Vědci přišli na to, že nejjednodušším článkem vyrábějícím elektřinu jsou dvě desky z různých kovů vložené do vhodné kapaliny. Tyto desky se nazývají elektrody. Jsou to vodiče, jimiž elektřina může z kapaliny vystupovat nebo do ní vstupovat. Kladná elektroda se nazývá anoda, záporná elektroda katoda. Kapalina schopná vést elektřinu se nazývá elektrolyt. Několik vodivě spojených článků vytváří baterii. Bylo zkonstruováno mnoho typů článků a baterií. V některých se jako elektrolytu používá silných kyselin nebo jiných chemikálií. První baterie poskytovaly elektřinu pro výzkumné účely. Značné množství baterií se používalo pro elektrické telegrafy. Pokrok znamenala suchá baterie, která vznikla zdokonalením Leclanchéova článku a v níž se místo kapaliny používá rosolovitý maz. Dalším pokrokem byly alkalické a podobné články s dlouhou životností.
Leclanchéův článek:
Během 80. Let 19. Století navrhl francouzský chemik Georges Leclanché článek, v kterém byla jedna z elektrod zinková tyčka a druhá tyčka z uhlíku v nádobce s oxidem manganičitým a uhlíkovými zrníčky. Mezi elektrodami byl roztok chloridu amonného. Článek vytvářel napětí asi 1,5 v. Neobsahoval nebezpečnou kyselinu a brzy se z něho stal oblíbený a dobře přenosný zdroj elektřiny, předchůdce dnešních baterií.
8. květen 2008
4 374×
184 slov
