Hologram

Hologramy se stále častěji objevují na nejrůznějších místech. Zvykli jsme si je vídat na bankovkách západoevropských měn, průkazech, akciích, ale i na daleko běžnějších místech, jakými jsou například etikety značkového alkoholu. Bereme je tak, jak jsou: trojrozměrné, nádherně duhové a bezpochyby působivé.
Princip záznamu hologramu je diametrálně odlišný od klasické fotografie. Ta zaznamenává pouze intenzitu světla odraženého od objektu. Hologram navíc zaznamenává i prostorové vlastnosti objektu. Světelná vlna, která se odráží od předmětu, je totiž navíc kromě své intenzity také charakteristická takzvanou fází (neboli definovanou polohou v prostoru ). Fáze vlny nese informaci o prostorovém uspořádání objektu. Během vlastního holografického záznamu dochází ke složitému procesu sčítání vln pocházejících z laserového světelného zdroje. Světlo s laseru je rozděleno do dvou vln. Jedna osvětluje snímaný objekt, od něhož se odráží a dopadá na fotocitlivý materiál, kde se střetává s druhou světelnou vlnou. V místě střetu, kde se obě vlny mísí, vytváří velice jemnou strukturu světlých a tmavých proužků, které po vyvolání dávají holografický záznam objektu.
Při snímání hologramu se naráží na četná úskalí. Pracuje se s přesností desetitisícin milimetru. Konečnou kvalitu hologramu kromě laseru ovlivňuje i stabilní optická lavice. Ta je umístěna na velikém betonovém stole. Stůl nesmí přenášet ani ty nejjemnější vibrace, způsobené chůzí nebo ruchem z okolních ulic. Při expozici nesmí být v místnosti přítomný člověk, aby svým teplem či pohybem nepůsobil víření vzduchu. Přestavuje-li se optické schéma, musí se před novým snímáním až jeden den počkat, než se veškerá optika ustálí, protože každý dotažený šroubek nebo pohyb zrcadla vyvolá ještě dlouho po skončení práce jeho pohyb.
Po asi hodinové expozici a vyvolání originálního reflexního hologramu tzv.masteru, se tento master hologram musí postříbřit pomocí stříbrných par. Tím vznikne velice tenká elektricky vodivá vrstva, která umožní galvanické pokovení. Klasickou galvanickou cestou vznikne silnější niklová vrstva, ta je vlastně po odtržení „negativem“ hologramu a zároveň předlohou pro výrobu lisovací matrice. Ta se získá tím, že galvanický proces se ještě jednou opakuje. Tak dostaneme „pozitivní“ raznici.
Výroba lisovaných hologramů spočívá v ražbě do speciální fólie. Ta je vyrobena z plastu a na jedné straně je napařena hliníkem. Do hliníkové vrstvy se pak za pomoci tepla a tlaku otiskuje zmiňovaná nitková raznice. Množení se velmi podobá technologii tisku, proto si hologramy rychle hledají své místo v reprografickém průmyslu.
Bez zajímavosti není , že princip hologramu je znám už z padesátých let našeho století. První hologramy viditelné v běžném světle však byly vyrobeny až o téměř dvacet let později.
Využití hologramů proti napodobení či falzifikaci je dnes asi nejdůležitější oblastí jejich aplikace, jelikož hologram není kopírovatelný žádnou z běžně dostupných technologií. Zajímavá je i možnost vnést do hologramu skryté ochranné prvky.