Denis Papin

Denis Papin (1647 - 1712)
Papinovi umožnil, aby o svém vynálezu sepsal brožuru. Papinův hrnec však nejdříve našel uplatnění v oblasti průmyslu jako tzv. autokláv (tlaková nádoba zejména pro chemické procesy). Jeho využití v kuchyni, o něž šlo Papinovi především, muselo ještě počkat. Denis Papin vynalezl tlakový hrnec roku 1679 a záhy demonstroval svou "parní digestoř" v Royal Society (Královské vědecké společnosti) v Londýně. První Papinův hrnec byla nádoba s velmi těsně přiléhající poklicí, což umožňovalo vytvořit uvnitř vyšší tlak. Voda se tak vařila při daleko vyšší teplotě než v normálním hrnci, ve kterém se za normálního tlaku vaří při 100 °C. Na poklici byl namontovaný bezpečnostní ventil, který měl zabránit výbuchu nádoby při nadměrném zvýšení tlaku. Sir Christopher Wren, rovněž člen Royal Society.
Teprve ve 20. století se začal Papinův hrnec používat i při vaření jídel, a to nejdříve ve Spojených státech. Jeho obliba stoupla zejména v době druhé světové války, když si lidé uvědomili, že jeho používáním šetří palivo, neboť doba vaření se podstatně zkracuje, a navíc si v něm uvařené potraviny udržují svou původní chuť.

Dnes před přílišným přehřátím a nebezpečím výbuchu chrání hrnec obvykle ještě tavná pojistka. Je to z toho důvodu, že kdyby se např. pojistný ventil zanesl vařeným pokrmem a nefungoval by, aby pára měla kudy uniknout a tak se snížil nebezpečný tlak. Tavná pojistka je malý kotouček ze snadno tavitelného kovu, který těsní malý otvor ve víku. Při vysoké teplotě se kotouček roztaví a pára z hrnce může volně unikat.