Blaise Pascal se narodil 19. června 1623 v Clermont-Ferrandu a už od dětství prokazoval mimořádné nadání k řešení složitých problémů. Jeho otec, daňový úředník jednoho dne s překvapením zjistil, že malý Blaise, aniž kdy absolvoval hodinu matematiky, si sám osvojil základy eukleidovské geometrie. Nebylo mu ještě ani 16 let, když zpracoval teorii o kuželosečkách, v níž považuje parabolu za zobrazení téhož kruhu, což je základem Pascalovy věty o šestiúhelníku. Když v roce 1642 sledoval, jak se jeho otec – pověřený ministerstvem financí vytvořením nového daňového řádu v Rouenu – trápí složitými výpočty, sestrojil první mechanický počítací stroj. Na jeho principu fungovaly všechny počítací stroje až do doby, kdy je ovládla elektronika. Základním posláním Pascalova života bylo bezesporu pomáhat lidem. Se zájmem sledoval v Rouenu pokusy florentského badatele Torricelliho, žáka Galileova, s rtuťovým sloupcem. Ten byl požádán o radu poté, kdy se stavitelům studní ve Florencii nepodařilo ani nejsilnějšími pumpami dosáhnout toho aby voda v trubicích vystoupila víc než 10 metrů. Ani Galilei tento problém nevyřešil a spokojil se s poněkud nejasnou teorií o tom, jak se chová proud vody. Torricelli ale chtěl přijít věci na kloub. Nastala doba, kdy záhady přírody byly řešeny nejen na bázi teoretických pokusů. Torricelli si nechal vyrobit metr dlouhé skleněné trubice, na jednom konci uzavřené. Naplnil je vodou a otevřeným koncem ponořil do rovněž vodou naplněné kádě. Zjistil že voda z trubice vyteče jen nepatrně. Co je ale na uzavřeném konci trubice, z nějž voda poklesla? Nic? Jenže tak prostoduchou odpověď vylučovalo Aristotelovo učení, stále ještě považované za svaté. Podle Aristotela existuje v přírodě „horror vacui“. Znamená to že příroda nezná prázdný prostor. Opustí-li jakákoliv hmota, ať už je ve skupenstvím pevném, plynném či kapalném své místo, je okamžitě nahrazena hmotou jinou. Torricelli a jeho přítel Viviani pokračovali v pokusech. Místo vody však používali rtuť. Její hladina v uzavřené trubici se snížila výrazně víc než při pokusech s vodou, přesto zůstala nad hladinou rtuti v kádi. Zdálo se jim že na rtuť v kádi působí jakási váha, která udržuje rovnováhu mezi hladinou v kádi a sloupcem v trubici. Je to snad váha vzduchu? Váží vzduch vůbec něco? Torricelli věřil že ano. Věřil také, že v horní části trubice vzniká vakuum, ale vysvětlit to neuměl. Tímto problémem se také Pascal delší dobu zabýval. Po mnoha pokusech, často obtížných i finančně nákladných, dostal geniální nápad: má-li hmota veškerého vzduchu nad naší Zemí nějakou váhu, a tudíž vyvolává určitý tlak, potom musí být tento tlak tím větší, čím větší je objem vzduchu nad určitou částí naší planety. Největší tlak je tedy v nížinách! Nad vysokými horami je tím méně vzduchu, čím je vyšší je hora – tím je nižší tlak. Pascal sám žil v nížině a požádal proto o pomoc svého švagra, který bydlel v Cermontu, na úpatí 1465 metrů vysoké hory Puy-de-Dôme. Pokus skončil jednoznačně: na vrcholu hory byl rtuťový sloupec o několik milimetrů menší než v nížinách. Tyto pokusy vyústily ve vynález výškoměru a posléze i barometru – přístroje jež ukazuje kolísání tlaku ve vzduchu. Stalo se tak v roce 1648. V dalším období se Pascal zabýval zase matematikou a objevil například počet pravděpodobnosti, dosud využívaný v jaderném výzkumu, ale třeba i v pojišťovnictví. Ve fyzice se zabýval otázkou rovnováhy kapalin a položil tak základy hydrostatiky, na jejímž principu byl sestrojen například hydraulický lis. Podařilo se mu vyřešit též problém cykloidy, křivky, kterou opisuje pohybující se kruh, kupříkladu kolo. Potom se Pascal s vědou náhle rozloučil. Už od roku 1646 se stýkal s jansenisty, sektou, kterou tehdejší církev zavrhovala. 23. listopadu 1654 se mu prý dokonce zjevil Bůh a Pascal odešel do kláštera Port Royal, aby zbytek života strávil studiem teologie a náboženským rozjímáním. Vydal četné polemické spisy, v nichž hájil učení jansenistů v jejich konfliktu s římskou kurií.
Blaise Pascal zemřel 19. srpna 1662 ve věku pouhých 39 let.
4. červenec 2008
13 341×
641 slov
