami opakoval. K závěru došel v roce 1791, že elektřina vzniká stykem dvou kovů. Nicméně byl to Galvani, který onu záhadnou sílu objevil. A proto Volta, v roce 1796, ji na počest jejího objevitele nazval galvanický proud. Brzy však zjistil, že pokusy mu jdou mnohem lépe, když přirozený galvanický článek, tvořený ocelovým skalpelem a zinkovým plechem pitevního stolu, nahradí celou baterií článků tvořenou navrstvením stříbrných a zinkových plíšků, proložených plátky kůže, provlhčenými okyseleným roztokem. První elektrická baterie byla na světě! Dnes ji fyzikové znají pod názvem Voltův sloup, což byl první zdroj elektrického napětí.
Dozvěděl se o tom i Napoleon Bonaparte a objev ho natolik zaujal, že Alessandra povýšil na hraběte, jmenoval senátorem, rektorem atd. Galvani se však ocenění svého objevu bohužel nedožil.
V době své nejvyšší tvůrčí činnosti pracoval Volta jako profesor na univerzitě v Pavii (od roku 1777). Zde také v roce 1781 vynalezl svůj snad nejoblíbenější přístroj – elektroskop se slaměnými stébly a zdokonalil kondenzátor. Jeho vynálezy umožnily dalším vědcům uskutečnit objev elektromagnetické indukce - základ moderní elektrotechniky.
Ačkoliv mu bylo teprve 55 let, stále více se obracel od vědy k rodinnému životu a své profesorské místo zastával jen na příkaz císaře Napoleona. V roce 1804 složil Volta všechny svoje úřady a odebral se na odpočinek. Dožil sel 82 let. Zemřel 6. března 1827 ve svém rodném městě Comu.
Jeho výrok: Omyl, který vzbudí rozruch je cennější než pravda vedoucí do slepé uličky.
Narodil se roku 1787 a zemřel roku 1854. Byl to německý fyzik, jeden ze zakladatelů nauky o elektřině a magnetismu. Narodil se v Erlangenu. Brzy mu zemřela matka. Jeho otec byl zručný strojník a příkladně se o něj staral a dokonce se učil matematiku a fyziku, aby svému synovi pomohl při studiích.
Umožnil mu studovat na univerzitě v Erlangenu. Poté Ohm vyučoval matematiku a fyziku na školách ve Švýcarsku. Roce 1813 se stal profesorem na reálce v Bamberku a v letech 1817 - 1826 učil na gymnáziu v Kolíně nad Rýnem. Na gymnáziu ale jeho nové teorie o vedení elektřiny látkami zamítli, a proto se urazil a opustil gymnázium. Dalších 7 let strávil jako soukromý učitel na vojenské škole v Berlíně. Roku 1833 se stal ředitelem polytechnické školy v Norimberku. V tomto čase začali uznávat jeho teorie. Postupně za ně dostával různé pocty a v roce 1842 se stal členem Londýnské královské společnosti. Poté se roku 1849 stal profesorem na univerzitě v Mnichově. Roku 1881 byla jeho jménem nazvaná jednotka odporu - ohm. Ve své vědecké činnosti vycházel Ohm ze známých vědeckých poznatků o elektřině, zákony o elektřině však ještě nebyly známy. Ohm vykonal mnoho pokusů s galvanickými proudy. Protože ve svých produktivních letech byl tlačen finanční tísní, podmínky pro vědeckou práci neměl vůbec ideální. Největší význam má práce z roku 1827, ve které shrnul výsledky svých výzkumů s elektrickým proudem z předešlých dvou let. Na jejich základě došel ke vztahům mezi elektrickým proudem, napětím a odporem, tj. dnešní Ohmův zákon. V pozdějších letech se Ohm věnoval akustice a optice. Zjistil, jak můžeme slyšet. Roku 1843 dospěl k akustickému Ohmovu zákonu : "Člověk sluchem vnímá jen jednoduché tóny. Složité tóny si ucho rozkládá na jednoduché kmitočty a vnímá je jednotlivě." Ohm je i autorem mnohých prací z matematiky a učebnice fyziky z roku 1854.
15. březen 2008
10 968×
1054 slov
