Beta záření

Záření beta se dělí na b+ a b- . Záření b- je tvořeno proudem záporně nabitých elektronů -1e. Má větší pronikavost než záření a. Záření b+ je tvořeno kladně nabitými pozitrony +1e.

Rozpad b- je charakteristický pro jádra nuklidů, které vybočují z řeky stability svým počtem neutronů (např. H). V tomto případě se některý z neutronů může přeměnit na proton a elektron. Proton zůstává v jádře, elektron jádro opouští.

Jádro vzniklé rozpadem b- má o jeden proton více. Vzniká nuklid, který je v periodické soustavě vzhledem k původnímu prvku posunut o jedno místo vpravo.

Rozpad b+: Některé uměle připravené nuklidy vybočují z řeky stability, protože jejich jádra mají relativní nadbytek protonů. V těchto případech může dojít k přeměně některého z protonů na neutron a pozitron.

Pozitron opouští jádro a velmi rychle zaniká rekombinací s elektronem za vzniku fotonů. Při rozpadu vzniká nuklid, který je v periodické tabulce posunut o jedno místo vlevo.

Řeka stability : Důležitý faktor, který rozhoduje o tom, zda bude daný nuklid stabilní nebo nestabilní. Jedná se o poměr počtu neutronů N k počtu protonů Z. u prvků s protonovým číslem Z Ł 20 jsou nejstabilnější ta jádra, u nichž je podíl N : Z roven 1. Se zvyšujícím se protonovým číslem poměr N : Z pro stabilní nuklidy roste až do hodnoty 1,5.

Při rozpadu typu beta se neutron přemění na proton (nebo naopak) a je vymrštěna částice beta, aby byla zachována rovnováha elektrických nábojů a aby byl uvolněn přebytek energie. Atom se stane prvkem v posloupnosti o jednotku vyšším nebo nižším. Uran-239 (92 protonů a 147 neutronů) se rozpadá vyzářením částice beta a mění se na neptunium-239 (93 protonů a 146 neutronů). Záření beta zastaví 1-2cm vrstva vody nebo několik metrů vzduchu. Paprsky beta mají pronikavou sílu asi stokrát větší než paprsky alfa a tvoří je záporné částice.