ampér, značka A – základní jednotka elektrického proudu v soustavě SI; proud, který při stálém průtoku dvěma rovnoběžnými vodiči zanedbatelného kruhového průřezu, umístěnými ve vakuu ve vzdálenosti 1 m, vyvolá mezi těmito vodiči sílu 2.10–7 N na 1 m délky.
Ampére André Marie, * 20. 1. 1775, † 10. 6. 1836, francouzský fyzik a matematik. Stanovil základní zákony elektromagnetismu, zejména elektrodynamiky, navrhl mnoho měřicích technik a přístrojů. Autor základních zákonů (Amperův zákon, Ampérovo pravidlo) v oborech elektřina a magnetismus.
ampérmetr (elektrický měřící přístroj), přístroj k měření elektrického proudu, využívající silové účinky magnetického pole indukční cívky. Rozlišují se ampérmetry elektrodynamické, elektromagnetické, magnetoelektrické, vláknové a s otočným magnetem. Ampérmetr se zapojuje do série se spotřebičem, jehož proud má být měřen; bývá konstruován tak, aby krátkodobě vydržel i velké přetížení. Ampérmetry pro měření proudů řádově µA se označují jako mikroampérmetry, ampérmetry pro měření proudů řádově mA miliampérmetry.
Ampérmetr funguje na fyzikálních účincích elektrického proudu (účinky magnetické, tepelné a dynamické) nebo na účincích elektrického pole (přístroje elektrostatické). Podle principu použitého měřicího ústrojí se rozlišují:
a) magnetoelektrické přístroje, založené na vzájemném působení magnetického pole cívky, jíž prochází měřený proud, a magnetického pole permanentního magnetu, v jehož vlivu se cívka nachází. Používají se k měření stejnosměrných veličin (napětí, proud); po doplnění usměrňovačem je lze použít k měření střídavých veličin;
b) feromagnetické (elektromagnetické) přístroje, založené na elektromagnetických účincích elektrického proudu. V dutině cívky, kterou prochází měřený proud, je uložen feromagnetický plíšek, otočný kolem osy. Plíšek je vtahován magnetickým polem cívky. Tyto přístroje se používají k měření stejnosměrných i střídavých veličin (ampérmetr, voltmetr);
c) elektrodynamické přístroje, založené na principu dynamického působení dvou vodičů, jimiž protéká proud (cívka pevná a cívka otočná). Používají se k měření stejnosměrných i střídavých veličin (ampérmetr, voltmetr, wattmetr);
d) elektrostatické přístroje, založené na působení přitažlivé síly mezi dvěma elektricky nesouhlasně nabitými deskami. Jedna deska je pevná, druhá je přímočaře či otočně pohyblivá. Měří se jimi stejnosměrné a střídavé (i vysokofrekvenční) napětí;
e) tepelné přístroje, založené na vlivu teploty na délkovou roztažnost vodiče. Měřený proud prochází vodičem a zahřívá jej; vodič se prodlužuje a prodloužení se přenáší na ručku přístroje. Používají se zejm. jako vysokofrekvenční ampérmetry;
f) vibrační (rezonanční) přístroje, založené na rezonanci mechanických kmitů jazýčků a střídavého magnetického pole elektromagnetu. Používají se k měření kmitočtu (kmitoměry);
g) poměrové přístroje, založené na porovnávání dvou hodnot veličin téhož druhu. Používají se jako ohmmetry, fázoměry nebo ručkové kmitoměry;
h) elektronické analogové přístroje, odvozené od stejnosměrného analogového voltmetru. Obsahují vstupní dělič a stejnosměrný zesilovač, na výstupu je zpravidla magnetoelektrické měřicí ústrojí. Střídavé voltmetry používají vstupní širokopásmový zesilovač. U analogových elektronických wattmetrů je základní částí analogová násobička (kvadrátová, logaritmická apod.);
i) elektronické číslicové (digitální) přístroje, u nichž hodnota měřené veličiny je dána násobkem přesně definovaných základních kvant podle určitého kódu, nejčastěji číslem v dekadické soustavě.
V.Beneš
7. říjen 2007
10 227×
455 slov
